Prof. Dr. Rajko Doleček, DrSc.
X.
CO JEŠTĚ DODAT NA KONCI HOVORŮ?
Generál Mladić je velká a kladná osobnost v dějinách Srbů. Hájil statečně, úspěšně a nesobecky svůj národ v nejhorších dnech, aby znova nezažil novou genocidu, jako tu z doby 2. světové války (1941--45) ve fašistickém, ustašovském Nezávislém státě Chorvatsko (NDH). Velmi schopný a statečný vojevůdce, čestný Srb a poctivý důstojník Mladić byl vystaven špinavé propagandě ne pouze ze zahraničí, ze Západu, ale i z částí někdejší Jugoslávie, dokonce i zákeřnému očerňování z některých kruhů vlastního národa, který se s takovou statečností bránil i proti nejmocnější vojenské organizaci světa, proti NATO, která znamenala přes 600 miliónů obyvatel s obrovskou a sofistikovanou válečnou mašinérií, letectvem, politickou a finanční podporou části světových mocností, krajně drzými médii, která často šířila bez skrupulí neuvěřitelné výmysly. A při tom byl generál Mladić sebekritický, vědom si věcí, které neměly být provedeny. Jak ukázaly zprávy v tisku, při průzkumu veřejného mínění Srbska bylo 64% dotázaných proti případnému vydání Mladiće do ICTY v Haagu, a to přes všechen hrozný křik Západem placené propagandy.
Nesmí se zapomenout na krajně důležitou skutečnost, že se tandemu Karadžić-Mladić, nehledě na četná protivenství, na nespravedlnost Západu a na zlé následky Daytonského diktátu pro statisíce Srbů, přece jen podařilo vybojovat existenci "srbského státu", Republiky Srbské, byť i jako entity v BaH. Podaří se RS udržet? To bude velmi záležet na svornosti a poctivosti samotných Srbů z BaH i z mateřské země Srbska. A také na rozvoji mezinárodních vztahů, na síle Ruské federace a na úspěšnosti srbské antipropagandy, která by měla ukázat strašidelné chyby až zločiny Západu proti srbskému lidu. Nebývalá podlost a sobeckost Západu (USA, EU) v souvislosti s Kosovem a Metohijí přece jen ukázala, že většina světa byla proti uznání suverenity kvazi-státu Kosovo, počítaje v to Čínu, Brazilii, Indii a Rusko. Také se ukázalo, že na světě je nemálo poctivých a pravdymilovných lidí, kteří se nebáli říkat pravdu a kritizovat nespravedlivé kriminální postupy proti Srbům a proti těm, kteří se přes všechna protivenství cítili jako Jihoslované. Náš bývalý prezident Váciav Havel zase ukázal svoji "hodnotu" nejenom v BaH: v lednu 2010 dostal vysoké kosovské vyznamenání Zlatou medaili Ibrahima Rugovy za jeho podporu kosovským Albáncům, zřejmě i za jeho termín z roku 1999 "humanitární bombardování", za zradu srbského národa, chcete-li.
Je na čase, aby se začalo dávat Mladićovo jméno důležitým ulicím, náměstím, parkům v srbských městech a vesnicích. Zasloužil si to. Jeho fotografie by měly zdobit srbské domy a možná i domy těch, kteří se pokládali do tragických událostí v roce 1991 za Jihoslovany. Je nutné zahájit obranu jména, image poctivého důstojníka generála Mladiće doma i v zahraničí jako obhajobu pravdy. A při tom nezapomenout na všechny ty nespravedlivě souzené a již odsouzené Srby tribunálem v Haagu. Skutečné válečné zločiny musí být potrestány, ale soud, který pro tyto zločiny soudí, nesmí být nespravedlivý, zaujatý jako ICTY Tribunál z Haagu, který někteří poctiví lidé na Západě nazývají "klokaní soud" (falešný soud, který ignoruje a překrucuje principy zákona). Dokonce ho známý britský novinář .fuhILLaughland (The Times, 17. června 1999) nazval soudem darebáků (Rouge Court). Měl by se organizovat mezinárodní soud, aby soudil ty, kteří vyvolali tragédii Jugoslávie, kteří svou politikou umožnili vznik, trvání a šíření konfliktu (Albrightová, Blair, van Broek, Chirac, Clinton, Genscher, Fischer, Kouchner, Robertson, Schröder, Solana atd.). Mezi ně patří i ti, kteří zevnitř ničili Jugoslávii a zasévali tam nenávist. Dále by měli být potrestáni i ti, kteří šířili, většinou za peníze, dezinformace až vyložené lži (nepoctiví novináři, komentátoři, různé PR agentury). Možná by sem patřila i řada soudců ICTY z Haagu. Hezky to vyjádřil italský novinář Remo Urbini (Epoca, Milano, 30. března 1993): "Šéfredaktoři některých novin by měli být souzeni jako váleční zločinci."
Autor nenapsal tuto knihu proto, že jeho matka byla Srbka. Kniha je napsána, aby byla slyšena i druhá strana tragické občansko-etnicko-náboženské války v Jugoslávii, v BaH, která byla překřičena ohlušující propagandou Západu (politiků, médií) a jeho satelitů, kteří se domnívali, že mají vždy pravdn, protože mají hodně peněz a mocnou armádu. Nikdo nebyl zcela bez viny v těchto tragických událostech, ale srbský národ v žádném případě nenese odpovědnost za rozbití Jugoslávie, za vznik války. A kdyby nebylo toho ze zahraničí podporovaného násilného rozkouskování, nebylo by tolik násilí, tolik ničení, mrtvých, neprobudila by se a nezvýšila by se tolik nenávist a snaha po pomstě. Je dobré zde citovat nositele Nobelovy ceny (1961) za literaturu, člena Srbské akademie věd a umění (SANU), Ivo Andriće a jeho charakteritiky nenávisti v Bosně:
-"Bosna je země nenávisti a strachu... Osudová charakteristika té nenávisti je v tom, že si bosenský člověk není vědom té nenávisti, která v něm žije, že se leká jejího analyzování a nenávidí každého, kdo se to pokusí udělat... V Bosně a Hercegovině je více lidí, kteří jsou připraveni při záchvatu neuvědomělé nenávisti, z různých příčin a pod různými výmluvami, zabíjet nebo být zabit, je jich víc, než je jich podle počtu obyvatel a rozlohy v mnohem větších slovanských nebo neslovanských zemích... Může se zrovna tak říct, že je málo zemí, ve kterých by bylo tolik pevné víry, vznešené pevnosti charakteru, tolik něhy a milostného žáru, tolik hloubky citu, sounáležitosti a neutuchající oddanosti bez zaváhání, tolik žízně po pravdě... " (Ivo Andrić: Pismo iz 1920 godine /Dopis z roku 1920/, cit. dle knihy L. Tolstoj, I. Andrić, R. Doleček: Tri svedočanstva o Bosni /Tři svědectví o Bosně/. Beograd, 1993, str. 19-32).
Je vůbec naděje, že by mohlo znovu začít něco, podobné již trochu zprofanovanému heslu BRATRSTVÍ A JEDNOTA*/, ale ne pod tlakem a z přinucení? Co udělat, aby se probudily ty kladné síly lidské duše v Bosně (i jinde v někdejší Jugoslávii) a aby ta "Andrićova bosenská nenávist" navždy usnula bez možnosti probuzení?
(*/ základní heslo v Jugoslávii, někdy zneužívané, po válce 1941-45, aby tam lidé zapomněli, odpustili, křivdy, které na nich spáchali spoluobyvatelé země).
Knihu „Hovory s generálem Mladićem“, včetně publikace „Necenzurované obrazy z dějin Kosova a Metohie,II, si můžete objednat na tel. č. 602 711 206, nebo emailem na adrese: awiw@wo.cz
Webová stránka: www.ceskenarodnilisty.cz