Jan Želivský na Karlovo náměstí patří !!

Karlovo náměstí je nejen pozoruhodné svou rozlohou, parkovou plochou a historickým významem. Je také místem, kde se lze setkat s celou řadou pomníků vynikajících osobností z dějin české kultury a vědy. Vítězslav Hálek, Eliška Krásnohorská, Jan Evangelista Purkyně, Karolina Světlá, Benedikt Roezl a a donedávna i Jan Želivský, jehož bronzová socha stála před budovou Novoměstské radnice.

Je alarmující, že socha Jana Želivského byla v tichosti odstraněna v době polistopadové.  Stála na místě, kde Pražané dobytím radnice a vyhozením konšelů z oken zahájili Husitské reformační hnutí, které pozitivně ovlivnilo velkou část Evropy. V čele zástupu stál právě Jan Želivský, charizmatický kazatel, působící v kostele Panny Marie Sněžné.  Toho dne, v létě roku 1419 už bylo zřejmé, že potlačit reformační hnutí už prostě nelze. Socha Jana Želivského tedy na toto místo jednoznačně patří. 

Přesto je její místo dnes prázdné. Po dvacetileté rekonstrukci, která byla dokončena v roce 1995 se kupodivu socha Jana Želivského na své místo už nevrátila. Bez vysvětlení, potichu, jako by nic. Pražský magistrát ji daroval obci Želiv, kde byla instalována. Je jistě v pořádku, pokud se obec Želiv hlásí k osobnosti české reformace, která je s ní historicky spojena. Pak by se ale dalo očekávat, že Praha postaví Janu Želivskému nový pomník a umístí ho na původním místě. Proč se tak dosud nestalo?

Zdá se, že pravicovému vedení hlavního města Jan Želivský ideologicky vadí. Nebo se ho dokonce i po více než 500 letech bojí. Zato jsme svědky snah o obnovení Mariánského sloupu na Staroměstském náměstí, který oslavoval Westfálský mír, který pro nás v 17. století znamenal asi totéž co Mnichovský diktát ve 20. století.  V té době nastupuje katolizace v církevní i světské moci v českých zemí. Budeme tedy jen tiše doufat, že někoho nenapadne odstranit Husův pomník ze Staroměstského náměstí, nebo v tichosti zlikvidovat jezdeckou sochu Jana Žižky na Vítkově? Lze si celkem snadno představit, jak „ příjemné „ jsou tyto symboly dnešním  pravicovým ideologům, pro které jsou Husité „ bandou lupičů a žhářů“ a Bílá hora je v jejich ideologii největším požehnáním pro český národ. Že český národ tehdy málem přestal existovat a klesl na nejnižší úroveň ve své historii, to už dnes vidět nechtějí. Možná že by  mnohým z nich i takové nevolnictví i vyhovovalo.  Těmto lidem se samozřejmě Mariánský sloup hodí daleko více, než  mluvčí lidu Jan Želivský. Národní socialisté jim připomínají, že v nedávné minulosti i komunisté se báli národních symbolů. Odstraňovali sochy T.G.Masaryka, Dr.Edvarda Beneše a dalších osobností českých dějin.  Jan Želivský k symbolům českých dějin patří.    

J. Pondělíček