Jako romány z červené knihovny na pokračování

nám připadají "zprávy" o dřívějším soukromém životě prezidenta republiky. Jakousi náplastí na tuto vulgarizaci politiky, jež přestává být místy politikou a stává se, v tom  lepším případě snůškou drbů a nactiutrhání, které kolem sebe, samozřejmě za pomoci části zainteresovaných médií, šíří někteří "politici a političky", cítící se být povolaní na prezidentské křeslo. V tom jim pomáhají i mnozí další.

Je zajímavé, že to, co se v minulých měsících i v současnosti odehrává u nás, má svou obdobu i v USA. Tam na tapetě je D. Trump. Pokud si  alespoň občas přečtete něco z "obrázků z jeho života", pak, nemáte-li jiné seriózní informace, nabýváte přesvědčení, že je to člověk chlípný, násilnický a nemorální, že je přímo protikladem ctnostné H. Clintonové, která jedině je povolaná zastávat funkci prezidenta Spojených států.

My, kteří si něco pamatujeme, víme o rodině Clintonových hodně. Jakže to bylo s Monikou Lewinskou, stážistkou v Bílém domě, a B. Clintonem, prezidentem USA? A další a další. Samozřejmě víme své i o paní H. Clintonové. Víme, že zdaleka není andělem. Když vynecháme skutečnosti, které se týkají jejího osobního života, a přejdeme do skutečné politiky, ne té postelové a špindírské, pak nás jímá hrůza. Ano, pokud ona bude zvolená, pak válka se  přiblíží. Bude pravděpodobnější, než kdyby za USA vesloval  D. Trump. Ale tím se dále nechceme zabývat.

Pokud si chceme ulehčit a dostat se z politické špíny, která se na nás hrne z médií těch či oněch, můžeme si říci, že i v USA se dějí podobné věci. Špína i tam stíhá další špínu.

Toto konstatování nás však nedostane z prostředí, v němž se, zásluhou některých "politiků". nalézáme. Snad si proto uvědomíme, že ve světě je třeba vykonat hodně očistné a ozdravné práce, nejen tedy u nás.   Pokud ke změnám nedojde, pak se můžeme pomalu utápět v rybníku špinavostí. Alternativou je vymést onen pověstný Augiášův chlév. Ani internacionála méně schopných, ale všeho schopných, tomu nemůže zabránit.

J. Kovář   .