Jak je to s německou menšinou v Polsku?

Princip reciprocity v mezinárodním právu

Na nedávném výročním přijetí Svazu vyhnanců (SV) v Berlíně kancléřkou A. Merkelovou se účastníci zabývali současnou situací německé menšiny v Polsku>

Z Polska se přijetí zúčastnil mluvčí Svazu německých menšin z Federalistické unie evropských národností, Bernhard Gaida. Fabritius, současný předseda Svazu vyhnanců, mu řekl, aby vzal na vědomí, že obavy německé menšiny  jsou také obavami SV.

Mluvila samozřejmě i německá kancléřka Angela Merkelová, která zavedla výroční přijetí  bezpečně do svého kalendáře.   Vzhledem k současné německé menšině v Polsku, je tento rok Německo připraveno dát 24 milionů eur na zachování totožnosti a zlepšení situace německé menšiny. Tyto informace dominovaly delší řeči Merkelové. Osobně moc pozdravila zástupce německé menšiny v Polsku, a řekla: „V poslední době jsme se viděli navzájem ve Varšavě (SdZ 7/2017). Vím o nějakých těžkostech vaší práce. Mám tu čest jménem všech ostatních vás ujistit, že budeme pracovat ve vašem zájmu."

Tento silný zájem o osud německé menšiny přítomných kontrastuje se skutečností, kterou bychom ani nečekali. Polské ústavní orgány již několikrát požadovaly, aby polské menšině, žijící na území SRN, byla poskytnuta menšinová práva. Ani po letech se tak nestalo. Poláci v Německu žijící nejsou uznávanou menšinou. Proto také nemají žádná menšinová práva.

Mohou být na tom Němci žijící v Polsku, kteří mají menšinová práva, hůře? Nedomníváme se. Spíše je tomu naopak!  Proto, jak jsme přesvědčeni, v zájmu reciprocity by Němci měli Polákům ve SRN nejdříve poskytnout menšinový statut a potom teprve usilovat o další zvýhodňování německé menšiny v Polsku.

Není tajemstvím, že německá menšina v Polsku, tak jako v Československu, z velké části podlehla nacistickému vábení a podílela se na na krvavém pronásledování Poláků v Polsku v průběhu druhé světové války. ¨

A co závěrem dodat?  Ani Češi, ani Slovácí, žijící v Německu, nemají menšinová práva, zatímco německá menšina v ČR a SR  se těší privilegovanému postavení. Němci si na uznání menšin udělali zákon. Při jeho tvorbě však zapomněli na jedno podstatné. Německo v dřívějších dobách, zvláště pak v nacistické éře, nebylo přátelské vůči slovanským menšinám. Proces jejich germanizace  pozvolna nebo urychleně probíhal. Tuto skutečnost dodnes příslušné německé ústavní orgány nechtějí vědět.

Ale co princip vzájemnosti v mezinárodních vztazích?  Německá menšina v Polsku, ČR a SR by měla mít zásadně tolik práv, kolik práv má polská, česká, slovenská menšina v Německu. A v praxi vidíme, jak se věci mají.

J. Skalský