Jako tlustá deka mlčení

Dvacet let je více než mrknutí oka historie. Během této doby se může změnit hodně, k dobrému nebo špatnému. To platí také pro Česko-německou deklaraci z 21. ledna 1997. Deklarace přinesla dvě instituce, Diskusní fórum a Fond budoucnosti, které přebíraly odstraňování těžkých břemen v bilaterálních vztazích. To musí být posouzeno. Česko-německé vztahy nejsou vůbec tak bezproblémové, jak se často tvrdí. V současné době jsou důležité rozdíly v přístupu k závazným kvótám EU, týkajícím se přijímání "uprchlíků" – lidí utíkajících před válkou a konfliktem v zasažených oblastech.

Sudetští Němci ve svých varováních potvrdili, že Praha interpretuje Deklaraci jednostranně, po svém. První pěkně znějící formulace, že "bezpráví patří minulosti" a obě strany  "zaměří své vztahy na budoucnost", je českou politikou navržena jako tlustá čára za vyhnáním. Dokonce i dobře společně přijatelná a přiměřená náprava, jaká byla v té době požadována landsmanšaftem, by měla být vyloučena. A německá strana oponuje málo. Nad bezprávné dekrety, které vedly k vyhnání velkého množství lidí, chce položit tlustou deku mlčení. Také  modrobílý štít země není imunní vůči takovému pokušení.

Dominují tomu bavorské zájmy, o sudetoněmeckých se nemluví. Předsedkyně bavorského zemského sněmu Barbara Stamm (CSU) nazvala Deklaraci milníkem a „důležitým základem pro nás v Bavorsku", pro rozvíjení přátelství s Českou republikou: „dnes jsme rádi, že budeme udržovat spolehlivé partnerství." Deklarace byla sjednána v jakési tajné diplomacii přes hlavy sudetských Němců. Otázky, které pramení z minulosti, byly předány historikům. Jak se říká, aby bylo možné elegantně politicky „uniknout“.

Byl to klam, jak je vidět dnes. Mnoho vyhnaných nabylo dojmu, že jsou mimo rozhodovací proces, že jsou ponecháni na holičkách. Tím se nevytváří "příznivé klima" pro novou důvěru, jak doufal Václav Havel ve svém velkém projevu v německém Spolkovém sněmu na jaře 1997.      

Gernot Facius, Sudetenpost, 9.2. 2017, str. 1

Pro České národní listy volně a kráceně přeložil P. Rejf