Jakou chybu udělal Zimola? Jenom připomněl dluh ČSSD vůči voličům

Problém  zdanění církevních restitucí znovu oživil jihočeský hejtman Zimola poté, co si dovolil předsedovi  ČSSD odporovat a připomenul mu závazky, které na sebe ČSSD vzala před posledními volbami, když voličům slíbila, že to (církevní restituce)   tak nenechá.

 9.červen 2016 - 08:04

Zvlášť aktivní byl tehdy třeba Zaorálek, ale po volbách byl jak on, tak další stoupenci dnešního předsedy, pacifikován  (zkorumpován??)  přiděleným atraktivním postem. Píše v komentáři pro Prvnizpravy.cz Vladimír Čermák.

Nemá smysl zde  rozebírat  něco, co je tzv. jasné jako facka a co bylo již dříve autorem tohoto komentáře i jinými psavci připomínáno. Přesto  je zde jedna věc, která si zaslouží  větší pozornosti.  Konkrétně chování  Bohuslava Sobotky.  Tento jihomoravák  se nikde ke své konfesi  příliš nehlásí, ale nikde ji ani nepopírá. Na Wikipedii si lze  zjistit, že je římskokatolického vyznání a dost.  Jakoby příslušnost k něčemu tak monstróznímu   jako  je církev, která o sobě sama prohlašuje, že je svatá,  bylo  jen něco vedlejšího, co do politiky nepatří. Něco, co má  daleko  menší význam než Sobotkovo členství v Jiskřičkách či v Pionýru.

O žádném z polistopadových premiérů či prezidentů a jiných prominentů zdejší občané jakoby nesmí vědět nic, co by mohlo narušit představu, že se do svých pozic vypracovali jako tzv.  úspěšní selfmademani,  nikoliv s podporou třeba církve. Tedy jen svými osobními zásluhami o tento stát a zdejší obyvatelstvo, ale nikdo neví jakými. Lidé zjišťují až  po jejich odchodu z funkcí  (viz Tošovský – ten co nedávno v USA boural své luxusní ferrari),  že šlo původně o komanče. O jiných prominentech  se to dozvídají se zpožděním (viz Fischer, Rusnok). Jakoby se nenašel  novinář a medium, kteří by něco takového byli schopni a ochotni zjistit. 

Tak je to  i s příslušností k  římskokatolické církvi,  této předchůdkyni masových politických stran  z minulých století.  O kom ze  zdejších  papalášů  oficiálně víme,  že k ní  patří?

V  případě  funkcionářů velkých  politických stran v ČR, které se nehlásí k nějaké   náboženské skupině,  se  jedná o souběh členství ve dvou programově neslučitelných strukturách. Být předsedou tradičně antiklerikální strany jako byla ČSSD a současně být  oddaným  příslušníkem zdejší katolické obce, jejíž preláti  vyvíjejí  aktivní politickou činnost zjevně řízenou z vatikánského ústředí,  to k sobě jaksi nejde. V případě Zimolovy aféry (a aféra to je, ostatně to není jeho první vzpoura proti Sobotkovi jako předsedovi strany- viz schůzka u Zemana po posledních volbách-   ohledně jeho  neschopnosti, socani zvítězili jen o  fous), lze očekávat  pokračování. Ukáže se to při příštích volbách, kdy nejspíše významná část voličů ČSSD  falešnou Sobotkovu dvojí hru odmítne.

Celé poslední čtvrtstoletí  v ČR se  jakoby nikdo neměl zajímat o to – ovšem s výjimkou  lidovců, kde se to bralo jako samozřejmost - kdo je  jakého vyznání a  k jaké církvi či k náboženství patří. Dnes  díky  informacím, které přece jen nakonec prosákly do veřejnosti,  však už víme, že aktivními katolíky mezi předsedy  zdejších stran a hnutí jsou kromě Sobotky také  šéfové TOPky a ODS. Mohou tedy vytvářet skrytou koalici s  cílem  posílit vliv  církve  na dění v ČR. Katolíkem s jistotou není snad jen šéf KSČM.

Na ostatní, včetně Zemana, Babiše (je to přece jen Slovák)  jako na katolíky by se příliš sázet nedalo, nanejvýše jako na tajné katolíky, což je obdoba  tajných komunistů vlastnících  před rokem 1948 dvě odlišné  partajní legitimace.  Byli to např. J. Hájek a řada těch, kteří byli takto organizováni Evidenčním oddělením vedeným na sekretariátu KSČ K. Švábem. Kdybychom ovšem měli ve vládě či v parlamentu muslima, asi by se o něm dnes mluvilo. O tom, kdo je křesťan, žid či  patří k jiné skupině  věřících  schopných za určitých okolností vytvářet vlivové struktury  výměnou za pozice ve vládě, se ale  nesmí hovořit, natož pak je takto označovat v tisku, což dokazuje případ A.B. Bartoše.

Říkám nenasytnost, ne nenažranost, což je totéž, ale je to zvořilejší

Příslušnost k té či oné církvi či k náboženství  byla a   je  však speciálně v české společnosti s její více než pohnutou historií  velmi důležitým znakem.  Být katolíkem  v Česku  totiž  už dříve  bylo něco jako stát se  příslušníkem  páté kolony. Podle tohoto mustru zde  byla  ostatně katolická komunita, maličká enkláva    stoupenců Habsburků a papeže už  před Bílou horou,  vytvářena.  Svědectvím o  tom, že tento trend trvá i dnes, je mj. i  způsob, jakým byl schválen Restituční akt z r. 2012.

Ani čtyři roky   po této nehoráznosti nebyly okolnosti jeho přípravy a schválení přehodnoceny, ačkoliv   ČSSD právě toto přislíbila ve svém volebním programu, aniž to   ovšem dodržela. Jestli  na to   tato strana  v dalších volbách dojede  (což si Zimola a další  socani začínají uvědomovat),  bude to spravedlivá odplata  za sabotáž tohoto slibu ze strany Sobotky a spol.  Jeho tvrzení, že by to bylo v rozporu  s koaliční smlouvou  s ANO a KDU-ČSL  je ovšem lež. ČSSD. S ANO mohly sociální demokraté od počátku vytvořit koalici, kde by se navíc zbavili  lidovců   jako  nanejvýše nekvalifikované přítěže (znáte aspoň  jednoho  z nich,  který  by  získal respekt?). Jen „zásluhou“ Sobotky  (a jeho římskokatolických  ochránců)  se ve vládě stále drží jako „veš v kožichu“.

Poučení ze současného sporu Zimoly se Sobotkou  je jasné:  Chce-li být  jejich strana volena, neměla by mít  s klerikály  a s jejich pátou kolonou nic společného. Kdo k nim tajně patří, to by asi neměl  být problém si vygooglovat,  pokud ovšem  internet u nás nebude cenzurován  (nebo už snad je?). Stejně tak, jako by neměl být problém zjistit, kdo byl kdy v KSČ (i jako kandidát  - ročník 1981 kam patří Sobotka, to stihnout  ještě mohl!).

Předpokládejme, že  pro slušného katolíka by neměl být problém přihlásit se ke své víře  (pokud to problém ale je, pak  je to mnohem horší, než se nám zdá), zvlášť patří-li ktěm  praktikujícím chodícím  pravidelně ke zpovědi a k instrukcím od zpovědníků jak  a co mají dělat, aby dostali rozhřešen).Tohle  však na internetu ani v médiích u nás nezjistíte.  Stejně tak nezjistíte,  čím  byli a jsou jejich rodiče a jiní jim blízcí lidé.

Zkuste si vygooglovat   třeba rodiče Sobotky!  Nezjistíte samozřejmě  nic.  Jsou to pečlivě utajení lidé!  Nezjistíte ani to, jakou  kvalifikací a schopnostmi  ten či onen vynikal na školách, kam chodil, zda patřil k dobrým žákům  v době, kdy každý podnikatel, který  si vybírá na  důležitý uvolněný post  vhodného kandidáta, se o takové údaje  zajímá v první řadě. Zdá se ale, že prezidentem či premiérem, ministrem, poslancem či senátorem atd. se zde můžete stát kdokoliv. Hlavně jde o to, aby se nevědělo, kdo byl kdo. 

Český občan se k těmto údajům nedostane,  i kdyby se třeba p…., ale možná se ani o ně nezajímá. Je samozřejmě otázkou,  zda si své podřízené  Zeman nevybíral do čela  ČSSD i své vlády podle jiných ukazatelů.   Neschopní   jedinci  mají také za určitých okolností svoji hodnotu. Třeba když potřebujete přihodit Bakalovi OKD či jiný byznys.  Na to, jací tito lidé, kteří se postupně dostali v ČSSD nahoru,  jsou, se doopravdy v Čechách můžete ptát jen sám sebe. Do rozhlasu či televize vás s takovým dotazem nepustí. I pan Topolánek  by  vám asi odpověděl, že to za něj dělala nějaká tajná služba, že on to tehdy ani vědět nechtěl, byl přeci demokratem.

Poznáte je  jen podle skutků jejich, jak  jeden z evangelistů  trefně  poznamenal.  Nemáme sice už v čele vlády  ani svatoušky jako byl Nečas, který to v r. 2012 měl pod palcem, ale máme Sobotku, jehož jméno Bohuslav  můžeme brát jako odvážný kryptonym.   Jako klíčová persóna spojená  se  stranou a církví , je nejspíše  i  osobou, která Jako kdysi kat Mydlář bude muset sejmout každého Zimolu, který by jemu  a prelátům, kteří jej k tomu zmocnili,  bude stát v cestě!

(rp,prvnizpravy.cz,foto:arch.)