Islámský stát, migranti, civilizace
Každá běžná rodina má své radosti i strasti, své povinnosti a práva. Otec s matkou se starají o své děti, aby měly vše potřebné k životu. Někdy to jde velmi těžce. Zvláště když jeden z rodičů ztratí na delší dobu práci. Pak postupně roste spirála problémů, jež rodiny v řadě případů svými silami jen velmi těžko řeší. Dluhy narůstají a začnou trpět i děti. Nedávno jsme slyšeli o tom, že někdy nemají ani na školní obědy a že po straně žmoulají housku nebo chleba. Rodiče mívají i problémy s placením, nájemného a poplatků spojených s užíváním bytu, atd.
Téměř 10 % našeho obyvatelstva žije v chudobě nebo na jejím pokraji. Mezi takto sociálně postižené patří především neúplné rodiny, rodiny s více dětmi. Živitelé rodiny se snaží, aby situaci svých dětí zlepšili. Starají se o děti, jak jen mohou. Prostředky získané z pracovního procesu míří jen a jen do rodiny, nikoliv mimo ní. Je povinností rodičů především nakrmit a obléct své děti, zajistit jim slušné bydlení. Za takovéto rodinné situace nikoho ze živitelů snad ani nenapadne, aby rozdával peníze nebo hmotné statky jiným, třeba ještě potřebnějším. To je normální jednání.
Obdobně i stát, především jeho ústavní i další orgány, má povinnost starat se o své občany, především o ty chudé. Mezi ně počítáme nejen uvedené rodiny, ale také další, bezdomovce, jichž je snad kolem 40.000, a ty, kteří žijí na ubytovnách. Těchto se počítá na téměř 100.000. Stát dokonce musí podporovat i řadu občanů, kteří sice pracují, ale jejich mzda nestačí na pokrytí rodinných potřeb. A to nemluvíme o dlouhodobě nezaměstnaných, jejich počet se pohybuje někde nad 200.000.
Ano, příslušné orgány státu se v současnosti starají o potřebné více, než vlády M. Topolánka a P. Nečase. Ale stále to nestačí. Mezi sebou máme lidi, kteří v důsledku nějaké neblahé sociální události se dostali mezi sociálně potřebné. Stát jim poskytuje řadu dávek, ale přesto mnozí svůj nepříznivý sociální stav nemohou dlouhodobě změnit. I tito lidé vytvářejí svou prací hodnoty, nebo celá dřívější léta, kdy byli v pracovním poměru, se podíleli na vytváření společenského bohatství. Jsou to lidé, kteří k nám patří. V této zemi pracovaly celé generace jejich předků. A proto tito potřební lidé mají mít přednost před kýmkoliv dalším, např. před migranty, kteří k nám v současnosti přicházejí.
Zastáváme stanovisko, že nejdříve je třeba uspokojit alespoň základní potřeby našich sociálně slabých lidí, pak teprve můžeme poskytovat peníze migrantům a přijímat je. Tak jako dobrý otec nebere chléb od ústa vlastních dětí, aby je dal někomu jinému, tak poslanci, senátoři a vláda, nemohou brát peníze z rukou potřebných, aby je dávali migrantům. I naši chudí lidé je volili, i jim tedy jsou odpovědní z výkonu své funkce. Nadto zde máme průzkumy veřejného mínění, které většinově říkají ne migrantům. Proti kvótám je více než 70% dotázaných. Dříve se říkalo, že hlas lidu, je hlasem Božím. Tato moudrá zásada, zrovna tak jako mnohokrát ověřená pravda, že spořádaná rodina je základem státu, by neměly být nikdy a nikým zpochybňovány.
Chceme-li problém migrantů vidět v jeho komplexnosti, musíme si položit otázku, odkud se migranti berou a proč v takových početných vlnách opouštějí své domovy. V Afghánistánu, v Iráku, v Libyi válčily USA, NATO, Anglie i Francie. Dnes některé z těchto i dalších států bombardují Sýrii. Tzv. Islámský stát, který svými skutky se stal vyvrhelem světa, řádí již delší dobu. Jeho rukou umírají i v mukách stovky a tisíce lidí.
Válčení v uvedených státech zničilo lidem mnohdy jejich domovy a vzalo jim práci. Nemají chleba ani pro své děti. Tíží je kriminalita i korupce, hrozí ztráta života. A proto utíkají pryč ze své vlasti. Kde vládne islámský stát, tam končí civilizace a začíná v tom lepším případě středověk.
Ti, kteří nesou odpovědnost za uvedený stav, jsou povinni se postarat i o migranty. Živit je a po vytvoření lidských podmínek v jejich domovech jim uhradit i náklady na zpáteční cestu. Aby k tomu mohlo dojít, je třeba nejdříve porazit Islámský stát (IS). Jen bombardováním to nejde. I náš prezident M. Zeman navrhuje vytvoření široké koalice proti islámskému státu. Jen tak může být poražen a lidé se budou moci vrátit do svých domovů. Evropská unie by měla stát v čele těch, kteří se postaví IS. Rusko vznik takovéto koalice podporuje již delší dobu. Podpoří tuto myšlenku i USA? Čím dříve se tak stane, tím lépe.
Neléčme jen projevy nemoci, ale nemoc samu. Jen dobrá slova zde nepomohou, ale jen potřebné skutky. Již dnes je hodně a hodně pozdě. Hnedle pláčeme na fotografiemi utonulých migrantů, ale k masakrům, které denně probíhají na území IS, jsme nějak lhostejní. Klíčem k řešení současných problémů s migranty je porážka IS a postavení jejich vůdců a dalších zločinců z jeho řad před mezinárodní trestní tribunál. Jednejme bez jakýchkoliv dalších odkladů! Nejde jen o migranty, ale o zachování civilizace, jejích hodnot. V sázce v ne poslední řadě je zachování i životů tisíců a tisíců lidí.
Dr. O. Tuleškov
Jak situaci vnímá syrská vláda?
Evropa si za příliv migrantů může sama, tvrdí syrský ministr
Evropa má sama vinu na současném přílivu uprchlíků ze Sýrie. Podle agentura AP to ve čtvrtek uvedl ministr informací vlády syrského prezidenta Bašára Asada Umrán Zuabí. Kontinent prý svou politikou podporoval protisyrské skupiny a situace nakonec vedla k migrační vlně.
Syřané podle Zuabího prchají ponejvíce z oblastí ovládaných protivníky Asadova režimu. Proti Damašku stojí kromě demokratické opozice, jejíž povstání stálo na počátku občanské války v Sýrii, také radikální islamisté z organizace Islámský stát (IS) a konkurenční fronta An-Nusra napojená na teroristickou síť Al-Káida.
Evropské země, které do Sýrie "poslali teroristy" a "uvalily na syrský lid hospodářské sankce", musejí převzít podle Zuabího plnou zodpovědnost za svou protisyrskou politiku, jejímž důsledkem je prý právě současná migrační vlna.
Země Evropské unie tvrdě kritizují autoritářský režim Bašára Asada, proti němuž v roce 2011 povstala opozice. Následná válka stála podle posledních odhadů život přes 250 000 lidí. Na útěku je v současnosti až 12 miliónů Syřanů, z toho osm v rámci hranic své země.
Asi čtyři milióny lidí přebývají v uprchlických táborech především v sousedních zemích Turecku, Jordánsku a Libanonu. Desetitisíce se jich v poslední době ale vydaly do Evropy.
"Kterýkoli Syřan se může do své země ze zahraničí vrátit, kdykoli bude chtít," uvedl rovněž Zuabí.
Novinky.cz