Jak se prokousáváme k pravdě 1 ?

Dotazy v petici předsedovi vlády ČR, Mgr. B. Sobotkovi, ze 7.12.2016 postoupené petentem P. Rejfem a obdržené odpovědi z Úřadu vlády (k česko-(sudeto)-německé problematice)

Pan premiér B. Sobotka několikrát mluvil o vstřícnosti „sudetoněmeckého landsmanšaftu“ (SL) k nám. Dozvěděli jsme se od něj, že landsmanšaft  se vzdává práva na vlast a odškodnění.  Již více než před rokem jsme mu psali, že SL se nemůže vzdát práv, která nikdy neměl a dosud nemá. Ale přesto svůj refrén pan předseda vlády opakoval.

Takže jsme se pana premiéra zeptali následujícím způsobem.

Náš dotaz:

I. Na základě jakých mezinárodně právních norem vzniklo odsunutým Němcům z Československa právo na návrat do vlasti, konkrétně do ČR, a právo na restituce a náhradu škod vůči České republice? Jaký mezinárodní orgán či ústavní orgán ČR o tom rozhodl, kdy a jakou právní formou?

Odpověď ÚV ČR:

Na Vaši první otázku, na základě jakých mezinárodně právních norem vzniklo odsunutým Němcům z Československa právo na návrat do vlasti, konstatujeme, že tyto nároky jsou požadavky SL zakotvené v interních dokumentech tohoto sdružení, nicméně tato práva nevyplývají z žádných mezinárodněprávních norem. Z výroků představitelů ČR, jež ve svém dopise zmiňujete, podle názoru MZV nelze dovodit uznání existence těchto práv.

Náš komentář

Konečně se nám dostalo kousek pravdy. Proč však slavný Úřad vlády  a Ministerstvo zahraničních věcí ČR toto sladké tajemství nesdělí české veřejnosti?  Ta z části žije v představách, že SL skutečně jde do sebe a ja snaží se.. Toto „poznání“ nabyli občané také díky častým tvrzením pana B. Sobotky o vstřícnosti SL k nám. Ale ve skutečnosti, dnes to slavní Úřadové doznávají, si takováto práva nadělili sudeti sami a tváří se jako by šlo o jejich skutečná práva.

A ještě pár slov k poslední větě odpovědi. „Z výroků představitelů ČR, jež ve svém dopise zmiňujete, podle názoru MZV nelze dovodit uznání existence těchto práv.“ Pokud nikdo z významných ústavních činitelů, předseda vlády nebo ministr zahraničních věcí, neřekl občanům jasně, že  v novelizaci stanov nešlo, a ani nemohlo jít, o zřeknutí se nějakých práv, poněvadž tato práva SL nikdy neměl, tak nebylo divu, že někteří občané si mysleli, že sudeti se nějakých práv skutečně vzdávají.  Zatímco šlo, a částečně ještě jde, o hru na platí neplatí, aniž by se skutečně cosi reálného, nějaký nárok například, změnil.

Jsou tady ještě některé důležité skutečnosti. Zatímco před českou veřejností se hra na novelizaci stanov hrála, pan B. Posselt ve Vídni koncem roku 2015 mluvil v Domě vlasti, kde slíbil landsmanům, že odškodnění i restituce budou. Na tuto skutečnost jsme Úřad vlády upozorňovali, ale protesty proti tomuto projevu jsme nezaznamenali ani v německém tisku, český totiž v tomto směru je jen prachnepatrně sdílný, čili nedozvíme se z něj zpravidla nic významnějšího.

Upozornili jsme i pana premiéra  na projev pana G. Zeihsela, předsedy SL v Rakousku, který před několika měsíci mluvil na Dni vlasti v Klosterneuburku o tom, že v ČR probíhají přímá jednání o odškodnění  tzv. Novorakušanů, tj. „sudetských Němců“, kteří utekli do Rakouska ještě před koncem války nebo po ní, či byli tam přesídleni.  Na náš konkrétní dotaz nám Úřad vlád sdělil, že takováto jednání neprobíhají. Ale opět ani slovo o tom, že by někdo z ČR oficiálně protestoval proti těmto hrubým dezinformacím, které  německé sdělovací prostředky šíří i v republice. Jsou to skutečně dezinformace nebo jde o jednání, která probíhají za oponou, a proto musí zůstat utajená? Čas  pravdu odhalí, ať se to komu líbí, či nikoliv. Lhát stále není ani možné.

ČNL