Hrůzný plod antirusismu -Česká armáda na Litvě proti Rusům?

Čeští váleční štváči a militantní antirusisté se konečně dočkali - oddíly Armády České republiky jsou na bojových cvičeních na Litvě.Informovala o tom například MF Dnes v článku s příznačným názvem "Od Rusů čisto, hlásí české komando". Copak nám ti "zlí Rusové" vlastně udělali? Vyhlásili nám válku? Ne. Okupují cizí území? Prý ano - prý okupují Krym. Je to pravda? Nikoli, je to lež. Rusové žádný Krym neokupují, vzali si prostě jen to,co jim patřilo od roku tuším 1783,a ještě k tomu za souhlasu rakouského mocnáře Josefa II. A ještě byli tak vstřícní, že před tím uspořádali všelidové referendum, které podpořili nejen tamější Rusové,ale i jiné národnosti. v této souvislosti je naprosto bizarní, jak někteří čeští politici vykřikují proti tomuto referendu a proti záboru Krymu Ruskou federací. Obhajují totiž jen bolševický akt bolševika Chruščova, který se v rozboru státních orgánů RF ukázal jako nelegitimní. A činí to zhusta právě oni politikové, kteří tak nenávidí bolševismus. Jedná-li se o poruchu historického vědomí nebo o poruchu psychiatrickou, u těchto politiků, by měli zkoumat specialisté...

Takže naši vojáci se učí na Litvě bojovat s "ruským nepřítelem" a plnit bojové úkoly zadávané NATO, kde je mimochodem i obávaný bundeswehr - armáda,která měla dříve zákaz angažovanosti v mezinárodních konfliktech po mezinárodních zkušenostech s wehrmachtem. To vše nyní mezinárodní váleční jestřábové zrušili a hurá na starého nepřítele - na nenáviděné Rusko. Že toto Rusko již jednou zachránilo svět před hydrou nacismu a fašismu, je těmto politikům a štváčům lhostejné. Ovšem lhostejné to není ani všem Slovanům, přátelům Ruska.

Otcové zakladatelé naší republiky - TGM, Beneš a  Štefánik - byli vždy přáteli Ruska a všech Slovanů. Do Ruska jezdil TGM,  Štefánik za I. světové války, Edvard Beneš v letech meziválečných,a přes Moskvu se vracel i z londýnského exilu do vlasti.

Nikdo z nich nikdy nepřipustil žádné nepřátelství s Ruskem,natož nějakou vojenskou doktrínu, která by považovala Rusko za "válečného agresora". Největší vojsko našich legionářů bylo právě v Rusku. Mnoho našich pozůstalých a potomků po ruských legionářích žije v naší republice. I můj vlastní dědeček byl ruský legionář. Nikdo z ruských ani ostatních legionářů by nepřipustil nepřátelství s Rusy, s nimiž bojovali od počátku proti germánské porobě...

Teprve dnešní "politici" - ve skutečnosti političtí avanturisté - zahájili linii idiotského antirusismu, který má v našich dějinách jen jedinou analogii -v protektorátní politice háchismu. Cvičení našich vojáků na Litvě neblaze připomíná protektorátní "vládní vojsko".

Politikové ve službách NATO, EU a jistých velmocí prostě udělají cokoli, aby ochránili zájmy vládnoucí vrstvy u nás podle starého hesla agrárníka Berana, který za protektorátu vykřikoval "Hitler mi prkenici nevezme, bolševik ano". Jenže tito politikové, kteří nic nezapomněli, se také nic nenaučili.

Rusko není agresor. Rusko nikoho neohrožuje. Rusko nikoho neobklopuje vojenskými základnami na cizích územích, aniž by to bylo v souladu s přáními dotčených. Rusko už dávno není bolševický stát, ale stát s volenými představiteli s masovou podporou národů federace.

Toto všechno politikové u nás dávno dobře ví. Pouze jisté kruhy jednají opačně, protože lokajsky slouží jiným zájmům, než zájmům vlastního národa. Měli by si uvědomit, že slovanské vztahy se nikdy nepodařilo trvale zničit, i když se cílevědomým štvaním podařilo na čas rozbourat některé slovanské státy, čehož hrozným příkladem bylo třeba zničení Jugoslávie. Že tam řádil agresor pod vlajkou NATO, EU a velmocí, nikomu z těchto politiků nevadilo  - a někteří se to dokonce snaží nejapně omlouvat - i když jim už vůbec nikdo nevěří.

Naše armáda se v Litvě opět protektorátně prošvejkovává dějinami. Dej Hospodin, aby nedopadla ještě hůře. Osud federátních armád, jako byly pluky Uhrů, Rumunů, Chorvatů a Tisových Slováků u Stalingradu a jinde, by nám měl být dostatečnou výstrahou a poučením, jak by někdy mohli naši vojáci dopadnout - a nejen oni. Zatím ovšem naši cvičí proti Rusům. A my, potomci ruských legionářů, se ptáme : Je to počátek politiky, která nejen posílá naše vojáky do zahraničí proti Ruské federaci,ale která začne trestat i sympatie k Rusku na domácí půdě? Budeme my, přátelé Ruska, postupně umlčováni a nakonec zavíráni jako nebezpeční panslávové? Navštíví nás postupně nějací strážmistrové z Putimi a zahájí výslechy s námi slovy "Ty náš zlatej kluku slovanskej, tak nám povídej o špionáži?", než nás zavřou? Nebylo by to v našich dějinách nic nového. Už jsme to tu dvakrát měli.

Jiří Jaroš Nickelli, Brno

Autor je potomek ruského legionáře