Jak je to s novelizací stanov tzv. sudetoněmeckého landsmanšaftu?

Úsilí po únoru 2015 přišlo v niveč. Příslušný mnichovský soud odmítl novelizaci registrovat, jak uvedl z formálních důvodů.

V únoru 2016 tzv. "Sudetoněmecké" Spolkové shromáždění znovu schválilo tutéž novelu stanov. Opět asi 72%  většinou.

Byl tam však podle vnitřní opozice v "sudetoněmeckém landsmanšaftu"(SL) opět jeden "malý přešlap". Původně určený senior pro řízení procesu ustavení Spolkového shromáždění konstatoval nedostatky, jež mu bránily, aby vůbec otevřel vlastní jednání, a proto popřál, dle tzv. sudetoněmeckého tisku, všem přítomným šťastnou cestu domů.

Posselt to však nevzdal. Měl po ruce dalšího, tentokrát ochotného seniora, který udělal, co bylo nutné. Opozice však namítá neplatnost ustavení Spolkového shromáždění a neplatnost i všech jeho dalších kroků, včetně volby Spolkového předsednictva. Proto opozice tvrdí, že SL  je bez vedení a B. Posselt není jeho mluvčím a předsedou.

28% opozice v SL je dostatečně silná, aby nešla přehlédnout. Jaký bude další vývoj? Alternativou dalšího soudního sporu je jednání a dohoda.  Nedojde-li k němu, pak zase novelizace stanov bude jen prezentací neexistujícího. Je takový stav programově žádoucí nebo důsledek celé řady faktorů, včetně určité neschopnosti vypracovat novelu stanov bez formálních nedostatků a podle vnitřních norem SL ji postoupit Spolkovému shromáždění k projednání a ke schválení?

Co je však velmi zajímavé, je fakt, že SL má svůj dlouhodobě platný program 20 bodů. Zatím nikdo z nás neví o tom, že by nějaký představitel SL mluvil o novelizaci programu. Pokud to SL myslí skutečně vážně s novelizací stanov, my zatím jsme na vážkách, co si máme o tom všem, co probíhalo a stále probíhá, myslet, pak by o novelizaci programu měl také i mluvit, ne někde za vrbičkami a potichu, ale veřejně a hezky nahlas.

Pokud však, jak tvrdí SL, fundamentem smíření je pravda, pak SL musí konstatovat, že se nemůže vzdát něčeho, na co neměl a ani dnes  nemá  právo. Jestliže k tomuto poznání nedojde, pak se smiřuje na písku. Všichni ti tzv. stavitelé mostů nejsou schopni na něm postavit ani jeden mostní pilíř, který by vydržel zátěž byť několika ojedinělých chodců.

Naše stanovisko, na rozdíl od mínění premiéra B. Sobotky, je jasné. SL by měl konečně se oprostit od nereálných požadavků, a nadto právně nijak nepodložených. To za prvé. Dále pak přestat s přepisováním historie, přestat s vměšováním do našich vnitřních věcí. Je skandální, když posseltovci dále požadují zrušení, jak nesprávně říkají, Benešových dekretů. Když mluví o vyhnání, zatímco šlo o přesídlení. Vrcholem pak všeho je, když požadují, byť někde na periferii, restituce nebo odškodnění, ač v novele se těchto svých "nároků" vzdávají.  Pokud tuto svou schizofrenii co nejdříve nevyléčí, pak si může myslet, že postupují podle hesla: Vzdáváme se všeho, ale chceme to přesto nazpět.  

Pakliže se v něčem mýlíme, rádi se necháme poučit. Samozřejmě jen kultivovaně předkládanými argumenty, nikoliv však vulgárními štěky. Ty nebudeme brát vůbec v úvahu, poněvadž všestranně diskvalifikují jejich autora, jenž právě jimi dokazuje všem ostatním, že nemá na víc.

Dr. O. Tuleškov