Akce při ohrožení míru, porušení míru a činech útočných
Článek 39
Rada bezpečnosti určí, zda došlo k ohrožení míru, porušení míru nebo útočnému činu a doporučí nebo rozhodne, jaká opatření budou učiněna podle článku 41 a 42, aby byl udržen nebo obnoven mezinárodní mír a bezpečnost.
Článek 40
Aby předešla zhoršení situace, Rada bezpečnosti může, dříve než učiní doporučení nebo rozhodne o opatřeních stanovených v článku 39, vyzvat strany, o které jde, aby splnily taková zatímní opatření, jež považuje za nutná nebo žádoucí. Taková zatímní opatření nejsou na újmu práv, nároků nebo postavení stran, o které jde. Jestliže taková zatímní opatření nebudou splněna, Rada bezpečnosti k tomu náležitě přihlídne.
Článek 41
Rada bezpečnosti může rozhodnout, jakých opatření nezahrnující užití ozbrojené síly má být použito, aby jejím rozhodnutím bylo dodáno účinnosti, a může vyzvat členy Organizace spojených národů, aby taková opatření provedli. Tato opatření mohou zahrnovat úplné nebo částečné přerušení hospodářských styků, spojů železničních, námořních leteckých, poštovních telegrafních, rádiových a jiných, jakož i přerušení styků diplomatických.
Článek 42
Má-li Rada bezpečnosti za to, že by opatření podle článku 41 nedostačovala, může podniknout takové akce leteckými, námořními nebo pozemními silami, jaké považuje za nutné k udržení nebo obnovení mezinárodního míru a bezpečnosti…
Z Charty Organizace spojených národů
I.
Z uvedeného textu vyplývá, že orgánem, který má v současném světě rozhodovat o otázkách války a míru je Rada bezpečnosti OSN (RB OSN). Zakládající konference OSN za účasti 50 států, jež zasedala od 25. dubna 1945 do 26. června 1945 v San Franciscu, schválila Chartu OSN. Tato byla podepsána 26. června 1945. Vstoupila však v platnost až 24. října 1945.
RB OSN v otázkách války a míru nemůže suplovat žádné jiný orgán či rozhodnutí tzv. mezinárodního společenství. Pokud takováto nějaká koalice, ať již je tvořena jakýmikoliv státy, vznikne a rozhodne o otázce míru a války, pak takovéto rozhodnutí je nejen v rozporu s mezinárodním právem, ale i jeho hrubým porušením, zvláště pak výše citovaných článků Charty OSN.
V nedávné době ve světě byla vedena celá řada menších nebo větších válek zcela nebo částečně bez rozhodnutí RB OSN. Takovou válkou byla agrese NATO či tzv. mezinárodního společenství vůči Jugoslávii, Iráku, Libyi a Afghánistánu. V současnosti vedou USA a některé západní státu bombardovací kampaň proti jednotkám Islámského státu na území Iráku a Sýrie. Bombardování Sýrie bez souhlasu její legální vlády je opět v hrubém rozporu s mezinárodním právem.
Tato skutečnost je jistě známá rozhodujícím politikům Západu. Přesto se snaží předstírat, že nejde z jejich strany o agresivní akty, ale o jakési mise, jejichž cíl spočívá v zavedení svobody a demokracie v jimi napadnutých státech. Podle skutků je však poznáte. Stačí se podívat zejména na jmenované státy v současnosti a vidíme, že životní podmínky obyčejných lidí se podstatně zhoršily, že zemřely statisíce lidí, miliony jich bylo vyhnány ze svých domovů. Místo dřívější státní moci v nich vládne chaos a anarchie provázená půtkami různých vnitřních skupin. Tyto skutečnosti jsou mimo diskusi.
I českým politikům jsou jistě známé principy mezinárodního práva a Charta OSN. Přesto cudně mluví o tom, že se zúčastňujeme mise tam či onde, aniž by po pravdě řekli, že se zúčastňujeme agresivních válek, halených do vznešených frázích. To ani jeden náš poslanec nebo senátor nemá odvahu otevřeně říci koaličním politikům, že zastírají pravdu nebo případně i lžou? Proč Poslanecká sněmovna PČR schvaluje plán našich misí, když ve skutečnosti jde o účast na agresivní válce, v níž tzv. mezinárodní společenství shazuje původní vlády, příp. i popravuje její některé činitele, a dosazuje nové vládce, kteří jim jdou na ruku?
Nejde vždy však rovnou o válku. Ta se může rozhořívat postupně. Faktickému válečnému stavu mohou předcházet různá opatření, přijímaná též mimo RB OSN, jako např. ekonomické represálie, embargo, zákaz dovozu či vývozu některých druhů výrobků. V této souvislosti se mluví o hospodářských sankcích.
Represálie, včetně těch ekonomických, mají však jen subsidiární charakter. Postižený stát, nebo stát, který se domnívá, že je postižený, nemůže hned bez dalšího přistoupit k hospodářským represím. Nejdříve je povinen předložit sporné jednání k rozhodnutí příslušného mezinárodního orgánu, počkat než tento orgán rozhodne a poté musí i zjistit, že druhá strana toto rozhodnutí nemíní respektovat.
II. K právu na sebeobranu
Článek 51 Charty OSN
Žádné ustanovení této Charty neomezuje v případě ozbrojeného útoku na některého člena Organizace spojených národů, přirozené právo na individuální nebo kolektivní sebeobranu, dokud Rada bezpečnosti neučiní opatření k udržení mezinárodního míru a bezpečnosti. Opatření učiněná členy při výkonu tohoto práva sebeobrany oznámí se ihned Radě bezpečnosti;…
Sebeobrana musí být v souladu s definicí agrese, přijatou Valným shromážděním OSN v r. 1974.. Akce sebeobrany musí být přiměřená útoku a mít defenzivní charakter.
III. K současné mezinárodní situaci
Je třeba hned na počátku zdůraznit, že některé principy mezinárodního práva, např. zásada svrchovanosti státu, rovnosti států, nevměšování se do vnitřních záležitostí států, nejsou v praxi mezinárodního práva, ať již jde o jakékoliv důvody, naplňovány. Např.princip omezené suverenity je termín, který již důvěrně známe.
Od konce studené války, kdy se USA staly dominantní velmocí světa, války propukají jedna za druhou. Spojené státy, spolu se svými spojenci, nectí Chartu OSN a v rozporu s ní vyvolávají pod různými záminkami ozbrojené konflikty. Svět se stává stále méně bezpečnějším. Objektivně je třeba říci, že Rusko připojením Krymu porušilo princip územní celistvosti státu, a to na úkor Ukrajiny. Tento fakt je však mírněn skutečností, že po dvě staletí byl Krym součástí Ruska, že jeho obyvatelstvo je převážně ruské národnosti a v referendu velkou většinou rozhodlo o jeho připojení k RF.
Zatímco Západ pomáhal ozbrojenou silou vytvořit samostatný stát Kosovo, který v souladu s platnou rezolucí RB OSN č. 1244 je stále součástí Srbska, neuznal připojení Krymu k Rusku. Postupně začal proti Rusku užívat ekonomické a jiné sankce, aniž by postupoval v souladu s Chartou OSN. Západní „dvojí metr“ je pokrytecký a mezinárodní situaci přiostřuje.
Na Ukrajině probíhá občanská válka. Polofašistický ukrajinský režim, u jehož zrodu stály Spojené státy a EU, má tu zvláštnost, že téměř mimo jeho rámec stojí některé vojenské jednotky Pravého sektoru či jiných ultranacionalistických sil. Masakr etnických Rusů na jihovýchodě Ukrajiny se mění v genocidu. Několik tisíc mrtvých, desítky tisíc raněných, zničená obydlí, část infrastruktury Novoruska a téměř milion utečenců, to je již katastrofa, která přesahuje hranice Evropy a nabývá světový charakter. Ještě hrozivější skutečností je, že občanská válka na Ukrajině může přerůst ve válku mezi Ukrajinou a Ruskem a dokonce i ve světovou jadernou válku, která v tom horším případě může znamenat záhubu lidstva.
Co s takovou vyhlídkou? Zainteresované státy musí jednat v souladu s mezinárodním právem a ctít Radu bezpečnosti jako hlavního garanta míru a bezpečnosti na světě. I cesta ekonomických a dalších sankcí musí být souladná s Chartou OSN. Spojené státy ani ve spojení s EU nemohou činit rozhodnutí o válce či o sankcích. To nepřísluší ani Rusku. Jedině diplomatická jednání mohou vést k odstranění existujících nezměrných rizik . Je však nutné vycházet z reality, že ne Rusko stojí na hranicích NATO, ale NATO na hranicích Ruska. Proto NATO musí udělat vše pro to, aby se od Ruska teritoriálně odpoutalo.
IV. Konflikt mezi Východem a Západem má vícevrstevní charakter
Západ prezentuje probíhající zápolení jako hodnotovou záležitost. Západ je nositelem, jak sám sebe prezentuje, svobody, demokracie a dalších evro-atlantických hodnot, kdežto Rusko je východ, bez svobod, demokracie a nadto diktátorský.
Situace je však jiná. Západ již před určitou dobu opustil některé konzervativní hodnoty, které jsou základem civilizované společnosti. Rodinu staví na úroveň svazku lezbiček či gejů, Menší porodnost doplňuje větším přílivem migrantů. Příznačná pro část Západu se stává i kultura smrti, jež bere život nenarozeným dětem a lidem umožňuje ve stále větší míře dobrovolný odchod ze života. Svým liberalismem vytváří ve společnosti stále početnější chudé vrstvy obyvatelstva, které vegetují na periférii společnosti. Důsledkem je vzrůst kriminality, užívání drog. Nejvyšší hodnotou v této společnosti jsou peníze, nikoliv člověk.
Rusko naopak podporuje rodinu, zvyšuje porodnost. V těchto ohledech předstihuje současný Západ.
To nejpodstatnější, co musí být řečeno je, že Spojené státy se snaží uchovat ve světě své vedoucí postavení, které získaly rozpadem Sovětského svazu. Jeho politici mluví o americkém století. Své impérium USA šíří i omezováním suverenity svých „spojenců“. Dělají z nich protektoráty, byť mírné. V současnosti se mluví o tom, že řada západních politiků, novinářů a dalších elit je na amerických výplatních páskách. Tak se obecně vysvětlují jejich proamerické postoje.
Skutečnost však může být ještě složitější. Zatímco Německo je považováno za americký protektorát, stává se fakticky protektorem některých středoevropských a východoevropských států a hraje viditelnou vedoucí úlohu v EU.
Ve vztahu k Rusku se Amerika, podporovaná zejména EU, snaží zastavit jeho vývoj jako další světové mocnosti a následně si ho hodlá podřídit, vnitřně rozložit a jeho území rozdělit do několika států, přičemž při porcování ruského medvěda by přišly sousední státy k tučným soustům.
Rusko však nejen nechce USA podlehnout, ale hodlá se dále vyvíjet jako samostatná velmoc, která ve spojení s Čínou a dalšími mocnostmi z BRISC, má v úmyslu z monopolárního světa učinit duopolární, či ještě lépe multipolární svět, který by byl bezpečnější než ten současný. Takováto přestavba světa je vždy nebezpečná. Jde o to, aby proběhla bez válek, v míru. S tímto cílem lze sympatizovat.
Obyčejný český člověk nemá zájem pomáhat rozvíjet imperiální zájmy USA a EU za cenu nebezpečných konfliktů. Jsou mu zcela cizí mocenská vyjádření „funkcionářů“ EU. Jde mu, jako velké většině lidí na celém světě, o důstojné prožití života v míru a spravedlnosti. Straní proto míru a je odpůrcem násilných konfliktů a válek. Ve světě je k řešení celá řada nejrůznějších problémů, na které, bohužel, v dobách, jimiž cloumají válkychtivé síly, není čas a ani peníze. A tak je lidské společenství, ke své škodě, jen dál tlačí před sebou a čeká na vhodnou dobu. Kdy přijde?
Dr. O. Tuleškov
Webová stránka: www.ceskenarodnilisty.cz E-mail: vydavatel@seznam.cz