Jak dlouho ještě budeme ve své zemi doma?

Světové velmoci si zjevně nepřejí silné národní státy a dělají vše pro to, aby se politické a rozhodovací pravomoci přenesly z těchto periférií do jediného centra.

Možná si myslite, že takové otázky si není třeba vůbec klást, ale já se osobně domnívám, že spíše opak jest pravdou! Začněme však popořádku.

Suverenita republiky byla nejprve velice takticky nahlodána Lisabonskou smlouvou, kterou až na komunisty, ale také tehdejšího prezidenta Klause, podpořily v roce 2009 všechny ostatní parlamentní politické strany. Podle tohoto paktu by měl platit v radě systém »dvojí většiny«, což v praxi znamená, že pro přijetí rozhodnutí se musí vyslovit 55 procent členských států, které tvoří současně 65 procent obyvatel EU.

Z toho lze vyčíst, že čtyři největší evropské ekonomiky, tedy Německo, Francie, Itálie a Velká Británie, mohou zablokovat každé rozhodnutí rady a dokonce za podpory jedenácti libovolně malých zemí si mohou v EU přijímat samy prakticky vše. Současně centrála EU získala i další nové pravomoci a k tomu návdavkem i možnost rušit právo veta bez další ratifikace. Dopady takto nastavené »unijní dominance« na naši legislativu registruji nyní, nejen jako člen sněmovního výboru pro evropské záležitosti, ale i jako prostý občan této země, již prakticky každý den.

S naznačenou, a velice citelnou ztrátou státní suverenity se také začaly množit »jako houby po dešti« i jiné útoky na svrchovanost naší země. Z poslední doby bych mohl uvést skandální výroky předsedy maďarského parlamentu Lászlo Koevra o tom, že ČR neměla být kvůli stále platným dekretům prezidenta Beneše vůbec přijata do EU. Je trestuhodné, že vrcholný představitel země, která se historicky v období druhé světové války silně orientovala nejprve na Mussoliniho Itálii a později na Hitlerovo Německo, země tzv. šípových křížů, v listopadu 1940 přidávající se ke státům Osy, si dnes dovolí tímto způsobem vyjevovat snahu o přepis výsledků války a celého poválečného uspořádání a vypořádání se s agresory tak, jak to bylo schváleno vítěznými mocnostmi.

Ano, Maďarsko patřilo tehdy po válce k poraženým zemím a i jeho dnešní polická reprezentace by tento fakt měla, více než sedmdesát let poté, respektovat. Frontální útoky na naše dekrety, a potažmo tak na zřízení obou spřátelených zemí, ČR a SR, započal již ale v roce 2002 maďarský premiér Viktor Orbán, který v nich ani dnes, a to ze stejné, nejvyšší exekutivní funkce, nepřestal.

Jiným negativním příkladem v pozvolném procesu ztráty suverenity naší země jsou rozkladné, jakoby dobře zamýšlené aktivity některých velvyslanců, tzv. spřátelených zemí. Co v tomto smyslu říkáte na fakt, že velvyslanci USA, Kanady, Velké Británie, Norska či Jižní Koreje spustili sami na našem výsostném území kampaň na podporu transparence a proti korupci v ČR? Co by se tak asi dělo, kdyby si toto dovolil náš velvyslanec v jejich zemi? Možná, že by byl vyhoštěn, pokárán, přišla by snad i nějaká ta protestní nóta?

Předpokládám, možná ale již bohužel, mylně, že některé věci jsou u nás zatím stále ještě plně v rukou českého voliče, demokraticky zvoleného parlamentu a relevantní exekutivy. Samozřejmě nepopírám, že korupce u nás existuje, přítomna je však i v zemích zmíněných ambasadorů. Podle nejnověji sestaveného Indexu vnímání korupce organizací Tranparency International jsme si ale za poslední rok polepšili o šestnáct míst, před námi je Španělsko, až za námi Jižní Korea. A právě korejský velvyslanec nyní začal spolupracovat na kampani proti korupci na sociálních sítích právě u nás, v ČR. Skutečně zajímavý paradox!

Ve skutečnosti by ale mohlo jít o to, aby obdobnými, drobnými a také velice sofistikovaně kamuflovanými krůčky byla nastartována koroze naší státní suverenity. A řízená masová migrace je též v tomto ohledu nesporně »vhodným« krokem. Světové velmoci si totiž zjevně nepřejí silné národní státy a dělají vše pro to, aby se politic-ké a rozhodovací pravomoci přenesly z těchto periférií do jediného centra.

A teď bych se mohl obloukem zase vrátit k již zmíněné ztrátě suverenity prostřednictvím Lisabonské smlouvy. Nemyslíte, že četná fakta již začínají tvořit poměrně ucelený řetězec? A co na to naše vláda, opět nás nechá »na holičkách« tak jako jindy? Tentokráte by však mohlo být již pozdě!

Jiří VALENTA, poslanec (KSČM)

Haló noviny, 29.1.2016, str. 6

Poznámka: Tak jako MZV ČR, tak i pan poslanec  hájí dekrety prezidenta proti maďarskému ústavnímu činiteli. To je jistě správné. Ale z hlediska ČR naprosto nedostatečné. Řada ústavních činitelů Německa, zvláště pak představitelé sudetů, napadají dekrety prezidenta republiky  velmi často. Je to jejich denním chlebem. Ohlasem těchto jejich aktivit na české straně je ticho. A to již celá léta jen ticho a ticho.

Proč?