13.-14.2. vzpomínáme na bombardování Drážďan anglo-americkými bombardéry v r. 1945,
i když 23. srpna nevzpomínáme na bombardování Stalingradu
Němci v r. 1942
Každá válka je krutá. Nevinných obětí, zvláště civilního obyvatelstva, jistě lidsky upřímně želíme všichni. Již smrt jednoho člověka, jedinečné bytosti, je tragedií. Musíme však rozlišovat mezi oběťmi agresorů a napadených. Agresoři byli Němci a Spojenci byli těmi, kteří se bránili a jejichž cílem bylo vojensky porazit útočníky. Hitler mluvil o tom, že vyhladí celá města, nejen západní, ale i sovětská. Některá města skutečně byla téměř zničena. Kdyby měl Hitler větší vojenskou sílu, byl by výhružku jistě splnil. Jeho vojáky byli Němci, kteří jeho barbarské vidiny se snažili vší moci prosadit na frontách i na území poražených. Kdo seje vítr, sklízí bouři!
V Drážďanech při dvoudenním bombardování zahynulo přes 30.000 lidí, 250.000 lidí bylo vybombardováno (údaje z knihy A.C. Graylinga „Obklopeni mrtvými městy“, nakladatelství Ševčík, Praha-Plzeň, 2008, str.253).
Neonacisté se snaží tohoto výročí zneužívat. V Drážďanech však minulý rok narazili na kordony antifašistů, které jim zabránily proniknout do středu města. A to je pro Němce velké vítězství.
Na uvedeném mi však vadí ještě jedna zcela zásadní věc. Vzpomínáme na Drážďany, ale nevzpomeneme si na bombardování Stalingradu Němci. Tak o něm mluví jeden text publikovaný na czech.ruvr.ru.: „Skutečné peklo začalo pro obyvatele Stalingradu 23. srpna roku 1942. V tento den dopadaly na město tuny bomb a město prakticky zmizelo ze zemského povrchu. Bombardovalo se před tím i potom, ale právě bombardování Stalingradu 23.srpna vešlo do dějin spolu s Drážďanami a Hirošimou jako jedno z nejstrašlivějších a nejpustošivějších. Za den se uskutečnilo asi dva tisíce letů do městských čtvrtí, zahynulo asi 40 tisíc lidí.“
Takže počet obětí tohoto jednodenního německého náletu činil kolem 40.000 lidí, tedy více než v Drážďanech. Tyto oběti Stalingradčanů a sovětských vojáků však napomohly k porážce nacistického Německa. Padlí Němci ve Stalingradu a vůbec všude na cizím území, kam vstoupili, byli agresoři, byli zabiti těmi, kteří bránili své domovy, své nejbližší a později přešli k osvobozování dalších porobených.
Pakliže vrah zavraždí člověka, pak zavražděný je jeho obětí. Pakliže vrah je následně odsouzen k smrti, je to trest za spáchaný zločin. Jestliže Němci bojovali za svět, v němž by byli panským národem, jemuž by sloužily decimované národy nebo jejich zbytky jako otroci, pak jsou odpovědni za smrt desítek milionů lidí a odpovědnost museli nést.
Je nám líto i německých civilistů, kteří zahynuli při bombardování Drážďan, ale bylo volbou Němců, že pokračovali ve válce a nekapitulovali. V tu dobu ještě v koncentračních táborech, na pochodech smrti vraždili i naše lidi. Tehdejší český člověk, protektorátní německý otrok, měl radost z každé porážky Němců, která v jeho očích byla jedním z dalších kroků k vítězství nad nacistickými barbary. V Drážďanech mnozí Češi, nikoliv však kolaboranti, tehdy viděli spravedlivou odplatu za zvěrstva, jichž se Němci ve válce dopustili.
Dr. O. Tuleškov
Webová stránka: www.ceskenarodnilisty.cz E-mail: vydavatel@seznam.cz