Jsou ještě Češi, Moravané a Slezané občany suverénního státu?
Hitler od počátku své vůdcovské funkce v NSDAP a v čele Německa je ovládán hlavní ideou – získání prostoru na východě. Již v Mein Kampfu uvedl:
„…naším cílem musí být nadále získávání prostoru na východě pro německý národ.“ V r.1932 tuto tezi rozvinul : “Českomoravskou kotlinu …osídlíme německými rolníky. Čechy přesídlíme na Sibiř, nebo do oblastí volyňských, vykážeme jim rezervace v nových spolkových státech. Češi musí pryč ze střední Evropy. Dokud tam budou , budou vždy ohniskem husitsko- bolševického rozkladu.“ A konečně ze záznamu o přijetí von Neuratha a K.H.Franka 23.9.1940 Hitlerem je uvedeno: „Poněmčení českomoravského prostoru germanizací Čechů, tj. asimilací. Tato možnost by přicházela v úvahu u větší části českého národa . Z asimilace je třeba vyjmout ty Čechy, o kterých jsou rasové pochybnosti, anebo mají k říši nepřátelský postoj. Tuto kategorii je třeba vyhubit.“
Představitel /sudetských/ Němců v ČSR K.H.Frank v r.1940 v Pamětním spise k českému problému zaslaném Hitlerovi napsal: „Cílem říšské politiky v Čechách a na Moravě musí být plná germanizace prostoru a lidí : to předpokládá vysídlení rasově neodpovídajících Čechů a vrstvy inteligence nepřátelské říši i popřípadě zvláštní zacházení s ní /Sonderbchandlung/ a se všemi destruktivními živly.“
Okupací zbytku ČSR v březnu 1939 měla být tato politika soustavně prováděna. Stali jsme se srdcem říše.
Odmítavý postoj Němců v ČSR k občanství v republice vyplýval z neochoty přijmout důsledky porážky Rakouska-Uherska a Německa ve válce i revoluční řešení těchto důsledků po válce. Důsledků geopolitických, národnostních, sociálních a dalších. Přestali být vládnoucím národem a stali se národnostní menšinou v nástupnickém státě. Ale.
Němečtí občané, kteří v procesu kolonizace /zvl.12.a 13.st./ byli pozváni do Čech a stali se postupně patricijskou vrstvou ve vznikajících městech, byli od počátku obyvateli českého království, žili podle tehdy přijatých zákonů a zvyklostí. Český stát již existoval v uznaných hranicích.Viz m.j. Zlatá bula sicilská nebo Zlatá bula císaře Karla IV.
Na tomto historickém a přiznaném právu, český stát nikdy nepřestal existovat od Velkomoravské říše až do r.1918 v mezinárodně uznaných hranicích. Tzn., že všichni občané byli jejich členy. To se vztahovalo i na Slováky , kteří nepřestali být součástí jednoho národa, přes tisíciletou porobu Maďary. Postoje v ČSR sídlících Němců od počátku republiky byli v rozporu s těmito právy a již apriori je vylučovalo z příslušnosti k ČSR. Ve skutečnosti ale k tomu přispěly až jejich protistátní postoje a činnost ve 30. letech.
Existuje množství důkazů, že ČSR mezi válkami byla nejen výspou parlamentní demokracie, ale i prostorem velice tolerantní, ohleduplné, ale také reálné národnostní politiky, zvláště k německému obyvatelstvu. E.Beneš se snažil uplatnit švýcarský model. Narážel však na trvalý nezájem až odpor německých občanů, který se od r.1933 změnil v přímou destrukci státu.
18. října 1938 sdělil Hitler gen. von Brauchitsovi „Obsazení sudetoněmeckého území je skončeno….. 3 a půl miliónů našich německých soukmenovců se vrátilo k říši jednou provždy…“
Byla to touha naprosté většiny občanů německé národnosti. V obecních volbách v červnu 1938 získala SdP 80 % všech hlasů z pohraničí. Když se po záboru konaly 4.12. v „Sudetech“ volby do říšského parlamentu pro kandidátku, ve které vedle Henleina, K.H.Franka byl i Hitler, hlasovalo 98,9 % voličů.
Zbývá otázka, proč nebylo přikročeno k likvidaci českého národního jádra ihned ? Odpověď je racionální. Dle Hossbachova záznamu z porady Hitlera s představiteli Říše v listopadu 1937 tam Hitler uvedl, že vtělení ČSR a Rakouska do Říše by znamenalo získání potravin pro 5 – 6 milionů lidí /za určitých podmínek/. Stejně tak K.H.Frank v Pamětním spise uvedl: „ …protože lidé jsou říšským kapitálem ….v nové říši nemůžeme postrádat pracovní sílu 7 milionů Čechů.
Poznámka: Pamětní spis o způsobu řešení českého problému a o budoucím uspořádání českomoravského prostoru zpracoval K.H.Frank. Zaslán jako návrh Hitlerovi.
Uvedené výroky dokumentují, že naprostá většina Němců v ČSR ztratila objektivně, ale i dle vlastního rozhodnutí čs. občanství a stali se občany Německa.
Zahraniční odboj za 2. světové války, západní i východní ve shodě s domácím hnutím odporu proti okupaci dospěli ke shodě. Němci musí být z ČSR po válce odsunuti. Komunisté v Moskvě žádali diferencovat individuálně. To nalezlo také naplnění v Košickém vládním programu.
E. Beneš intenzivně pracoval na přijetí tohoto požadavku a v podstatě do konce r. 1943 získal souhlas představitelů velké trojky i gaullistické Francie. Nakonec na Postupimské konferenci nanesl tento problém W. Churchil. Součástí berlínské zprávy o berlínské konferenci 3 velmocí je i XIII. Kapitola „Spořádaný odsun německého obyvatelstva“. V anglické verzi – transfer, v ruské – pereměščenie.
Konference dosáhla následující dohody v odsunu /agrementoon the removal, soglašenie o vysileniji / Němců z Polska, Československa a Maďarska.
O tom, že odsun nebyl prováděn na základě tzv. kolektivní viny /jako kolektivní msta/ svědčí i údaj , že do odsunu se přihlásilo i 88 614 německých antifašistů.
Kontrolní komise v r. 1946 konstatovala, že odsun z ČSR byl proveden organizovaně a humánně.
Velice aktuálně zní slova Jana Masaryka na pařížské mírové konferenci /II.1947/. “Bylo by zcela mimořádně těžké přesvědčit československý lid, aby přijal myšlenku návratu k takovým podobným smlouvám o menšinách, jaké jsme měli od roku 1918 do roku 1938. Každá československá vláda , která by jej chtěla k tomu přimět, by musela pravděpodobně hledat nové zaměstnání…“
Skutečně to platí i v r. 2016?
Sudetoněmecké spolky a organizace , zejména ve druhé polovině 30. let prováděly aktivní protičeskoslovenskou činnost propagandistickou, špionážní a v r.1938 i ozbrojené a záškodnické akce. Situace vrcholila před podpisem Mnichovské dohody . Před tím SdP odmítla dle instrukcí z Berlína všechny návrhy čs. vlády. Jen 19. a 26.9. uskutečnil Sudetoněmecký dobrovolnický sbor /ač zakázán jako SdP/ více než 300 bojových akcí. Zajal při nich přes 1500 zajatců / ty odvlekl do Německa/, dále 25 kulometů, množství různé výzbroje ukořistěné od českých útočníků, kterým způsobil značné ztráty na životech /110/ a raněných /56/. To hlásil 26.9. dobrovolnický sbor.
Je těžké nyní na toto vše zapomenout, stejně jako na podíl našich Němců na okupačním režimu za Protektorátu.
Pro odsun Němců z Brna /přelom května a června 1945/ a z Ústí /n.L se vžil pojem divoký . Již toto slovo navozuje dojem něčeho nepatřičného . Rozhodně předcházel Postupimskou dohodou vyhlášený odsun. Bylo ale všeobecně známo, že E. Beneš získal v zahraničí všeobecný souhlas. Dnes je SL brněnský odsun prezentován jako pochod smrti. O obou těchto odsunech se zmiňuje E.Beneš ve svých Pamětech. Připomíná některé velmi omezené excesy ze strany podřízených orgánů. Když se proti nim postavil a veřejně je kategoricky odsoudil, všechny excesy definitivně přestaly.
Nešlo dle tohoto vyjádření o masové vraždění a žádné pochody smrti. Byl v té době znám i text Košického vládního programu, kde je obecně stanovena zásada diferenciace občanů protifašistického a vlasteneckého smýšlení. Žádná kolektivní vina. ˇ
Je poměrně málo známé, že 17.4.1945, před osvobozením Brna vydal K.H.Frank rozkaz k evakuaci německého obyvatelstva z Brna a okolí. Určitě byli přednostně evakuováni činitelé okupačního aparátu gestapa, štábů proti-partyzánských oddílů apod.
Po osvobození Brna byl vydán stejný rozkaz pro ještě okupovanou oblast jižně od Kroměříže, Přerova a Vyškova. Současně s tím byla nařízena destrukce železnic, továren a dalších důležitých objektů. Ta byla realizována.
Kladu si otázky – zapojili se tito fašisté v západním Německu do rodícího se SL a zvl. Witikobundu? Kdo potom byl zařazen do odsunu z Brna ?
Je známo, že zde nalezli dočasný azyl němečtí „hosté“, uprchlí z Balkánu před RA. Většinou zabrali byty po evakuovaných. Bytů byl v Brně , zejména po US bombardování, nedostatek – přinesli s sebou tito hosté zárodky břišní nákazy, na kterou jich poté za odsunu a v Pohořelicích několik set zemřelo ?
Možná jsou tyto otázky ve výzkumu zodpovězeny, ale mně odpovědi nejsou známé. V současnosti /po převratu / se stalo Brno centrem zpochybňování poválečných realit, šíření lží o brněnském odsunu a výzev k omluvám. Byli to zejména aktivisté hnutí zelených, prof. Zlatuška a další.
Po posledních komunálních volbách pak většina zastupitelstva města Brna. V čele této skupiny , která určuje politiku města, jsou nominanti Babišova hnutí, který na volby sehnal každého , kdo se hodil. Brno je i vhodným prostředím vzhledem ke své minulosti /trvale zde i v okolí – Modřice/ bydlící německá menšina, i blízkostí Vídně.
Události vyvrcholily po Augspurském sjezdu SL v létě 2015. Je nutné připomenout, že německým menšinám v ČR poskytla spolková vláda 14 295 000 / v přepočtu / Eur, v roce 2015 sumu okolo 600 tis. Eur.
Sjezd v Augspurku měl otevřít prostor pro dialog s veřejností v ČR tím, že proklamoval vzdání se nároků na vlast a odškodnění. Ukazuje se, že zatím je to stále v rovině proklamace. Ale jaká vlast, vždyť se jejich předkové stali občany německé říše.
V Augspurku byla početná delegace z ČR, včetně radního Jihomoravského kraje Davida Macka. Na sjezdu bavorský premiér uvedl, že nový „starosta“ Brna Vokřál oznámil využití brněnského pochodu smrti ke vzpomínkové akci Brněnský pochod života, roku smíření. Zastupitelstvo města Brna, vládnoucí většina, přijala dokument Deklarace smíření a společné budoucnosti. Jsou tam skandální tvrzení:
Obecně proti zločinům r.1939-45
Poselství těm, kdo byli postiženi násilným vyhnáním
Poselství současným Brňanům s výzvou k odpovědnosti za dnešní i budoucí soužití se sudetskými Němci
Město Brno /?/ upřímně lituje událostí z 30.5.1945 a dní následujících, kdy byly přinuceny k odchodu z Brna tisíce lidí na základě principu kolektivní viny či užívaného jazyka /nehlasovali ODS a ČSSD, proti KSČM/.
Iniciativa p. Vokřála tím ale neskončila. Pozval na tuto akci usmíření SL v Rakousku Gerharda Zeihsela . Z dopisu, nikoli pro zasmání, vyjímám:
Kolem 17 hodiny bude pochod u Kloster der Bamheezigen Brůdek….Wienerstraze 7
Posledních 500 m …půjde do augustiánského kláštera …Mendl – platz 1.
Dovolte mi, abych Vás na tryznu na Starém Brně augustiánského Kloster ….pozval.
Snad se p. primátor cítil dostatečně Kamaradschaft.
V klášteře po přivítání byly prosloveny hojné projevy hostů i zastupitelů, byly vysloveny znovu omluvy za 2 tisíce mrtvých při pochodu smrti. SL bylo nabídnuto konání příštího sjezdu na výstavišti v Brně. /Nebude využito, má být v Norimberku/.
Obavy vzbuzuje i účast představitelů katolické církve a vládních činitelů na sjezdu v Augspurku.
Např. vikář Dr.Vojtěch Eliáš- zástupce biskupské konference
Arnošt Marks /manžel ministryně - zastupoval Bělobrádka /
Poslanec TOP 09 D. Korte
Gen. konzul ČR v Mnichově Čoupek i zástupce MZV Jan Kreuter a další.
Do Bavorska jezdí premiéři vlády ČR Nečas i Sobotka. Zaorálek dal české sekci Zemského shromáždění Němců v Čechách, na Moravě a ve Slezsku /předseda ministr kultury / v Černínském paláci hodovní síň.
Augspurský sjezd 2015 měl být průlomem, ale SL sází na dlouhodobou perspektivu, mj. spojenou s integrací v rámci EU. Posselt prosazuje trpělivou taktiku a strategii. „Jsme diplomaté, jsouce moudří, jdeme krok za krokem“.
V ČR se zaměřuje na mladé politiky a mládež celkově.
Měli bychom pamatovat slova E.Beneše na sjezdu Svazu osvobozených politických vězňů 14.12.1945. Vyjímám.
„Brzo přijde chvíle, kdy tito viníci se budou před sebou samými a před světem očišťovat z toho co napáchali….A konečně přijdou opět, aby od očišťování přešli k útoku.“
Doc.PhDr. Josef Kůta, CSc.
PS: Když Hitler oznamoval Háchovi zřízení Protektorátu Čechy a Morava použil názvu pro tento útvar, který má blízko k současným úvahám českých lingvistů a politiků.
„Čechie nechť má svou hlavu státu a zásady, které on bude studovat, tvoří základnu pro pacifikaci tohoto území pro staletí, jež budou následovat.
Až z této podobnosti mrazí. /Ze záznamu o přijetí Háchy Hitlerem 15.3.1939 dle knihy vydané Ministerstvem vnitra ČSR/.
Literatura:
Kafka,Fr.: Dějiny Československa,Státní pedagogické nakladatelství,Praha 1964,kap.III a IV,s.80-199
Křen, J.: Konfliktní společenství, Češi a Němci 1780 -1918, ČSAV,Praha 1990
Čapek, K.: Čtení o TGM, Melantrich , Praha 1969
Masaryk,T.G.: Česká otázka, Melantrich ,Praha 1969
České myšlení, Melantrich ,Praha 1968
Světová revoluce za války a po válce ,1914-18, Čin a Orbis ,
Praha 1925
Machovec,M.: T.G.Masaryk, Melantrich, Praha 1968
Beneš, E.:Paměti,Orbis,Praha 1947
Hruška, E.: Pohoří divočáků…, Futura, Praha 2002
Gallandauer,J.: Vznik ČSR, Svoboda,Praha 1988
Kučera, J.: Německo a Evropa, Siréna, Praha 1991
Pekárek, A.: Postavení NSR v globální strategii USA, Naše vojsko,Praha 1979
Komu sluší omluva, Erika, Praha 1992
Denní tisk průběžně: Haló noviny r.1992
Rudé právo 1992
Denní tisk průběžně : Haló noviny 2014- 16
Právo 2014-16
Listy ,r.2014, 2015, 2016 /vydav.křesťansko sociálního
Hnutí ve spolupráci ….Praha, vydavatel @seznam.cz