Ještě  k osobě novináře Peroutky

Zdá se, že dlouhá veřejná polemika o tom, zda skutečně existuje článek Hitler je gentleman, již naštěstí skončila. Jelikož se skutečný originální text údajného článku dosud nenašel a doposud zveřejněné texty byly podle všeho opravdu jen pouhá falza, nemá smysl se dál tímto zabývat. Naopak smysl jistě i nadále má debata o Peroutkovi jako novináři a člověku, o jeho práci a způsobu myšlení v době v níž žil. Po roce 1989 se na mnohé spisovatele, básníky či novináře začala kydat špína a jejich dílo mělo zapadnout do zapomnění. Mnozí jiní naproti tomu začali býti vynášeni do nebes, často zcela nezaslouženě, jelikož jejich dílo tak výrazné rozhodně nebylo či není. Příslušná jména ať si každý doplní sám dle své vlastní zkušenosti. Není jich rozhodně málo.

Také F. Peroutka začal být po roce 1989 označován jako velmi výrazná novinářská osobnost doby meziválečné i poválečné. Jenže v době meziválečné zde působili i další výrazní novináři mezi nimi třeba Karel Čapek, jehož výrazné dílo novinářské je čas od času připomínané, tak i ti stojící názorově na levici jako třeba Fučík nebo Šverma. Novinářská práce obou posledně jmenovaných jakoby ale snad ani neexistovala. Dnešnímu systému se prostě moc nehodí, vždyť to přeci byli komunisté pracující především pro Rudé právo a nikoliv liberálové píšící pro Peroutkovu Přítomnost.

Ale zpět k Peroutkovi. Jaký byl jeho charakter? Jak se vyvíjely jeho občanské a politické postoje? V tomto ohledu by neměla zapadnout ani krátká část jedné z povídek výrazné osobnosti naší literatury Bohumila Hrabala. Toho Hrabala, který, jak se dnes už taky nikde nezmiňuje, přijal v polovině roku 1989 titul zasloužilého umělce. V této povídce z knihy Inzerát na dům, ve kterém už nechci bydlet spolu debatují bývalý živnostník a doktor filozofie, kteří se po roce 1948 ocitli mezi manuálně pracujícími. A tento doktor filozofie říká v uvedené povídce majiteli bývalé prosperující živnosti, který stále věří v návrat starých časů tato slova: „…ale tuhle mě dožrala ta kráva Peroutkova, že prej tenkrát, když Američani v únoru (1945) bombardovali Prahu, tak prej to jen ukáplo, teďka ale že by to bylo jinačí kafe! No to, ty krávo Peroutkova, to já se ti na tu vaši Svobodnou Evropu vy...., protože jakejpak život, když mi ji rozflákáte?“   Ke způsobu myšlení pana Peroutky, který je dnes mnohými tak nekriticky obdivován, tento text nepochybně také patří. Samozřejmě patřil určité době a určité situaci, přesto jistým způsobem charakterizuje myšlenkové pochody a úroveň tohoto novináře. Na rozdíl od pravděpodobně neexistujícího článku Hitler je gentleman, samozřejmě tento text skutečně vyšel. Budiž tedy i tento krátký příspěvek jedním k kamínků do mozaiky veřejné polemiky o osobě F. Peroutky, o jeho životě, díle, způsobu a úrovni myšlení.

Bc. Miroslav Pořízek