Jedna poznámka ke vztahu Merkelové

a Ukrajiny

Stanislav A. Hošek

Děkuji redakci webu Nová republika za upozornění na nedávný článek v novinách Deutsche Wirtschaftes Nachrichten (DWN), vyvěšený zde na webové stránce. Stalo se tak publikováním textu zde, který byl redakcí Nové republiky zvýrazněn symbolem „zásadní“. A on opravdu zásadní je. V tomto mém textu si jenom dovoluji upozornit na souvislost, která by neměla být v této věci opomenuta.

Dílem náhody jsem prakticky v tomtéž dni pozorně znova pročetl projev Reinharda Heydricha ze dne 2. 10. 1941 v pražském Černínském paláci. Je celý v českém jazyce publikován mimo jiné v knize muže, který je již dlouho pro mne příkladem minimálně svým způsobem myšlení a obrovskou pílí. Jde o pana MUDr. Františka Koukolíka a jeho novou publikaci „Češi, proč jsme kdo jsme – a jak dál“. Z ní si dovolím ocitovat delší pasáž ze jmenovaného projevu, v němž jsem se až dosud vždy věnoval především částem týkající se Čechů. Nyní jsem si naopak všiml pasáže týkající se Ukrajiny.

Cituji: „Pak přijde Ukrajina, jež má též žít především pod německým velením jako velká surovinová a vyživovací základna, když nejprve jistým přechodným řešením bude postupně vyloučena z velkoruského prostoru s tím, že se použije a využije jistých, v podvědomí ještě dřímajících, vlastních národních myšlenek, aniž dáme tomuto národu kulturní posilu či oporu, aniž bychom tam chtěli vypěstovat silnou inteligenci, aby tak nevznikla v pozdějších dobách nějaká opozice. Taková inteligence by se pod slabým vedením mohla po létech opět chtít odpoutat. Vcelku vzato platí tedy zde v prostorech na východě starý kolonizační princip, jenž však v protikladu k dřívější kolonizaci řádových rytířů a baltských baronů sleduje tu myšlenku, že jejími nositeli jsme my, naše krev, a že se na východě probouzí stará idea, idea řádových rytířů, jako stupeň k opanování prostoru, který nemůžeme úplně osídlit“. Konec citace.

Předpokládám, že pro čtenáře, kteří znají zmíněný text v DWN, není třeba žádného dalšího komentáře. Pro ty, kdo jej neznají říkám bezohledně, že současná vláda Německa, konkrétně její kancléřka, jakož minimálně i řídící pracovníci Nadace Konrada Adenauera, jsou zdatnými a doslova přímými pokračovateli politiky Adolfa Hitlera. Abych byl poctivý, pak alespoň ve sféře využití skrytého nacismus v myslích mnoha Ukrajinců k odtržení od jejich „ruských rasových bratrů“, řečeno v nacistické terminologií.

K tomu za sebe pouze přidávám, že kdo by chtěl, tak v činnosti vlády pod vedením exkomsomolky Merkelové, především v její snaze o dominanci v EU, najde dokonce prvky známé z politiky „Drang nach Osten“. Ale o tom snad někdy později.

novarepublika.cz