Jak se Kosovo změnilo na živnou půdu Islámského státu

Email 

Neděle, 3. července 2016 / Carlotta Gallová

Extrémističtí klerikové a tajnůstkářská společenství, které financovali Saúdové a další, přeměnili kdysi tolerantní muslimskou společnost ve zdroj extrémismu.

PRIŠTINA, Kosovo – Každý pátek, jen pár metrů od sochy Billa Clintona, vesele mávajícího vztyčenou paží, okázale poklekávají stovky vousatých mladíků k modlitbě na chodníku před improvizovanou mešitou v bývalém obchodě s nábytkem.

Tato mešita je jednou z mnoha, které zde byly vybudovány za peníze saúdské vlády a které byly nařčeny z šíření z wahhábismu – konzervativní ideologie panující v Saúdské Arábii – během sedmnácti let od doby, kdy Spojenými státy vedená intervence osvobodila malinké Kosovo od srbského útlaku.

Od té doby – a po drahnou dobu pod dozorem amerických představitelů – saúdské peníze a vliv přeměnily tuto kdysi tolerantní muslimskou společnost na prahu Evropy ve zdroj islámského extrémismu a místo, odkud proudí džihádisté.

Kosovo, podobně jako zbytek Evropy, se dnes ocitlo v situaci, kdy se brání hrozbě radikálního islámu. Během posledních dvou let policie identifikovala 314 Kosovarů, včetně dvou sebevražedných atentátníků, 44 žen a 28 dětí, kteří odešli do zahraničí, aby se tam připojili k islámskému státu, což je v přepočtu na počet obyvatel nejvyšší číslo v Evropě.

Kosovští vyšetřovatelé uvádějí, že tito lidé byli zradikalizováni a rekrutováni zástupy extrémistických kleriků a tajnůstkářskými společenstvími, které jsou financovány Saúdskou Arábií a dalšími konzervativními arabskými státy z Perského zálivu za pomoci temné a spletité sítě darů od charit, soukromých osob a vládních ministrů.

„Oni prosazují politický islám,“ sdělil Fatos Makolli, šéf policejního ředitelství pro boj proti terorismu. „Vynakládají mnoho peněz na jeho prosazování prostřednictvím různých programů zejména mezi mladými, zranitelnými lidmi a dodávají velké množství wahhábistické a salafistické literatury. Přivedli tyto lidi k politickému islámu, což vyústilo v jejich radikalizaci.“

Po dvou letech vyšetřování kosovská policie obvinila 67 lidí, zatkla 14 imámů a uzavřela 19 muslimských organizací za činy proti ústavě, podněcování k nenávisti a rekrutování k terorismu. Poslední rozsudky, které zahrnovaly i desetiletý trest odnětí svobody, padly v pátek 20. května 2016.

Jedná se o ohromující obrat v zemi se 1,8 milióny obyvatel, která ještě nedávno patřila mezi nejvíce proamerické muslimské společnosti na světě. Američané byli vítáni jako osvoboditelé poté, co vedli několikaměsíční bombardovací kampaň NATO, která dala vzniknout nezávislému Kosovu.

Po válce spravovali toto území představitelé OSN, zatímco americké síly pomáhaly udržovat mír. Saúdové přišli také a poskytli milióny eur na pomoc této chudé a válkou zpustošené zemi.

Avšak tam, kde Američané viděli příležitost k vybudování nové demokracie, Saúdové viděli nové území k šíření wahhábismu.

„Nejsou důkazy, že by nějaká organizace dala lidem peníze přímo s tím, aby odešli do Sýrie,“ řekl Makolli. Problém je v tom, že podporovali myslitele, kteří propagují násilí a džihád ve jménu ochrany islámu.

Kosovo má dnes přes 800 mešit. 240 z nich bylo postaveno po válce a byly nařčeny, že pomáhají indoktrinovat novou generaci wahhábismem. Tvoří součást toho, co umírnění imámové a představitelé popisují jako záměrnou a dlouhodobou strategii Saúdské Arábie přetvořit si islám k obrazu svému, a to nejen na Kosovu, ale po celém světě.

Saúdské diplomatické depeše, které zveřejnil server WikiLeaks v roce 2015, odhalují systém financování mešit, islámských center a Saúdy vyškolených kleriků, který pokrývá Asii, Afriku a Evropu. Jen v samotném Novém Dillí je na výplatní pásce saúdského konzulátu 140 muslimských kazatelů.

Rodiny po celém Kosovu zápasí s negativními důsledky letité proselytizace Saúdy vyškolenými kleriky. Některé dcery odmítají potřást si rukou či hovořit se svými mužskými příbuznými. Někteří synové odešli za džihádem. Náboženské hlídky vyhrožovaly či se dopouštěly násilí na akademicích, novinářích a politicích.

Balkán, historicky neklidná oblast Evropy, se dosud musí zotavovat z etnických válek 90. let. Dnes je však zamořen novou netolerancí, varují umírnění imámové a představitelé v tomto regionu.

Důvod, proč se Kosovo a povaha jeho společnosti od základu proměnily, souvisí s desítkami let trvajícími globálními snahami Saúdské Arábie šířit svou nekompromisní verzi islámu – masivně finančně podporovanou a systematicky uplatňovanou, včetně použití hrozeb a zastrašování ze strany stoupenců.

Misionáři přicházejí

Po skončení války v roce 1999 vítal Idriz Bilalli, imám ústřední mešity v Podujevu, jakoukoli pomoc, kterou mohl získat.

Podujevo na severovýchodním Kosovu, domov přibližně 90 000 lidí, bylo poměrně prosperujícím městem se středními školami a malými obchůdky v oblasti obklopené zemědělskou půdou a lesy. Bylo známo svou silnou muslimskou tradicí, a to dokonce i v zemi, kde se lidé dlouhodobě stavěli k náboženství vlažně.

Po desítky let komunistické vlády, kdy bylo Kosovo součástí Jugoslávie, se muži a ženy svobodně družili, vzdělávání bylo společné a dívky málokdy nosily závoj. Srbské paravojenské síly přesto vypálily 218 mešit v rámci své války proti kosovsko-albánskému etniku, které je z 95 procent muslimské. Bilalli potřeboval pomoc s rekonstrukcí.

Když se dva imámové, třicátníci Fadil Musliu a Fadil Sogojeva, kteří získali magisterský titul v Saúdské Arábii, objevili po válce s penězi na organizování letních náboženských kurzů, Bilalli souhlasil, že jim pomůže.

Tito imámové byli pouze dva z přibližně 200 Kosovarů, kteří po válce využili stipendia ke studiu islámu v Saúdské Arábii. Mnoho z nich, tak jako oni, se vrátilo s misionářským zanícením.

Žáci pod vedením Fadila Musliu si brzy začali osvojovat tuhý náboženský styl, který je cizí umírněným muslimským tradicím v této části Evropy. Bilalli si tento vliv uvědomil a začal být znepokojen.

„Je to wahhábismus, který přichází do naší společnosti,“ řekl Bilalli (52) v nedávném rozhovoru.

Idriz Bilalli studoval na Islámské univerzitě v Medíně v Saúdské Arábii na konci 80. let. A ještě jako student byl varován jedním kosovským profesorem, aby se měl na pozoru před kulturními zvláštnostmi wahhábismu. Pochopil, že tam Saúdové vedou kampaň pro získávání nových stoupenců.

„První věcí, kterou wahhábovci dělají, je to, že se zmocní členů našeho sboru, kteří chápou islám tradičním kosovským způsobem, jenž platil po generace, a snaží se je od tohoto pojetí odtáhnout,“ uvedl. „Jakmile je odvedou z tradičního sboru, začnou je bombardovat radikálními myšlenkami a ideami.“

„Hlavním cílem jejich činnosti je vyvolat mezi lidmi konflikt,“ řekl. „Nejprve to vytvoří rozdělení, poté nenávist a pak to může dojít až k tomu, co se stalo v arabských zemích, kde kvůli těmto protikladným idejím vypukla válka.“

Tito nově příchozí klerikové se od počátku snažili převzít kontrolu nad Islámským společenstvím Kosova, organizací, která byla po generace strážkyní tolerantní formy islámu, která se praktikovala v regionu, říkají obyvatelé města a místní představitelé.

Muslimové na Kosovu, které bylo 500 let součástí Osmanské říše, se drží hanafiovské školy islámu, tradičně liberální verze, která respektuje ostatní náboženství.

V rámci celé země nicméně začala v městských mešitách působit nová odrůda radikálních kazatelů. Často se jedná o nové a za saúdské peníze postavené mešity.

V některých případech byly strženy stovky let staré budovy, včetně významné bibliotéky v Djakovici a několika 400 let starých mešit, svatyň, hřbitovů a klášterů dervišů, které jsou podle wahhábistického učení považovány za modlářství.

Saúdy vyškolení imámové ze svých opěrných bodů propagovali wahhábistické principy: nadřazenost práva šaría a stejně tak ideje násilného džihádu a takfírismu, které ospravedlňují zabíjení muslimů, kteří jsou považováni za heretiky, když se nedrží náležité interpretace islámu.

Saúdy financované charity často hradí mzdy a provozní náklady, financují výuku náboženství a také angličtiny a počítačové třídy, vysvětlili umírnění imámové a vyšetřovatelé.

S touto charitativní pomocí jsou nicméně spojeny jisté podmínky. Rodinám jsou poskytovány měsíční platby pod podmínkou, že se budou účastnit kázání v mešitách a že ženy a dívky budou nosit závoj, uvedli lidsko-právní aktivisté.

„Lidé byli tak chudí, že nebyl nikdo, kdo by se nepřipojil,“ vzpomínala Ajnishahe Halimiová, politička, která vedla kampaň za vypovězení jednoho radikálního albánského imáma poté, co si rodiny stěžovaly, že porušuje zákon. [Imám Kastriot Duka měl povolení k pobytu, aby se věnoval humanitární práci, ale ve skutečnosti šířil netradiční formu islámu a nutil ženy a dívky nosit šátek, pozn. překl.]

Hrozby se stupňují

Během několika let od skončení války se starší generace tradičních duchovních začala setkávat s agresivitou ze strany mladých wahhábistů.

Je paradoxní, že se některé z nejvážnějších tenzí objevily v Gnjilanu, ve městě na východu Kosova, které má přibližně 90 tisíc obyvatel, kde bylo v Camp Bondsteel rozmístěno skoro 7.000 amerických vojáků v rámci mírových sil OSN.

„Přicházejí ve jménu džihádu,“ řekl o arabských charitách Enver Rexhepi, jeden z umírněných imámů v Gnjilanu. „Přišli s odlišnými cíly. A právě na tom se zdejší islámské náboženství začalo štěpit.“

V roce 2014, vzpomínal Rexhepi, mu vyhrožoval jeden z nejagresivnějších mladých wahhábistů Zekirja Qazimi, bývalý student madrasy, kterému tehdy bylo něco málo přes dvacet let.

Rexhepi ve své mešitě dlouhou dobu vystavoval albánskou vlajku, kterou zdobí dvouhlavý orel a která je lidovým symbolem boje za osvobození Kosova.

Nicméně přísní muslimští fundamentalisté považují vyobrazení jakéhokoli živého tvora za modlářství. Qazimi vlajku strhnul. Rexhepi ji zase pověsil zpátky.

„To nebude nadlouho,“ řekl mu Qazimi rozzuřeně, líčí Rexhepi. Za pár dní byl Rexhepi unesen a surově zmlácen maskovanými muži v lese za Gnjilanem. Později obvinil Qazimiho, že stál za útokem, ale policejní vyšetřování nikam nevedlo.

O deset let později, v roce 2014, když se dva mladí Kosovaři odpálili při sebevražedných bombových útocích v Iráku a Turecku, začali vyšetřovatelé s rozsáhlým pátráním po zdrojích radikalismu. Qazimi byl zadržen, když se skrýval v tom stejném lese. Bylo vůči němu vzneseno obvinění z podněcování nenávisti a rekrutování pro teroristickou organizaci a 20. května 2016 ho soud odsoudil na deset let do vězení.

Před zatčením Qazimiho byl jeho vliv obrovský. A za ním, jak vyšetřovatelé dnes uvádějí, stál vliv extrémistů se sídlem v Egyptě a patronát saúdských a dalších arabských sponzorů z Perského zálivu.

Od roku 2005 saúdské peníze a Saúdy vyškolení klerikové měli již vliv na Islámské společenství Kosova. Jeho vedení tiše tolerovalo posun ke konzervatismu, říkají kritici této organizace.

Qazimi byl nejprve dosazen do jedné vesnické mešity a poté do mešity El-Kuddus na okraji Gnjilanu. Jen málokdo se mu dokázal postavit, což platí i pro jeho bývalého učitele Mustafu Bajramiho, který byl v roce 2012 zvolen hlavou Islámského společenství Gnjilanu.

Bajrami pochází přední náboženské rodiny; jeho otec byl prvním hlavním muftím Jugoslávie během komunistického období. Má doktorát z islámských studií. Přesto si vzpomíná, že se žáci proti němu začali bouřit, kdykoli hovořil proti wahhábismu. Brzy pochopil, že tito studenti byli vedeni k náboženskému přesvědčení, které se odchylovalo od tradičního umírněného studijního plánu, několika radikálními imámy na soukromých přednáškách. Zakázal tedy využívání mešit po oficiální době modliteb.

Nepřátelství jen rostlo. Registroval odmítavá gesta ve sboru, když kázal, nebo jak někdo proklíná jeho ženu či mumlá „odpadlík“ či „nevěřící“, když procházel.

Qazimiho vliv v této vesnici se nakonec stal natolik rozkladným, že obyvatelé požadovali, aby byl odvolán, když zakázal dívkám a chlapcům podávání rukou. V Gnjilanu nicméně i nadále lákal desítky mladých lidí do svých soukromých tříd. „Jednali ve stoprocentní shodě s přednáškami, kterých se jim dostalo od Zekirji Qazimiho,“ řekl Bajrami v jednom rozhovoru. „Stoprocentně ideologicky.“

Extrémismus se šíří

Saúdy vyškolení klerikové po čase rozšířili své aktivity. V roce 2004 Musliu, jeden z posluchačů magisterského studia z Podujeva, který studoval v Saúdské Arábii, získal titul a stal se imámem jedné mešity v hlavním městě Priština. V Podujevu založil místní charitativní organizaci nazvanou Devotshmeria čili Oddanost, která vyučovala náboženství a poskytovala sociální programy pro ženy, sirotky a chudé. Financovala ji saúdská organizace al-Waqf al-Islámí, která byla jednou z 19, které nakonec vyšetřovatelé uzavřeli. Jejím vedením Musliu pověřil svého bratrance Jetmira Rrahmaniho.

„Tehdy jsem si uvědomil, že začíná něco, z čeho nevzejde nic dobrého,“ řekl Bilalli, umírněný klerik, který s ním začal učit. V roce 2004 tam bylo jádro složené z 20 wahhábovců. „To byl pouze počátek,“ řekl Bilalli. „Začalo jich přibývat.“ Bilalli zahájil energickou kampaň proti šíření neschválených mešit a wahhábistické výuce. V roce 2008 byl zvolen hlavou Islámského společenství Podujeva a ve snaze podkopat Devotshmerii zavedl náboženskou výuku pro ženy. Když se Bilalli snažil omezit extrémisty, bylo mu vyhrožováno smrtí, přičemž jeden lístek s výhrůžkou byl zanechán v krabici na milodary v mešitě. Jeden anonymní volající přísahal, že ho i s jeho rodinou nechá zmizet, řekl. „Každého, kdo jim oponuje, oni považují za nepřítele,“ řekl Bilalli.

Obrátil se na vedení Islámského společenství Kosova. Ale to už bylo pod silným vlivem arabských sponzorů z Perského zálivu, jak uvedl, a dostalo se mu jen malé podpory. Když Bilalli založil s umírněnými kolegy odbory, Islámské společenství Kosova ho odvolalo z funkce. Jeho nástupce Bekim Jashari, který je rovněž znepokojen saúdským vlivem, nicméně pokračuje v boji. „Strávil jsem 10 let v arabských zemích a specializoval jsem se na sektářství v rámci islámu,“ řekl Jashari. Je velmi důležité zabránit, aby se arabské sektářství dostalo na Kosovo.

Jashari dosáhl několika menších úspěchů. Zabránil Saúdy vyškolenému imámu Sogojevovi otevřít novou mešitu a zastavil platbu 20.000 eur, což je zhruba 22.400 dolarů, které pro ni směřovaly ze saúdské charity al-Waqf al-Islámí.

Založil rovněž webovou stránku Fol Tash (Mluvte teď), která se staví proti wahhábistickému učení. Wahhábistických kazatelů se nicméně obává natolik, že nikdy nedovoluje svému 19letému synovi, aby na modlitby chodil sám.

Radikální imámové Musliu a Sogojeva stále provozují kázání v Prištině, kam za modlitbami lákají davy mladých mužů, kteří nasupeně hledí na zahraniční reportéry. Sogojeva nosí tradiční róbu a pruhovanou čapku klerika, ale jeho nově postavená mešita je nepřiměřeně moderní vícepodlažní budova. Na nedávném pátečním kázání v rychlém sledu připomínal věřícím seznam toho, co se smí a nesmí.

Žádnému imámovi, jak se zdá, nechybí zdroje.

Musliu v jednom rozhovoru trval na tom, že je financován z místních darů, nicméně potvrdil, že na své dřívější náboženské kurzy získal peníze od Saúdů.

Tato výuka, řekl, není v nesouladu s kosovskou tradicí. Ke vzestupu religiosity mezi mladými lidmi došlo přirozeně, když Kosovo získalo nezávislost, uvedl.

„Ti, kteří nejsou věřící a dostatečně nečtou, jsou trochu šokováni,“ řekl. „Ale vše jsme koordinovali s ostatními imámy a vše bylo v souladu s islámem.“

Sklon k terorismu

Vliv radikálních kleriků dosáhl svého vrcholu v souvislosti s válkou v Sýrii, když velebili ctnosti džihádu a využívali kázání, televizní a rozhlasové pořady k vyzývání mladých lidí, aby tam odešli.

Qazimi, který doslal 10 let vězení, dokonce organizoval letní tábory pro své mladé následovníky. „Je povinností každého muslima připojit se k džihádu,“ sděloval jim v jedné promluvě natočené na video. „Prorok Mohamed říká, že pokud někdo má příležitost zúčastnit se džihádu a neučiní tak, zemře ve velkém hříchu.“ „Krev nevěřících je tím nejlepším nápojem pro nás muslimy,“ řekl v jiné nahrávce.

Mezi jeho rekruty, uvádějí vyšetřovatelé, byli tři bývalí civilní zaměstnanci dodavatelských firem z Camp Bondsteel, kde jsou umístěny americké jednotky. Patří mezi ně Lavdrim Muhaxheri, jeden z vůdců Islámského státu, který byl nafilmován, jak popravuje jistého muže v Sýrii granátometem.

Po sebevražedných bombových útocích zahájily orgány rozsáhlé vyšetřování a zjistili, že saúdská charita al-Waqf al-Islámí podporovala sdružení založená kazateli, jako byl Qazimi, téměř v každém okresním městě. Organizace al-Waqf al-Islámí vznikla na Balkáně v roce 1989. Kosovští vyšetřovatelé v nedávných rozhovorech uvedli, že většina jejích finančních zdrojů přicházela ze Saúdské Arábie, Kataru, Kuvajtu a Bahrajnu. Vyšetřovatelé uvedli, že nevysvětlené mezery v jejím účetnictví prohloubily podezření, že tato skupina tajně financovala kleriky, kteří radikalizovali mladé lidi.

Vyšetřovatelé z kosovské Finanční zpravodajské jednotky (Financial Intelligence Unit – FIU) zjistili, že al-Waqf al-Islámí, která měla kancelář v centru Prištiny a 12 zaměstnanců, rozdělila v letech 2000 až 2012 deset miliónů eur. Přesto našli jen málo dokumentů, které by většinu těchto výdajů vysvětlovaly.

Více než milión eur šel na výstavbu mešit. Nicméně, částka 1,5 krát vyšší byla utracena při nespecifikovaných výběrech v hotovosti, z čehož se podle vyšetřovatelů mohli rovněž obohacovat zaměstnanci. Pouze 7 procent rozpočtu, jak se ukázalo, šlo na péči o sirotky, což bylo udávané poslání charity.

V létě 2014 kosovská policie al-Waqf al-Islámí uzavřela společně s dalšími dvanácti charitami a zatkla 40 lidí. Hlavní kanceláře charity v Saúdské Arábii a Nizozemí se následně přejmenovaly na al-Waqf. Zjevně proto, aby se distancovaly od této balkánské operace.

Když byl Nasr El Damanhoury, ředitel al-Waqf v Nizozemí, v telefonickém rozhovoru dotazován ohledně těchto obvinění, řekl, že o operacích jeho skupiny na Kosovu či Balkáně nemá žádné přímé informace.

Řekl, že tato charita zastavila veškerou činnost mimo Nizozemí, když se ujal funkce v roce 2013. Jeho předchůdce se vrátil do Maroka a nebyl k zastižení a členové saúdského výboru se nebudou k věci vyjadřovat, uvedl.

„Naše organizace nikdy nepodporovala extrémismus,“ sdělil Damanhoury. „Znám ji od roku 1989. Připojil jsem se k ní před třemi lety. Vždy to byla umírněná skupina.“

Ignorovaná varování

O tom, proč kosovské orgány – a odpovědní činitelé z USA a OSN – nejednali dříve, aby zabránili šíření extrémismu, se intenzivně debatuje.

Již v roce 2004 se tehdejší premiér Bajram Rexhepi snažil prosadit zákon, který by extrémistické sekty zakazoval. Evropští představitelé mu však sdělili, jak uvedl v nedávném rozhovoru ve svém domě v severním Kosovu, že by to porušovalo svobodu náboženského vyznání. „Nebylo to v jejich zájmu, nechtěli popudit jisté muslimské země,“ řekl Rexhepi. „Prostě neudělali nic.“

Není však pravda, že by si tohoto nebezpečí nebyli vědomi všichni.

Na jednou setkání v roce 2003 varoval kosovské představitele Richard C. Holbrooke, který kdysi býval zvláštním vyslancem USA pro Balkán, aby nespolupracovali se Saudi Joint Relief Committee for Kosovo, což byla střechová organizace pro saúdské charity, jejíž jméno se neustále objevuje – společně se jménem bývalého saúdského ministra vnitra prince Nájifa bin Abdul Azíze – na mnoha mešitách postavených po válce.

Tato organizace byla jednou z několika, která které byly na Kosovu loni uzavřeny, když vzniklo podezření, že je zástěrkou al-Kájdy. Další takovou organizací byla al-Haramajn, o které americké ministerstvo financí uvedlo v roce 2004, že má vazby na terorismus.

Přestože některé organizace byly uzavřeny, další stále fungovaly. Zaměstnanci a vybavení al-Haramajn se přesunuli do al-Waqf al-Islámí, uvedli umírnění imámové, kteří jsou s jejich aktivitami obeznámeni.

V posledních letech Saúdská Arábie svou pomoc Kosovu zjevně omezila. Údaje kosovské centrální banky ukazují, že dotace ze Saúdské Arábie za posledních pět let činily v průměru 100.000 eur ročně.

Dnes to jsou peníze z Kuvajtu, Kataru a Spojených arabských emirátů – přičemž každá z těchto zemí ročně dává přibližně milión eur –, které prosazují tutéž nekompromisní verzi islámu. Platby přicházejí od nadací či jednotlivců nebo často od ministerstev pro zakát (almužnu) různých vlád, uvádějí kosovští vyšetřovatelé.

Tyto platby nicméně bývají často odkloněny přes jinou zemi, aby se zakryl jejich původ a místo určení, uvedli. Jeden transfer ve výši téměř 500.000 eur od jisté osoby ze Saúdské Arábie byl v roce 2014 zmražen, poněvadž byl určen jednomu kosovskému mladistvému, jak uvádějí vyšetřovatelé a zpráva amerického ministerstva zahraničí.

Al-Kájda a další teroristické organizace nadále získávají milióny od „charitativních organizací a dárců s naditou kapsou“ z Perského zálivu, uvedl ve svém projevu pro Center for a New American Security v roce 2014 David S. Cohen, náměstek pro terorismus a finanční zpravodajství z amerického ministerstva financí.

Zatímco Saúdská Arábie dosáhla pokroku v zamezení financování al-Kájdy, donátoři z řad sympatizantů v tomto království nadále financují další teroristické skupiny, uvedl.

Dnešní Islámské společenství Kosova bylo natolik ovlivněno štědrostí arabských dárců, že přední pozice obsadilo radikálními kleriky, říkají jeho kritici.

Ahmet Sadriu, mluvčí Islámského společenství Kosova, sdělil, že tato skupina se drží tradičně tolerantní verze kosovského islámu. Sílí však hlasy, aby tato organizace, která je dnes považována za zkorumpovanou vlivem a penězi ze zahraničí, byla reformována.

Kosovský ministr vnitra Skender Hyseni uvedl, že nedávno ostře pokáral některé vyšší náboženské představitele.

„Řekl jsem jim, že své zemi prokazují medvědí službu,“ sdělil v rozhovoru. „Kosovo je z definice a podle ústavy sekulární společností. Vzájemná náboženská tolerance mezi Albánci tu vždy byla samozřejmostí a my se chceme ujistit, že ji zachováme.“

Rozdělené rodiny

Pro některé na Kosovu však může být již pozdě. Rodiny byly rozděleny. I někteří z těch nejlepších a nejchytřejších lidí na Kosovu se chytli na vábničku džihádu.

Albert Berisha, jeden z předních kosovských absolventů politologie, uvedl, že v roce 2013 odešel, aby pomohl syrskému lidu proti vládě prezidenta Baššára al-Asada. Svého pokusu se vzdal již po dvou týdnech. Říká, že se k Islámskému státu nikdy nepřipojil. Byl nicméně odsouzen na tři a půl roku do vězení a čeká na odvolání.

Ismet Sakiqi, zaměstnanec úřadu premiéra a veterán boje za osvobození, byl otřesen, když zjistil, že jeho 22letý syn Visar, student práv, byl zadržen se svou snoubenkou na cestě do Sýrie přes Turecko. Sakiqi dnes navštěvuje svého syna ve stejném vězení, kde byl sám zadržován za vlády Srbů.

A ve vesničce Busavate v zalesněných kopcích východního Kosova se vdovec Shemsi Maliqi snaží vysvětlit, proč se jeho rodina rozdělila. Jeden z jeho synů, 27letý Alejhim, odvedl svou rodinu, aby se připojila k Islámskému státu v Sýrii.

Zůstává nejasné, jak se Alejhim stal radikálem. Po vzoru svého dědečka studoval na imáma v Gnjilanu a sloužil šest let ve vesnické mešitě [El-Kuddus u Gnjilanu, pozn. překl.]. Před dvěma lety pak požádal otce, aby mu pomohl vycestovat do Egypta za studiem. Maliqi se stále drží naděje, že jeho syn studuje v Egyptě a nikoli že bojuje v Sýrii. Jenže kosovská protiteroristická policie nedávno vydala na Alejhima mezinárodní zatykač.

„Lepší, aby se vrátil mrtvý než živý,“ řekl chudý farmář Maliqi. „Poslal jsem ho do školy a ne do války. Prodal jsem kvůli němu krávu.“

Alejhim se oženil se ženou z nedaleké vesnice Vrbice, která byla tak konzervativní, že nosila závoj až k očím a odmítala potřást si rukou se svým nevlastním bratrem.

Manželčina matka zlobně odmítla žádost o rozhovor. Její dcera udělala, co se od ní očekávalo a následovala svého muže do Sýrie, řekla.

Alejhim tajně zlákal ještě tři další, aby ho následovali do Sýrie: svou sestru, svého nejlepšího přítele, který si ji vzal, a sestru své ženy. Ti se vrátili, ale zůstali radikální a odcizeni od rodiny.

Alejhimův strýc Fehmi Maliqi je – tak jako zbytek rodiny – zdrcen. „Je to katastrofa,“ řekl.

[Autorka ve svém článku používá novotvar „Kosovar“, který má zakrýt skutečnost, že ilegálním vyhlášením tzv. Republiky Kosovo vznikl v Evropě další albánský stát. Článek rovněž obsahuje nepodložené tvrzení o srbském ničení muslimských svatostánků na Kosmetu. I přes tyto nedostatky stojí za prostudování, pozn. překl.]

Zdroj: www.nytimes.com, překlad: Karel Hyka