Jak se prokousáváme k pravdě 4
My o voze, oni o koze
Naše otázka
IV. Kdy oficiálně a veřejně Vy a Vaše vláda prohlášením uznáte, že tzv. sudetští Němci nikdy neměli a nemají „právo na původní vlast, jak říkají, a právo na restituce a odškodnění“?
Odpověď Úřadu vlády ČR:
V případě čtvrté otázky, kdy oficiálně vláda ČR uzná, že sudetští Němci neměli a nemají právo na původní vlast, znovu odkazujeme na Česko-německou deklaraci z roku 1997. V ní se praví, že křivdy spáchané v minulosti na obou stranách náleží minulosti a že nebudou zatěžovat své do budoucna orientované vztahy politickými ani právními otázkami společné minulosti.
Náš komentář:
V tomto případě jde o dotaz, kdy vláda ČR oficiálně tzv. sudetským Němcům a celé naší veřejnosti řekne, že z hlediska mezinárodněprávního nemají právo na vlast, kromě té německé, kde žijí, že nemají právo na odškodnění ani na restituce. A právě toto prohlášení vláda ČR zřejmě nehodlá, nevíme z jakých důvodů, učinit.
Poukazováním na Česko-německou deklaraci se vláda vyhýbá takovéto odpovědi. A to za situace, že někteří němečtí politici nás obviňují ze zločinů proti lidskosti, které jsme údajně spáchali při „vyhnání“ německého obyvatelstva z Československa po druhé světové válce. K těmto politikům náleží například i Horst Seehofer, bavorský ministerský předseda, s nímž velmi často přátelsky komunikuje pan premiér B. Sobotka, aniž by se zmohl na slovo veřejného protestu proti tomuto lživému a provokačnímu obvinění.
Tzv. sudetoněmečtí vůdcové a podvůdcové nám zase nadávají do válečných zločinců či dokonce do genocidních. A zase žádná reakce z naší strany. Pokud ovšem si nepřipomeneme prohlášení „sudetských Němců“ za naše spojence, jak učinil přímo premiér B. Sobotka. Místopředseda vlády, pan P. Bělobrádek zase poslal zdravici, v níž oslovuje mluvčího a předsedu SL slovy „milý Bernde Postelte“.
Jako kdybychom žili v nenormálním světě, kde se sice mohou klást otázky, ale odpovědi na ně jakoby patřily k dotazům úplně jiným. Myslíme se, že z petice si dělají pánové na Úřadu vlády ČR dobrý den. Neberou jí snad ani na vědomí a ve svých odpovědí o nich mluví jako o dopisu. Jak však může člověk, který neumí nebo nechce rozlišovat mezi dopisem a peticí, právně jde o nebetyčný rozdíl, odpovídat na otázky právní povahy, a to i z oblastí mezinárodněprávní? A právě v tomto IV. bodu petice se „kvalifikace vyřizovatele“, výrazně zjevně projevila. Jeho věty samozřejmě jako odpověď nemůžeme vůbec brát, poněvadž odpovědí na otázku nejsou! Ale můžeme říci na jeho adresu, že jeho „způsobu vyřizování“ petic máme už dost. Dělá ostudu, jak jsme přesvědčeni, nejen sobě, ale i celému slavnému Úřadu vlády ČR.