(Otevřený dopis advokátce Mgr. Nečasové, žalované dcerami Hugo Salma za knihu CUI BONO RESTITUCE)
Vážená paní doktorko !
Nedivím se Vašemu překvapení z "mediálního paobrazu" Vašeho vyhraného soudu o knihu CUI BONO RESTITUCE. To je obraz celostátního stavu zglajchšaltovaných médií, které jsou více než dvacetiletí mistrovány v umění selhávat restituce pohrobků protektorátu. Proto neudivuje, když Vaši - a mou - tedy naši kauzu! - vyhrály v rozhodujícím klání ty Evou Nečasovou nalezené a mnou těžce vysouzené dokumenty, o nichž televize - z neznámých důvodů zvaná Česká - tvrdila, že neexistují - a k této nepravdě dala svou reputaci i renomovaná ředitelka zemského archivu ! A tyto "neexistující dokumenty" nyní byly hlasitě čteny u nezávislého soudu. Tudíž buďto došlo k k "astrálnímu zhmotnění" - anebo k "mediálnímu šamanismu". Občané, vyberte si.
Celé dvacetiletí se táhl boj o korunní dokumenty, které rozkrývají protektorátní éru rájeckého majitele panství. Celé dvacetiletí byly tyto dokumenty ukrývány ve stolech různých úředníků jednou komunistického, podruhé restitučního státu, jako tikající bomby určené k zapomenutí nebo k likvidaci. A když už nechtěně spatřily světlo světa, snažili se je různí úřední i samozvaní "pyrotechnikové" zneškodnit, tj. zbavit je rozbušky platnosti pro dekretální řízení. To řízení, které by odsoudilo samozvanou rájeckou restituci do hrobu dějin. K tomu se přidala tlupa různých tzv. investigativních zpravodajců, kteří měli svatý úkol vytvářet onen "mediální paobraz", který jednak zadupe tyto dokumenty do bláta zapomnění a jednak znevěrohodní a všemožně zostudí odpůrce této parestituce. Proto se celé ty roky vytahoval jeden argument za druhým ve prospěch nevinného, hodného, čestného, laskavého, k chudákům dobrotivého pana knížete, majícího zájem o vědu a uměny, který je ostouzen nepřejícími, závistnými a prolhanými polo nebo celobolševiky typu Jaroše nebo Nečasové. Jedinou lichotku v tomto směru mi na Vašem prvním stání vyslovil sám investigativec novinář pan Šinágl, když se o nás vyslovil, že jsme "oběti benešovského mýtu".
Jsem hrdý na to, že jsem pokládán za "benešobolševika", "benešovce", "zlomasarykovce". Byl jsem tak vychován, má rodina a přízeň za toto pokládala životy a nikdy jsem neuhnul, ať to bylo za socialistického nebo za restitučního státu. Má rodina i já sám jsme na toto téma dostali moře telefonátů i anonymů, kde se nám vyhrožovalo smrtí stejně jako panu profesoru Hrochovi na universitě. Vytvořil se obraz barikády - na straně knížete a jeho rodiny stáli svatí nevinní obhájci a proti němu stáli lumpové zločinci benešovci jako já nebo magistra Nečasová, dr.Stehlík, Mgr.Lukášová, abych jmenoval zástupce odporu.
V celé té kauze, kdy poprvé před námi zdvihl prapor odporu dr. Stehlík a shromáždil řadu závažných dokumentů, avšak ty nezávažnější byly stále ukryty mimo. Byl to protokol 5 komisařů MNV Rájec z roku 1945, dále stížnost komisařů Svazu osvobozených politických vězňů v Brně z roku 1946 a konečně I. protokolní kniha úředně potvrzující protokol 5 komisařů. Tyto dokumenty totiž dokládaly zamlčovanou a selhávanou pravdu o kolaboraci rájeckého knížete.
To jest - jeho pravé členství ve fašistických organizacích III.říše, kterým platil členské příspěvky, dále to, že držel prapor říšských válečníků veteránů na svém zámku po celou okupaci, dále to, že kvůli Mutterkreuzu kněžny Salmové rodina i on sám dostávali zvláštní příděly a výhody říšské pomoci Reichshilfe, což bylo velké privilegium Němců proti ožebračeným Čechům protektorátu, a konečně dával dary na zimní pomoc wehrmachtu tzv.Winterhilfe, a jednou dokonce po 40.000 korunách, za což se mohl tehdy koupit grunt. Dále to, že jeho dcera si vzala válečníka wehrmachtu von Schoellera, tj,příslušníka armády agresora, co rozbil ČSR.
Ono toho bylo více, tak například musel souhlasit s nájmem zámku Blansko nacistickému BDO pro předvojenská cvičení, a musel jako majitel souhlasit s arizací zámeckého bytu rodiny Ippenů, jež zahynula jako židovská v koncentrácích. Vyšetřovatelé v dalších dokumentech mu vytýkali to, že strpěl nacisty ve svých podnicích jako velezrádce SAmanna Augustina, nebo blockleitra NSDAP Zahna a ze svých podniků je neodstranil ( i s risikem persekuce).
Pro tyto skutky, jež znamenaly činné napomáhání nacistické věci, také byl omezen na svobodě v zámku po osvobození tím, že mu byly přiděleny místnosti, které nesměl opustiti, a v tomto stavu též zesnul. Tak to praví dokumenty státu - Ministerstva vnitra.
A přesto my s Vaší sestrou Mgr.Nečasovou,která od počátku restituce statečně hájila zájem státu a města, kteří jsme ukazovali historickou pravdu a holá fakta, byli neustále kaceřováni a doslova mediálně lynčováni. Nejen že nám nebyly nápomocny jisté úřady - proti nám byla vedena dokonce tichá "ouřední válka". Mám na to celou složku dokumentů z jednoho úřadu, když jsme například pořádali petici občanů proti této restituci, kterou nakonec přes odpor okolí podepsalo 440 občanů. Nakonec všichni, kdo se tak či onak postavili proti restituci, byli vážně poškozeni. Tak například kastelánka zámku Rájec, Mgr.Lukášová,která statečně odmítla nezákonný raut restituentky na zámku proti nařízení ředitelství, byla nakonec nejen vyhozena z místa, ale též ze služebního bytu. Já jsem byl osm let vláčen soudy za pamětní desku, kde byla zapsána o knížeti jen holá pravda, rodině a mně se dodnes vyhrožuje smrtí, anonymy se staly součástí našeho života, v Bílovicích nám dali zápalnou nálež pod dřevěný domek, a mou dceru zkrvavili v obličeji gangsteři, kteří se telefonicky označili za přátele šlechty. A co zažila vaše sestra za urážky, osočování, nenávist satanem posedlého blanenského nestora novinářů, stále trvající pomluvy nepřízeň kolegů z jejího oboru, znáte i sama.
A nyní došlo k zásadnímu obratu u soudu v Olomouci. Dokumenty, o kterých se nevědělo na veřejnosti, dokumenty, které léta ležely mimo archivy ve stolech úředníků, dokumenty o kterých televize zvaná Česká lživě prohlašovala, že neexistují, tyto dokumenty promluvily. A promluvily tak, že byly uznány za důkazy. Za důkazy o fašistických spolcích pana knížete.
Ovšem stav mediální diskreditace, a obecného lhářství o rájecké kauze neustále trvá, i přes velký úspěch, který jsme společně dosáhli jak usnesením Ústavního soudu o říšské přihlášce knížete, tak dnes vyhraným soudem o knihu CUI BONO RESTITUCE, kde je popsána pravda o rájeckém pánu a jeho rodině za okupace. Knihu však dodnes pomlouvají média, která vytvářejí o panu knížeti - dle nás a dle dekretů panu kolaborantu - doslova mediální paobraz, jak to krásně nazývá pan doktor Plocek z Kulturních novin.
I proto cítím velkou únavu, především únavu morální nad nechápavostí, záští a v nejlepším případě lhostejností naši veřejnosti o tomto případu. Jen málo občanů se postavilo zpočátku na stranu nás odpůrců antidekretálních restitucí - i když jejich řady dnes pomalu rostou ! I přes toto světlo na konci tunelu, jsem skoro vyčerpán. Mozkové mrtvice, infarkt, operace umělé chlopně, kdy jsem stále nevěděl, zdali z nemocnice budu tažen rovnou k soudům, konají své. Ustat však nelze, protože nás oba, Vaši sestru i mne zavazuje příslušnost jak k obci legionářské, tak k obci odbojářské. Chci tím vyjádřit jen stav, kdy potomci legionářů a odbojářů jsou v této údajně svobodné republice štváni jako divá zvěř a pohrobci protektorátu se těší výsluní nejen médií,ale žel i některých orgánů a ouřadů. Myslím,že nad tímto stavem musí duch TGM a dr.Beneše rotovat ve svých rovech.
Je nutno říci - naše kauza není ojedinělá - na republiku se jako supové vrhl různí restituenti ve všech končinách země. Ať je to na Mikulovsku, kde se objevili Dietrichsteinové, nebo v Čechách s jejich Walderody, Colloredo-Mansfeldy, Thun-Hohensteiny a mnoha a mnoha dalšími. Bylo to jako povodeň, kdy Praha ze probouzela z dogmatického spánku až tehdy, kdy tato povodeň dotekla k paláci Kinských. Naše sdružení Linie práva, jehož spoluzakladatelkou je i Vaše sestra, stále bojuje za dekrety a jejich naplnění proti nároků všech těchto pohrobků protektorátu.
Byly nám přisuzovány různé vlastnosti. Třídní nenávist k potomkům šlechty, protiněmecká zášť, majetková závist. Nic z toho není pravda. Vždy jsme přáli a dávali najevo souhlas s oprávněnými restitucemi dle dekretů. Nikdy jsme neprojevili zášť proti národu Goetha, Kanta, von Schillera, Heineho a Humboldta. Máme zášť jen proti fašistům a nacistům, a dále proti těm tzv. sudeťákům, kteří znovu chtějí uchvátit české země. S fašismem a nacismem se usmířit nelze. Ceníme si naopak německých antifašistů a demokratů. Vždyť to byla právě naše zem, která jim jako první poskytla za TGM a dr.Beneše politický asyl. Jsem sice jednooký, ale nacismus a fašismus u nás rozeznávám možná ostřeji, než někteří dvouocí.
Naše republika stojí na rozcestí. Buďto se postaví těmto nárokům všech pohrobků protektorátu a reichu, nebo jim zbaběle ustoupí. Je pak na občanech, aby to zhodnotili - aby zhodnotili, kdo hájí republiku, a kdo republiku ničí. Protože podle mne republiku neničí jen otevření nepřátelé. Republiku ničí též nezájem, škodolibost a lhostejnost části naší vlastní veřejnosti. Snad se toto změní, až i tato veřejnost na vlastní kůži zakusí nové slasti nových pořádků, které se naši protivníci pokoušejí zde zavádět. Jsem přesvědčen, že jsme jako členové legionářské obce a odbojářské obce s Vaší sestrou a s dalšími našimi sestrami a bratřími udělali vše pro to, aby republika zůstala republikou Českou. Zdali toto bude úspěšně dokončeno, nezáleží jen na nás. Záleží to na všech občanech republiky.
V dokonalé úctě Jiří Jaroš Nickelli
Brno - Líšeň, v den veteránů 2012
Webová stránka: www.ceskenarodnilisty.cz E-mail: vydavatel@seznam.cz