Prof. Dr. Rajko Doleček, DrSc.
Hovory
s generálem Mladičem
VIII.
C U I B O N O? KDO Z TOHO MÁ UŽITEK?
Generál vícekrát rozebírali s autorem důležitou otázku, proč bylo tolik propagandy, lží a peněz zneužito "Západem" (USA, NATO, Tribunál ICTY, Evropská unie), jejich médii a státníky, satelity a vazaly, aby se očernil srbský národ a vše srbské. Byla to nepřátelská reakce na obecně kladné hodnocení statečného a svobodymilovného srbského národa a jeho dosažených výsledků během staletí jeho dějin od těch, kteří měli příliš skvrn ve svých dějinách, mezi členy svého národa, jako agresoři, pachatelé různých nespravedlností, nepravd, historických zločinů, jako sluhové různých kriminálních idejí, jako spojenci zla, jako jeho sluhové?
Zde je nutno vždy připomenout to, co by se dalo označit jako "pomsta" velkého, oficiálního Německa malému, ale statečnému Srbsku kvůli dvěma ztraceným válkám, jak bylo dříve uvedeno slovy francouzského generála Pierre M. Gallois. Zde je zapotřebí znovu připomenout "věrnost" až do trpkého konce nacistickému Německu ustašovského Nezávislého státu Chorvatsko, části bosensko-hercegovských Muslimů i kosovských Albánců, dále Mad'arska, různých SS dobrovolníků v jednotkách z Holandska, Belgie, severských SS jednotek Viking atd. Lidé z těchto zemí teď mají plná ústa ideálů demokracie a možná že podvědomě závidí Srbům jejich "čistý štít", jejich "hlídání své cti", věrnost ideálům svobody během dvou velkých válek a i ve stoletích před tím. Není nic snazšího, když jsou tu peníze v dostatku, různí Sorošové, kteří si kupují duše, mocná úřední politická ochrana a velké zahraniční informační agentury (BBC, CNN, ITN aj.), přichystané dle potřeby dezinformovat a překřičet pravdu. A pak jsou tu i různé PR (Public Relations) agentury, které za peníze udělají vše, i z ďábla udělají anděla. Jako příklad lze vzpomenout Ruder&Finn, Global Public Affairs z Washingtonu, kterou si včas, za nemalé peníze angažovalo Chorvatsko, bosensko-hercegovští Muslimové, kosovští Albánci, aby z nich udělala anděly, kteří strádají nepravostmi až zločiny Srbů (Merlino J.: Les Vérités Yougoslaves ne sont pas toutes bonnes ti dire. A. Michel, Paris, 1993). Je dobré nezapomenout ani na skandál PR agentury HiII&Knowlton, která přinesla vymyšlený příběh o vraždění kuvajtských kojenců iráckými vojáky, jak to vyprávěla dcera velvyslance Kuvajtu v USA jako očitý svědek, i když to nebyla pravda, i když tam nebyla.
Je dobré zde citovat dvě prohlášení o Srbech ve spojitosti se světovou válkou (1914-18), jednu od přátel, spojenců, a druhou od "úředních" nepřátel, Němců. Když po proražení Soluňské fronty v září 1918 srbská armáda, plná elánu, spolu s jednotkami Británie, Francie, Řecka a dalších spojenců během šesti týdnů osvobodila svou vlast, prohlásil tehdy americký ministr zahraničí Robert Lansing (1918):
-,,Když se budou psát dějiny této války, nejslavnější kapitola bude mít název SRBSKO. Srbská armáda ukázala divy statečnosti a srbský národ
vytrpěl neuvěřitelná strádání. A ta obětavost a ta vytrvalost nemohou zůstat nepovšimnuty - je nutné je odměnit..."
Když německý maršál August von Mackensen dobyl koncem podzimu 1915 Bělehrad za pomoci rakousko-uherského a bulharského vojska na druhých frontách, byl překvapen statečností a neochvějným hrdinstvím obránců Bělehradu. Nařídil, aby jim byl v Košutnjaku postaven pomník, vedle pomníku padlým německým vojákům při dobývání Bělehradu. Tento pomník i dnes stojí na místě a autor ho navštívil s generálovým synem Darkem Mladićem na jaře 2009. Nápis na pomníku říká:
-,Hier ruhen serbische Helden - Zde odpočívají srbští hrdinové + 1915."
Ví to ten drzý Richard Holbrooke, dalo by se říci ten gangster-diplomat, který měl pro Srby jen ošklivá, špinavá až vulgární prohlášení, nepřátelská řešení, který skutečně mnoho Srbů "zahalil do černé látky", nejen v BaH, ale i na Kosovu a Metohiji, který i nyní chystá pro Srbsko nepříjemnosti a zlo? Mělo by se to říci i velkým nepřátelům Srbska Hillary Clintonové a Joe Bidenovi a všem těm lidem kolem nich. Jsou vůbec schopni logicky a poctivě uvažovat, jsou si vědomi svých podvodů proti srbskému národu a jejich následků? Proč EU více méně podporuje, i když někdy kriticky, protisrbská stanoviska americké vlády? Co si asi myslí Peter Galbraith, americký velvyslanec v Chorvatsku, který zajišťoval Clintonovo schválení a pomoc při vyhnání a oloupení 200-250 000 Srbů, starousedlíků z Chorvatska v roce 1995, doprovázené masakrem mnoha z nich?
Jednou se autor náhodou sešel s generálem právě v době výročí bitvy na Ceru (srpen 1914), prvního velkého vítězství spojenců za první světové války. Mladić, velký znalec dějin srbské armády, se zeptal autora, jestli ví, jaké jasné rozkazy vydali a co řekli svým vojákům ještě jako generálové a po vítězstvích už vojvodové (maršálové) Stepa Stepanović před bitvou na Ceru (hora v severozápadním Srbsku) a Živojin Mišić před bitvou na řece Kolubaře a Suvoboru. Autor to nevěděl. Generál se usmál a citoval nejdříve generála Stepu a potom svého oblíbeného generála Mišiće. Autor generálova slova zapsal a později doplnil.
-"Toto teď nenařizuji já, generál Stepa. Toto nenařizuje ani vrchní velení. Dnes v noci to nařizuje Srbsko. Srbsko musí dnes ráno za rozednění být na Ceru. "
Katastrofální porážku rakousko-uherské armády v té době dramaticky popsal známý reportér a fejetonista z tehdejších Čech, jako části Rakousko-Uherska, Egon Erwin Kisch:
-,,Armáda je poražena a nachází se na bezhlavém, panickém útěku. To není jedna poražená armáda, to je jeden rozprášený zástup, který se v šíleném strachu řítí směrem ke hranici... K večeru jsme přešli Drinu přes pontonový most... Senzační chlapci jsou ti Srbové, oni vědí, jak se brání svá zem..."
Mladić ještě připomněl rozkaz rakousko-uherského velitele útoku na Srbsko, Feldzeugmeistera Oskara von Potioreka (germanizovaný Slovinec), ve kterém zakazuje jakoukoli lidskost k srbskému obyvatelstvu.
-"K takovému obyvatelstvu není na místě jakákoli lidskost a soucit – ty jsou dokonce škodlivé... Proto nařizuji, že se během operací musí s každým postupovat s největší přísností, největší tvrdostí, s největší nedůvěrou... "
-"Vidíte, Rajko, jak takoví lidé mohou dnes vůbec mluvit o své demokracii, lidskosti v minulosti, když jejich dědové byli takoví," řekl Mladić.
Z těch dob pochází četné fotografie o popravách oběšením srbských mužů i žen (!) po celém Srbsku, jako obraz postupu "rakousko-uherských nositelů kultury", německých "Kulturträgerů". O tom všem a o zvěrstvech okupantů psal ve svých zprávách, ve své knize ,Jak Německo vedlo válku v Srbsku - Osobní vyšetřování neutrála (A. Colin, Paris, 1915) i velký švýcarský přítel Srbů, původem z Německa, Rudolf Archibald Reiss, profesor kriminalistiky z Lausanne. O utrpení Srbů v Bosně a Hercegovině (procesy, loupení, věšení, vyhánění z domovů, koncentrační tábory) za války (1914-18) napsal Vladimír
Ćorović ČERNOU KNIHU (Crna knjiga) (Djurdjević, Beograd-Sarajevo, 1920).
Tady Mladié nemohl, aby necitoval rozkaz pro kolubarsko-suvoborskou bitvu svého oblíbeného generála Živojina Mišiće po vítězné bitvě třetího vojvody (maršála) srbské armády. Bylo požitkem poslouchat Mladićův výklad o těchto událostech. Jako by tyto události při svém vysvětlování prožíval, dával jim dynamiku, jako bychom právě byli ve štábu Mišićovy armády, těsně před zahájením velké bitvy a fenomenálního vítězství v prosinci 1914. Nezapomněl podotknout, jak generál Mišić nařídil, aby si vojáci na připravených pozicích odpočali, aby se najedli, aby se v chladných prosincových dnech zahřáli horkou "rakijou" (hlavně šljivovicou, slivovicí) a vařenými suchými švestkami. Autor při tom velmi vzpomínal na Ćosićův román "Čas smrti", který před lety vyšel i u nás. Rozkaz generála Živojina Mišiće před bitvou:
-"Rozhodl jsem se, že zítra, 3. prosince ve 3 hodiny ráno, s celou armádou zahájím všeobecný útok na nepřítele. S tím cílem nařizuji, S PLNOU VÍROU A NADĚJÍ V BOHA, KUPŘEDU, JUNÁCI!"
Autor knihy, bohužel, už více roků nemohl mluvit s generálem Mladićem. Generál je jistě i teď velmi rozhořčen a nepříjemně překvapen, jak propaganda, včetně státníků a médií Západu, stále více šíří nepravdy o údajných srbských zločinech ve spojitosti se Srebrenicou. A jako ta "Goebbelsem tisíckrát opakovaná lež se stává pravdou", tak Evropský parlament v lednu 2009 odhlasoval rezoluci, která vyhlašuje 11. červenec Dnem vzpomínek na srebrenické oběti. Pochopitelně, jen té jedné, muslimské strany, aniž by připomněla oběti Srbů. Z nich a z jejich vůdců implicitně dělá viníky za všechno, osvědčené zločince. Jeden z těch, co připravili rezoluci, byl slovinský člen Evropského parlamentu, nějaký Jelko Kacin, v protisrbské tradici své země v posledních desetiletích 20. století. Tím jen potvrdil vazalskou roli svého státu. Pochopitelně, nikdo z předobře placených poslanců Evropského parlamentu si nevzpomíná (většina, doufejme, jen z neznalosti) na tisíce srbských obětí jednotek Nasira Oriće, vrahů z brigády Mušana Topaloviće-Caci, Juky Praziny, mudžahedínů a jejich "učedníků" z Bosny, dále Tomislava Merčepa, Branimira Glavaše, soldatesky odpovědné za četné vraždy kolem Vukovaru, během operací ,,Bljesak" a "Oluja" atd. atd. Nikdo z nich se neptá a nemá pochybnosti, odkud všude byla posbírána těla údajně Srby pobitých Muslimů kolem Srebrenici, pohrbená na mezarju, když u tohoto "sběru" nedovolili přítomnost srbských forenzních odborníků. Odkud jsou jen všechna ta těla, která se nacházejí ve skladištích v Tuzle? Jak to, že během voleb v BaH v 1996 volili Muslimové, jejichž jména byla v seznamech lidí údajně postřIlených Srby kolem Srebrenici. A nebylo jich málo. Existují údaje, že takto "volilo" kolem 3 000 mužů ze seznamů "zabitých" (viz např. M. Ivanišević: Srebrenica - July 1995. ln Search oj Truth. 2008). Píše o tom i Američan P. Brock (2006).
Na jednom ze svých posledních setkání Mladić i autor znova mluvili o příčinách tolika dezinformací a lží o Srbech, o jejich démonizaci, jak to šíří "Západ" svými úředními představiteli, počítaje v to i prezidenty, premiéry, ministry - a pochopitelně i tu masu lidí z jejich médií, kteří z dezinformacÍ až lží utvořili celý ohromný průmysl. Naštěstí ne všichni. Tady se objevil už ten použitý důležitý latinský právnický pojem CUl BONO - kdo z toho má užitek, to jednoduché PROČ?
Téměř deset roků po rozhovoru s Mladićem o cerské a kolubarsko suvoborské bitvě přišlo na otázku CUl BONO mnoho přímých i nepřímých odpovědí, například bývalého velvyslance Kanady v Jugoslávii (1990-92) .Tamese Bissetta ve spojitosti s knihou Petera Brocka: Čistění médií - Špinavé zpravodajství (Media Cleansing - Dirty Reporting. Los Angeles, 2006). Jak se jen ta kniha plná smutných pravd čte! V ní americký novinář Peter Brock zachraňuje čest amerických a západních médií vůbec, protože dokazuje, že v nich nejsou všichni neznalí, že ne všichni dezinformují až, bohužel, i lžou:
-"Zarážejícím způsobem zobrazuje Peter Brock roli, kterou sehráli západní novináři v překrucování pravdy při svých hlášeních o tom, co se skutečně odehrávalo během rozbíjení Jugoslávie. Jeho práce představuje opravdu velký úspěch. Kniha podtrhuje obrovskou moc vlivu médií na vlády, aby uskutečnily nerozumná politická rozhodnutí, která působí na skutečný průběh událostí dějin. "
Zde je nutno vyzdvihnout ještě jednoho velkého amerického novináře, Davida Bindera, který nekapituloval a který zrovna tak zachraňuje image amerických médií svými slovy na začátku Brockovy knihy:
„Peter Brock je první, kdo začal uskutečňovat ve velkém stylu nepříjemný, až hnusný úkol registrovat (morální) přestupky proti pravidlům dopisovatelů, kteří informovali o trojstranném konfliktu v Bosně 1992-1995 i o válkách ve Slovinsku a Chorvatsku, jež mu předcházely, a nakonec i o bojích na Kosovu.
Tyto (jejich) zprávy obsahují pusté výmysly, dokládají všeobecné používání pochybných zdrojů z druhé ruky a zahrnují i hanebně jednostranné líčení bojů zachycující alespoň dvě a někdy i tři skupiny protivníků..."
Je už načase, aby některý z události znalých poctivých, nekoupených novinářů, publicistů, uvedl na pravou míru dezinformace a výmysly, které šířili státníci a politici Západu, jako Albrightová, Blair, Chirac, Clinton, nebožtík Cook, Fischer, Genscher, Kouchner, Robertson, Schröder, Solana atd. atd., kolik tisíc lidí kvůli tomu zahynulo, bylo zmrzačeno, kolik domů a mostů bylo zničeno, jak se zvýšila mezietnická nenávist, jak velmi utrpěla ekologie. Jaké by to bylo počtení o zneužití moci, politické špinavosti, které by si zasloužilo zpracování nějakým moderním Dantem v jeho moderním "Pekle", kam by umístil všechny ty viníky. Machiavelli by musel být hrdý na to, kolik aktivních následovníků měl ve 20. a 21. století. .
Již ve druhé polovině devadesátých let Mladić vysvětloval hanebnou příčinu všech těchto podvodů, dezinformacÍ a lží šířených Západem o dění v Jugoslávii, o Srbech. Jeho slova byla plná hořkosti. Podle autorových poznámek z té doby Mladić řekl přibližně toto o událostech kolem Srebrenici, což by zhruba odpovídalo otázce CUl BONO, kdo z toho má užitek.
-,,Myslím si, profesore, že jsem pro to našel docela dobré vysvětlení. Údajný masakr, vymyšlená genocida v Srebrenici, se velmi dobře hodily Clintonovi, bosenským Muslimům (těm protisrbským) i Chorvatům, protože, jak se mi zdá, už i lid Západu měl až po krk toho zabíjení a ničení v bývalé Jugoslávii, v BaH. Ten lid znova "potřeboval nějakou strašnou věc", aby ho vzrušila, aby ji znovu viděl dobře zrežírovanou na TV obrazovce - anebo aby slyšel něco vůbec děsivého. A aby tak ospravedlnil větší nebo i úplné vojenské angažování Západu (NATO) proti "těm zlým" Srbům.
A museli přece nějak umlčet svědomí svých národů, obzvláště po děsivých událostech v Krajině, kdy bylo v srpnu 1995 vyhnáno a oloupeno přes 200 000 tamních Srbů a stovky z nich (přes tisíc), kteří neutekli, byly zmasakrovány.
Všechno to bylo jako jakési ospravedlnění kvůli naší údajné genocidě v Srebrenici, kvůli bezohlednému zabíjení vlastních občanů při vládou organizovaných explozích v Sarajevu s mnoha mrtvými. A toto jsme, podle nich, provedli my z RS. K tomuto trapnému přehození viny na nás přispěli mimořádnou měrou západní státníci i značná část médií (neznalost, za peníze) za halasného pokřiku onoho ilegálního, jednostranného, nepoctivého a skrz naskrz protisrbského tribunálu ICTY v Haagu (zde autor znovu připomíná slova britského novináře J. Laughlanda, který v londýnském The Times 17. června 1999 nazval ICTY Tribunálem darebáků!). Zatímco Západem a vládou v Sarajevu (a jistě i v Záhřebu) šikovně plánované a připravované události kolem Srebrenici plnily první stránky tisku a obrazovky televizí, mnohem masovější a hroznější události ve Slavonii v květnu a v Krajině v srpnu 1995 proběhly, dalo by se říci, téměř nepozorovaně, bez velkých rezolucí OSN, bez ohlušujícího křiku a výmyslů značné části západních medií.
Zatímco jsme my z VRS autobusy (a měli jsme málo benzínu) odváželi těch hodně přes 20.000 (snad až 30 000) Muslimů, kteří to chtěli, k postavením jejich armády kolem Kladjna a Tuzly, počítaje v to ženy, děti a staré lidi a vojáky,kteří se vzdali, chorvatsko-muslimské vojsko v Krajině za ničení, loupení a vraždění etnicky stoprocentně "očistilo" Krajinu, nešetříc nikoho, ani ženy, ani děti, ani staré lidi. Já jsem nikdy nenařizoval, aby byli zajatci zastřeleni, ale nemohl jsem zabránit - jak jsem vám už říkal - aby se někteří z mých vojáků nepomstili vrahům svých nejmilejších, kteří přišli o život, když Orićovy bandy řádily ve východní Bosně. Tyto vrahy moji vojáci poznali mezi zajatci.
Nepřátelé Srbů teď mohou být spokojeni, protože goebbelsovská propaganda ve světě způsobila, že se pro mnohé málo informované lidi takzvaného demokratického Západu, ohlušené propagandou a dezinformacemi, Srbové stali monstry, vrahy, připravenými na jakékoli zločiny, včetně znásilňování. Jako by někdo vymazal z kolektivní paměti německé koncentrační tábory, holocaust, zločiny jednotek SS, masové popravy v Kragujevaci a Kraljevu v Srbsku (1941), masové vrahy, jako byli Pavelić, Francetić a jejich ustašovci v Chorvatsku, Bosně a Hercegovině, hrůzy Jasanovce, Jadovna a Golubinky a všech těch jam, zločiny proti Srbům na Kosovu. Západním bossům se podařilo, že to vše má menší význam, než jimi utvořený kolosální podvod kolem Srebrenici.
Vím, že tam bylo hodně mrtvých, ale na obou stranách, což oni nechtějí přiznat. Oni vůbec nepřipouštějí, že tam zahynuly tisíce vojáků obou stran ve tři roky trvajících bojích, které ONI V ROCE 1992 ZAČALI. Jak jsem už řekl, my jsme ztratili kolem 1 200 mužů, Muslimové přes 2 000. Kdo je nutil, aby protiústavně a násilím pomohli rozbít Jugoslávii, aby od jej{ho zbytku odtrhli i Bosnu a Hercegovinu... Západ nějak zapomíná, že jim milovaní Muslimové (tzv. Bosňané) "očistili" od Srbů Srebrenici. Já zde opakuji, že tam před válkou 1941-45 žilo 50 % Srbů a 50 % Muslimů, v roce 1981 už jen kolem 29 % Srbů jako následek ustašovských masakrů a částečně i migrací. A když moje jednotky vstoupily v červenci 1995 do Srebrenici, už tam Srbové nebyli. Stejně tak bylo v roce 1992 od Srbů "očištěno" Goražde za vydatné pomoci mudžahedínů... Kam zmizelo kolem 25 000 Srbů z Mostaru? To úřední Západ skoro vůbec moc nehlásil, ani neodsuzoval. Genocidní byli pro ně následkem neuvěřitelné propagandy a velkých lží pouze Srbové...
Sarajevská vláda obětovala svůj vlastní lid, jenom aby Západ zahájil svou agresi proti naší Republice Srbské. A to se jim i podařilo, pochopitelně za pomoci západních vlád, které přece musely znát pravdu o všech těch podvodech ohledně údajně Srby organizovaných explozí v Sarajevu, o událostech kolem Srebrenici. Bossové z USA a Z části Evropské unie mohou předstírat, že jsou nestranní. Pravda, pomáhají Izraeli, ale tady přece zachraňují Muslimy v BaH, na Kosovu. Tady máte mou odpověď na to vaše CUl BONO," řekl smutným hlasem Mladić.
Autor si dobře vzpomíná na tato Mladićova slova i nyní, několik let po jejich posledním setkání. Jejich hlavní smysl si zaznamenal během těch setkání. Ví, že odpovídají pravdě. Kdyby si dnes mohl popovídat s modrookým generálem, jistě by ho potěšil článkem známého českého historika docenta Jana Pelikána "Osud Bosny a Hercegoviny zůstává stále skryt v mlhách" (Právo, 6. listopadu 2009). Pelikán se nebojí říct hořkou pravdu:
-,,Bosna a Hercegovina má šanci přežít pouze jako velmi volná federace jednotlivých etnik. Jen takový stav může v dlouhodobější perspektivě zbavit Srby a Chorvaty strachu z dominance Muslimů... Skutečné záměry Západu mají jiné pozadí. USA i EU se snaží vyjít vstříc požadavkům bosenských Muslimů a ukázat tak celému islámskému světu vlídnou tvář... aby mezi islámskými státy napravily reputaci Západu poškozenou nepromyšlenými vojenskými akcemi v Iráku a Afghánistánu..."
USA a EU organizovaly v BaH na podzim 2009 setkání na základně NATO v Butmiru za tlaku a manipulací nejen proti Srbům, ale i proti Chorvatům. Největší tlak je vykonáván proti premiérovi RS Miloradu Dodikovi, který byl pro představitele Západu před 10 lety jedinou alternativou proti srbským nacionalistům. Ve volbách Dodikova strana získala absolutní většinu. Dnes o ní západní a prozápadní zdroje propagandy říkají, že je šovinistická, dokonce i fašistická...
Tady by jistě Mladić dnes řekl: -Copak jsem neměl, profesore, pravdu s tím vaším CUl BONO?"
VÝMYSLY, DEZINFORMACE, LŽI
Těmto třem podstatným jménům odpovídá i název zprávy ze Sarajeva (říjen 1995), kterou napsal už uvedený americký zpravodajský důstojník podplukovník John Sray: ,,Prodej bosenského mýtu Americe; Kupče, dej si pozor". Tuto zprávu jsem jednou přinesl Mladićovi. V ní Sray dokonce říká: -,,Američané nebyli tak bídně podváděni od času války ve Vietnamu (jako teď v Bosně)...Celkové chápání událostí v Bosně bylo vytvořeno bohatou a plodnou propagandistickou mašinerií, která byla vedena s cl1em manipulace a tvoření iluzí, aby se podpořilo uskutečňování muslimských cílů... Média se stala od roku 1991 (muslimským) spolubojovníkem a všechny standardy objektivity zmizely během podpory promuslimského a protisrbského programu." (http:// fmso.leavenworth, army.mil /documentslbosnia2.htm). S Mladićem autor už mluvil o podplukovníkovi Srayovi v roce 1996, když dostal plný text jeho zprávy. Mladić byl velmi spokojen, když mu autor překládal její vybrané části (Mladić dobře uměl rusky, ne anglicky).
-"Moc vám děkuji, Rajko, že jste mi to přinesl. To je přece ta Amerika, kterou Srbové měli rádi, která nelže jako ten Clinton. Která je spravedlivá, protože mluví pravdu. Já a mé VRS nejsme světci, udělali jsme různé chyby, je ale strašné, jaké lži o nás vykládají Srayovi rodáci. Oni téměř závodí v tom, aby vyvolali co největší nenávist mezi Srby a Muslimy, Chorvaty... Přineste mi ještě něco od těch poctivých Američanů nebo Angličanů..."
Podplukovník Sray se děsí neprofesionality známého amerického reportéra (TV ABC) Petera Jenningse v souvislosti s jeho zprávami o Goražde. Jennings byl znám i podle toho, že jednou hlásil, že Srbové zmasakrovali kolem 100 Muslimů-civilistů v Ahmićích, v centrální Bosně. Přitom tento masakr provedly chorvatské jednotky pod velením generála Tihomira Blaškiće. Nutno sice uznat, že se druhý den americká TV ABC omluvila za svůj "omyl" a dodatečně hlásila, že masakr provedli Chorvaté, ale zprávu už slyšel celý svět a statisíce diváků tu opravu pravděpodobně nemusely slyšet. A proto pro ně vraždění v Ahmićích provedli Srbové. O Jenningsově neprofesionálním chování píše ve své knize i americký novinář Peter Brock (2006).
Další známý americký reportér-dezinformátor z časopisu The New York Times (NYT), nositel Pulitzerovy ceny, John Burns, který mluvilo tisíciletém mezietnickém a mezináboženském míru v Bosně, byl takto vyhodnocen profesorem C.G.Jacobsenem z Univerzity v kanadském Torontu: -"On (tj. Bums) projevil takové hluboké neznalosti dějin, že se lidé, kteří by věřili, že je země placatá, mohou pokládat v porovnání s nim za vševědy."
Pulitzerovu cenu získal ve spojitosti se svým interview s psychopatem Borisem Herakem, srbským vojákem, který během výslechů stále zvětšoval počty jím údajně znásilněných a pak zavražděných Muslimek. The Chicago Tribune hlásil 31. března 1993, že se Herak přiznal k vraždě 30 různých válečných zajatců a civilistů, mezi nimi tuctu mladých Muslimek, které předtím údajně znásilnil. .. Ale 22. března 1996 večerní zprávy CBS krátce ukázaly Heraka, který uvedl, že jeho přiznání neodpovídalo pravdě, že prostě lhal. Moderátor vysílání, velmi promuslimský Dan Rather, z toho neudělal žádné relevantní závěry. Jak je vidět, bylo by možné napsat tlusté knihy o dezinformacích a lžích západních médií (a, bohužel, i mnohých státníků) v souvislosti s občansko-etnicko-náboženskou válkou v BaH.
Významné místo mezi velkými dezinformátory světa ve spojitosti s událostmi v bývalé Jugoslávii v BaH v devadesátých letech 20. století zaujímají v důležité knize Petera Brocka (2006) americký novinář Roy Gutman a Chorvatka, nazývaná pěti různými způsoby jako Jadranka Cigelj, Jadranka C., Jadranka Cigev, Jadranka Cigay a Mrs. Jadranka. R. Gutman si "vydělal" Pulitzerovu cenu v západní Bosně články o "srbských koncentračních táborech smrti", z největší části určitě z doslechu z druhé ruky. I když nenavštívil tábor Omarska, napsal o něm článek jako o "Táboře smrti" podle toho, co mu vykládal nějaký Muslim Meho, který byl vzhledem ke svému věku (63 let) údajně propuštěn z tábora (?!?). Jeho druhý informátor byl nějaký Muslim Hujca, který mu vykládal o masových vraždách, jež sám sice neviděl, ale o kterých mu povídali jiní... Kromě o Omarské psal pro Newsday i o vyšetřovacím zajateckém táboře v Manjači (19. července a 2. srpna 1992), o uprchlickém táboře Trnopolje, o táboře v Brčku. V Trnopolji se zrodil skandál kolem podvodu o vychrtlém tuberkulózním Muslimovi Fikretu Alićovi, který byl ve skutečnosti filmován před ostnatým drátem, zatímco reportéři byli ZA ostnatým drátem. Tento podvod prokázali, dokonce ve formě filmu, Američan G. Kenney, Brit M. Hume a Němec T. Deichmann, který napsal i článek "Skutečná balkánská politika s falzifikovanými TV snímky" (Mediterranean Quarterly, podzim 1997).
Informace (dezinformace) Roy Gurmana o "táborech smrti" využil ředitel PR Ruder&Finn James HarfT a přihrál je největší židovské organizaci v USA. Harff o tom říká:
-"Bluf měl perfektní úspěch a židovské organizace vstoupily do hry na straně Bosňanů, Muslimů. Hned se nám podařilo udělat před veřejností znamení rovnosti mezi Srby a nacisty... Všechno jsme to upravili jako pohádku o ZLÝCH a DOBRÝCH chlapcích..."
Gutman spolupracoval s "královnou dezinformacÍ" a lživé propagandy, právničkou a aktivistkou z Prijedoru 45letou Chorvatkou Jadrankou Cigelj, která byla podle svých prohlášení a i podle Gurmana údajně vícekrát znásilněna Srby v táboře Omarska. Měla obrovskou publicitu, procestovala celou Ameriku, přednášela tam na různých univerzitách a v různých společnostech, dokonce i v prestižní Radě pro zahraniční vztahy (Council on Foreign Relations). Měla přednášky po různých zemích Evropy, pochopitelně i v Německu. Ale v jejích prohlášeních, jak o tom píše P. Brock, byla řada chyb v datech, ve jménech. Ukázalo se, že je vlastně placenou členkou CIC (Croatian lnformation Centre, Chorvatské informační centrum) v Záhřebu, spolupracovnicí ISHR (Mezinárodní společnost pro lidská práva) s centrálou ve Frankfurtu nad Mohanem. Německý novinář T. Deichmann našel dokonce jednu chybu v souvislosti s ní: 3. června 1993 byla v Minneapolis Star Tribune její fotografie se slovy "oběť bosenských Muslimů" (bylo to v době, kdy Muslimové a Chorvati mezi sebou vedli velmi krvavou válku). Zdá se, že ani tribunál ICTY z Haagu k ní neměl moc důvěry přes všechny její obrovské propagandistické snahy kolem obžalovávání Srbů za všechno možné, přes její neutuchající elán pro to. Známý finanční "žralok" a "nákupčí duší" George Soros dokonce částečně financoval její hodinový film" Vyvolávání strašidel: Příběh o znásilnění, válce a ženách". Velmi "úspěšný" film byl promítán ve 25 státech USA. Údajně dokonce dostal i cenu EMMY. Jako druhá hlavní osoba filmu, vedle Jadranky Cigelj, má významnou roli právnička Nusreta Sivac, Muslimka z Prijedoru. I ona byla údajně Srby znásilněna. Snahu jim pokazila zpráva komise expertů OSN, která z desítek tisíc údajných obětí znásilňování Muslimek a Chorvatek zveřejnila jen malý zlomek toho počtu, u kterých to bylo možné skutečně ověřit (ve zprávě celkem 126 - pozdější zprávy udávaly jen několik málo set).
Knihu „Hovory s generálem Mladićem“, včetně publikace „Necenzurované obrazy z dějin Kosova a Metohie,II, si můžete objednat na tel. č. 602 711 206, nebo emailem na adrese: awiw@wo.cz
Webová stránka: www.ceskenarodnilisty.cz