Je třeba vystoupit z NATO

Rozhovor Haló novin s italským levicovým novinářem Giulietto Chiesou, účastníkem pražské konference »Společná bezpečnost po studené válce. Jak řešit nové problémy? Evropská bezpečnost a Rusko«

Vaše jméno zní v českém překladu Julius. Musím se v úvodu zeptat, zdali znáte českého novináře a protifašistického hrdinu Julia Fučíka?

Ano, znám.

Jste dobrým znalcem situace v Ruské federaci, dokonce ještě i v Sovětském svazu. Kde jste získal tyto poznatky?

Deset let jsem pracoval v Moskvě jako zpravodaj tehdejšího tiskového orgánu Italské komunistické strany L’Unita (založil Antonio Gramsci roku 1924 – pozn. aut.). Pak jsem působil rok ve Washingtonu v Kennanove institutu (Kennan Institute for Advanced Russian Studies) a psal jsem knihu, a když jsem se chystal k odjezdu, volali mi z Turína, zdali bych se nestal moskevským zpravodajem deníku La Stampa. A tak jsem jel opět do Moskvy a působil jsem tam dalších deset let. Tehdy mě prakticky všechny italské televizní kanály využívaly jako svého politického komentátora.

Takže italský divák se mohl seznámit s vaším levicovým pohledem na události, to přece bylo výborné. Pak jste byl zvolen poslancem Evropského parlamentu. Za jakou stranu?

Bylo to v letech 2004 až 2009 a byl jsem zvolen za koalici představující občanskou společnost. Já jsem byl představitelem pacifistického hnutí v Itálii a díky tomu jsem byl ve všeobecné známosti ve společnosti.

Co se týká politické skupiny, nejdříve jsem zasedl v liberálně demokratické frakci a ve druhé polovině mého mandátu jsem přešel do sociálnědemokratické aliance. Nebylo to podle mého politického gusta, to mi verte, ale nakonec jsem to takto zvolil z několika důvodů. V Evropském parlamentu jste jako nezařazený jednotlivec bez jakéhokoli významu, ničeho nedosáhnete.

Dva a pul roku jsem byl místopředsedou Komise pro ekonomické vztahy. Ve druhé polovině mandátu jsem šéfoval Skupinu přátel EU-Rusko a Střední Asie a pak jsem byl členem Výboru pro bezpečnost a obranu EP. Také jsem se účastnil práce zvláštní komise zabývající se změnou klimatu. I další komise, kterou jsem si vybral, byla neméně závažná, prošetřovala tajná vezení CIA v Evropě. Členství v těchto dvou komisích jsem si zvolil záměrně.

Jak jste vnímal tento evropský poslanecký sbor?

Víte, postupně jsem zjišťoval, že ta obří instituce nemůže fungovat demokraticky. Bylo to velké množství hlasování. Přistihl jsem se, že hlasuji tak, jak diktovala má parlamentní frakce, protože nebylo v mých silách projít, pročíst si a znát vše, co se hlasuje. Postupně jsem začal chápat, že ta mašinérie nemá nic společného s opravdovou demokracií.

Jak se podle vašeho názoru vyvíjí EU a její struktury nyní?

Na samém počátku Evropské unie stála idea integrace, a to bylo v pořádku. Cílem bylo, aby se vyrovnaly různé nerovnosti mezi členskými státy, zejména sociální úroveň obyvatelstva. Základem byla myšlenka solidarity mezi různými členskými státy a různými evropskými národy. Myšlenka velmi dobrá a z počátku na mé evropská integrace působila pozitivně.

Ale v určitém momentě došlo k hlubokému přerodu. postupně začala EU upravovat své regule, a ten proces se obešel bez nějaké vetší diskuse. Evropská komise se stala sborem představitelů finančních skupin a kapitálu, moc přešla od lidu k těmto finančním strukturám, a ty diktují celé Evropské unii. Toto pokračuje a není to už žádná demokracie, je to ideologie. Struktury se zformovaly, daly pravidla a vše ostatní je třeba vytěsnit. Lid nemá možnost to ovlivnit, z referenda je vyloučen. Moc hledejme na Wall Streetu, který řídí Evropskou centrální banku prostřednictvím zákonu a opatření, jež byly napsány právě tam.

Co se týče vztahu Čechů a Češek k EU, začíná valné části občanů vadit onen eurounijní byrokratismus, dirigismus a militarismus. Jsou takové nálady i v Itálii?

Ano, jsou. To, co lícíte, je pochopitelné. Taková Evropa je »vezením národu«, já to tak vidím. Je to divný systém. Vedení EU je formálně byrokratické, a pokud je v něčem reálné, tak je to ve finančně kapitálovém řízení. Podívejte se, kdo vybral ty, kteří řídí EU? Mezinárodní měnový fond a Evropská centrální banka. Takové řízení nemá žádnou demokratickou legitimitu.

Levicové síly v ČR chtějí EU měnit směrem k demokracii…

Podívejte, levicové síly v EU prakticky neexistují nebo nemají takovou sílu. A socialistické síly, pan Martin Schulz (šéf EP za německou soc. dem. – pozn. aut.)? To nejsou levicové síly. Není v nynějším momente patrna levicová linie Evropy. Naopak, mnohé z nových politických hnutí více tendují k reformě EU než stávající strany.

Chci proto najít spojence pro odstranění této Evropské unie, této Evropy – nedemokratické, byrokratické, neoliberální. Nehledím nalevo napravo, hlavní úkol je takovou Evropu porazit a vystoupit z NATO.

Má taková myšlenka ohlas v Itálii?

Ano, já osobně mám mnoho příznivců, protože mě lidé znají za mou dlouholetou novinářskou a veřejnou činnost.

Na konferenci v Praze věnované evropské bezpečnosti jste rázně vystoupil s tím, že NATO zničilo řadu zemí, aktuálně například Libyi, Irák…… a že to jsou důvody pro opuštění NATO.

Ano, v Evropě NATO už není nutné. NATO pracuje jen v zájmech USA. Jsou to Spojené státy, které chtěly rozšířit NATO. Po rozpadu Sovětského svazu se stala cílem aliance, resp. Spojených státu, porážka Ruska. A dnes je tento cíl desetkrát silnější než dříve.

Když se rozpadl Sovětský svaz, Amerika si myslela, že vyhrála. V průběhu vlády Borise Jelcina byli Američané přesvědčení, že Rusko je mimo hru, že se nemůže zvednout, že je slabé a beze zbraní, protože za Jelcina jednostranně odzbrojilo.

Ovšem za působení Michaila Gorbačova v čele státu byla sovětská vojska stažena ze střední Evropy, aniž by odešli američtí vojáci třeba z německých základen…

Gorbačov, když Sovětský svaz zanikl, šel do politického důchodu, protože s tím nesouhlasil. Pak přišel Jelcin a ten plně odzbrojil svou zemi. Říkám to jako očitý svědek, v té době jsem působil v Moskvě jako zpravodaj. Napsal jsem tehdy knihu Sbohem, Rusko. Tato kniha byla přeložena do ruštiny ještě v době, kdy Jelcin stál v cele země. To byl tehdy gigantický skandál! Já jsem totiž v té knize vysvětlil celou historii Sovětského svazu i události po jeho rozpadu. Nyní vyjde další vydání mé knihy, v Itálii i Rusku.

A tato kniha nalézá své čtenáře?

Ano, je o ni zájem. USA tedy za Jelcina počítaly s tím, že Rusko je mimo hru. Američané si opravdu mysleli, že Rusko porazili a že nyní je na řadě Čína. A přišlo překvapení – Vladimír Putin. Putinovi trvalo pár let, než se rozkoukal a pochopil situaci. Zpočátku, jako Jelcinův nástupce, mlčel, pozoroval situaci. Pak pochopil, že chtějí zničit jeho i jeho zemi. A změnil kurs. Tak se Rusko stalo nepřátelským státem pro Západ - protože chtělo uhájit svou integritu a nezávislost! USA také zjistily, že je trošku náročné řídit Čínu. Je to velmi lidnatá země, rozsáhlá, s ekonomickým rozvojem. Dnes je Čína věřitelem Spojených státu. Američané pochopili, že jestli se ekonomické a finanční centrum již prakticky přeneslo do Asie, prohrávají. Jejich strategickým úkolem je tedy zlomit odpor Ruska, a pak přijde na řadu Čína.

Co říkají rozšiřování Severoatlantické aliance běžní Italové?

Mnoho lidí je proti. Jenže žádná italská televize o tom nemluví, všechny noviny jsou proNATOvské, nemáme v Itálii žádné opravdu levicové. Pochopte, že nyní u nás působí 17 komunistických stran, L’Unita se stala pravicovým periodikem, se kterým už nemám nic společného. Obecně naši občané nevědí, jak se věci ve skutečnosti mají. Nacházejí se pod vlivem mediálního mainstreamu. Nyní u nás probublává politická a ekonomická krize a lidé, kteří byli dříve spokojeni, již nejsou tak spokojeni, takže se i jim otevírají oči.

Když se voleb v Itálii poprvé účastnilo Hnutí pěti hvězd, bralo čtvrtinu hlasů voličů. Bezprecedentní skok. Voliči opouštějí tradiční strany a jdou za novými seskupeními. A nyní uvnitř tohoto hnutí je diskuse věnovaná i NATO.

Já jsem členem Výboru proti válce a NATO. Už jsme shromáždili 22 000 příznivců. Dokonce se v tomto výboru angažují i katolické skupiny. Informační proud o nás je však nulový. Proto si myslím, že je třeba mít pro šíření našich informací vlastní televizi. Bez televize nelze překonat mediální manipulaci, která je doslova obrovská. Všechny informace se soustřeďují jen v rukách mediálních mágu.

V ČR je mediální manipulace také silná. Ale mezi veřejností si získala popularitu alternativní média na internetu. Ovšem prakticky všechna jsou v hledáčku různých »složek« jako tzv. prokremelská média.

Ano, tak to já jsem taky (smích). Pokud ještě žiju, tak mě těžko mohou zničit.

Zmínil jste, že jste založil mírovou asociaci a hlásí se k ní veřejnost. Takže v Itálii mírové hnutí nevymřelo? U nás totiž prakticky ano.

Ale ano, u nás je jakési mírové hnutí, rozvíjí se pomalu.

Četla jsem, že mezi libyjským vůdcem Kaddáfím a vaším někdejším premiérem Berlusconim byly přátelské vazby.

Ano, to je pravda.

Když Kaddáfího už měli v pasti, žádal Berlusconiho, aby mu pomohl…

 Ano, když začalo v roce 2011 tažení Velké Británie, Francie a USA proti Libyi, Kaddáfí nechtěl dopustit předání surovin, ale také zlata v libyjských bankách. To bylo regulérní přepadení země. A, žel, protesty v Itálii proti tomuto zločinu byly nevelké, protože u nás není žádná opoziční strana, která by se těmto zločinům postavila.

Jak hodnotíte převrat na Ukrajině?

Proběhl na základe plánu, který připravili ve Washingtonu. Tam rozvinuli nebezpečné dílo, přepadení Ruska. Ale protože je Rusko nyní silné, museli zorganizovat provokace proti Putinovi. A Ukrajinu využili jako nástroj této provokace proti Rusku. Zrežírovali nacistické a polonacistické, rusofobní a nacionalistické nálady u části ukrajinského obyvatelstva. Podle toho začaly útoky proti Rusům na Ukrajině. V tento moment Putin nemohl couvnout, byl prakticky vynucen přijmout řešení Krymu.

Ano, byly desítky tisíc Rusu, kteří překročili hranici, a dobře udělali - v době bojů republikánu proti španělským frankistům také přicházely mezinárodní brigády na pomoc. To samé se dělo na východě Ukrajiny.

Právě v době vzniku války na Ukrajině jsem si založil internetový televizní kanál, abych prostřednictvím něho šířil pravdivé informace. Denně to sledovalo až 100 000 diváku a existuje už dva roky. Jestli budou volby, zvažuji, že založím politickou stranu. Mohla by získat tri až čtyři procenta hlasu.

Putinovi kritici tvrdí, že nedodržel mezinárodní právo a Krym okupuje. Jak to vidíte vy?

To není pravda. Putin pochopil, co probíhá na Ukrajině, i když s velkým zpožděním. Rusko reagovalo s velkým zpožděním – ve srovnání s USA. Uvědomte si, že na Krymu je sevastopolská vojenská základna, kde kotví ruské lodě, tj. ruská vojska byla na Krymu regulérně. S Krymem to dopadlo dobře, nebyly žádné oběti, nezahynul jediný člověk. Putin určil průběh děje.

Teprve za měsíc začala válka. Nikdy by Rusko nebylo vtaženo na Ukrajinu, kdyby nebylo Majdanu. Krym je vyjádření lidu – referendem. Západ zakrývá oči, ale je třeba znát celý tento příběh. Vyjádření vůle obyvatel Krymu následovalo jeden a pul měsíce po nacistickém převratu v Kyjeve! K tomu jsem vystupoval i v italské televizi a řekl jsem příklad: Jestli se v Římě uskuteční nedemokratický puč, tak s tím budou Italové na jihu nebo severu souhlasit? Ne, jistě ne. A to samé se stalo na Ukrajině. Podívejte se dále - první zákon nové vlády na Ukrajině byl zákon o zákazu používání ruského jazyka. To byla provokace! V čem je tedy vina Ruska? V ničem! Oni sami, Američané, vytvořili tuto situaci. A teď vymýšlejí sankce. Oni očekávají, že se snad Putin vzdá a řekne, že vrací Krym? To je absolutně nemožné.

 A tak, jak to chápete vy, tomu rozumí i italští politici?

Ne. Premiér Matteo Renzi byl sice jediným z lídru EU na Petrohradském ekonomickém fóru, ale on je to politik, který jede tam či onam a vždy říká »my jsme vaši přátelé«.

Všichni evropští lídři se nacházejí pod osobním vedením Ameriky, paní Merkelová, pan Hollande a další jsou v područí USA. Já je nazývám slouhové.

Kolik je amerických vojenských základen na území Itálie?

U nás máme 100 amerických základen. Byly a jsou protesty, nyní zejména na Sicílii. Tam Američané stavěli speciální základnu s novým systémem elektronického řízení světa. A kolem toho je mohutný pohyb odpůrců základny, desítky tisíc lidí. Místní moc zastavila v průběhu roku všechny práce na její výstavbě, jenže soud jí nedal za pravdu, neboť je mezi vládami obou zemí podepsaná smlouva o umístění americké základny. Základna ještě nebyla dostavena.

Je Itálie okupovaná země?

Ano, je to absolutně tak. Země NATO jsou filiálky, ba dokonce protektoráty Spojených státu amerických.

Monika Hoření, Haló noviny, 22.10.2016, str.  3

Přišlo e-mailem