v r. 1938
Žijeme dnes v době, kdy se běžně všude kolem nás používá mnoho značek a zkratek výrazů. Přesto my, staří harcovníci, čteme-li či slyšíme SOS, nevnímáme to jen jako hrozící nebezpečí, ale vyrojí se nám v hlavě doba Mnichova s jednotky Stráže obrany vlasti. Složené z finančníků, četníků, záložáků a to z různých vojenských útvarů. Jejich úkolem bylo být na podzim 1938 všude tam, kde našim lidem hrozilo nebezpečí ze strany Němců. Zároveň vypomáhaly při ostraze hranic. Henleinovci a jejich bojůvky - ordnéři, byli v podstatě zbabělí, hrdiny byli v případě přesily, přepadu ze zálohy, či na bezbranných lidech. Tyto zákeřnosti stály mnohé naše obránce život, či těžká poranění. Vybírám několik příběhů z Domažlicka.
V noci na 21.květen 1938 přijela pro Josefa Fraňka do Chrastavy motospojka. Pracoval sice v Praze, ale bylo to před poutí, tož zajel domů. Měl se okamžitě hlásit na četnické stanici v Domažlicích. Sešlo se jich tam celá četa. Dostali zbraně a hned s četníky nacvičovali obsazování ulic v městě a další variace střetů, jak zabránit výtržnostem. Nebyli sice během první mobilizace nasazeni, po měsíční službě se vrátili do práce s tím, že v případě potřeby budou okamžitě k dispozici. A ten den nastal 14. září, to už byla situace velmi vážná. Namátkově měli objíždět a kontrolovat v místech, s převahou německého obyvatelstva.
Už když projížděli Poběžovicemi, bylo na ně stříleno, naštěstí měl záškodník špatnou trefu. Posílili hlídku v Hostouni a přemístili se k Bělé na Radbuzou. Tam měli první "úlovek", auto plné zbraní. Nebyl ale čas se zdržovat, předali věc četníkům, volali z obcí, kde Němci házeli po našich lidech kamení, ba i někde vyhrožovaly ženám, které byly s dětmi sami doma, muži také narukovali. To se věru těžko zachová klid a navíc, nebylo našich mnoho. chodilo se i hlídat na hranici, z níž si henleinovci chtěli zřídit patrně promenádu. Tak třeba každou druhou noc jedno družstvo hlídalo úsek v rozmezí Nemanice - Mýtnice - Hasselbach / dnes Lísková - státní hranice/. Ordneři třeba přerušili telefonní spojení na Černou řeku a vyslaná hlídka na opravu byla ordnery ostřelována ze zálohy. Bez posil mnohé nešlo prostě zvládnout. Posílili třeba celníci v Lískové, osadili okna kulomety, ale už se třeba 28. září muselo naléhavě stoupat na Čerchov. Došlo tam k přepadu hlídky, jednoho, jen stačil dvakrát vystřelit - provrtali doslova kulkami. Nezajímalo je, zda žije, přišli především loupit. Bylo jim známo, že nájemce nechtěje riskovat život, nechal tam vše a prchl. Do batohů narvali doslova, co jen mohli a s vítězným rykem odtáhli. Nepovšimli si, že druhého postřelili, ten se dokázal ukrýt v lese.
Jan Behemský se na určeném místě setkal s četníky z Chudenic a Kolovče. Honem podepsat prohlášení, že se nepříteli nevzdají, i za cenu ztráty života a během půlhodiny se už vyrazilo do terénu. Význam a důležitost slibu podtrhla i účast starosty Kdyně. Jejich cílem byl kopec u Brůdku před Všeruby, nedaleko již byla hranice. On šel vpředu jako pátrač a vzpomínal, jak po pět dnů jim vadil stálý déšť. Ve Všetrubském průsmyku byla nasazena jedna četa SOS o čtyřech družstvech. Zaujali pozici na pomyslné linii Maxov - Všeruby - Sruby - Brůdek. Četu vedl strážmistr Kubů, velitelem celého praporu v úseku Cheb -Čerchov - Klatovy byl plukovník Jaroslav Herklos z Domažlic. Němci si jej zapamatovali a hned po okupaci skončil v koncentračním táboře, kde byl umučen. Neměli klidné služby, ordneři neustále vyvolávali střety, střelba se ozývala v prostoru kol Všerub i na Srubech.
Velmi smutným byl den 7. října, kdy obdrželi rozkaz vyklidit pozici a stáhnout se do Papořiště u Kdyně a dalších míst. Němci se posunuli k Hyršovu. Večer den poté 8. října nebylo vlídno. Honila se mračna, panovalo šero. Strážmistr Slípka, když od Hyršova na ně zahájili palbu, se rozhodl ustoupit a na střelbu neodpovídat. Vždyť ordneři byli velmi blízko. Jenže když se stáhli, jeden chyběl. Byl to desátník V. Ret a oni se rozhodli, vzdor velkému riziku jej jít hledat. Na onom místě nebyl a Němci s tím patrně počítali, znovu začali po našich střílet. Štábní strážmistr Lauda dostal zásah do pravého ramene tak nešťastně, že střela vyšla levým bokem. Zhroutil se do příkopu a veškerá pomoc byla marná. Jeho poslední slova byla :"Hoši, chraňte republiku!. "
Desátník nemohl být nalezen, protože ordneři jej odtáhli na samotu " Na Prantle"/ v mapě název " Na Spáleném "/. Majitel usedlosti potom vypověděl, že Ret volal, aby jej nezabíjeli, že má doma malé děti. Byl tedy jen postřelen. Přesto jej surově ztýrali a mučili k smrti. Na pohozené tělo pak naházeli chvojí a nelze omluvit takové jednání s člověkem - ač voják, ukázalo se potom, že vůbec nestačil vystřelit - a co s ním pak prováděli. Jen zběsilá a vybičovaná nenávist dokáže takovou bestialitu.
Plukovník Herklos ráno odjel na velitelství Wermachtu do Všerub. Ve 13. hodin byl vypraven na demarkační linii pohřební vůz. Němci přivezli desátníka v doprovodu čestné stráže, oděni do černých uniforem a vzdali mu čest. Trapně a směšně ovšem působila slova jejich velitele :" Tady máte svého kamaráda a na shledanou...."
Lékař Hartman ze Kdyně provedl ohledání a zjistil : v noze střelná rána, přeražená žebra, po těle několik bodných ran, proražená lebka. Pravá ruka byla uchycena k tělu jen kouskem kůže!. Případ měl i mezinárodního svědka. Jeden z anglických pozorovatelů informován o tom, přijel se osobně přesvědčit. Vším tím byl velmi zdrcen. Pohřeb se za velké účasti lidí konal ve Kdýni. Štábní strážmistr Jaroslav Lauda byl pohřben v Klatovech. Oběma padlým byl u nové Vsi ostaven památník v místech, kde došlo k přepadu, je stále udržován. Na místě umučení desátníka V. Reta byl vztyčen zpočátku dřevěný kříž. později nahrazen kamenným sloupem
Na účasti před Mnichovem ve službě jednotek SOS vzpomíná též Karel Kalenda z Domažlicka. První větší akcí jejich družstva byla Poběžovice, kde Němci našim vyhrožovali a došlo i k napadení. těch, kteří neuhnuly před jejich chování. Rozhodli se tedy na to jít zhurta, bez řečnění. Obsadili jejich sekretariát, zatkli vedoucího henleinovců a největší z výtržníků. Celkem zajistili 24 osob., výslechy trvaly až do večera. Jenže potom na přímý rozkaz vrchního strážmistra z okresu /Herš. Týna/ museli všechny propustit. Vrchní zabránil i tomu, aby vtrhli na zámek -měli informace, že jsou tam zbraně. On prý sám ráno osobně s panem hrabětem vše prozkoumá ... Ale ukázalo se, že je zrádce, za několik dnů utekl do Bavor, aby se potom s nacisty vítězně vrátil .... I hyeny se bohužel vyskytli.
Zasahovali také na Čerchově, už o tom byla zmínka. Postřelený druhý člen finanční stráže se po odchodu ordnérů začal plazit do Pece, kde byl po ošetření odvezen do nemocnice. Vrchol hory znovu obsadili, střídali se zde hlídky se psem. Němci se ale předem "namlsali" a zkoušeli výpravy opakovat téměř každou noc. Inu bohatě zásobený sklad nájemce byl magnetem. Jednoho dne zůstal strážný Karel Sokol na hlídce sám, kolegu se psem odvolali na akce do Capartic. Zpozoroval po desáté dva muže v uniformě, jak se k objektu blíž. Odjistil pušku a zvolal aby stáli. Poslechli ale volali :" Nepůcat, nepůcat !" Nechali se dokonce odzbrojit a vyjevili mu, že odpoledne přijdou němečtí vojáci se Čerchova zmocnit. Volal hned do Domažlic, ale spojení s velitelstvím nefungovalo. Co tedy honem udělat? Sehrál s Němčoury velmi originální hru. Začal je napájet pivem, vínem co bylo k jídlu ... Po spojení se s velitelem domluvil, že je opilé odtáhne stranou, on ale dostal i příkaz hned se sbalit a sejít dolů k Caparticím, bude tam čekat už auto. Příkaz splnil beze zbytku. Zhulákané vojáky nechal na palouku, vypustil sudy s pivem a vínem, vzal si něco na památku a smuten musel vrchol Čerchova opustit. Ale tím to pro něj neskončilo. Záhy po okupaci ČSR musel třem důstojníkům wermachtu vysvětlovat, jak to tehdy bylo, že se vojáci nechali odzbrojit a dokonce i opít... Naštěstí se tohle nedoneslo na gestapo, důstojníci to nepředali, jinak by asi tvrdě za to zaplatil.
Další vzpomínka na činnost v SOS nás zavede do Houstoně. Tu už jaksi předčasně obsadili místní němečtí úředníci spolu s ordnery. Dalo by se říci, malý puč. Jeli tam v malém autobusu a cestou míjeli našeho důstojníka v osobním autě. Ten je důrazně žádal, aby se vrátili. Jenže řekli si -kapitán nám nemá co poroučet a jeli dál. Dobře učinili. Tam už plno vlajek, hákových křížů, vyřvávání, transparenty. Zajeli k vojenskému hřebčínu, kde bylo asi 25 vojáků, ale bez zbraní, jen velitel měl pistoli. Zase úřední šíml - obsluha u koní prý zbraně nepotřebuje... Znovu bez řečí přímo do akce, ordneři se vypařili, ostatní zalezli a byl klid, hrdinství Němců rychle splasklo.
Když ale ten čas letěl, bylo jich málo ... Zase volání honem jet do Bělé nad Radbuzou. Tam byl směrován celý oddíl z Domažlic, ale i tam byl rychle nastolen klid. Henleinovci bouřili, dokud nespatřili vojáky. Naši tam zůstali a druhý den velitel Pekelský rozhlasem vyhlásil, aby Němci odevzdali zbraně, jinak ponesou následky. Přinesli pět pušek a několik granátů, ovšem naši měli jiné informace. Bez okolků sebrali vedoucího strany a šéfa pivovaru. Drželi je na četnické stanici až do večera. Měli echo, že z Německa mají být dovezeny zbraně pro ordnery a další, vybrané ke službě. Uchystala se léčka, rozestaveny hlídky a to i s kulomety s oběma "náckům" se krátce oznámilo, že zastaví auta jako k přejímce. Kdyby se o něco pokusili, bude se střílet a oni budou na řadě první...
Po 11 hodině v noci se od hranic blížilo nákladní auto, bylo to pivovarské. Za ním další dvě osobní, Vše klaplo bez chybně, V náklaďáku pušky, bedničky s granáty, v autech pistole a munice. Jenže čas na oslavu nebyl. K dalšímu přepadu došlo v Železné /Eisendorf/, jeden z našich vážně poraněn. A zase došlo k ukázce hrdinství, jakmile zdejší se dozvěděli, že sem jedou naši vojáci, všichni muži, včetně staříků prchli za " čáru !"
***
Když tohle píši, je několik týdnů po sjezdu odsunutých, potomků těch, kteří se tak provinili. Na tomhle sjezdu vítali naše hosty, jejich příznivci se dnes doslova rozvalují ve vládě a maskují vše frázemi o přátelství, kulturních vztazích, ekonomických zájmech .... Nikdo z těch, kdož řádění henleinovců zažili, nemůže s tím souhlasit, odsuzují lživého kněze Hermana, nechápou Sobotku, jenže to je daná realita Němci -ti odsunutí, mají záštitu v bavorské vláda. Pamatujme o volbách na strany, které jsou jejich pomocníky zde!
Josef Sedlák, Plzeň
Webová stránka: www.ceskenarodnilisty.cz E-mail: vydavatel@seznam.cz