Z projevu H. Seehofera na 61. sjezdu odsunutých Němců z Československa, 2010
Srdečný pozdrav všem sudetským Němcům zde ve Švábské hale v Augsburku. Poněkud vyčerpán a unaven, ale plný velké hry spěchám dnes od rána z Madridu k vám v Augsburku…Těší mne, že vše se podařilo a tudíž mohu sounáležitost s vámi vyjádřit.
Ale nejen moji sounáležitost, ale též můj respekt k vaším výkonům, k vašemu angažmá, vašemu postoji jako národnostní skupiny. Nenechali jste se porazit ztrátou své vlasti a jmění, bezprávím vyhnání a strašným bezprávím, které jste zažili… V české televizi bylo možné vidět dokumentární film, který ukazuje vraždění Němců… Přes zděšení, které tyto snímky vyvolají, je to přece jen velice kladné, že lidé v Čechách tyto dokumentární snímky viděli. Něco takového se ještě nestalo. To je část zpracování dějin. Kdo takové snímky vidí, ještě se ptá: Proč dosud nebyl zrušen v České republice amnestijní zákon? Jak to zapadá do hodnotové společnosti v Evropě?
Vy jste se nenechali přemoci duchem doby, který často byl proti vám a občas proti vám stojí… Také 65 let po skončení války a zahájení vyhánění jste živou národnostní skupinou, národnostní skupinou s velkou silou a velkým elánem. Jste pro hodnoty, jste pro pravdivost při posuzování dějin. Držíte pohromadě v národnostní skupině a jste pro vyrovnání a dialog. To vše prospívá naší zemi, Evropě.
Všechny tyto hodnoty jste před 60 lety vyjádřili v Chartě vyhnaných z vlasti. V letech, kdy v dekretech byly dělány formulace proti vyhnaným z vlasti, které byly v duchu myšlenkami o kolektivní vině, bezpráví, odplatě, němečtí vyhnanci z vlasti napsali: Na bezpráví neodpovídat bezprávím. V té době němečtí vyhnanci zdůraznili: všemi silami spolupracovat na Evropě, ve které „národy umí žít bez strachu a donucení“. To byla slova poukazující na budoucnost, usmiřující slova – a to v době, kdy vyhnanci z vlasti stáli nad troskami života, existence, doslova stáli před ničím.
Tato Evropa, kterou jste tenkrát popsali, se stala skutečností. A tato Evropa nám v posledních 60 letech zde na západě dala hodně. Mír, svobodu, bezpečnost a blahobyt, porozumění se západními sousedy. Vy – vyzařující síla této Evropy zapůsobila hluboko i na východ. Národy na východě chtěly k tomuto patřit – a 1989/1990 vůle po svobodě nebyla více k zadržení. V Chartě obsažená Evropa nám, Němcům, přinesla jednotu a všem národům Evropy život bez obav a násilí. Mírumilovní němečtí vyhnanci z vlasti mohou si svůj podíl na úspěšných evropských dějinách připsat k dobru – to ví Bernd Posselt, to víte vy.
Dnes stojí tato Evropa před velkou zkouškou, snad největší od zahájení Evropského hospodářského společenství s římskými dohodami. Evropa se ocitla v těžkém vlnobití – nikoli cizí, nýbrž vlastní vinou. Vina spočívá v nadměrné zadluženosti některých států, v chybějící kultuře stability v Evropě a v chybějící kontrole ze strany komise vůči těm státům, které nápadně porušily stabilizační kritéria.
Euro bude stabilní, Evropa bude vážným aktérem na mezinárodním poli, když se vrátí k nové stabilizační kultuře. V jejím duchu má Bavorsko již léta vyrovnaný rozpočet. My jsme se na záchraně v nepředstavitelné výši 750 miliard euro jen spolupodíleli, i když se k ní váží jasné podmínky, k nimž mimo jiné patří:
Chceme znemožnit transferovou unii, záchranná opatření musí být omezena na tři roky.
Stabilizační pakt je nutné zpřísnit. Je též nutné zavést evropskou brzdu na dluhy. V případě nutnosti se mají hříšníkům dotace EU krátit a odebrat právo hlasovat.
Komise EU musí konečně brát kontrolu vážně a včas a ne až poté, když dítě spadlo do studny. U nás je kontrolován každý řezník a každý sedlák kvůli maličkostem, ale u Řecka a Portugalska se přehlížela nekázeň. Tak se může vytvořit pouze neschopná Evropa.
A samozřejmě musí být konečně řízeny finanční trhy, aby skončil kasinový kapitalismus. Sociální hospodářství je nám vzorem a nikoli nezkrocený kapitalismus.
My, Němci, jsme v našich dějinách byli často postiženými dětmi. Hyperinflace 1923. válka, vyvlastnění, vyhánění, měnová reforma několikrát zničily ohromné hodnoty jmění. Vy, vyhnanci, jste byli jste byli tímto způsobem obzvlášť postiženi. A také proto usilujeme o stabilizační kulturu v Německu a v Evropě. V Bavorsku jsme jako první dosáhli vyrovnaného rozpočtu. Prosadili jsme v Německu zbrzdění dluhů. Chceme prosadit kulturu stability v Evropě. Při tom chci mít německé vyhnance na své straně. Víte nejlépe, co jsou majetkové ztráty, jak inflace ohrožuje existenci a budoucnost…
Milí sudetoněmečtí krajané, „Společné dějiny – společná budoucnost v Evropě“, tak zní heslo vašeho 61. srazu. Toto heslo zahrnuje podle mne dva rozměry, vnitroněmecký a evropský.
„Společné dějiny“, to jsou naše společné německé dějiny a 800 let sudetoněmeckých dějin patří k tomu. Mnozí sudetští Němci, až po nositele kulturních cen tohoto srazu, přinesli svůj příspěvek k celoněmeckým dějinám a kultuře. Ke společným dějinám patří také ti, kteří kladli odpor nacistické diktatuře. A k našim společným dějinám patří samozřejmě útěk a vyhánění.
Vědomě bych chtěl zde citovat Petra Glotze, kterého jsme zažil jako poslance ve Spolkovém sněmu. Peter Glotz jednou napsal: „Vyhánění bylo, které provždy vítězné velmoci v srpnu 1945 rozhodly, zločinem… Ke konci svého žití chceme my, utečenci a vyhnaní z roku 1945, o tom otevřeně mluvit a o našem osudu se ujistit. To si nenecháme zakazovat.“
Pravdivá, otevřená, správná slova. Jenom bohužel mnozí jeho spolustraníci jej nenásledovali. Co to bylo za dlouholetý boj – a zrovna i proti SPD (Sociálně demokratická strana Německa), prosadit Cenrum proti vyháněním. Peter Glotz a Erika Steinbachová, kterou jste včera právem vyznamenali Karlovou cenou, pro to bojovali společně. Paní Steinbachová si musela nechat líbit z tuzemska i z ciziny zlé útoky. Dlouholeté diskuse také bohužel ukázaly, že často vychvalovaná integrace vyhnaných z vlasti mentálně do některých hlav ještě nedorazila.
Vláda Bavorska od počátku stála na straně paní Steinbachové a Svazu vyhnaných (BdV). Středisko proti vyháněním – nyní „Nadace útěk, vyhánění, usmíření“ je nutné. Je nutné, jelikož naše dějiny jsou rovněž společné. Je nutné, jelikož my jako národ musíme myslet na oběti našich dějin. Je to nutné pro ně, aby se mládež dověděla o osudu vyhnaných. A to je nutné pro identitu v naší otčině.
Chtěl bych zde kromě Petra Glotze citovat také Eriku Steinbachovou: „ Pro generaci pamětníků je …útěchou, že se na jejich osud nezapomnělo, ale že bude mít pevné místo v kolektivní paměti naší otčiny.“ A pokračovala: „Pracovní schopnost tohoto dokumentačního střediska učinila další krok k zakončení integrace vyhnaných z vlasti a k srůstání naší společnosti.“
Právě tak to je: Paní Steinbachová, kterou jsem v minulém roce vyznamenal bavorským Záslužným řádem, také nyní prokázala svou velikost. Vy víte, kdo byl proti jejímu místu v radě Nadace. Paní Steinbachová se jako osoba stáhla – kvůli věci samé. Také kvůli věci se vzdala místa a uvolnila cestu, aby „Nadace, útěk, vyhánění, usmíření“ nyní nadějně bez stranického dozvuku v klidu se mohlo Dokumentační středisko v berlínském Německém domě postavit. Bavorská vláda bude nadále pro to, aby to v Berlíně šlo kupředu.
Co je Dokumentační středisko v Berlíně, to je sudetské muzeum v Mnichově. Christiane Haderthauerová včera k tomu a předevčírem řekla to podstatné. Sudetští Němci, čtvrtý bavorský kmen, je po 65 let částí společných bavorských dějin. A po staletí předtím byly Bavorsko a Čechy kulturně a hospodářsky úzce propojeny. To bylo zřetelné na zemské výstavě Domova bavorských dějin 2007 v Zwieselu 200 000 návštěvníkům, v tom i mnohým Čechům. Vláda a též já osobně máme velký zájem na tomto do budoucnosti ukazujícím projektu.
Milí sudetští krajané, zamýšlím, až nová vláda po volbách zahájí svou činnost, navštívit na podzim sousední stát. Návštěva bavorského premiéra v České republice je opožděná. Přesto vždy bylo jasné: Má cesta má vést k nově zvolené vládě. To bylo také domluveno s českou stranou. Jasné je, že mne při této návštěvě budou doprovázet vybraní reprezentanti sudetských Němců.
Já vím, že z vaší strany jsou s touto návštěvou spojována velká očekávání. Také prosím, aby tato očekávání nebyla vyšroubována příliš vysoko. Samozřejmě Prahu navštívím s nadějemi… Shledal jsem, že v české společnosti bylo mnohé přerušeno, co se týkalo sudetských Němců. Vzpomenutý film jsem zrovna uvedl. Myslím také na pamětní desku na mostě v Ústí nad Labem nebo na pomník německým občanům v Postoloprtech. Myslím na ochotu Čechů v jednom muzeu v Ústí nad Labem vstavovat exponáty o dějinách Němců v Čechách. Myslím na hřbitov pro německé vojáky a civilisty v Chebu, který bude v září vysvěcen. Myslím na četné rozhovory, které české občanky a občané, čeští politici mezi tím vedou se sudetskými Němci, s Ackermann-Gemeinde, se sudetoněmeckou radou, se Seligerovou obcí a četnými jinými seskupeními.
Mám radost, že tolik hostů z České republiky se účastní na tomto sudetoněmeckém srazu. Také mne těší, že předseda landsmanšaftu, Franz Pany, je dokonce čestným občanem Mariánských Lázní.
To vše vidíme, to vše vítáme, to vše je příslibem pro dialog. Nadějí také proto, jelikož bavorsko-české vztahy mezitím v různých oblastech jsou tak četné. Co se vyvíjí v oblasti partnerství a spojení mezi komunami, školami, vysokými školami, v ekonomice a kulturní oblasti, je příkladné.
Při celkově pozitivním vývoji z našeho pohledu vidíme samozřejmě také něco jiného…Máme zde samozřejmě Benešovy dekrety nebo stavění Benešových pomníků. Ty nemohou sjednotit lidi v Evropě. Takové dekrety jsou rozdělovacími čárami, jsou zdmi, které jsme vlastně před 20 lety v Evropě překonali.
Sjednocujme lidi, pokud jde o rozhovory, o symboly a dialog. Rád bych zde ještě jednou citoval Petra Glotze: „Nebude existovat žádná politická Evropa, pokud některé evropské národy ošetřujeme jako poznenáhlu zbloudilé, s kterými přímo diskutovat odporuje terapii.“ Peter Glotz má pravdu. Vzájemný dialog lidi sbližuje. Dialog překonává hroby a zdiva. Proto při své návštěvě v České republice budu takový dialog podporovat. Jelikož to je druhá část sjezdového hesla: „Společná budoucnost v Evropě“. Tuto společnou budoucnost v Evropě si přejeme všichni – to chtějí především mladí Češi a mladí sudetští Němci.
Volný a krácený překlad: Ing. Jaroslav Liška
Webová stránka: www.ceskenarodnilisty.cz
Z projevu Horsta Seehofera, bavorského ministerského předsedy a ochránce sudetoněmecké národnostní skupiny, na 60. sjezdu odsunutých Němců z Československa, 2009
Milí sudetoněmečtí krajané,
srdečné „Pozdrav Bůh“ čtvrtému kmeni Bavorska. Jako nový ochránce zdravím velkou sudetoněmeckou národnostní skupinu zde, ve Schwabenhalle v Augsburku, ve výstavištních halách i všude po celém světě, zvláště pak ty, kteří žijí v Česku. Zdravím jejich představitele: Bernda Posselta, mluvčího, Franze Pany, předsedu krajanského sdružení, a Johanna Böhma, který řídí Sudetoněmeckou nadaci.
S velkou vážností, plnou důvěrou a přesvědčením, ale i s radostí jsem převzal vaši ochranu. Nevidím v tom úkol, který připadá bavorskému ministerskému předsedovi pouze z moci úřední, ale je to úkol, který mne hluboce dojímá a který bych chtěl a budu plnit. Jsem si vědom zodpovědnosti, kterou tato funkce přináší. Budu rád pokračovat v tradicích mých předchůdců Becksteina, Stoibra a především F.J. Strausse. Tito všichni se výrazně zasadili o sudetoněmecké záležitosti. Ujišťuji vás, i na mne se mohou sudetští Němci spolehnout.
Před týdnem jsme slavili 60. výročí Německé spolkové republiky. Současně byl zvolen Horst Köhler za spolkového prezidenta. Máme takto prezidenta, jehož rodina poznala osud útěku a ztráty vlasti.
Tento sudetoněmecký den je již šedesátý. Po desetiletí se každým dnem scházíte, abyste dali najevo vaše naléhání veřejně.
Co mají tato dvě uvedená výročí společného?
Před šedesáti lety žilo okolo 10 milionů vyhnanců v západním Německu. Tvořili asi 20% obyvatelstva. Do Bavorska přišlo více než milion sudetských Němců. Bylo to více lidí, než tehdy žilo v Dolním Bavorsku, Horní Falci. Země byla ve velké míře poničena. Vyhnanci byli bez prostředků, traumatizováni, žili většinou v táborech. Německo bylo obsazeno, rozděleno, celým světem opovrhováno.
Vypracovali jsme se z této situace – ti, co byli doma, i ti, co byli vyhnanci. Vyhnanci se přizpůsobili, integrovali, pořídili si nové domovy, získali majetek. Můžeme být všichni pyšni na tento výkon, společný a velký.
Na tom, že se to podařilo takovým velkolepým způsobem, mají podíl i vyhnanci. Nestali se destruktivním elementem, za nějž je považoval Stalin. Ne: navzdory nouzi, zbídačení a ztráty domova – budovali spolu s námi. To, že se Bavorsku dnes tak dobře daří, je zásluhou i sudetských Němců a jiných vyhnanců. Proto musíme říci „děkujeme“, a to nejen dnes ale i v budoucnu.
Tento „Sudetoněmecký den“ však poukazuje i na další skutečnost: sudetoněmecká skupina se prezentuje jako živoucí a silná – což je pozoruhodné. Během uplynulých let přirozeně mnoho vašich krajanů zemřelo, avšak zrodilo se i mnoho dalších generací, které se k vám připojily a nesou sudetoněmecké dědictví dále. To mluví o vaší síle a o vaší vůli upozornit na vaše záležitosti v Bavorsku, v Německu, v Evropě. Sudetští Němci jsou vitálním kmenem, který zapustil pevné kořeny v Bavorsku.
Jistě existují v Německu a v Česku mnozí, kteří by rádi viděli, kdyby tomu bylo jinak, kdyby sudetští Němci zmizeli z obzoru. Ale oni těmto všem ukázali: sudetští Němci jsou zde, nedají se vytlačit ze středu společnosti.
Tato síla čtvrtého kmene mne těší jako ministerského předsedu této země. Jako jejich ochránce proto říkám: zůstaňte věrni sobě. Prosazujte své požadavky s rozvahou, ale i s houževnatostí. Vím ze své politické zkušenosti, že vždy je zapotřebí dodržování zásad a dlouhého dechu, aby se mohlo dosáhnout cíle.
60 let základního zákona a 60 let „Sudetoněmeckého dne“ znamenají i život ve svobodě, život v právním státu, život v rostoucí zámožnosti. Při této vší radosti však nezapomínejme, že mnoho Němců mělo jiný život. Byli to z domů vyhnaní, Němci v Německé demokratické republice, německé menšiny, které po válce zůstaly v Polsku, v Sovětském svazu, v Československu, v Rumunsku. Více než 40 let žili v nesvobodě, v diktatuře, nežili v blahobytu, ale v bídě a útlaku. Proto jsme vystěhovalcům projevovali vždy naši solidaritu a solidaritu bavorské vlády.
V uplynulých týdnech, dámy a pánové, jsme zažili z části absurdní diskuzi o NDR, urážky od paní Schwanové, protikandidátky pana Köhlera. Byla NDR něco jiného než bezprávní stát a diktatura? Myslím, že v naší zemi musí se dostat ke slovu více obětí diktatury, tedy ti, kteří opravdu trpěli, jakož i vyhnanci.
Vyhnanci a sudetští Němci mnoho prožili během šedesáti let SRN. Byla doba, kdy byli dokonce považováni za nepřátele. Ti, kteří nesli pro Německo nejtěžší následky války, Němci z východu, byli náhle postaveni na okraj společnosti, byli popisováni jako Ewig gestrigen (věčně včerejší – pozn. red.)
Jaká nespravedlnost. V oněch letech to byl především F.J. Strauss, který se náruživě zastával vyhnanců. A – to mohu prohlásit jako ministerský předseda Bavorska – byla to bavorská vláda, která v tu dobu stála pevně na straně vyhnanců. Zde v Bavorsku nebylo žádné váhání. Na vládu bylo spolehnutí.
Po 60 letech je načase, aby vyhnanci konečně získali v Německu místo, kde by se mohlo vzpomínat na jejich těžký osud. Od r. 2000 usiluje předsedkyně Svazu vyhnanců, paní Erika Steinbachová, spolu s Petrem Glotzem, nyní již bohužel zesnulým, o zřízení „Centra proti vyhánění“. Přestože stále zdůrazňovala přínos tohoto centra pro Evropu, narazila na odpor a osočování, a to jak z Polska, tak i z Německa. Bylo to – jemně řečeno – neslýchané, jak se k paní Steinbachová chovali.
Bavorsko stálo od samého počátku na straně paní Steinbachové a jejího projektu. Řeknu to teď zcela jasně. V demokratickém státě je zcela samozřejmé, že takový spolek jako je BdV, si může samostatně zvolit, koho vyšle do nadační rady útěku, vyhnání, smíření. Do toho se nemá míchat ani Polsko, ani politické strany. Přirozeně mě těší, že BdV se rozhodl přijmout za nadační členy i dva Bavoráky – Slezana pana Knauera a sudetského Němce pana Schlagera. Oba odvádějí zde v Bavorsku dobrou práci pro vyhnance. Jsme plně solidární s paní Steinbachovou při nadcházející výstavbě tohoto památníku. 64 let po násilném vyhnání je opravdu načase, aby více než 12 milionů vyhnanců dostalo svůj památník.
Takto se vyjádřím za několik dní i při schůzce s paní Steinbachovou a Berndem Posseltem v Mnichově.
Od sedmdesátých let minulého století jsme nepřetržitě pracovali s vyhnanými na kulturním poli. Heslem jsou: Dům německého východu, Sudetoněmecký dům, Krušnohorské muzeum v Markredwitz, Jizerské muzeum v Novém Jablonci, připojení k Sudetoněmecké nadaci aj.
Nyní jde o to zřídit centrální Sudetoněmecké muzeum. Byla to vize mých předchůdců. Je to uvedeno i v koaliční smlouvě mezi CSU a FDP. Zřetelně jsem se toho dožadoval ve vládním prohlášení. Před třemi týdny bylo v radě ministrů ještě jednou potvrzeno, že zřízení tohoto muzea je ve státním zájmu. Byla pověřena ministryně Hadelrthauerová, aby ještě projednala otevřené otázky se Sudetoněmeckou nadací a s Johannem Böhmem.
Při vší finanční a ekonomické krizi považuji za nutné předat poznatky o historii, kultuře a práci našeho čtvrtého kmene mladé generaci. Na základě jejich osmisetleté historie v Čechách, na Moravě a ve Slezsku, na základě jejich integrace a budovatelské práce v Bavorsku, mají právo na to, aby toto vše bylo trvale zhodnoceno jako dílo velké, z vlasti vyhnané národnostní skupiny. To, že se dnes nabízí sousedská spolupráce s českými institucemi, je samozřejmě žádoucí.
Také na české straně se postupně odkrývá sudetoněmecké dědictví. Existuje potěšující sklon toto dědictví ocenit a trvale uchovat. V tom obzvláště vyniká Colegium Bohemicum v Ústí n. Labem, které nabízí své partnerství ke spolupráci. Můj bývalý kolega Gandalovič, který byl ministrem zemědělství a předtím starostou v Ústí, mě informoval o plánovaném muzeu Němců v severních Čechách.
V listině o patronátu z r. 1962 je napsáno: Bavorská vláda bude sudetské Němce ideově i finančně podporovat při plnění vlastenecko politických, kulturních a sociálních úkolů. Toto jsme dosud plnili, zvláště na poli kulturním. Nyní podporu rozšiřujeme i na vlastenecko politické záležitosti. V tomto roce je k dispozici 85.000 euro především k podpoře politického dialogu mezi sudetskými Němci a českou stranou. Považuji to za důležitý signál pro sudetoněmeckou skupinu i pro Česko, poukazující na to, že Bavorsko tento dialog podporuje a bude mu napomáhat.
60 let SRN znamená i 60 let evropského sjednocení. Jasné přiklonění k západu bylo předpokladem pro mír, bezpečí a svobodu, bylo předpokladem pro pád berlínské zdi a železné opony, bylo předpokladem pro sjednocení Německa. O cestě mladé Spolkové republiky se vedly na počátku padesátých let náruživé debaty. Franz Josef Strauss pronesl ve své řeči v r. 1952 v německém parlamentu následující slova: „Na neblahou tezi… napřed jednota a potom Evropa odpovíme jasně: Sjednocením Evropy ke znovusjednocení Německa.“ A zrovna se to i tak stalo. Spojení se západem, tj, evropské sjednocení a připojení k NATO, které v tomto roce rovněž slaví své šedesátiny, odstranilo strach našich východních i západních sousedů z většího sjednoceného Německa. Tento svazek se západem přiměl naše sousedy říci „Ano“ k jednotnému Německu.A tak je dnes Německo ve šťastné pozici státu ve středu Evropy, obklopeného přáteli a partnery. Toto se v našich dějinách ještě nestalo.
I zde mají vyhnanci svůj podíl – a to dvojím způsobem:
Za prvé: Vyhnanci ve své Chartě, sestavené jeden rok po založení Spolkové republiky, uvedli v srpnu 1950 následující větu: „Vší silou budeme podporovat každé počínání, které je zaměřeno na utváření sjednocené Evropy, ve které budou moci žít národy bez strachu a bez nátlaku.“ Toto přiznání se k Evropě, pět let po hrozné válce, 3-4 roky po strašném vyhnání, je dokumentem, který patří do dějin Německa. Vyhnanci poznali na základě prožitého utrpení, že sjednocení Evropy je cestou, jak vyhnout se válce a vyhánění. To, co bylo tehdy vizí, se stalo skutečností.
Za druhé: Němečtí vyhnanci se nikdy nevzdali myšlenky na sjednocení Německa. Tak jako Bavorsko, které v roce 1973 bojovalo před Spolkovým ústavním soudem za jednotu Německa, tak byli i vyhnanci vytrvalí. Vytrvalost a dlouhý dech se konečně vyplatily. Před 20 lety padla díky mnoha smělým občankám a občanům v NDR zeď, padla železná opona.
Tímto se otevřely pro sudetské Němce dveře do jejich staré vlasti, došlo k rozhovorům a kontaktům, které dříve nebyly.
Evropská unie ručí za dvě věci.
Za prvé, že Evropa je kontinentem míru a bezpečí.
Za druhé: Evropa změnila bývalé nepřátele v přátele a dobré sousedy.
Toto platí i pro Bavorsko a Česko. Jsme sousedé a chceme zůstat sousedy dobrými. Existuje mezitím tak čilé putování lidí sem a tam, tak čilá výměna zboží, kultury, turistiky, že je sotva možné její další zvyšování. Je to prostě nesmyl, když se tvrdí, že bavorsko-české styky jsou špatné.
Z mého pohledu je rovněž nesmyslem tvrzení, že sudetští Němci jsou brzdou tohoto sousedství. Opak je pravdou.
Sudetští Němci byli první, kteří se snažili navázat vážné, trvalé rozhovory s českou společností. Sudetští Němci jako první zcela konkrétně pomáhali při restauraci kostelů a klášterů a tak pomáhali navrátit jedné staré kulturní krajině její tvář. Sudetští Němci byli těmi prvními, kteří hledali kontakty se svými bývalými domovskými obcemi.
Mezitím se stal Franz Pany čestným občanem Mariánských Lázní. Bernda Posselta můžeme často spatřit v čs. médiích. Franz Olbert byl za svou práci pro smíření vyznamenán českým prezidentem.
Toto platí vzájemně i pro angažované české občanky a občany. Je mnoho Čechů, kteří se zajímají o dějiny Němců v Čechách. Příkladem je výstava „Zapomenutí hrdinové“, které se konala na podzim minulého roku v Ústí a kterou nyní můžete navštívit od tohoto týdnu v Sudetském domě. Patronátní zem a sudetští Němci velmi rádi pozorují tyto průlomy v české společnosti. Dokazují dobré sousedské vztahy se sudetskými Němci. Ovšem dále platí: existují různé zkušenosti, různé pohledy na dějiny, různé zájmy. Toto je třeba snášet mezi dobrými sousedy a demokraty. A pokud jde o to, že vznikají problémy, je třeba je řešit.
My všichni známe otevřené otázky. Týkají se určité agendy a budou tak dlouho, dokud je nevyřešíme.Tyto otevřené otázky se nevyřeší plynutím času, protože jsou velmi zásadní a netýkají se pouze postižených, ale v zásadě všech lidí dobré vůle.
Otevřené otázky jsou tyto:
Co se děje v dnešní Evropě se zákonem z r. 1946, zbavující viny všechny, kteří se dopustili zločinů na Němcích?
Co se děje v dnešní Evropě s dekrety, na základě kterých byli kolektivně vyhnáni nevinní lidé jen proto, že byli Němci? Jedno je jasné. Kolektivní vyhnání sudetských Němců, které mnohým způsobilo smrt, bylo a zůstane bezprávím.
Uvažuji takto: V dnešní Evropě, kterou považujeme za prostor svobody, státní právnosti a prostor lidské důstojnosti, nemůžeme ponechat platit tyto zákony a dekrety jednoduše navždy. Ony nepoškozují a nediskriminují jen vás, postižené, ale poškozují i hodnoty celé Evropy.
Dnes, 64 let po vyhnání, to nejsou podle mne žádné otázky pro vyrovnání, nejsou to ani otázky, které by mohl vyřešit soud, jsou to hluboce etické otázky dneška a zítřka. Zajisté se můžeme těmto otázkám vyhýbat, můžeme jim unikat, anebo – můžeme je oslovit a snažit se je vyřešit. Upotřebit na to mozkový tuk je pro budoucnost Evropy smysluplnější, než měsíce diskutovat o solném obsahu brzd.
Protože tyto otázky jsou velmi důležité a mají zásadní význam, je rovněž tak významné, že Bernd Posselt pracuje ve Štrasburku a v Bruselu pro sudetské Němce, pro všechny z domovů vyhnané. Je důležité, že Bernd Posselt a jeho spolubojovníci, jako např. Markus Ferber, budou i v budoucnu udržovat tyto otázky v evropské agendě.
Ten, kdo mne zná, ví, že se nebojím i kontroverzních otázek. Jsem si při tom vědom toho, že zde nemohou být dány rychlé odpovědi, nebude tu žádná revoluce, vše se musí vyvíjet evoluční cestou. Je to požadavek kladený na nás všechny – od sudetských Němců po českou stranu a ochránce (patrona).
Mluvil jsem o tom dříve i s českým prezidentem Václavem Klausem v Mnichově a domluvili jsme na příští rok návštěvu ČR. Řekl jsem mu však, že přijedu jen se sudetskými Němci. Samozřejmě budu před tím jednat se sudetskými Němci a s poslanci, kteří se zabývají specielně vyhnanecko politickými otázkami, jako je např. Christa Matschl.
Jsem pevně rozhodnut urychlovat dialog mezi Bavorskem, Českem a sudetskými Němci, protože otevřené otázky můžeme vyřešit jen rozmluvami.
České předsednictví si zvolilo pěkné motto „Evropa bez hranic“. To pro mne znamená nevylučovat nikoho a zvlášť ne ty, kteří byli obětí dějin 20. století.
Evropa bez hranic, Evropa, která dává do klatby vyhánění a kolektivní vinu, váží si lidských práv, krátce – Evropa s hodnotami – to si přejeme, za to bojujeme, pro to pracuje Bernd Posselt.
Milí krajané, jsou to velké cíle. Proto se ale nenechte zastrašit. „Dějiny zavazují k utváření budoucnosti“. Toto je dobré motto pro tento Sudetoněmecký den. Ten, kdo si uvědomuje dějiny, ten, kdo vystupuje rozhodně, vitálně a kreativně, ten má před sebou budoucnost. Pro tuto budoucnost chceme pracovat; tuto budoucnost chceme vybudovat, pro tuto budoucnost přeji čtvrtému kmeni Bavorska vše nejlepší.
Přeji ze srdce štěstí a nashledanou na 61. sudetoněmeckém dni.
Z projevu bavorského ministerského předsedy, dr. Güntera Becksteina
na 59. sjezdu odsunutých Němců z Československa, 2008
Srdečný pozdrav Pán Bůh všem sudetským Němcům zde ve Frankenhalle v Norimberku… V předešlých letech jsem se vždy zúčastnil Sudetoněmeckého dne, když se pořádal v Norimberku. Prožíval jsem velkolepou náladu, která vždy vládla během tohoto dne. Prožíval jsem soudržnost a sounáležitost, kterou se tato skupina vyznačovala – národnostní sudetoněmecká skupina. Tato soudržnost je vaši silou. S tímto semknutím jste přestáli bouře ducha času v Německu a mnohá osočování z Česka.
A proto říkám: Nejenom proto, že jsem ministerský předseda této krásné země, ale také z hlubokého přesvědčení jsem převzal záštitu nad touto národnostní skupinou, našeho čtvrtého kmene v Bavorsku. Dobře jsem si vědom povinností a úkolů, které jsou s tím spojeny. Často jsem zdůrazňoval: Velmi si vážím práce vyhnaných. Přestože přišli do Bavorska bez prostředků a traumatizováni vyhnáním, vzchopili se a vypracovali se. Tehdy nebyly žádné útulky, žádní sociální pracovníci ani psychologické týmy, které by mohly pomoci znásilněným ženám, týraným dětem a dospělým. Sami se museli vyrovnat s osudem, se ztrátou vlasti a majetku, se smrtí blízkých příbuzných a přátel. A byla to krajanská a jiná sudetoněmecká sdružení, která tehdy, tak jako i nyní, poskytovala oporu. Byl to nesmírný výkon. Spolu s námi jste znovu vybudovali naše Bavorsko…
Tento 59. sudetoněmecký den je dnem zvláštním. Před vámi totiž nestojí pouze váš nový ochránce, ale i noví mluvčí a nový předseda landsmanšaftu. … Oni oba nepatří již ke generaci, která vše prožila. … S novými vedoucími silami a novým ochráncem se dáme společně do úkolů, které leží před námi. Chceme nový vývoj, chceme uvést do popředí záležitost sudetských Němců. My tři jsme stejného mínění. Na to se můžete spolehnout.
Nový vývoj: K tomu patří jako první otevření diskuse na téma vyhnanců v Německu a v Evropě. Proto je nutné, aby osud vyhnanců nebyl zapomenut.
Proto je dobré, že „Centrum proti vyhnánění“ je konečně na dobré cestě. Zato chci kancléře Angele Merkelové vřele poděkovat. Unie, CDU/CSU, zakotvily toto viditelné znamení do smlouvy v r. 2005. Nyní se stalo skutečností. Německo – tak jako každý národ – potřebuje vzpomínková místa na dramatické části svých dějin. To, že se toto vzpomínkové místi stane realitou, je i zásluhou Eriky Steibachové, která již osm let neúmorně tento projekt prosazuje. Je pro mne proto samozřejmé, že E. Stainbachová a Spolek vyhnanců budou zapojeny do dalšího vývoje tohoto vzpomínkového místa.
Bavorsko již od samého počátku podporovalo tento projekt, který byl až do počátku roku 2005 potírán Červeno-zelenými. …
Bavorsko tento projekt finančně podpořilo.. Budeme dále podporovat zřízení vzpomínkových míst v Berlíně a naléhat na to, aby byl projekt vhodně umístěn. Na to se může pani Steibachová a němečtí vyhnanci spolehnout.
To, že sudetoněmecká národnostní skupina potřebuje v budoucnu své vlastní muzeum, je nesporné. Tak tomu je např. u Slezanů v Gorlici, východních Prusů v Lüneburgu, Pomořanů v Greifswaldu anebo u dunajských Švábů v Ulmu…
V říjnu minulého roku jsem se v Sudetoněmeckém domě vyjádřil, že musí být zřízeno takové muzeum – které by sloužilo ku cti kulturnímu státu Bavorska a našemu čtvrtému kmenu. A dodávám: Musí to být zařízení silně výkonné. Musí to být muzeum, které bude rovnocenným partnerem, odpovídajícím českým kulturním a vědeckým zařízením. Tato spolupráce je nutná. Projevila se již během vypracovávání koncepce a musí pokračovat i v budoucnu, např. s Collegiem Bohemicum v Ústí n/L (?). Tam má být v budoucnu představována historie Němců v Čechách.
V tomto projektu muzea vidím i šanci pro historicko-politický dialog mezi sudetskými Němci a Čechy, který zasáhne jádro problému, spolužití v Česku a zkázu tohoto spolužití vyhnáním. Toto muzeum může být historickým mostem do staré vlasti. … Jsem jist, že se nám to společně podaří – sudetským Němcům, Bavorsku a spolku – že se nám podaří uvést tento projekt a uskutečnit ho v příštím legislativním období.
V této době dále začíná projekt „Heimatstuben“ (domovské světnice) v Bavorsku. Asi ve 100 domovských světnicích je uchováno mnoho kulturního bohatství vyhnanců. Zkoumat toto bohatství a zabezpečit to, co je cenné, je náš důležitý úkol…. Musíme uchovat to, co je naší identitou a co má svůj původ v Sudetech.
Myslím, že rok 2008 je dosud dobrým rokem pro vyhnance v Bavorsku:
- viditelné znamení v Berlíně je uvedeno na cestu;
- je vypracována koncepce muzea v Mnichově a je předložena vládě;
- asi ve 100 „domovských světnicích“ je prozkoumáno a zajištěno kulturní dědictví vyhnanců.
Toto je nový, silný kulturně – historický průlom.
Pozoruji průlom i v české společnosti, určité zpětné pohlížení k dějinám sudetských Němců. … Mnoho z nás to pocítilo při cestě do sousední země. Potkali jste lidi dobré vůle, mladé lidi, pro které vyhnání je něčím strašlivým a děsivým…
Sudetští Němci a jejich organizace pravdivě ukázali, že jsou připraveni k dialogu. Toto jednání bych chtěl výrazně ocenit a povzbudit vás, abyste dále v celé hloubce pokračovali v rozhovorech a návštěvách. Pozitivních hlasů bude více v české společnosti, budou zřetelnější a srozumitelnější vzhledem k sudetským Němcům. Ministr zahraničí – Schwarzenberg, tento vynikající muž, mluvil zřetelně o vyhnání. Mladý český ministr Liška mluvil o tom, že o vyhnání musí být psáno v českých učebnicích. Chce, aby společně s Německém se vytvořila dějepisná kniha. Prohlašuji z tohoto místa: jsme rádi a jsme připraveni napsat společně s českým ministerstvem školní učebnici dějepisu. Můj ministr kultury Siegfried Schneider je připraven chopit se této nabídky.
Velmi také doufám, že v krátké době najde 4300 německých vojáků, jejichž pozůstatky leží v jedněch kasárnách, svůj důstojný poslední odpočinek. Tímto by byla v ČR ukončena bludná cesta tisíců rakví. Pak by konečně příbuzní věděli, 63 let po ukončení války, kde mohou navštívit hroby svých milých.
Řekl jsem, že těch hlasů bude více, i když tomu tak není u většiny české společnosti. Avšak četné kontakty již ukazují svůj účinek. Jsou to kontakty mezi školami, vysokými školami, mezi spolky a mezi sudetskými Němci a Čechy. Bernd Posselt pobývá téměř více v ČR než v Bavorsku, Ackermann-Gemeinde vede již léta rozhovory a buduje mosty v křesťanském duchu, sudetoněmecká rada se snaží dosáhnout kontakt na politické úrovni, Sudetoněmecká nadace, krajanský spolek, spolek Adalberta Stiftera, Seliger-Gemeinde, Collegium Carolinum, Sudetoněmecká akademie věd – toto všichni jsou připraveni na dialog s českými partnery. Toto jsou jasné příznaky: Chceme rozhovory, chceme budovat mosty, chceme dohodu.
Proto je zvrácenost odmítat přání vyhnanců na dohodu. Nikdo neprojevil více vůle o dohodu než němečtí vyhnanci z vlasti. Samozřejmě - ne za cenu zapírání, bezpráví, ne za cenu zapomenutí… a konečné čáry, ne za cenu sebezapření. Musíme trvat na nás samých, na našich předcích a na historii. Existuje německé přísloví: „Čas ubíhá, čas hojí.“ Každý z nás již poznal, že je na tom něco pravdy. Je to ale jen polovina pravdy. Vyhnání, utrpení, nouzi, smrt – tyto zkušenosti nelze z života vymýtit, ani z historie rodiny. Toto platí pro všechny lidi tohoto světa.
Čas ubíhá, ale nehojí vše. To, co opravdu může hojit, jsou lidé, slova lidí, odpuštění, odstranění bezpráví, a to tam, kde je to po šedesáti letech ještě možné. Toto může, právě proto, že tak intenzivně hledáte rozhovor, také očekávat.
Všichni víte, že jsem byl vloni – ještě jako ministr vnitra – v Praze. Mluvil jsem tam s premiérem Topolánkem a ministrem zahraničí Schwarzenbergem. Mezitím jsem se s oběma již vícekrát setkal.
Svého času jsem řekl Topolánkovi: Vím, co udělali Němci Čechům v době mezi roky 1938 a 1945. Vím, co hrozného se stalo v Lidicích a v Terezíně. Byly to nejtěžší zločiny proti lidstvu a zanechalo to u Čechů hluboké rány. Řekl jsem mu však také: „Pro mne jako demokrata a člověka, který je hluboce upoután k právnímu státu, nemůže být nikdy oprávněno znásilňování žen, věšení Němců na lucerny v Praze, pochod smrti v Brně, nucené práce, zbavení práv, vyvlastnění a vyhnání, i když předtím postihla Čechy válka a bylo jim učiněno velké bezpráví. Kolektivní vina a kolektivní potrestání nikdy nesmí být odpovědí na předcházející bezpráví.“
V Praze jsem veřejně prohlásil před tiskem: „Benešovy dekrety nepatří do žádného demokratického právního uspořádání… Benešovy dekrety jsou masivním prohřeškem proti evropskému, národnostnímu a lidskému právu.“ Je důležité, že spolu otevřeně komunikujeme, jednáme a vyjadřujeme svá stanoviska. Je však rovněž tak důležité, abychom byli připraveni na rozhovor a dialog. Jasné vlastní pozice, pochopení pozic těch druhých, otevřenost a poctivost v rozhovoru podle mne jsou dobré předpoklady pro politický dialog s Čechy. Svou návštěvu Prahy nespojuji s žádnými podmínkami. Přicházím do Prahy rád, je to překrásné město. Svůj postoj však nezměním. Z toho můžete vycházet.
Svého času jsem navštívil i sudetoněmeckou kancelář v Praze.Viděl jsem, že se tam odvádí dobrá práce a že s velkou námahou je hledána dohoda s českou stranou. Požádal jsem i lidi ze svého kabinet, aby při každém pobytu v Praze navštívili dle možnosti i sudetoněmeckou kancelář.
Před několika měsíci stálo v českých „Lidových novinách: „Německo-česká minulost představuje enormní bohatství vzájemných vztahů. Největší hojností by byli sudetští Němci … Jedním z hlavních témat německo-českých vztahů by měla být péče o tento sudetoněmecký most mezi Českem a Německem.“ Přesně tak to vidím i já. Sázíme na tento sudetoněmecký most, na tento most by měla sázet i česká strana.
Milí sudetoněmečtí krajané,
Ten, kdo v tomto roce cestoval do ČR, nemusel se již podrobit žádné kontrole. Hranice, která kdysi byly železnou oponou, se stala ještě průchodnější. Bavorsko leží blízko Čech a Čechy leží blízko Bavorska. Za to, co se zde odehrávalo od roku 1989 musíme především poděkovat Evropě. Evropa spojuje lidi. Evropa se také hlásí k Chartě o základních právech, která odsuzuje vyhnání. Evropa není pro nás jen společností hospodářskou, ale i společností, cenící hodnoty. Tuto Evropu chce Bavorsko vyznávat a pomáhat jí. Toto si vzal za svůj cíl můj evropský ministr Markus Soder.
Debaty o hodnotách Evropy jsou debatami o našem sebeuvědomění, o naší identitě. Jsou to nezbytné debaty o vnitřní spojitosti, ale jsou to i nezbytné debaty o hranicích Evropy. A to, že Evropa hranice potřebuje…, že nesmí překračovat své kulturní hranice, je mnohým známo.
Evropa jako instituce, hájící hodnoty – zajišťuje lidem právo na vlast a lidská práva. Taková Evropa je proti diskriminaci, proti Benešovým dekretům a proti tzv. zákonu o zproštění viny. Tento zákon o zproštění viny z r. 1946 … příliš hluboko zraňuje sudetské Němce. Tento zákon je skandál. Z tohoto místa říkám českým politikům: „Odvolejte tento zákon! Ukažte zřetelně, že v právním státě nesmí být žádné ospravedlňování násilných činů!“
Mým cílem je uspíšit dialog na všech úrovních, také na úrovních obcí a krajů. Má se pěstovat sousedství, přitom ale vždy se má myslet na společnou historii a zapojovat do kontaktů sudetské Němce. Zasluhuje uznání, že bavorské obce zařazují sudetské Němce do dějin svého města. Tak např. město Hof zamýšlí rozšířit své muzeum o oddělení „Vyhnání, útěk a integrace.“… Přijímání sudetských Němců do našich bavorských dějin, do dějin krajů a měst, je důležitým znamením spojenectví. Zde by měly právě vyniknout obce Bavorska.
Zrovna tak důležitá je skutečnost, že se neostýchám užívat německých názvů měst, oblastí a řek v Česku. Východní střední Evropa se zřejmě také zbavuje ostychu používání německých jmen ve veřejných prostorách. I toto je potěšující znamení nové otevřenosti vůči sudetským Němcům a německé historii v tomto prostoru. … zájem sousedů ukazuje, že se obracíme k dějinám sudetských Němců. Zapojení sudetských Němců do českých dějin se všemi jejich výšinami a hloubkami, jak tomu bylo v minulých stoletích u všech národů Evropy, otevírá nové perspektivy pro sudetoněmecko-české sousedství.
Bernd Posselt, nedávno na otázku českého deníku „Mladá fronta- Dnes“, jaké cíle sleduje jako mluvčí sudetských Němců, odpověděl následovně: „Opatrovat v budoucnosti společnost a kulturu sudetských Němců, právě tak i partnerství s Čechy, protože jsou našimi nejbližšími sousedy. Musí se odbourat nedůvěra a předsudky, protože jinak mezi námi zůstane strach. Prostřednictvím kontaktů se učíme vzájemně poznávat.“
K těmto cílům mohu plně připojit:
- opatrovat společnost a kulturu sudetských Němců je zásadním úkolem ochraňující země;
- budovat kontakty s českými sousedy – tohoto úkolu jsem se ujal s plnou silou;
- v sousedském dialogu bych chtěl spolu se sudetskými Němci přemoci hluboké rány, které jim byly zasazeny vyhnáním.
Včera jsem byl na Dni vlasti Sedmihradských Sasů. Mluvil tam i státní tajemník rumunské vlády. Myslím, že není daleko doba, kdy se setkáme na Sudetoněmeckém dni i s českými starosty a že nějaký člen české vlády pozdraví sudetské Němce.
Jděme společně, jděme otevřeně – ochránce, ochranná země a sudetští Němci – do budoucnosti. Společně můžeme vykonat mnoho. Těším se na 60. sudetoněmecký den v příštím roce. Všem sudetským Němcům Zdař Bůh!
Volný překlad: ing. Arch. N. Ženeva
Z projevu dr. Edmunda Stoibra, bavorského ministerského předsedy, na 57. sjezdu odsunutých Němců z Československa, 2006
Vážení sudetoněmečtí krajané! Buď dnes Bůh pozdraven zde v Norimberku. I já se společně se svou ženou velice rád řadím k vaší velké sudetoněmecké rodině a přeji z tohoto místa vše nejlepší panu Posseltovi k jeho 50tým narozeninám. Milý Bernde, Tvé narozeniny vyšly tak příhodně, že Ti k nim mohou gratulovat tisíce účastníků našeho setkání. Osobně Ti přeji, abys veškerou svou sílu mohl, kromě evropských otázek, věnovat Tvé národnostní skupině. Vytýčené cíle v naší záležitosti chceme dosáhnout společně, ať je to jak chce těžké.
Bernd Posselt nezažil vyhnání z Československa osobně. Patří k mladší generaci dědiců svých rodičů a prarodičů. Stejně na tom je i dnešní sudetoněmecká mládež. Sudetoněmecká historie, kultura a tradice existovaly v Sudetech přes 800 let a nesmí být za žádnou cenu zapomenuty. To je naše úloha pro dnešek i zítřek. Váš mluvčí, pan Johann Böhm, a mnozí z vás zde přítomných zažili zapuzení na vlastní kůži.Také má žena přišla před 60ti lety jako malá dívka se svou vyhnanou rodinou do Bavorska. I ona tedy ví, co vyhnání znamená. Ví, co znamená být vytržen z vlasti a násilím a bez majetku být vyhnán do neznáma, kdy člověk ani neví kam přijde, co ho tam bude očekávat, jak bude žít dál. V bavorské televizi jsme měli před několika dny možnost vidět opět ty hrozné obrazy vyhnání, které nás dodnes dojímají a vedou k zamyšlení nad tím, co se to tenkrát vlastně stalo. My víme, že této nespravedlnosti předcházela nespravedlnost německá. Ale jasné je, že jedna nespravedlnost neospravedlňuje další. Pro obě strany platí : Nikdo z nás nesmí nic vynechat a nic přikrášlovat.
Před 60ti lety se staly tři milióny sudetských Němců a dvanáct miliónů Němců oběťmi systematického zapuzení. Zapuzení sudetští Němci vzpomínají v těchto dnech kdy a kam tehdy dorazili, jaká byla první setkání mezi nově příchozími vyhnanci a starousedlíky. Vzpomínají ale také na své mrtvé. Na ty, kteří zemřeli v českých táborech, na ty kteří byli ubiti k smrti nebo na ty, kteří zemřeli vysíleni po cestě. Ujišťuji vás, že ve vzpomínkách na vaše útrapy nejste sami. Jsou to právě mrtví, kteří nás nenechají na tuto hroznou nespravedlnost zapomenout. Oni jsou důvodem udělat vše možné proto, abychom mohli tuto dobu ve společné Evropě překonat.
Jak víte slavíme u nás letos „200 let moderního Bavorska“. Zde v Norimberku jsem před několika dny otevřel vidění hodnou výstavu „200 let Franků a Bavorů“. K této dvousté historii země patří již šedesát let i sudetští Němci. Do konce roku 1946 přišlo do Bavorska, tehdy rozděleného do pěti oblastí – Horní Falcko, Bolní Bavorsko, Horní a Dolní Franky a Švábska, přes milión vyhnaných. V těchto oblastech žilo tehdy méně lidí, než jich přišlo. Proto se sudetští Němci právem stali „čtvrtým kmenem Bavorska“. Nepatří k nám pouze z důvodu, že k nám tehdy „pouze“ přišli. Patří k nám pro to, co dokázali.
Prvním výkonem byla jejich integrace. Jaká byla v letech 1945/46 reální a mentální situace v Německu? Marion hraběnka z Dönhoffu řekla : „Je utopií věřit, že na kusy rozbité Německo by se mohlo s problémem vyhnaných samo z vlastních sil vypořádat“: My jsme to ale sami z vlastních sil zvládli.
Druhou jejich zásluhou je politická, tvořivá a praktická práce. Historici hovoří o tom, že se vyhnanými Bavorsku dostalo „importovaného zprůmyslnění“. Vaše schopnosti, dovednosti, vědění a nekonečná píle Bavorsku ohromě pomohly. Třetina průmyslových podniků, které později vlastnili vyhnaní, měla své sídlo u nás v Bavorsku. Vyhnaní založili kolem 22ti tisíc řemeslných dílen a podniků v Bavorsku, které přispěly k rozvoji a blahu země. Hospodářský zázrak, výstup Bavorska k průmyslové zemi v 50tých a 60tých letech, naše dnešní hospodářská síla, to vše by bez vás a vaší integrace nebylo možné. Bylo to společné dílo nás všech a na to jsme hrdi. Za to vše vám chci, jako váš patron a ministrprezident Bavorska, vyslovit svůj dík.
Žádná jiná skupina zapuzených nemá tak báječné centrum uprostřed velkoměsta jako je Mnichov. Tento dům otevřel Franz Josef Strauß. V lednu letošního roku tomu bylo již dvacet let. Žádná jiná skupina zapuzených nemá tak dobře vybavenou nadaci. Je to především vaše zásluha. Na počátku 90tých let přispělo Bavorsko na váš účet čtyři milióny DM. Žádná jiná skupina zapuzených nemá tak spolehlivého partnera jako vy v Bavorsku. Mezi námi nedochází k rozporům jako se Schröderem v Dolním Sasku nebo Eichelem v Hesensku. Za vlády červeno-zelených se nedalo o nějaké politice odsunutých prakticky mluvit. Jestliže nějaká byla, tak v tom negativním smyslu pro vás. U nás v Bavorsku máme nezlomnou kontinuitu důvěry a především zapojení vašich požadavků do politiky země. To je rozhodující rozdíl k jiným spolkovým zemím.
Vždy jsem říkal : čím východněji Němci žili, tím tíživěji byli na konci a po konci války postiženi. Všichni Němci, ať žili kde žili, byli odpovědni za druhou světovou válku a za všechno to zoufalství, které s tím bylo pro národy okupovaných zemí spojeno. Toto je názor i českého lidu. Ale opak je pravdou. Ať Němci žili kde žili, byli stejným způsobem jako ostatní obklopeni válkou, bombardováním, žalem a smrtí. Nutno zmínit i Němce v bývalé NDR, kteří to měli ještě těžší než my na západě. Museli žít čtyřicet let v komunistické diktatuře. Nejtěžší to ale měli ti, kterým byla vzata vlast i majetek. Byli jako bezprávní lidé kolektivně vyhnáni. To byl zločin proti lidskosti. A protože tomu tak je, považuji za povinnost křesťansko-sociálního politika hojit rány, které touto nespravedlností vznikly. A proto říkám jako váš patron na adresu české vlády : my nepřejdeme ani šedesát let po vyhnání k dennímu pořádku. Naše požadavky jsou české straně známy. Ale aby bylo jasno, musíme je znovu a znovu opakovat. Bavorská vládá pod mým vedením nepoleví v prosazování spravedlnosti pro sudetské Němce. Sudetoněmecký den, na kterém se v mnoha tisících setkáváme, je tím správným místem, kde na naše požadavky, na spravedlnost a práva upomínat. Naše požadavky jsou realistické, v Evropě roku 2006 splnitelné.
Je to politika dobrých sousedských vztahů, ke které jsme vázáni smlouvou. Je to politika mladé generace obou našich zemí. Je to politika vpřed. Potlačovat problémy, mést je pod koberec by bylo návratem do minulosti. Proto říkám :
1) Co mluví proti dialogu mezi Českou republikou a Bavorskem za účasti sudetských Němců? Proč nemluvit o tom, jak nespravedlnost, ke které na obou stranách došlo, zahojit v sousedském duchu? Již často jsem prohlásil a prohlašuji i dnes, jeden den po volbách v České republice, jsem pro tento dialog k dispozici. Ať je to na Šumavě, v rámci hranici překračující Zahradní výstavě Marktredwitz-Cheb, v Praze nebo v Bavorsku.
2) Velice bych uvítal, kdyby byl zrušen zákon z 8. května 1946, tento šedesát let starý zákon o „beztrestnosti“. Jistě by to bylo hezké gesto. Nic by nestálo, nemělo by prakticky žádné následky, bylo by naopak vysoce morální. Protože ale od našeho minulého setkání uplynul další rok, aniž by se něco stalo, prohlašuji z tohoto místa : v Evropě, která je vázána v demokracii, nemá tento zákon žádné místo.
3) Zůstávají Benešovy dekrety. I o ty by se jednalo u kulatého stolu. Zde bychom museli prohovořit, co vše by bylo šedesát let po vyhnání Němců možné. Proveditelná by již asi nebyla žádná materiální restituce, ale zcela jistě by byla možná restituce morální. Byl to prezident Havel, který zapuzení označil za „hluboce amorální čin“. O co tedy jde? O to, aby vám všem, kteří jste byli bezdůvodně před šedesáti lety vyhnáni z Čech, byla beze zbytku vrácena důstojnost jako občanům České republiky. To znamená přijmout vás zpět do své historie a do společnosti své vlasti.
My jsme zde na našich Sudetoněmeckých dnech měli vždy napřaženou ruku ke smíření. My chceme smíření, ale dobré sousedské vztahy jsou oboustranným projektem. Je to dát a brát. Spočívá na intenzivních rozhovorech a kompromisech. Jen tak se může podařit. Přestože v základních otázkách nedošlo k nějaké zásadní změně, nesmíme přejít skutečnost, že se za poslední rok událo přece jen mnoho pozitivního. Je to např. změna v postoji a názorech starostů a komun, stejně jako českého obyvatelstva. Máme z toho samozřejmě velkou radost.
Oceňujeme připevnění pamětní desky na mostě v Ústí nad Labem, který byl svědkem násilné excese. Dále vítáme snahy vytvořit v tomto městě Collegium Bohemicum, kde by byla znázorněna historie Němců v severních Čechách. Velkou pozornost v minulém roce vzbudila i návštěva vašeho mluvčího, pana Johanna Böhma, v Lidicích, v Praze, Terezíně a Ústí nad Labem. Domnívám se, že právě tato návštěva mohla být důvodem určité změny v postoji Čechů vůči vám sudetským Němcům. Potěšující pak byla návštěva českých senátorů a poslanců v listopadu 2005 v Mnichově, při které bylo ve foyer Sudetoněmeckého domu vzpomenuto všech obětí zapuzených. Byly to dojemné okamžiky. Velice nás těší i skutečnost, že se stále více historiků věnuje dějinám sudetských Němců v Čechách a jejich odsunu. Také divadelní hra o brněnském pochodu smrti, sklízela nadšení. I vy, milí sudetští Němci, víte sami nejlépe, co vše jste v minulých letech ve jménu dobrých sousedských vztahů učinili. Kolik pomoci a finančních příspěvků jste poskytli na obnovu kulturních památníků.
Ale také na politické úrovni se až do této chvíle ztuhlé pozice stávají o něco měkčími. Český premiér Paroubek nastartoval iniciativu pro ty sudetské Němce, kteří byli prokazatelně v aktivním odboji. Česká vláda rozhodla také o vědeckém a dokumentárním projektu. Vítám tuto iniciativu. Stejně vítám skutečnost, že se pan Paroubek v již proběhlém volebním boji vyjádřil několikrát pozitivně o sousedství s Bavorskem. To jsou úplně nové tóny z České republiky. Jestliže je to historická šance, chci ji uchopit. Dlouhý čas nám bylo vzkazováno, že partnerem pro případný rozhovor je pouze spolek, nikoliv Bavorsko. Jsem rád, že bylo rozpoznáno, že Berlín není zodpovědný za vše a že při řešení sudetoněmeckých otázek není možné Bavorsko obejít. Bez dobrých vztahů mezi Českou republikou a Bavorskem, nemůže být dobrých vztahů mezi Českou republikou a Německem. Bavorsko je silnou zemí v Německu. Bavorsko je součástí spolkové vlády. Bavorsko je patronem sudetských Němců. Bavorsko stálo po boku sudetských Němců i v době, kdy nám nepříjemný vítr z Prahy i Berlína fičel do obličeje. Tato solidarita zůstane.
Dnes existuje mezi Bavorskem a Českou republikou mnoho různých spojení. Jsou to školní a studentská partnerství, výměnné pobyty, kontakty v oblasti ochrany životního prostředí a samozřejmě také v oblasti hospodářství. Česká republika je ve východní Evropě našim obchodním partnerem číslo 1 (v hodnotě 8,2 miliard eur), na světě pak číslo 8. Z českých investic v Německu, plyne 80 % do Bavorska.
Jsou mezi námi ale stále ještě bariéry. Jsou to otevřené sudetoněmecké otázky. Usmíření je těžké jestliže mezi námi stále ještě jako železná opona stojí Benešovy dekrety. Usmíření je těžké, když se nemluví o minulosti. Tyto bariéry byly a jsou stále ještě důvodem proč jsem dosud nenavštívil zemi našich sousedů. Již mnoho let se snažím tyto bariéry odstranit. Jasně jsem prohlásil, že jsem v kteroukoli denní i noční dobu, na kterémkoli místě v Čechách nebo Bavorsku připraven k dialogu. Já neztrácím naději, že se česká strana chopí naší nabídky a že nová vláda se odváží průlomu. Byli jsme trpěliví ale také neoblomní a to se vyplácí.
Dřívější Československo bylo silnou průmyslovou zemí a to i díky sudetským Němcům. Dnešní Česká republika je opět silným průmyslovým státem. Vskutku je to tak. Tato síla může být ještě vystupňována spoluprácí mezi dvěma silnými partnery. To bych velice uvítal, neboť by to prospělo oběma stranám.
Stejně jasné ale je : já jsem váš patron, já jsem váš advokát proti Čechům. Cítím se vám hluboce zavázán a povinen. Můžete se spolehnout, že při všech rozhovorech s českou vládou zmíním všechny vaše požadavky. Můžete se také spolehnout na to, že mě budou sudetští Němci na oficiální návštěvu Prahy doprovázet.
Vše pozitivní co se v minulém roce v České republice událo, mne nechává doufat, že se našemu dialogu blížíme. Doufám, že nová česká vláda bude v této započaté linii pokračovat. Těšíme se na každý pozitivní signál. Na počátku tohoto pamětního roku jsem v Sudetoněmeckém domě řekl, jak historický průlom by to byl, kdyby přesně šedesát let po zapuzení, došlo k situaci, kdy možnost dialogu vystoupila ve své důležitosti o stupínek nahoru.
Od minulého sjezdu se vůči vám pozitivně změnilo i klima v samotném Německu. Koaliční vláda prosadila, že v Berlíně bude viditelné znamení, které bude trvalou upomínkou na to, jak nespravedlivé a zavrženíhodné bylo a je každé zapuzení. Spolková kancléřka učinila budované centrum svojí vlastní záležitostí. To jsou dobré předpoklady pro to, aby centrum proti vyhnání v Berlíně bylo dokončeno ještě v této legislativní periodě. Spolková vláda plánuje i výstavu „Útěk, zapuzení, integrace“, která byla otevřena spolkovým prezidentem v Domě historie v Bonnu a kterou lze v současnosti shlédnout v Berlíně, jako trvalou výstavu v Centru proti zapuzení v Berlíně. O tom jsem již osobně mluvil se spolkovým ministrem pro kulturu a média, panem Neumannem. Zároveň jsem se zasadil o to, aby tato výstava přišla po Berlínu a Lipsku také k nám do Mnichova.
I zde se jasně ukazuje, jak se trpělivost vyplácí. Trvalá výstava sice nedělá ještě žádné „Centrum proti vyhnání“. Bylo by ale dobrým začátkem. Spolková vláda navýšila finanční prostředky na kulturní práci zapuzených o jeden milión eur. Červeno-zelení, jak sami víte, tyto prostředky drasticky zkrátili. I to je pozitivním signálem, že se v Německu opět dělá politika pro vás zapuzené a nikoliv proti vám. Nedávno jsem napsal i spolkovému ministru zahraničí, panu Steinmeierovi, abych se zasadil o to, aby dále existoval fond německo-české budoucnosti, který by měl příští rok končit. Poukázal jsem na to, že by prostředky byly v budoucnosti ještě více nasazovány v zájmu spojení naší a české mládeže a studentstva a dále na oblast politicko-historickou. Tento fond by měl sloužit více než doposud porozumění mezi sudetskými Němci a Čechy. Jsem rád, že se i premiér Paroubek pro zachování tohoto fondu jasně vyslovil.
Sudetští Němci mají v Mnichově svůj dům, mají potentní nadaci, mají svého patrona. To je dobrá základna pro vaši budoucí práci. Tato práce musí být v budoucnosti nasměrována ven. Do německé a české veřejnosti. Jsem si jistý, že německá veřejnost postupně rozpozná, že dějiny Němců na východě a dějiny vyhnání jsou nedělitelnou součástí našich celoněmeckých dějin. Proto je centrum proti vyhnání v Berlíně obzvlášť důležité. Proto je důležité, aby naše média dřívější německé názvy obcí historicky správně označovala.
Svůj účinek navenek mají i muzea. Jiné velké skupiny zapuzených mají již svá zemská muzea. Jsou to např. Slezané v Görlitz nebo Pomořané v Greifswald. Je proto na čase, abychom i u nás s takovým projektem započali. Jsem si zajedno s paní Christou Stewens, že je nutné nejdříve vypracovat koncepci projektu a pak je nezbytné dostat spolkovou vládu „na loď“. Proto jsem se zasadil o to, že v budoucnosti bude spolek v Sudetoněmecké nadaci zastoupen. Vláda červeno-zelených žádného svého zástupce do nadace nevyslala.
Sudetoněmecké muzeum je velmi důležitým historickým a duchovním projektem budoucnosti. Každé velké dílo začalo prvním krokem. A ten teď chceme učinit. Je to znamení bavorsko-sudetoněmecké solidarity, na kterou se můžete vždy spolehnout.
Milí sudetoněmečtí krajané, v minulém roce jsme toho hodně dokázali. Velké úkoly však ještě leží před námi. Spolehněte, že budu společně s vámi pro ně hledat řešení. Budete zapojeni do všech otázek, které se vás týkají. Z hlubokého přesvědčení chceme dobré sousedské vztahy a dobrou budoucnost v Evropě. Šedesát let po vyhnání a šestnáct let po r. 1989 by k tomu měl být čas zralý. Toto je poselství našeho 57. Sudetoněmeckého dne v Norimberku, které je určeno nové české vládě. Přeji vše nejlepší všem sudetským Němcům, ať žijí kdekoli.
Vážení čtenáři,
pokud budete mít ještě trpělivost seznamovat se s příspěvky bavorských premiérů k tzv. vynikajícím vztahům s Českou republikou, můžete dále vyhledávat výňatky z jejich projevů, přednesených na sjezdech odsunutých Němců z Československa.
Stačí si vyhledat na našich webových stránkách rubriku „Německá problematika“ další sjezdy odsunutých Němců.
Vyhodnocení „příspěvků“ bavorských premiérů k česko-německým vztahům, které jsou kráceny a volně přeloženy, necháváme na Vás. –red.