ISIL bude dobývat Evropu dlouho a metodicky

Dříve nebo později bude Západ žádat Rusko o pomoc. Co dělat? Počet obětí teroristických činů v Tunisu a Kuvajtu, ke kterým došlo v pátek 26. června, roste. K večeru 27. června počet mrtvých v lázních Sus stoupl na 40 a dalších několik desítek turistů bylo zraněno. Oběťmi výbuchu v mešitě v Kuvejtě se stalo 27 lidí, 227 jich bylo zraněno. Připomínám, že v tentýž den došlo k teroristickému činu i v plynárenské podniku ve francouzském městě Izer. Jeden člověk zemřel, asi deset jich bylo zraněno. Experti říkají: pokud by se zde útočníkům podařilo provést plánovaný velký výbuch, počet obětí by byl značně vyšší.

 V Pentagonu teroristické činy odsoudili, ale sdělili, že je předčasné mluvit o souvislosti mezi nimi. Nicméně v Rusku zakázaná extrémistická organizace „Islámský stát“ se k oběma těmto činům přihlásila. (Islámský stát Iráku a Levantu – ISIL, také Islámský stát – je islamistická teroristická organizace. 29. prosince 2014 Nejvyšší soud Ruska uznal činnost této organizace za teroristickou a její činnost na území Ruska zakázal.)

V srpnu 2014 Spojené státy daly dohromady koalici partnerských zemí pro boj s ISIL. Jejími členy se stala Velká Británie, Francie, Katar, Jordánsko, Španělsko a další země. Je pozoruhodné, že v Tunisu bylo mezi postiženými turisty nejvíce právě britských občanů. Lázně, které si teroristé vybrali, jsou populární mezi Evropany. Pro Francii se zmíněný teroristický čin stal už druhým významným v poslední době. Předchozím známým útokem byla poprava redaktorů satirického týdeníku Charlie Hebdo 7. ledna 2015.

Málokdo má pochybnosti o tom, že teroristické útoky budou pokračovat. Zcela jistě se Evropa ocitne pod jejich úderem znova. V této spojitosti vzniká pochybnost o účinnosti antiteroristické koalice pod vedením USA. Letectvo spojenců už nejeden měsíc bombarduje pozice ISIL, ale bojovníci se nechystají vzdát. Naopak zabírají nová a nová území a do jejich řad přicházejí další bojovníci, jejichž příbuzní a blízcí zemřeli při leteckých úderech. Chtějí se pomstít.

27. června syrský velvyslanec v Rusku Riad Chaddad řekl, že průběh operací, které vede koalice, hraje do rukou IS. „Pokud provedeme malé srovnání, tak před rokem, v počátcích činnosti koalice, IS kontroloval nevelkou část Sýrie a Iráku. Nyní uchvátili nové teritorium, a to je největší důkaz toho, že USA IS pomáhají a nikoli, že bojují proti němu,“ – řekl Interfaxu.

Je jasné, že nálety ISIL nezastavily. Proto stále častěji se ozývají zmínky o pozemní operaci. Otázka je, zda jsou Američané, Angličané a Francouzi na to připraveni. Obzvlášť berme v úvahu, že spojenci v Severoatlantické alianci nedávno neslavně odešli z Iráku a sní o tom co nejdříve se dostat ven i z Afghánistánu.

Ani nepřekvapuje, že západní vůdci, nehledě na napětí ve vztahu k Rusku a sankční válku, už mluví o nutnosti spolupráce s ním. V noci na 26. června prezidenti RF a USA poprve za dlouhou dobu měli spolu telefonický rozhovor, v jehož průběhu diskutovali i problém Islámského státu.

Není vyloučeno, že na pozadí neúspěchů v boji s IS a růstu teroristické aktivity chce Západ přivést Rusko k účasti v koalici. Ale je nám potřebný společný boj s „partnery“, kteří žádají o pomoc, když ji potřebují, a přitom klidně vystupují proti Rusku v jiných otázkách?

„Evropské státy se rozhodnou aktivně bojovat s IS, když radikálové začnou bezprostředně ohrožovat jejich existenci,“ – říká docent katedry politických věd NIU „Vyšší školy ekonomiky“, arabista Leonid Isajev. „Za pár dní uplyne rok od vzniku takzvané antiteroristické koalice. Ale zatím kromě hlasitých hesel a bombardování jsme nic nezaregistrovali. A to především proto, že jak evropské státy, tak i islámské země se bojí vstoupit s IS do otevřené konfrontace. Přitom však mají velkou touhu zatáhnout do skutečného boje s Islámským státem svého souseda nebo partnera v koalici.“

Pokud by země Západu opravdu chtěly s IS bojovat, už dávno by to udělaly. Nic jim přece nezabránilo začít bombardovat Irák, Jugoslávii nebo Líbyii – ani nepřítomnost sankcí Rady OSN, ani jiné faktory. Proto se domnívám, že v blízké době se stane něco, co země Západu pozemní operaci proti Islámskému státu přinutí začít.

Otázka: Ale proč, vždyť vy sám jste řekl, že dříve se začátkem vojenských operací neváhali?

„V první řadě je to strach. Máme co dělat s novým a naprosto neobvyklým fenoménem. Jedna věc je vtrhnout do Iráku, bojovat s místní armádou, zničit režim Saddama Hussejna. Cíl byl jasný – to je nepřítel, to je jeho objekt. V případě IS se však situace může vyvíjet neočekávaným směrem. Pokud USA začnou pozemní operaci, uvážou se do naprosto vyčerpávající války. Budou umírat američtí vojáci. To všechno se odrazí jako úder po samotých Státech, protože to vyvolá teroristickou aktivitu na jejich území.

Všichni velmi dobře chápou, že na zabraných územích žije ohromné množství lidí sympatizujících s IS. Západní země a stejně tak Rusko velmi znepokojuje průběh verbování. Ohromuje množství lidí, kteří opouštějí rodné domy a utíkají k ISIL. Může tak dojít k řadě nepředvídatelných scénářů na vlastním území, takže každý stát si odpovídá na otázku pozemní operace proti ISIL otázkou: „Jaké budou naše náklady?“ A potenciální náklady jsou natolik vysoké, že riskovat nikdo nechce. Proto Francouzi a stejně tak Japonci zavírají oči nad vraždami ruk ojmích v naději, že Syřané, Turci a Iránci budou bojovat sami a oni je budou podporovat jen morálně a tím dráždit ISIL.

Otázka: Potřebuje se Rusko účastnit v koalici proti IS?

Já se domnívám, že se nepotřebujeme účastnit v žádných evropských koalicích v boji s ISIL. Zaprvé oni jen vykřikují. Kromě plamenných řečí na konferencích tu není žádná skutečná práce. Bude to jen ztráta času.

Zadruhé je třeba chápat, že máme co dělat nikoli jen se státem, ale čím dál víc se složitým jevem, se kterým bojovat tradičními metodami prostě není možné. ISIL – to je především ideologie, s níž je nutné bojovat opět a zase na ideologické úrovni. Mně se zdá čím dál důležitější bojovat nikoli s ISIL prostřednictvím vpádu na jeho teritorium, ale eliminovat ty předpoklady, které by mohly způsobovat posilování jejich myšlenek v dalších zemích, včetně Ruska.

My máme velké množství vlastních problémů, kvůli kterým můžeme na hrozbu rozrůstání Islámského státu narazit. Musím nutně sami sebe „očkovat“ proti ideologii ISIL a neztrácet zbytečně životy našich vojáků na Blízkém východě.

Otázka: Mohl by společný boj proti Islámskému státu způsobit zlepšení našich vztahů se Západem?

Nemyslím si. Zaprve máme příliš mnoho principiálních rozporů. I když budeme spolupracovat proti ISIL, problém Ukrajiny nikam nezmizí. Ukrajinská otázka je především principiální a stále otevřená.

Zadruhé by bylo možné sblížit se se Západem v otázce ISIL jen pokud bychom my i Západ měli konkrétní představu o tom, jak se s tímto útvarem vypořádat. V tuto chvíli ani u jednoho reálná strategie není. A když není, o jaké spolupráci kromě deklarací je možné mluvit?

„Existují jednotlivé buňky extremistických organizací, které mohou provádět teroristické činy, ale odpovědnost za ně na sebe přebírá Islámský stát. Je-li to však jediné centrum, nebo ne, je těžké určit. Fakt zůstává faktem: sledujeme očividný nárůst terorismu ve světě,“ – říká ředitel Centra pro studium zemí Blízkého východu a Střední Asie Semjon Bagdasarov. „Bylo by zvláštní, pokud by k tomu nedocházelo. Tunis, co se týče počtu občanů bojujících v řadách Islámského státu, zaujímá první místo. Rusko bohužel stabilně spadá do první pětice. Existuje pravidlo přechodu kvantity v kvalitu a v Tunisu k tomu již začalo docházet. Bude to tak probíhat i v dalších zemích? Nedomnívám se.

Otázka: Je v takovém případě možná pozemní operace antiteroristické koalice?

V jakékoli koalici musí být stát, kolem kterého se soustřeďuje. V dnešní době není na světě jediný stát, který by riskoval vzít na sebe takovou odpovědnost. Pro uskutečnění úspěšné operace to v první etapě znamená vzetí pod kontrolu syrsko-irácké hranice dlouhé 700 kilometrů a řady klíčových měst, a k tomu by byla potřeba 150 – 200 tisícová armáda.

Přitom kontrola strategických míst absolutně otázku války neřeší. Ať se nám to líbí, nebo ne, značná část – ať už 8 nebo 12 milionů obyvatel teritorií obsazených Islámským státem – ho podporuje. To znamená, že začne partyzánská válka s těžkými ztrátami. Kdo je připraven na sebe vzít takovou odpovědnost?

Otázka: Je možné spoléhat na úspěch taktiky leteckých úderů, ke kterým se uchýlila koalice?

Letecké údery ukázaly, že nejsou dostatečně efektivní. Vojenské formace Islámského státu vypracovaly svou zvláštní taktiku a strategii vedení bojů. Jsou to operace nevelkými skupinami, útoky před svítáním, vytváření falešných cílů a mnohé další, což by si zasloužilo zvláštní rozhovor.

Rozvědka koalice také pracuje špatně. Tito Američané nedávno přiznali, že zaspali přechod od strategické obrany, ke které přešel IS po ztrátě Tikrítu, k útoku a obsazení Er-Ramadi.

Nejefektivněji proti nim bojují Kurdové, kteří osvobodili 2 tisíce čtverečných kilometrů. Ale ti mají své zájmy a nechtějí bojovat dále, pokud je nezabezpečí. Chtějí nezávislost Kurdistánu, sporná území v Iráku, což jim Američané podobrém nedají. A tak začaly boje zpomalovat a přecházejí k obraně.

Irácká armáda amerického typu nemůže být vážným protivníkem. Velitel Rady bezpečnosti Iráckého Kurdistánu Masrur Barzani velmi výstižně řekl, že hlavním dodavatel zbraní pro IS je zejména irácká armáda. V Mosulu do rukou radikálů padlo více než 2 tisíce připravených Hammerů. V Er-Ramadi vojenské uskupení, třikrát větší než IS, odhodilo všechny skladové zásoby, munici i techniku a uteklo.

Syrští Kurdové bojují úspěšně, ale nedostává se jim zbraní. Syrská armáda je oslabená, nemá peníze. Hizballáh musí bojovat jak v Sýrii, tak v Iráku a také drží síly na hranici s Izraelem. Je tu ještě Írán, který stojí za šiítskou milicí v Iráku, ale to je druhá neoficiální armáda. To jsou základní síly, které se účastní bojů proti Islámskému státu, a mezi nimi jsou opravdu velké rozdíly. Neexistuje jednotná fronta.

Otázka: Může být boj s IS efektivní bez naší aktivní účasti?

Zatím se ničeho neúčastníme. Ale pokud si chceme zachovat vliv na Blízkém východě, ochránit zemi před hrozbami terorizmu (a našich občanů tam podle různých odhadů bojuje od několika stovek do pěti tisíc), pak je nutné daleko aktivněji se boje proti IS účastnit. Můsíme zajistit vojensko-technickou pomoc Sýrii, pomáhat iráckým Kurdům.

Ředitel výzkumného centra „Blízký východ – Kavkaz“ Stanislav Tarasov nevylučuje společné aktivity Ruska a Západu proti IS.

„Zdá se, že existuje jakési koordinační centrum, které je za ony teroristické útoky zodpovědné. Snaží se narušit turistickou sezónu v severní Africe. Už nyní mnozí ruší rezervované turnusy. Zničení sezóny tak bude dalším destabilizačním faktorem v regionu.

Drůhý důležitý moment je v tom, že se rozšiřuje fronta nestability. Myslím si, že to, co nyní vidíme, je jen začátek. Nevylučuji, že jsou možné teroristické útoky na jihu Turecka i v dalších turistických oblastech. Jejich hlavním cílem jsou nyní evropští turisté. Není náhodou, že v poslední době proběhly rozhovory mezi ministry Lavrovem a Kerrym a prezidenty Vladimírem Putinem a Barakem Obamou. Zdá se, že je projednávána nějaká koordinace činnosti.

Otázka: Je reálná pozemní operace proti IS?

Rozhovory o pozemní operaci měly od začátku abstraktní charakter. USA se jí odmítly zúčastnit a nestimulovaly ani účastníky mezinárodní koalice. Ale nyní se zejmena ze strany tureckých politiků stále častěji ozývají hlasy o nezbytnosti pozemní operace. To, že ISIL zabral Kobani, pravděpodobně z území Turecka, je velmi špatné znamení, které svědčí o tom, že boje mohou být přeneseny i do sousedních zemí.

Strana vládnoucí v Turecku v parlamentních volbách ztratila monopol na formování jednobarevné vlády. Proto strana Erdogana může mít zájem na klauzuli „vyšší moci“, zavést výjimečný stav proti ISIL a hrát ve smyslu „Vlast je v nebezpečí“.

Otázka: Měli bychom se aktivně účastnit v boji proti Islámskému státu, nebo raději zůstat stranou?

Nedá se říci, že bychom byli stranou. Podporujeme Sýrii a podporujeme Irák. Skrze Irák jsme prakticky účástni i koalice proti ISIL, i když to formálně nedeklarujeme. Není vyloučeno, že nyní budou konečně vypracovány proti této hrozbě společné strategie.

Zdroj: http://svpressa.ru/war21/article/126113/