Z hlediska českých národních a státních zájmů bychom měli zkoumat jednotlivé modely EU, které se nám nabízejí.
V současnosti jsou v určitých „evropských kruzích“ zvlášť oblíbené plány na zavedení jednotné zahraniční politiky, zřízení evropské armády a další změny, které mohou vést jedině k federativní přestavbě EU. Tento cíl, usilovně sledovaný některými politiky, je pro nás málo přijatelný. Ztratili bychom značnou část zbytkové suverenity a náš národ by byl ohrožen dalším vývojem. Po federativní EU nejen netoužíme, ale nechceme ji.
Nejnovějším výkřikem doby jsou snahy o vytvoření Velké Evropy až po ruské hranice. Evropa by se měla stát imperiální mocností, která by dále kolonizovala některé středoevropské a východoevropské země. Jak se žije v koloniálním světě menším národům a jak to svědčí jejich státnosti, víme z praxe. My nemáme za sebou imperiální minulost na rozdíl od řady evropských států, např. Německa, Francie, Holandska, Belgie a samozřejmě i Anglie. Naše a jejich myšlení a zkušenosti jsou zásadně jiné. My po nějakém novém imperiálním útvaru netoužíme. Zažili jsme ho již v době Rakouska-Uherska. Naši předkové položili i své životy, abychom obnovili náš samostatný stát. Transformaci EU v impérium si nepřejeme.
K těm špatným možnostem dalšího vývoje patří též pouhé záplatování současného stavu struktur Evropské unie. Tam či onde se něco vylepší, aby zítra se to o hodně zhoršilo zase jinde. A tak to pokračuje k horšímu, aniž bychom věděli, kdo o tom tak rozhodl. EU vládne pár funkcionářů, kterým je přání evropských národů šum a fuk. Oni jsou ti nejrozumnější a povedou nás k „lepším zítřkům“, ať si to přejeme či nikoliv. Když pošleme nějakého obyčejného politika do EU, je z něj za několik let úplně někdo jiný. Republika mu může být ukradena. Placen, a to přebohatě, je EU, dokonce i s nároky na vysoký důchod. Nezpívá českou písničku, ale tu funkcionářsky evropskou, jež nám je cizí. Snad alespoň jedeni a druhý takový příklad - dr. V Špidla, podobně si počíná i Štefan Füle,český komisař pro rozšíření EU, jenž má i nehynoucí „zásluhy“ při nahánění Ukrajiny k asociaci s EU.
Z možných modelů EU je pro nás nejpříznivější, jak jsem přesvědčen, přeměna EU ve společenství svobodných, demokratických a svrchovaných států, které na základě své svobodné vůle společně spolupracují, především v hospodářské oblasti. Pokud se tento model obnoví, pak imperiální snahy některých evropských států budou pouze jejich snahami, na kterých se nebudeme muset podílet a ani, jak jsem přesvědčen, jimi nebudeme trpět, jak je tomu dosud. Nebudeme kolonii ani mírným protektorátem někoho druhého! To si v žádném případě nepřejeme.
Uvedené myšlenky a jejich rozvedení jsem od kandidátů do EP také neslyšel. Většinou se zabývají flekováním EU a mluví krásných ideálech, o nichž vědí, alespoň si to myslím, že jsou pro EU nereálné. Ale to pro ně není tak důležité. Sednou si do lavic EP, budou dostávat měsíčně zhruba 250.000 Kč a většina svůj mandát bez užitku pro náš národ a republiku tam odsedí. Budou i výjimky, např. prof. J. Keller jistě bude svou snahou patřit k těm prospěšným poslancům. Co ale dokáže v bezútěšném moři kolem sebe a proti zmanipulované většině?
Pokud se do EU dostanou ve větším měřítku poslanci pravicových stran, budou se snažit EU zrušit, jak nás přesvědčují. Marie Le Penová, předsedkyně francouzské Národní fronty, jde dokonce i dále. Slibuje, když dostane potřebný počet hlasů, že vyvede Francii i z NATO a EU bude transformovat do společenství svobodných států. Obdobné plány mají pravicové strany s Nizozemska i Anglie, česká Ne Bruselu – Národní demokracie je s nimi na jedné lodi. Jiné české pravicové politické strany, zejména TOP09, ODS, ANO a i právě středová bezhlavě proevropská KDU-ČSL jsou pro nás nevolitelné. To bez velkého zamyšlení víme již nyní.
Jak se rozhodnout, mezi zbývajícími politickými stranami? Máme ještě nějaký den pro uvažování. Sledujme jejich kandidáty, jak si počínají, co říkají, co slibují. To nám naše rozhodnutí ulehčí.
Dr. O. Tuleškov
Webová stránka: www.ceskenarodnilisty.cz E-mail: vydavatel@seznam.cz