Ilona Švihlíková (nezávislá za SPOZ) a hledání českého zájmu

1) Zásadní ekonomické otázky i nyní před volbami stále chybí nebo jsou na okraji. Jak vnímáte aktuální ekonomické priority České republiky? O čem se podle vás málo mluví?

IŠ: Málo se mluví o zásadních věcech z jednoho prostého důvodu – ČR se stala periferií, v ekonomické sféře kolonií a politické „elity“ se podle toho zcela zařídily. Čekají na zásadní impulsy ze zahraničí a nemají ani chuť a hlavně ani schopnosti přinést do české veřejné debaty něco opravdu důležitého. Hovoří se neustále o technikáliích (zvýším nebo snížím daň XY o několik procentních bodů, atd.). Minimum pozornosti se věnuje vývoji v zahraničí – jaké zajímavé a pro nás inspirující tendence se tam odehrávají, jak se tam perou s ekonomickými a sociálními problémy. Toto je víceméně ignorováno, pokud se zrovna nenadává na EU.

Druhá věc je, že se téměř nikdo v posledních dvaceti letech nenamáhal zamýšlet se nad tím, jaké bude postavení ČR ve světě – z hlediska politického, kulturního či ekonomického. Není dodnes definován náš národní zájem. Neustále se hledají jen pseudocesty, jak osekávat náklady, ale málokdo se snaží zvyšovat přidanou hodnotu v ekonomice, zabývat se tím, z čeho bude ČR žít. Plně byla přejata filozofie „kolonie“ – zaostalého území, které plní instrukce vnějšku.

2) Domníváte se, že Evropa se bude výší mezd spíše unifikovat, nebo je to rozdělení na bohatou a starou Evropu a chudé postkomunistické země dáno už „na věčné časy“?

IŠ: Na věčné časy to samozřejmě dáno není, ale – musíme si uvědomit, že narůstání našich mezd je samozřejmě v našem jasném zájmu, ale už není v zájmu těch, kteří u nás založili všechny ty pobočky nadnárodních firem. Ti samozřejmě nemají absolutně žádný zájem na tom, aby u nás rostla mzdová úroveň. Uvědomme si, že produktivita práce vůči Německu je asi na dvou třetinách. Mzdová úroveň je ovšem někde okolo 40 %. Zajímá někoho v ČR, kde je těch 25–26 procentních bodů?

.3) Pokud nastala chyba již před 24 lety, kdy se hledal a nastavil náš způsob integrace do staré Evropy, máme dnes ještě nějakou možnost, jak takto nešťastně nastavené poměry změnit?

IŠ: Samozřejmě že možnosti jsou. Není nutné podléhat fatalismu a lkaní „že nic nejde“. Je potřeba zabojovat a začít rozvíjet vlastní demokratické národní struktury – regionální banky, národní ekonomické šampiony, zavést národní investiční plán (a k tomu suverénní fond), podpořit lokalizaci ekonomiky a vrátit se k družstevnictví, které bylo naší ekonomickou a sociální páteří za první republiky a dnes se v krizi ve světě skvěle osvědčuje.

4) Čína ještě před 20 lety z ekonomického hlediska nehrála významnější roli, nyní se hovoří o světových problémech, když její růst klesl z 12 % na „pouhých“ 7,5 %. Z dlouhodobého hlediska přitom není možné, aby Čína svou levnou prací a výrobou táhla celý svět. Víme, že nyní investuje i v Evropě, protože má přebytky. Jak vidíte evropskou budoucnost v souvislosti s fenoménem Čína za 10 až 20 let? Zavedeme na ochranu zase cla? Nebo se bude muset Evropa výší mezd přiblížit mzdám v Číně? U nás by to snad nebyl větší problém, protože část mezd v Číně je už dnes vyšší, než nižší mzdy tuzemské, ale co bohatý Západ? (Průměrná mzda v Číně byla 7700 Kč, viz Jak vysoké jsou mzdy v Asii? Data k roku 2011.)

IŠ: Vývoj v Číně je klíčový pro celý svět. Uvědomme si, že Čína se nyní snaží provést národohospodářsky viděno velice složitý manévr – čínská vláda si uvědomuje, že čínský model růstu je nutno pozměnit, už jen pragmaticky proto, aby se udržela u moci. Tedy – musí se dostat z růstu orientovaného na investice a čistý export, na domácí spotřebu. To je velmi velmi obtížné a bez zpomalení ekonomiky to nejde. To je asi jako, kdybyste se řítil vlakem 300 km za hodinu a v plné rychlosti chtěl přehodit výhybku. Zpomalení je nutné, ale nemusí nutně skončit čínskou stagnací – pokud se Číně podaří tento přechod na vyrovnanější růst, pak to bude i pro Západ lepší zpráva.

Západ řeší problémy jiného typu a jeho vývoj se nemůže orientovat na nízké mzdy, to je nesmyslné. Západ rovněž čeká zásadní strukturální obrat, myslím, že tak zásadní, že to dokonce bude systémový obrat.

5) Ve Švýcarsku zvýšil LIDL dohodou s odborovým svazem minimální mzdu na 4000 CHF (83 tisíc Kč). Jaké je postavení odborů v ČR? Proč také nedohodnou zvýšení mzdy? Víme, že prostor pro zvýšení mezd u LIDLu je, protože ve finančním roce 2011/2012 měl LIDL zisk 1,19 mld. Kč. Viz mj. Zisk Lidlu ve finančním roce 2011/2012 překonal miliardu korun.

IŠ: Odbory to mají v ČR těžké – operují ve velice nepřátelském prostředí, kde se slova jako sociální smír a koheze pomalu stávají nadávkami. Jen vzpomeňme, kdo protestující odboráře a další občany označoval za „lůzu“, protože si dovolili vyjádřit svůj nesouhlas se stupidními reformami. Česká společnost se navíc atomizovala. Lidé se znovu postupně učí spolupracovat a táhnout za jeden provaz – a někde to jde těžce. Špatná situace na trhu práce vyvolává u občanů strach se prát o svá práva, raději mlčí a stáhnou se…

6) Průměr platů lékařů se pomalu blíží k 70 tisícům Kč (2800 Euro). Což je stále o něco méně, než ve vyspělých západních zemích, na druhé straně obyčejné mzdy jsou nesrovnatelně a nepoměrně nižší, než na Západě (50 % žen v regionu Vysočina bere méně než 700 Euro). Mohou podle vás procentuální odvody z našich nízkých mezd „uživit“ naše zdravotnictví, pokud jsou naše mzdy na 1/3 až ¼ výše mezd ve vyspělých západních zemích? Není fundamentální problém „neufinancovatelnosti“ zdravotnictví právě v extrémně nízkých mzdách a tedy i nízkých daňových odvodech? Jinými slovy, může si naše chudá země platit doktory stejně luxusně jako na Západě? Viz mj. tento graf:

IŠ: To je velice zásadní otázka. ČR je „pozoruhodná“ tím, jak už jsem koneckonců naznačovala, že má v prudkém nesouladu svůj poměr HDP k průměru EU, cenovou úroveň a mzdovou úroveň. Za normálního stavu by tato čísla měla být víceméně podobná. U nás jsou ale obrovské rozdíly, ta mzdová úroveň je tragicky sražená. Ty zdroje pak chybí. K tomu připočtěme odlivy zisků ze země, které jsou značné i z hlediska mezinárodního srovnání, špatný výběr daní, korupci atd. a dostáváme se k podvyživenému státu, který nemůže garantovat veřejné služby na úrovni, jakou by si občané zasluhovali.

7) Můžete odhadnout, pokud by došlo ke zvýšení nejnižších platů např. o 4000 Kč (to je pouze 160 Euro), a úměrně i vyšších mezd, jak se to projeví na výběru daní pro státní kasu a pro zdravotní pojištění? Jednalo by se o podstatný příjem, nebo by to bylo zanedbatelné? (Uvažujme pro tento příklad, že firmy a podnikatelé na výplaty mají.)

IŠ: Samozřejmě, že by to mělo silný ekonomický dopad. Jak na švarcsystém, tak všelijaké vyplácení peněz „bokem“ (nad úroveň minimální mzdy, velmi časté např. ve stavebnictví, či pohostinství). Nejde ale jen o navyšování např. minimální mzdy – máme tu zahraniční struktury, které by jistě cítily nutkání vládu pěkně „zmáčknout“, protože takové krásné zisky, – v kombinaci s vysokou produktivitou – kdo jim je jinde dá? Proto je nutné budovat české, národní, ekonomické struktury, o kterých jsem hovořila v předcházejících otázkách.

Jak vnímáte nastavení spotřební daně z paliv, skrze které přicházíme podle některých názorů až o několik miliard ročně na daních? Vždyť nižší ceny paliv by byly jasným ekonomickým impulsem pro celou naši ekonomiku? Viz multiplikativní efekty.

IŠ: Náš daňový mix je celkově nešťastný. Důraz na spotřební daně a DPH měl své zdůvodnění v tom, že se prý lépe vybírá, ale zapomnělo se na možnost nákupu v zahraničí – to už se netýká jen paliv, ale bohužel i potravin a dalšího zboží. Uvědomme si tu absurditu, kdy čeští zákazníci jezdí do Německa a Rakouska, kde jsou mzdy cca 2,5× vyšší, ale ceny mnohého zboží nižší než u nás. Tomu se opravdu říká „hospodářský úspěch“.

9) Proč volit Zemanovce?

IŠ: Protože SPOZ se orientuje právě na vybudování národních ekonomických struktur, na komplexní vyjádření českého národního zájmu, což nám zde chronicky chybí. Já sama jsem nadšená koncepty rozvoje zemědělství a lokální ekonomiky pana docenta Čuby, jehož manažerské schopnosti a národohospodářské uvažování je jednoduše geniální.

Z politického hlediska – ČSSD potřebuje partnera. Dovedeme si jistě představit, jaká hysterie by se spustila, kdyby byla ČSSD odkázána jen na spolupráci s KSČM. Je zde potřeba levicový partner, který zajistí, že Kalouskovo řádění se stane definitivní minulostí.

Výběr z programu SPOZ pro podzimní volby 2013:

• SPOZ navrhuje, aby byl přijat zákon o prokázání původu příjmů a majetku, a aby majetek, získaný nelegálním způsobem, byl zabaven

• SPOZ navrhuje snížení procenta pro vstup do sněmovny z 5 na 3 %

• SPOZ navrhuje, aby místní referendum bylo platné již od 30% účasti občanů

• SPOZ navrhuje pro zprůhlednění daňového systému odstranění několika set daňových výjimek, které vznikly na základě nejrůznějších lobbyistických tlaků

• SPOZ navrhuje, aby občané i v krajských a celostátních volbách měli možnost vybírat osobnosti z kandidátek více politických stran

• SPOZ navrhuje, aby starostou, resp. primátorem byl zvolen ten, kdo v komunálních volbách obdržel nejvíce preferenčních hlasů

• SPOZ navrhuje, aby krajským hejtmanem byl zvolen ten, kdo v krajských volbách obdržel nejvíce preferenčních hlasů

Ing. Ilona Švihlíková, Ph.D. (*1977) působí na Vysoké škole mezinárodních a veřejných vztahů v Praze, vede katedru politických, společenských věd a ekonomie. Jejím hlavním oborem jsou mezinárodní ekonomické vztahy, aspekty globalizace, měnové otázky, energetická bezpečnost a souvislosti mezi ekonomikou a politikou – zejména daňová problematika. Je koordinátorkou občanské iniciativy Alternativa zdola, která si klade za cíl podporu komunitního hnutí v ČR. Dále je také jednou z mluvčích Spojenectví práce a solidarity (SPaS).

Otázky Iloně Švihlíkové dne 19. října 2013 položil a za rozhovor děkuje Michal Rusek

Evropský rozhled