Jak sudetomil k sudetům se vine

"Extrateritoriální oblasti naší vlasti"

V České republice vyvolala dobře míněná návštěva křesťanskodemokratického místopředsedy vlády Pavla Bělobrádka řadu  nepřátelských komentářů. V předním deníku "Lidové noviny" znovu karikoval Jiří Peňás kritiku některých českých politiků. Titul: "V domě přátelského obra" (27. července straně 9).

Je to už před pár týdny po skandální návštěvě místopředsedy vlády Pavla Bělobrádek u sudetských Němců v Mnichově, a musím přiznat strašlivý fakt: Byl jsem tam taky. Ačkoli ne spolu s odvážným křesťanem, a to myslím bez ironie, ale sám a často, naposledy v listopadu.

Dům není strašidelný zámek ani sídlo pomsty revanšistů, není to také žádná ozbrojená citadela žroutů Čechů. Ve skutečnosti, to je solidní žlutý dům v nenápadné ulici nad řekou Isar. Sudetoněmecká budova byla postavena v polovině osmdesátých let, kdy vyhnaní krajané souhlasili s tím, že jejich organizace by si mohly dovolit jiné sídlo pod jednou střechou. Bavorský stát k tomu přispěl významným způsobem. Pod jednou střechou se nachází skromné kanceláře nadací, kulturních fondů a organizací. A pak je zde Landsmanšaft, což zní docela normálně v češtině - a to krajanské sdružení.

Na domě vlají tři prapory, německá trikolora, modrý evropský a černý prapor sudetských Němců. Velký nápis oznamuje, že se tam konají výstavy a podobně. Loni na podzim jedna „židovské stopy v západních Čechách a v bavorském pohraničí". Ve vitrínách se nacházejí objekty, s nimiž sudetští Němci obohatili celé Čechy: broušené sklo, umělecké sklo, hudební nástroje, kostýmy, hračky, předměty z termálních lázní. Na jedné stěně visí mapa s jmény dárců se jmény míst ze staré vlasti, odkud pocházejí, a z míst, kde žijí dodnes. Proti zdi je busta Adalberta Stiftera, klasika špičkového výkladu naší společné minulosti. Pak jsou tu na stěnách ještě malé erby, které máme společné.

Nepřátelští návštěvníci se tam chovají slušně - zvláště když si člověk uvědomí, že jsou Češi. Sudetoněmecký dům je jakési exteritoriální území naší vlasti v spřátelené zemi.

 Návštěvu domu mohu jen doporučit, a ti, kteří v tom vidí zradu národních zájmů, nebo něco podobného, mohou litovat. Obzvláště poškozují národní zájmy. Národní zájmy jsou v podstatě stejné pro naše bývalé krajany: obnova naší vylidněné a vykořeněné země a její návrat do evropské civilizace. Po 40 plus 25 letech naší bezmocnosti, bychom si měli konečně uvědomit, že sudetské Němce potřebujeme."

Sudetoněmecké noviny, ročník 67, Mnichov, 31. července 2015, strana 1