prezidenta SRN, v ČR
Přestože nemáme k dispozici projevy německého prezidenta, můžeme se na základě poděkování, jež se mu dostalo od Klause Brähmiga, jednoho z představitelů spolkové frakce CDU/CSU, a B. Posselta, mluvčího Sudetoněmeckého landsmanšaftu, vyjádřit alespoň k některým, zdůrazňuji pouze k některým, částem jeho proslovu.
Jakmile J. Gauck mluvil o vyhnání Němců z Československa po druhé světové válce, pak prostě jen převzal sudetoněmeckou terminologii, jež v současnosti je vlastní i značné části politického spektra ve SRN.
Tzv. vyhnanci v Německu již v od 50. letech minulého století, někteří z nich ještě o něco dříve, mluvili o svém vyhnání z vlasti, ať již pocházeli z Polska, Maďarska, bývalých východních území Německa nebo Československa. Je to pochopitelné. Vyhnanci, jak si sami říkali, museli být vyhnáni. Nemohli zůstat vyhnanci, když by přejali některý z termínu, jež používala a zaváděla Postupimská smlouva jako např. přesídlení, transfer nebo odsun. A tak Němci si vytvořili a přisvojili termín vyhnání. A je jim srdečně jedno, co říká Postupimská smlouva. Ale nejen to! Již nějakou desítku let se snaží o to, aby tento termín přijali vědci, hlavně historici, i politici nejen v sousedních, ale i v dalších státech.
U nás se těmito otázkami zabýval především prof. JUDr. Miroslav Potočný, DrSc., vedoucí katedry mezinárodního práva na UK v Praze, a po určitou dobu i expert na mezinárodní právo u naší mise u OSN, který o výše uvedených termínech napsal celou řadu článků, v nichž vyslovoval i svůj nelíčený podiv nad termínem vyhnání v Německu tak často užívaným a jednoznačně převažujícím. Pan profesor Potočný zdůrazňuje: „Nejen právnímu a lingvistickému specialistovi, ale i prostému občanu cosi vnitřně říká, že ´vyhnání´ nemá nic společného s transferem. Institut přesídlení předpokládá předchozí mezinárodní dohodu zainteresovaných států o spořádaném a humánně uskutečněném transferu osob z jednoho státu do druhého. Vyhnání naopak bývá jednostranným aktem státu…“
Jak lehce a při tom výstižně vystihl rozdíl mezi transferem a vyhnáním. Hned je problém mnohem jasnější.
Ono je lepší být vyhnancem než přesídleným. Přesídleného žádné finanční náhrady nečekají, kdežto vyhnanec, tedy člověk, jenž byl neoprávněně vyhnán ze své vlasti, může v souvislosti se zhojením svého vyhnání očekávat určitá plnění. Vyhnání se obecně chápe jako jednostranný nelegální akt vyhánějícího státu, jehož je vyhnanec obětí. Z hlediska mezinárodního práva za vyhnání nese odpovědnost stát, který vyhnání uskutečnil. Vyhnanci mají právo na odškodnění za vyhnání a event. i právo na návrat do svého původního domova, vlasti. Německé „vyhnance“ odškodnil již německý stát, a to částkou téměř 200 miliard marek. Pamatuji i na doby, kdy nám naši bývalí spoluobčané vystavovali účty, jdoucí do miliard marek., mluvilo se o 100 miliardách marek i výše. Samozřejmě při tom se tvářili, že nějaká Pařížská reparační dohoda ani neexistuje nebo ji prostě nechtěli vzít v úvahu. A právě ta zakládá povinnost SRN, která je nástupnickým státem nacistické třetí říše, zaplatit nám reparace ve výši přibližně 360 miliard předválečných korun. Kdy se k reparacím přihlásí i pan prezident Gauck?
Tolik několik skutečností, které se pojí s termíny přesídlení, transfer, odsun či na druhé straně s vyhnáním. Rozdíl je na uvedených příkladech zcela zřejmý..
Ale abychom se vrátili k panu prezidentu Gauckovi. Někdy v době, kdy se ujímal svého úřadu, se vyjádřila paní doktorka E. Steinbachové, předsedkyně tzv. Svazu vyhnanců, že Gauck se již v dřívějších dobách zastal „vyhnanců“, a proto předpokládá, že tomu bude tak i v budoucnosti. Paní dr. E. Staibachová, profesionální vyhnankyně, se narodila v Polsku v době války německé matce, úřednici pocházející z říše, a otci, německému vojákovi. Bylo proto pochopitelné, když „životní prostor“ třetí říše tak „viditelně nezákonně“ zkracovala sovětská armáda, že její rodiče i s ní uprchli z Polska do Německa. Ve skutečnosti by se měla tedy paní dr. Steinbachová spíše nazývat uprchlicí, nikoliv tedy vyhnankyní. Ale jak je vidět, část německé společnosti, zvláště pak ani ona sama, nechce vidět uvedené podstatné rozdíly.
V čem se však dr. Steinbachová nemýlila, je fakt, že Gauck se značně o „vyhnance“ bude zasazovat. Nyní jsme svědky toho, že tak skutečně činí.
Jednu otázku však mám na naše ústavní činitele. Kdy budou při státních návštěvách soustavně vystupovat proti přepisování dějin, proti německé snaze dodatečně vyhrát druhou světovou válku, očistit sami sebe a z nás, kteří jsme byli jejich oběťmi, učinit ty špatné. Již je na čase, aby tak činili.
Dr. O. Tuleškov
Webová stránka: www.ceskenarodnilisty.cz E-mail: vydavatel@seznam.cz