O datu narození Jana z Jesenice historické prameny mlčí. V knize Husitský právník M. Jan z Jesenice její autor Jiří Kejř dovozuje, že "Postupoval-li (Jan z Jesenice) ve svých studiích obvyklým během, byl asi o čtyři či pět let mladší než M. Jan Hus." (Jan Hus 1371-1415). Za toho předpokladu by se Jan z Jesenice narodil v rozmezí let 1375-6. Jeho rodištěm byla nejspíš obec Jesenice poblíž Prahy (směrem na Benešov). Zápis v děkanské knize artistické fakulty pražské univerzity prozrazuje, že dne 15. prosince 1397 získal Jan z Jesenice titul bakaláře svobodných umění. Zápis z 27. ledna 1398 (tamtéž) uvádí, že mu byl povolen odklad placení univerzitních poplatků. Jan z Jesenice zřejmě pocházel z chudší rodiny, není vyloučeno, že si na živobytí přivydělával doučováním studentů ze zámožných rodin.
Bakalář svobodných umění se na univerzitě pustil i do studia práv. V roce 1407 získal na právnické fakultě titul bakaláře, počátkem roku 1408 dosáhl titulu Magister. Podle univerzitních záznamů byl mezi 27 zkoušenými kandidáty na prvním místě, titul obhájil na výtečnou. Jeho examinátorem byl i Mistr Jan Hus. Později, v roce 1412, na boloňské univerzitě ve studiu práv pokračoval a dosáhl zde titulu doktora práv.
Život Jana z Jesenice osudově ovlivnily myšlenky profesora oxfordské univerzity Johna Wiclefa. Jan z Jesenice se stal Wiclefovým nadšeným přívržencem, což ho následně sblížilo i s Janem Husem. Wiclefismus jim oběma připravil podobný osud.
Na Jesenicovo právní vědomí zapůsobil zejména Wiclefův názor o nutnosti sekularizace, neboli o nutnosti vyvlastnění církevního majetku světskou šlechtou a Wiclefův spis "De civili dominio" (O světském panování).
V duchu wiclefismu přednesl 25. září 1407 před akademickou obcí doktorů, mistrů a studentů učenou disputaci, v níž mimo jiné prohlásil, že nespravedlivý rozsudek soudu není závazný a velmi neuctivě se vyjadřoval o všech, kdo hlásají opak... rozsudek klatby vynesený od toho, kdo je ve smrtelném hříchu, neváže. (Cituje Jiří Kejř ve své knize Husitský právník M. Jan z Jesenice).
Za obhajobu a šíření Wiclefovy filozofie byla na Jana z Jesenice uvalena klatba. Podkladem pro to byly i výroky z jeho disputace přednesené na univerzitě dne 25. září 1407.
Do české historie, zejména do dějin pražské univerzity se Jan z Jesenice nesmazatelně zapsal v souvislosti s Dekretem kutnohorským (z 18. ledna 1409).
O autorovi díla se dnes literatura vesměs shoduje, že jím je M. Jan z Jesenice (říká o Dekretu kutnohorském ve své knize Jiří Kejř).
Spolu s Janem Husem a Jeronýmem Pražským sehrál zásadní roli v době univerzitní krize, která po vydání dekretu mezi německými a českými mistry na pražské univerzitě vypukla. S oběma přáteli stál v čele obhajoby českých nároků na univerzitě a byl zde i hlavním mluvčím a advokátem české strany.
Oč tehdy šlo?
Pražská univerzita (Studium generale založená r. 1348) jako jediná zaalpská univerzita byla zana s "plným" počtem fakult: teologickou, právnickou, lékařskou a artistickou (fakultou svobodných umění později přejmenovanou na filozofickou). Za panování krále Václava IV. byla rozdělena na čtyři takzvané univerzitní národy: český, bavorský, polský a saský. V době vzniku univerzity žádné rozdělení univerzity neexistovalo. Její zakladatel císař Karel IV. v zakládací listině univerzity ze 14. dubna 1348 prohlašuje: "Ustanovili jsme, aby v řečeném městě pražském v budoucnu a navěky kvetlo obecné učení v kterémkoliv dovoleném oboru. Náš duch totiž obrací svůj zřetel především k tomu, jak by naše království České, jemuž přízeň naší mysli dává zvláštní přednost před ostatními, ať dědičnými, ať šťastně získanými důstojenstvími a državami, o jehož povznesení pečujeme všemožnou snahou a k jehož cti a blahu pracujeme veškerým úsilím, jak by za našich časů bylo podle rozkazu naší prozíravosti náležitě ozdobeno řadou moudrých mužů... A to proto, aby věrní obyvatelé našeho království, kteří neustále lačněji po plodech vědění, nebyli nuceni žebrati v cizích zemích, nýbrž aby v království nalezli stůl již prostřený... A aby nejen nebyli již nuceni, ba mohli pokládat za zbytečné obcházet k prozkoumání věd kraj světa, vyhledávat cizí národy nebo se doprošovat ukojení svých tužeb v cizích krajích, nýbrž aby mohli být hrdi na to, že mohou jiné z ciziny zvát k této půvabné vůni a k účasti na takovém vděku... "
Zájem studentů z mnoha evropských zemí o studium na pražské univerzitě a jejich příliv na univerzitu císařova slova naplnil. Univerzita se stala mezinárodní institucí s vlastním statutem (v čele s rektorem), byla vyjmuta z církevního i světského zákonodárství.
Rozhodnutím Dekretu kutnohorského z 18. ledna 1409, daného na Horách Kutných Václavem lV., král Václav nařídil, aby český univerzitní národ měl napříště ve všech jednáních univerzity tři hlasy, ostatní národy hlas jeden:
Jelikož pak národ německý žádného práva obyvatelského v Českém království vůbec nemající, v sličných záležitostech pražského obecného učení - osobil sobě k užívání tři hlasy, a národ český, pravý dědic tohoto království, toliko jediný hlas má, - rozkazujeme - , abyste - připustili národ český na každý způsob ke třem hlasům - , jak má národ francouzský na obecném učení pařížském - .
Němečtí mistři na dekret reagovali roztrpčeně. Dne 6. února 1409 podali proti němu
u krále Václava písemný protest. Žádali odvolání dekretu a přísahali, že v opačném případě pražskou univerzitu i se svými scholáry opustí. Navrhli kompromis, aby se univerzita rozdělila na německou a českou. Protest se ke králi dostal v době, kdy jeho přednostní zájem o univerzitu a její potíže však již opadl. V obavách, aby se konflikt na univerzitě nepřiostřil, král přislíbil německým mistrům vyhovět. Českým mistrům vyčetl, že s německými mistry na univerzitě rozpoutali bouře a pohrozil, že jejich představitele Husa a Jeronýma dá za to upálit. Husovi prý tehdy řekl: "Ty mi vždy působíš zmatky se svým druhem Jeronýmem."
Ignorance německých mistrů k panovníkově mandátu krále Václava natolik rozlítila, že je nechal zbavit úřadů a rektorovi Mistru Henningu z Baltenhagenu odňal univerzitní insignie. Stalo se tak za asistence staroměstských konšelů při dramatických okolnostech dne 9. května 1409. Nové hodnostáře univerzity král jmenoval z řad Husových stoupenců a ohhájců Wieclefova díla: rektorem univerzity jmenoval Mistra Zdeňka z Labouně, děkanem artistické fakulty Mistra Šimona z Tišnova. (Dne 20. října roku 1409 byl rektorem univerzity zvolen Mistr .lan Hus.)
Němečtí mistři a studenti většinou odešli do Lipska, kde byla založena nová univerzita.
V počátcích procesu s Janem Husem, v době Husovy přípravy na cestu do Kostnice i během vlastního kostnického procesu byl Jan z Jesenice Husovým právním poradcem. Spolupráci klienta a advokáta charakterizuje Jiří Kejř ve své knize zřejmě nejvýstižněji: "Hus nalezl pro hájení svých zájmů zástupce nejlepšího - Mistra Jana z Jesenice. Jeho vysoké právnické vzdělání, diplomatická zkušenost a hluboká osobní oddanost Husovi i jeho myšlenkám z něho činily spojence nadmíru cenného, který také pro svého přítele učinil vše, co bylo v lidských silách. "
Jan z Jesenice se s Husem do Kostnice pravděpodobně nevydal. Sám byl v klatbě a věděl, že jeho přítomnost by Husovi ještě přitížila; nehledě na nebezpečí, že by byl zatčen. Soustředil se proto na důkladnou Husovu přípravu na chystaný proces.
U české husitské šlechty Jan z Jesenice zřejmě inicioval i mnohé akce na Husovu záchranu. Kupříkladu nechal vypracovat sérii listin a prohlášení (která pravděpodobně i sám koncipoval), jimiž se stavěla za Jana Husa.
1418 nový papež Martin V. (někdejší Husův soudce, výtečně obeznámený s českým husitským hnutím, které nekompromisně potíral) vydal dekret o vymýcení kacířských nauk v Čechách, v němž byli jmenováni hlavní kacířští viníci, kteří mají být postaveni před soud římské kurie. Byli to převážně univerzitní mistři. Jako "nejnebezpečnější ze
všech“ byl na prvním místě jmenován Jan z Jesenice.
Životní drama skvělého právníka, politika, diplomata a nebojácného advokáta skončilo v roce 1420. Závěrem nechme odeznít citát z knihy Jiřího Kejře:
„Nevíme, co přivedlo Jesenice do moci věrolomného a úskočného nepřítele pana Oldřicha z Rožemberka. Zda to bylo diplomatické jednání, které mělo nejmocnějšího magnáta Čech zachovat pro husitství, či zda padl do jeho rukou nešťastnou náhodou. Mocný pán dobře věděl, že se zavděčí králi Zikmundovi, bude-Ii Jesenic odstraněn z politické scény, a dal ho uvrhnout do své hladomorny, odkud již vynikající učenec nevyšel."
JUDr. MARTA EHLOVÁ (kráceno), převzato z Lípy, zpravodaje Výboru národní kultury, č. 2/2012, str. 17 až 19
Webová stránka: www.ceskenarodnilisty.cz E-mail: vydavatel@seznam.cz