Jeden úsek historie

"Vyžadujeme vyslyšení": Apel k OSN bez odezvy

Toto datum je široce zapomenuto: 1. března 1947, tedy před 70 lety, dorazila signatářům Postupimské konference petice, požadující odškodnění za protiprávní vyhnání Němců z jejich domovských oblastí na východě. Odesílatelem, setrvávajícím ještě v exilu v Londýně, byl bývalý předseda sudetoněmeckých sociálních demokratů Wenzel Jaksch a někteří z jeho spolupracovníků. Identická petice byla adresována tajemníkovi Organizace spojených národů, založené v roce 1945. Později se objevila pod názvem "Vyžadujeme vyslyšení (Wir erheischen Gehör)" v mnichovském nakladatelství „Das Volk“.

Tehdejší naděje na kolektivní návrat vysídlených osob do jejich původních domovů se brzy ukázala jako nerealistická. Nicméně jsou části dopisu stále politicky relevantní. Jmenovitě, jak připomíná Jaksch a další přední sudetoněmečtí sociální demokraté, vlastnická práva vysídlenců nebyla při Postupimské konferenci zmíněna, jsou tedy doposud platná. Jaksch a jeho spolustraníci také vyslovili tezi, že zbavení práv - a vyvlastňovací dekrety českého prezidenta, který se navrátil z exilu, jsou v rozporu s duchem ústavy ČSR z roku 1920. Tento pohled byl dokonce sdílen některými českými právníky.

Jaksch osobně  distribuoval, před konferenci Labour Party v prosinci 1944, letáky s názvem "Masový přesun menšin („Mass-Transfer of Minorities) " a "Sudetský problém za války a v míru (The Sudeten Problem in War and Peace)". V té době se již objevila sudetoněmecká tragédie, i když ještě nebyla v plném rozsahu. "Propaganda přesunu vyhrává jako harmonika", poznamenal Jaksch. "Střídají se názory, jako že by mělo odejít jen několik set tisíc viníků, nebo že jen menšina mohla zůstat úplně nevinná." Jaksch a jiní sudetoněmečtí sociální demokraté, emigranti v Londýně, se marně snažili být vyslechnuti na konferenci vítězů ve druhé světové válce v Postupimi."O našich lidech bylo v Postupimi rozhodnuto v jejich nepřítomnosti" litovali. "Rozsudek o našich lidech tomu odpovídal, aniž by byla slyšena, či si vůbec všimli, některých dokonce mimořádně příznivých svědectví ze strany spojenců, která byla na dosah ruky."  Rozbití Československa v roce 1938/39 nebylo výsledkem národního spiknutí menšin proti státu, ale bylo způsobeno vnějšími silami, uvedl nedávno historik - profesor Rudolf Grulich, který nedávno přednášel v „Haus Königstein“  ve středohesenském městě Nidda. Citoval pražského ministra Huberta Ripku, který podíl českého nacionalismu a šovinismu na selhání česko-sudetoněmeckého porozumění před mnichovskou dohodou jasně shrnul: "Naše kardinální chyba podle mého názoru byla, že jsme se nesnažili vyrovnat se spíše se sudetoněmeckým lidem, namísto s Henleinem. "

To měla Jakschova skupina vyzvednout. Kteří politici, zeptal se profesor Grulich ve své přednášce v Nidda, mají v době takzvané politické korektnosti odvahu, vysvětlit jako Wenzel Jaksch, že "všechny známé ďábelské praktiky hitlerovských koncentračních táborů, včetně fyzického týrání a bití žen, úmyslného týrání hladem, nebo odmítání lékařské pomoci, byly v koncentračních táborech Československa běžné."

Sociální demokrat Peter Glotz, spolu s Erikou Steinbachovou, ideovou původkyní Centra proti vyhánění, neuvedli jednoznačně ve své knize "Čechy jako lekce (Böhmen als Lehrstück)" v roce 2003, zda to, co se stalo jejich sudetoněmeckým krajanům, musí být považováno za genocidu. Ale nenechali nikoho na pochybách, že každé vyhnání je zločinem proti lidskosti. "V posledních letech nedochází k rozvoji mezinárodního práva", napsal již zesnulý Cheban Glotz. "Dokonce i Mezinárodní vojenský tribunál Norimberk se tak rozhodoval právě v době, kdy Češi vyháněli sudetské Němce. Toto rozhodnutí bylo potvrzeno Valným shromážděním OSN usnesením č. 95 (I) ze dne 11. listopadu 1946.

V roce 1950 byly principy Norimberku kodifikovány Komisí pro mezinárodní právo Organizace spojených národů. Ovšem nemůže být žádná pochybnost, že ... masové deportace (Článek 20) jsou obzvláště závažnými válečnými zločiny". Bohužel předčasně zesnulý Peter Glotz vyvozuje: "vyhnání (jeho krajanů) bylo porušením mezinárodního práva - včetně tehdejší -  protizákonné etnické čistky". Téma vyžaduje nový - otevřenější - jazyk: jen tak je možné dojít k porozumění. Budoucnost ukáže, kdo následoval tuto radu a kdo mlčí pod záminkou diplomacie. 

(fac), Sudetepost, 9.3. 2017, str. 9

Pro České národní listy volně a kráceně přeložil P. Rejf