K článku Marie Neudorflové v Právu z 10. února Národní identita není trauma, ale potřeba

Vážená paní doktorko,

chci Vám poděkovat za Váš vynikající článek. Je v něm přesně to, co jsme očekávali od historiků od 90. let. Bohužel jejich vstup do veřejného diskursu, proti hanění či špinění našeho státu i našich dějin a osobností byl velmi slabý nebo žádný - jsem vděčna např. panu prof. Pavlíčkovi za všechna jeho vystoupení, též prof. Křenovi nebo Kvačkovi. Prof. Bělohradskému nerozumím, něco, jako o porakouštění českého národa, mě děsí. Vyjádřila jste to přesně, s každým slovem souhlasím.  Obdivuji také aktivity, které se rozvíjejí na našem venkově i městech - všechny ty krásné a bohaté zvyky, muzea, skanzeny, pěvecké i jiné soubory, péče o památky atd. Vztah k přírodě, celé zemi, její minulosti a odkazu předků i ke krajině žije, to mě povzbuzuje a těší.

Když jsem učila, často jsem přemýšlela o tom, jaký smysl má to, co žákům předávám a jak je vedu, jaké informace vybrat a jaký morální rozměr má mít dějepis (to jsme s kolegyněni vložily do našich učebnic (Dialog) a atlasů z Kartografie), ale nikdo si kvality pomůcek nevšímá.  

Myslím si, že každý člověk potřebuje nějakou jistotu, nějakou kotvu, aby se necítil nejistý nebo osamělý. Většina lidí na světě má nějaké náboženství, které jim na otázky odpovídá, dává jim rady, naučení a  různá vysvětlení. U nás se často mluví o ateistickém obyvatelstvu - já mám pocit, že tu jistotu a vazbu hledá hodně lidí právě ve vztahu ke své zemi a stovkám jejích obdivuhodných osobností i hrdinů - alespoň u mne tomu tak je.

Bohužel boj s úředníky a ultraliberály v pojetí a obsahu školního vzdělání jsme v oblasti dějepisu prohráli. Historikové z HK (SH)  byli velmi aktivní v 90. letech, velmi nám pomáhali, ale po roce 2000 po odchodu prof. Pánka z čela SH se zájem členů výboru o školní dějepis umenšoval, až skončil na nule. Tak je dotace školního dějepisu nejmenší v našich dějinách (i v Evropě) - podle učebních plánů je  to na ZŠ  ve 4 ročnících celkem 6 hodin, na gymnáziích je povinný dějepis jen v 1. a 2. ročníku (výše jen podle rozhodnutí ředitele školy), OŠ v jednom (ev. 2. r.), na UŠ nic . Pomoc výuce žádná - to, co probojovali lékaři (zlepšení dalšího vzdělávání) u učitelů zcela chybí - u nás jaké jediné zemi není další vzdělávání učitelů dějepisu povinné (jen od soukromých institucí a za peníze). Takže není divu, že znalosti mladých lidí o dějinách jsou tak ubohé. Pokud nenastane nějaké nové "národní obrození" nebude to lepší.

Ještě jednou dík za Vaše vystoupení v Právu. Doufám, že povzbudí i následovníky. Bylo by báječné, kdyby se na téma národní identity rozvinula diskuse - asi jediný deník, který  by to mohl otisknout, je Právo - budou -li mít dost odvahy a autorů. Mohlo by to přispět i k zvýšení významu výuky historie.

Moc Vás zdravím,

ještě jednou vřelé díky

Helena Mandelová

Vážená a milá paní kolegyně,

velmi Vám děkuji za Váš dopis. Byla bych nejšťastnější, kdyby můj článek opravdu vzbudil diskusi a větší zájem o historii. Situace na školách je většinou strašná, tak jak píšete. Bylo by potřeba psát o této situaci do tisku. Vy byste mohla začít právě tím, co jste napsala mně a spojit s argumentem, proč je znalost historie důležitá. 

Já si nemyslím, že je český národ atheistický více než jiné. Ale má ty nejhorší zkušenosti s katolickou církví a tak to je více vidět, že k ní nelne. Ale většina lidí v nějaké vyšší hodnoty věří a v morálku snad také a to je nejdůležitější. I ten obecný materialismus není o nic větší než jinde. Lidé jen nerozumí světu, ve kterém žijí a teprve v současnosti začínají chápat nebezpečí pro budoucnost.

Už jsem strašně unavená, ale uznání jako Vaše, je pro mě nesmírným povzbuzením. Zdá se, že mnoho lidí sdílí naše názory, dostala jsem dokonce pozitivní uznání od Zemana i z Klausova Institutu. Jen se musíme dát nějak dohromady. 

Paní kolegyně, přeji Vám hodně sil a odvahy zapojit se se svými názory všude tam, kde to je možné.

Moc Vás zdravím.

Marie Neudorflová

Vážená paní doktorko,

těší mě, že Vás můj e-mail povzbudil. Píšete, že jste unavená, já jsem ještě o 4 roky starší, je mi líto, že nemám tolik sil jako dřív. Boji za kvalitní dějepis jsem věnovala 20 let v čele Asociace učitelů dějepisu. Sepsala jsem stovky stránek dopisů, referátů, článků (též do Práva, UN aj.) po roce 2000 také proti pojetí historie v nové reformě (RVP), nařečnila se (i v Senátě). Naděje byla do roku 2000, kdy se v této věci angažovali také historikové. Členové nového výboru SH viděli ale své poslání jinde a s dějepisem jsme je obtěžovali. Léta jsem chodila na výbor SH, ale po Pánkově odchodu to někdy bylo až ponižující. Byli jsme velmi zklamaní s přístupy některých vlivných historiků. Dnes tam dochází jedna členka ASUD, ale informace od ní jsou smutné (řeší se interní problémy historiků) O dějepise nebyla zmínka ani na valném shromáždění SH. Kdysi jsme přednášeli zprávy o naší činnosti a upozornění o špatném stavu dějepisu. Ještě v roce 2002 výbor ASUD v Praze organizoval mezinárodní konferenci Euroclio pro 160 kolegů z dějepisných asociací z celé Evropy. Pomoc MŠMT byla minimální (ubytování 20 účastníků) a ministrův projev v češtině. Zvládli jsme to s pomocí několika historiků, pracovníků muzeí, MZV i sponzorů. Hlavní výdaje hradila RE. Stálo to obrovské množství času a energie.

Myslím, že pozitivnímu posunu a výsledku by bylo možno dosáhnout s pomocí nějaké zaujaté a angažované skupiny - historiků, učitelů i dalších odborníků.  Současné aktivní seskupení nebo organizace se  zaměřují hlavně na období po roce 1948 (ÚSTR, Člověk v tísni, Post Belum atd.), starší období je nezajímají. A těch posledních 50 let vidí dost černobíle; některé  jejich materiály nepovažuji za dobré. Pořádají různé semináře a konference, pro část učitelů, ale to je jako pro slona malina. Ultraliberálové napáchali dosti škody ve všech směrech (dnes se mnohé staré zvyklosti obnovují - učební obory, lékařské prohlídky, dílny, pozemky, branná výchova atd.). Mnozí se na svých místech drží.

Učitelé ve své většině jsou dnes pasivní, zahlceni stále dalšími požadavky a unavení, bez ctižádosti něco změnit. Vidím to na novém výboru naší asociace (skončila jsem s aktivní činností v ASUD v roce 2010), o nějakou změnu nebo nápravu neusilují, čekají, co přijde. 

Když jsme v roce 2000 zveřejnili Otevřený dopis o podmínkách výuky dějepisu, reagovala značná řada novinářů, bylo to povzbudivé, také se konalo jednání o dějepise s vynikajícím referátem prof. Pánka v Senátu, vše marno. Možná, že by se někdo byl ochoten do diskuse zapojit, ale z historiků nějakou "mogučuju gučku" nevidím. Je ale pravda, že v těchto letech důchodu už mnoho kontaktů, hlavně s mladšími historiky, nemám.

Určitou naději vkládám do prof. Štecha, s nímž jsem několikrát mluvila, má snahu přispět k nápravě, ale mám dojem  a obavu, že ministerská kola ho semelou. (Dost o tom úřadu vím, měla jsem s jeho úředníky dosti konfliktů už od roku 1981 a pak mnohokrát i po roce 1990, kdy to bylo ještě horší).

Paní doktorko, když jsem odcházela z ASUDu sepsala jsem sborník Co není zapsáno, jako by nebylo...  to hlavní o našich činnostech v oblasti výuky dějepisu - jsou tam aktivity učitelů i historiků, vztahy s MŠMT, Euroclio atd. atd., -  aby se na to nezapomnělo. Vydal výbor ASUD. V Příloze jsou k podrobnější představě o našich činnostech a úsilí také důležité dokumenty, články, návrhy na změny pro ministra Grušu, Zemana a Buzkovou, kritické rozbory RVP dějepisu, s nimiž jsme  nesouhlasili, atd. Jde o velkou řadu závažných problémů – od obsahu učiva, vzdělávání učitelů k učebnicím a dalším pomůckám atd. Hrách na stěnu. Pokud byste měla zájem sborník prolistovat a seznámit se s 20 lety našich zápasů, ráda Vám ho pošlu (jen mi napište adresu) nebo někde předám. (Protože MŠMT ani jeho ústavy učitelům nijak nepomáhají, na pomoc učitelům jsme pro členy ASUD vydali také patnáct metodických sborníků, které jsem z většiny redigovala.)

Zdravím

Helena Mandelová

12.2.

Milá paní kolegyně,

děkuji Vám za vylíčení základních faktů historie problémů, které nás už hodně dlouho tíží. Je to smutné čtení, ale velmi informované neboť jste byla u toho, jak ty problémy vznikaly. Vaše svědectví a tím myslím oba emaily, by se mohlo i uveřejnit. Pokusila bych do Českých národních listů, mají hodně čtenářů. Pomohlo by to k tomu aby si lidé uvědomili ne příliš známé aspekty procesu oklešťování naší identity, našich znalostí historie, to jak se z dětí vychovává manipulovatelná masa lidí neschopných myslet v historických a politických souvislostech, soustředěných převážně na soukromý život.

Myslíte, že bych ty dva emaily mohla poslat do novin? Takovéto informace opravdu schází, udělala byste velmi záslužný čin.

Těším se na Vaší odpověď.

Moc Vás zdravím.

Marie Neudorflová

Odpověď přišla kladná s nadějí, že by tato korespondence mohla vyvolat širší odbornou diskusi.