Jednání dávané světu na odiv a jednání, o němž se raději pomlčí

O tom, jak přicházely proudy migrantů do Německa, jsme byli téměř průběžně informováni. I jednání paní kacléřky bylo vyzvedáváno jako vzorové, tedy jako hodné následování.  Na její pozvání migrantů asi dost dlouho nezapomeneme. Otevřela jim dveře do Německa. Ale cesta do Německa byla pro zvané hosty postupem doby až překážková. Tam či onde, někde dříve, jinde později, začaly státy, chránící své suverénní zájmy, budovat ploty. Na hranicích docházelo ke konfliktům. Migranti křičeli Deutschland, Merkelová a nejrůznějšími cestami dále směřovali k cíli své cesty.

Německo se plnilo, země, které byly jako první na ráně, např. Bavorsko, si začaly uvědomovat, že všeho moc škodí. A tak uvnitř Německa začala diskuse, kolik migrantů má „zaslíbená země“ přijmout, které odmítat a poslat je zpět do jejich zejména balkánských domovů. Ale i to je problém. V dnešním Kosovu, které především Německo, v rozporu s rezolucí RB OSN č. 1244, jež zakotvovala Kosovo jako součást Srbska, vypiplalo do „suverenity“, dosahuje nezaměstnanost až 50%.  Občané Kosova, když zprivatizovali  srbské majetky, najednou jakoby ztratili své původní růžové perspektivy a hledají obživu v zahraničí, zejména ve SRN.

I na politické scéně Německa to vře, i když média většinového proudu dělají, jako kdyby se nic nestalo a dále podporují ve své většině tetu Merkelovou. Alternativa pro Německo, která se těší přízni asi až 18% Němců je, ostatně jako další opoziční seskupení proti merkelovské politice, kacéřováno.  Ale vše dále kvasí,  zvláště pak otázky spojené se státní mocí.

Nyní i vládní strany hledají únik ze vzniklé situace. A tak se svého času zrodila velká myšlenka o evropské solidaritě, která by měla nabýt formu povinných kvót, podle kterých by se hojnost migrantů, přišlých do Německa, rozdělovala mezi státy EU. A když některý stát by si náhodou stoupl na zadní, tak se na ně připravuje německý klacek v podobě sankcí. O tom nedávno mluvil i velkomyslný vládní sociální demokrat. O to je situace ještě horší.

Obyčejný selský rozum říká, když Německo si nabralo o své vůli uprchlíky, mělo by si je nechat a svou „velkomyslnost“ nedrolit mezi další státy. Německo však silně ovlivňuje EU, která se stává čím dále tím více německou, zatímco Německo stále méně evropským. I poslední projev paní kancléřsky byl mnohem více německý než proevpropský.  Proces, o němž mluvili mnozí západní politici jako o pravděpodobném ještě před sjednocením Německa, se naplňuje. Obávali se ho a měli Gorbačova spíše k tomu, aby vše nechal v původním stavu. Nenechal. Jeho perestrojka dopadala stále hůře, ale zato se stal Němcem roku. Alespoň tak získal náplast na ruskou ránu, která se stále více znepokojivě otevírala. Dokonce se nechal opít rohlíkem. Slib, že NATO se nebude šířit dál na východ, dostal. Západ jej sice slavnostně vyhlásil, ale hned na něj zapomněl. „Genialita“ Gorbačova nestačila  na jeho tehdejší „partnery“. Není totiž písemná smlouva, která by verbální dohodu zakotvovala. A nadto se údajně dané sliby Rusku v současnosti dále zpochybňují.

A tak se dostáváme až k dnešnímu Rusku. Když vzplanuly boje v Novorusku, začali lidé utíkat do bezpečí. V Rusku jich skončilo kolem jednoho milionu. V tu dobu to odsuzované a sankcemi stíhané Rusko se o ně postaralo, jak mohlo. Ale humanitární katastrofa hrozila i na Doněcku, kde si ukrajinští vojáci udělali na různých místech fronty střelnici. Obytné domy, infrastruktura, doly i průmyslové podniky mizely. Umírali lidé, i děti. Evropské hodnoty, jaké to jsou ve skutečnosti?, ty proklamované známe, svědčily pro benderovsko-neofašistický režim. A komu pánbůh, tomu všichni svatí.  A tak krachující ukrajinský režim, který svými činy popírá civilizační hodnoty, jak můžeme jinak  označit upálení a mordování lidí v Oděse, se těší podpoře EU, NATO i Spojených států. Jistě je zde ceněna jeho protiruská zaťatost. Jeho výzva k teroristickým činům proti Rusku a přímo v Rusku, jsou oslýchány, ale přesto určitými kruhy obzvlášť ceněny.

A v této situaci do jihovýchodní Ukrajiny proudí již řadu měsíců masivní ruská humanitární pomoc. Lidé dostávají základní potraviny, léky  a vše co nutně k životu potřebují. Tisíce tun této pomoci lidé dostali a dále dostávají.

Jaksi o tom Evropa nemluví. Jako kdyby se nic nestalo. Nemluví samozřejmě ani o tom, že Rusko se nechce o uprchlíky z Novoruska s někým dělit. Rusko totiž jedná zcela přirozeně. Z vlastní vůle uprchlíky přijalo a tedy ví, že se bude muset o ně postarat. Neusiluje o nějaké kvóty.

A to je ten opovrženíhodný dvojí metr EU. Německo má velké zásluhy zní celou EU. Rusko jako kdyby nic dobrého neudělalo a nedělá.  Naopak musíme ho trestat. A ještě dlouho. Toho evropsko unijního farizejství, polopravd a lží mám již dost. Začněme si konečně říkat pravdu! Ve lži se nedá dlouho žít a nacožpak připravovat lepší svět.  EU slibovala jednotu v rozmanitosti, ale svou praxí se dostává k uniformitě, jíž určuje především Německo, snad trochu i Francie.

Ano, Německu sluší, pokud jde o migranty, do určité míry uznání. Stejné však i Rusku. Tomu větší, poněvadž humanitární pomoc, jíž poskytuje Novorusku, pomáhá tisícům a tisícům tamním lidem přežít, doufejme, žas ž do normálních dob.

)Dr. O. Tuleškov