Je pan B. Posselt antifašista a demokrat?
Pochvaly se na pana Posselta se jen hrnou. Je to milý člověk, oblíbený, zasloužilý a další podobné kvality jsou spojovány s jeho jménem. Nezasvěceného člověka by takto prezentovaná dobrota představitele čtvrtého bavorského kmene mohla dovést až k slzám.
Ale je tady jedno ale. Tyto pochvaly proudí jen z jedné strany. V rozumné diskusi musí však být uplatněna stanoviska i té druhé strany. Ovšem tak vzniká otázka, kdo představuje tu druhou stranu? Její složení je skutečně různorodé. Patří k ní především celá řada členů sudetoněmeckého landsmanšaftu (SL). Ti Posselta dokonce považují za škodnou. Mluví o jeho zradě, o piklení, o zastírání některých skutků, o jeho nedemokratických postupech. Dokonce v tiskovém orgánu „Sudetoněmeckého landsmanšaftu“ v Rakousku, Sudetenpost, můžeme najít nejeden článek silně kritický vůči vůdci SL. Jistě v této souvislosti za zmínku stojí, že sudeti nespokojení s Posseltem založili spolek na ochranu sudetských Němců.
Ale již dříve byl Posselt vážen a shledán lehkým. Bylo to ve volbách do EU parlamentu. Posselt byl zařazen na kandidátní listinu CSU, za níž kandidoval, na šesté místo. Snad všichni považovali toto místo za volitelné a Posselt a jeho příznivci snad ani na chvíli nepochybovali, že opět se stane poslancem evropského parlamentu. Ale, ouha! Voliči Posselta poslancem nezvolili. Řekněme si hned, že to byli bavorští voliči, kteří nechtěli, aby je Posselt zastupoval. Kde se stala chyba? Nebyli informovaní o kvalitách náčelníka čtvrtého kmene? Byli jeho vynikající státnické a politické vlastnosti před nimi tajeny? Asi ani jedno, ani druhé. Voliči již dlouhou dobu znali Posselta. Že ho nezvolili poslancem, nebyla jistě náhoda. Sám se vtírá závěr, že prostě nechtěli, aby je tento pán zastupoval. A tento fakt, spolu s výše uvedeným, vrhá velké pochybnosti na jeho pověst tak pracně budovanou jeho příznivci.
B. Posselt již delší dobu je mluvčím, od jisté doby i předsedou, SL. Sedával a sedává, jednal a jedná i s witikovci, o nichž najednou se šíří zvěsti, že do SL nepatří, že jsou nahnědlí. Ale o Witikobundu a o jeho extremismu sudeti věděli předlouhou dobu. Věděl to i Posselt. Nic z toho nevyvodil. Vyl s nimi a to je pro něho hlavní kámen úrazu. Stále je Witikobund součástí SL, stejně jako i AG a SG. Vylhat se z tohoto faktu nelze. Program SL o 20 bodech, na němž se podepsali hlavně witikovci, nedoznal zatím ani sebemenší změnu.
O tom, že se Posselt v ČR netěší dobré pověsti, nelze pochybovat. Jeho útoky na prezidenta Beneše, dekrety prezidenta republiky, na vyhlašování vyhnání za genocidu, falšování dějin, v nichž oběti se stávají zločinci a zločinci oběťmi vedou k odmítavému stanovisku vůči jeho osobě celou řadu vlasteneckých subjektů, např. i ČSBS.
Aniž bychom dále argumentovali, jde o notoricky známé skutečnosti, můžeme dojít k závěru, že pověst páně Posselta je jiná, než se nám snaží vnucovat jeho „čeští“ poskokové. Jistě by bylo lepší, kdyby tito svůj hlavní nápor zaměřili, pokud nehrají nějaký zcela neznámý přebor a jen před námi si stoupají na špičky a snaží se nás přesvědčit o své významnosti, již stejně, přes jejich úsilí, nevěříme, dovnitř SL a na bavorské voliče. Až je přesvědčí o tom, jaký je Posselt velký demokrat, pak jistě mohou se snažit i u nás. Ovšem to by museli mít alespoň tu nejzákladnější společenskou a politickou kulturu, jíž zcela postrádají. Koho bohové chtějí zahubit, toho nejdříve oslepí. Tak se již stalo. Poskokové SL své štěky považují za diskusi, svou vulgaritu za slušnost. Loajalitu k republice viditelně nahradili podlízavosti vůči SL.
Dr. O. Tuleškov