Prof. Dr. Rajko Doleček, DrSc.
IV. část
…Autor obdivoval Starovićovu neuvěřitelně úspěšnou práci v Republice Srbské při přípravě, výchově mladých, perfektně vzdělaných lékařů za pomoci vlády RS. Zde nutno uvést i velký nečekaný dar z Japonska v hodnotě mnoha miliónů dolarů, za které se do fakultní nemocnice v Srbinji (Foče) koupilo několik drahých přístrojů. S mediky i mladými lékaři, plnými ideálů, elánů, ale i skromnosti, se kterými bydleli ve stejné studentské ubytovně, často diskutovali autor i jeho žena Dobra, zdravotní sestra, o práci lékařů a sester za ztížených podmínek, kteří by chtěli co nejvíce pomoci své zemi. Bohužel, akademik Starović, autorův milý přítel, nečekaně zemřel, plný tvůrčí síly, 16. května 2005 na infarkt. Byl obětí všech těch bolestivých událostí kvůli násilí, které zachvátilo jeho milovanou Bosnu a Sarajevo.
Generál Mladić si velmi vážil akademika Staroviće, byl nadšen přípravou i výchovou lékařského dorostu v Republice Srbské (BaH), který bude nejlépe vědět, co je jejímu lidu (a jejím vojákům) nejvíce zapotřebí. Měl slova plná chvály pro práci profesora Staroviće. Tady se mu znovu hlásil jeho chlapecký sen stát se chirurgem a přirovnal svůj sen k dnešní realitě, kdy brání svůj národ, ne proti nemoci, ale proti nepřátelům.
-"Chirurg velmi často zachraňuje nemocného, zbavuje ho nemoci, nejednou ho zachraňuje i před smrtí. A i já jsem se takto snažil jako voják, abych uchránil svůj národ před zlým osudem, který pro něho chystali jeho domácí i zahraniční nepřátelé," řekl při diskusi o práci profesora Staroviće generál Mladić.
RATKO MLADIĆ - NEJTALENTOVANĚJ DŮSTOJNÍK OD 1918 DODNES
V nedávno vyšlé knize Ljubodraga Stojadinoviće "RATKO MLADIĆ - Mezi mýtem a Haagem" (Politika-Narodna Knjiga, Beograd, 2006), byla na závěr zařazena charakteristika Mladiće jako důstojníka od známého generála Radovana Radinoviće, Učitele Mladiće na velitelsko-štábní akademii. Autor této knihy sice nesouhlasí se všemi závěry o generálovi v Stojadinovićově knize, nicméně neexistuje hezčí a pochvalnější charakteristika Mladiće:
-"Byl jsem učitelem generála Mladiće na velitelsko-štábní akademii. Tam byl nejlepším žákem. Je jediným posluchačem, kterému jsem z metodologie válečného umění dal čistou desítku.
Podle mého soudu je to nejtalentovanější důstojník, kterého jsme měli od roku 1918 až dodnes. Svoji velitelskou kariéru si budoval v krajně nepříznivé souhře strategických okolností a kvůli tomu se neuplatnil jeho obrovský velitelský talent.
Má vzácnou, ne-li exkluzivní schopnost bleskového vyhodnocení situace. Jeho rozhodnutí uzrávalo v neuvěřitelně krátkém čase. Tato přednost je v každé válce strategická. Rychlost myšlenek velitele a kreativita, uskutečnění rozhodnutí rozhodují bitvu.
Nezačínal válku v rámci definované politické a vojenské strategie. Postupně vstupoval do prostředí, ve kterém se strategie utvářela, a svou velitelskou silou definoval její mnohé úseky, které byly jinak krajně nejasné.
Jeho největší handicap je v tom. že byl nejlepším válečníkem. který nesměl vyhrát válku (podtrženo autorem knihy), a válka se podle definice vede, aby se vyhrála.
Všechny faktory, které z povahy věcí musely doprovázet vítěznou strategii, byly proti Ratku Mladićovi a vojsku Republiky Srbské, dokonce i politika jeho státu.
Jeho reputace překážela mnohým. Vynikající velitelská schopnost překážela protivníkům, ale i některým vlivným lidem z vojenských a politických struktur, kteří v osobnosti Ratka Mladiće viděli konkurenta aspirujícího na nejvyšší místa. Jeho renomé nejvíce vadilo právě těm, kterým by musel být nejvíce užitečný.
Mentální struktura generála Mladiće není zločinecká. Není zločinec. V této válce mohli za daných okolností mnozí lidé uplatnit svou patologickou povahu s odvoláním se na národní zájmy zneužívat vojsko Republiky Srbské jako instituci. Ale neexistují důkazy a myslím si, že ani nemohou být, že Ratko Mladić v kterékoli části kariéry pošlapal svou původní důstojnickou etiku (podtrženo autorem knihy).
Pro nás pro všechny je dobré, zachovat si část mýtu o Ratku Mladićovi jako o člověku velkých schopností, kterého svět nechápal a jemuž hrozí zapomenutí nebo opovržení ve vlastním národě. Pronásledují ho za všechno, co se nám přihodilo, a i kdybych nevěřil v čestnost a nevinnost Ratka Mladiće, byl bych na jeho straně."
Jak krásně to napsal generál Radinović. A jak smutně zní jeho slova, že Mladić byl nejlepší válečník, který nesměl vyhrát válku. Tolik překážek, domácích i zahraničních, po tolika bojích a starostech o svůj národ. Copak to nepřipomíná jedno místo z Njegošova HORSKÉHO VĚNCE v jeho VĚNOVÁNÍ PRACHU OTCE SRBSKA (tj. Karadjordjovi, vůdci prvního srbského povstání proti Turkům v roce 1804)? Je nutno pozměnit jen dvě tři slova. aby byla dokreslena generálova tragika.
"Z velkého křoví vylézt není věru těžké lvovi,
u velkého národa se splétá hnízdo géniovi,
zde má připravenu látku, aby stvořil slavná díla,
triumfální věnec, jimž smělá skráň se ozdobila.
Hrdinovi bosenskému, Mladićovi junáckému,
mnoho toho v cestě stálo…nesměl k cíli velikému...“
PARAVOJENSKÉ JEDNOTKY
Velkým problémem pro mladou Republiku Srbskou v BaH (RS) na začátku jejího boje o existenci na jaře 1992, aby přežila a ochránila své obyvatele před násilím, aby se neopakovala vyhánění a masakry Srbů z let 1941--45, se staly i některé paravojenské jednotky. Objevily se místně, nebo pololegálně přišly ze Srbska, Černé Hory, někdy i ze zahraničí, když bylo srbské obyvatelstvo náhle a téměř nečekaně vystaveno vražedným útokům různých paravojenských jednotek Chorvatů a Muslimů. Na jedné straně bylo dobré, že chtěly pomoci v těžké situaci, na druhé straně jejich chování k nesrbskému obyvatelstvu, k Muslimům a Chorvatům, nebylo vždy nejlepší. Dalo se to jednoduše vysvětlit, že to byl následek zločinů muslimských a chorvatských tlup vůči srbskému obyvatelstvu, ale to se nesmělo tolerovat. Zákon by si jedinci neměli brát do rukou, i když zlá doba a násilí na bezbranném srbském obyvatelstvu na jaře a v létě 1992 k tomu doslova nutily. V některých paravojenských jednotkách působily i různé kriminální živly, v rámci těch 5-6 % obvyklých psychopatů ve společnosti, kteří si mohou "přijít na své" během občansko-etnicko-náboženské války, jaká po pokusu o násilnou secesi Muslimů a Chorvatů v BaH zachvátila tuto bývalou jugoslávskou republiku. Nejen prezident Karadžić, ale i sám generál Mladić měli s řadou paravojenských jednotek nejednou problémy. Tady generál Mladić rezignovaně řekl:
-"Nedovedete si představit, jak mi bylo nepříjemné, když se v těchto prvních měsících objevily problémy s některými paravojenskými jednotkami. Když sem musel intervenovat proti někdy těžce přijatelnému chování některých srbských paravojenských skupin proti nesrbskému obyvatelstvu. Naštěstí jich byla menšina, ale existovaly. Přišly, aby nám pomohly, více méně ilegálně, ze Srbska, dále tady byly naše místní skupiny, jejichž členové už pravděpodobně zažili přepady a vraždění prováděné místními Muslimy, jejich Zelenými barety, chorvatskými jednotkami. My jsme nemohli dovolit nové nespravedlnosti, ale jak jsme to měli vysvětlit těm, kteří nám přišli upřímně pomoci? Možná jim před jejich očima místní Muslimové nebo Chorvati, nebo bandy bůhví odkud, povraždili jejich rodiny, vyloupili jejich domovy, vypálili je... Nebylo jednoduché jim sdělit, že se oni, jako Srbové, nesmí chovat jako bandy ustašovců nebo jako prokletí mudžahedínové, takzvaní " svatí válečníci", kteří ve stále větším počtu zaplavovali Bosnu a učili bosenské Muslimy, jak být surovější, jak utínat hlavy. .. "
Diskutovalo se s generálem o těch 5-6 % různých psychopatů na obou stranách konfliktu, pro které to byl "příznivý čas", aby uskutečnili své patologické choutky, aby se vyžívali v různých druzích násilí. Vedle 5-6 % psychopatů tu byli i obyčejní kriminálníci, kteří přišli loupit. Na muslimské straně přítomnost tisíců "svatých válečníků", mudžahedínů, velmi zvýšila surovost, násilí, potřebu vraždit, podřezávat, mučit. Mudžahedíni měli pro takový "výcvik" v násilí i speciální tábory. Podle svých zločinů byla například známá jednotka "svatých válečníků", prapor "EI Mudžahedin", dále "Muderisova brigáda" pod velením Nazima Haliloviće Muderise. Na straně Chorvatů, ale i Muslimů válčili proti Srbům různí žoldáci, Angličané, Francouzi, Holanďané, Italové, Němci atd. Anglické noviny The Independent začínají svůj článek (10. února 1993) "Tisíce Britů, mezi nimi bývalí vojáci, mládenci-dobrodruzi a nevycvičení idioti a psychopati teď válčí v někdejší Jugoslávii". Brutální holandští žoldáci se "vyznamenali" v bojích proti srbským dětem, ženám a starcům kolem tzv. "medacké kapsy" (9. září 1993). V bojích proti Srbům kolem Vukovaru válčily mezinárodní "brigády" (bandy) surových žoldáků, dalo by se říci vrahů, např. "Kondor" a "Chicago". Na srbské straně bojoval nejeden Bulhar, Čech, Rus i Slovák. To všechno Mladić dobře věděl, bylo vidět, že s prezidentem Karadžićem, zkušeným psychiatrem, už opakovaně mluvili o těch 5-6 % psychopatů.
Zpočátku některé paravojenské skupiny, nehledě na pozdější zprávy, zajistily skutečnou pomoc, dokonce i záchranu, v nejtěžších chvílích. Tak se zdá, že "Tygrové" kontroverzního velitele Željka Ražnatoviće-Arkana, ze své základny v Erdutu ve východní Slavonii velmi pomohli na začátku bojů v severovýchodní Bosně, kolem Bijeljiny, proti vzrůstající teroristické činnosti už tehdy tam přítomných mudžahedínů. Zde je nutné uvést oddíly místních Muslimů, kteří spolu se Srby bojovali proti muslimským extremistům. Velký podíl na záchraně srbských oblastí západní Bosny (ale, bohužel, jen jedné části) měli "Tygrové" se svými tanky koncem léta a začátkem podzimu 1995, když se letectvo NATO stalo takřka součástí chorvatsko-muslimských vojsk, která nezadržitelně pronikala do čistě srbských oblastí Bosny za ničení, vyhánění a zabíjení všeho, co bylo srbské. Nečekaná přítomnost "Tygrů" nejen zastavila útočníky, ale i zahnala jejich jednotky za značných ztrát pro ně. Útočníci byli vyhnáni ze srbských oblastí (ale jen z části), které před tím plánovitě vyloupili a zpustošili, jako na přfklad z Mrkonjić Gradu, ze Šipova, z širší oblasti kolem Prijedoru. V Mrkonjić Gradu byl nalezen masový hrob Srbů se 160 těly vojáků i civilistů, která tam zlikvidovaly chorvatské jednotky. V té době byly ztraceny, díky vydatné pomoci letectva NATO, Drvar (s 88 % srbského obyvatelstva), Glamoč (79 % Srbů), Bosansko Grahovo (86 % Srbů), které připadly muslimsko-chorvatské federaci. Tamní Srbové byli vyhnáni. Lidé, kteří se snaží normálně myslet, nemohou pochopit, jak to "demokratický svět", falešně demokratický Západ, mohl vůbec dovolit. A tady, v tomto kraji, Američané zřídili svůj dělostřelecký polygon pro výcvik.
V knize "Válečná nařízení Dr. Radovana Karadžiée" (2003) je i toto krátké sdělení:
SRBSKÁ REPUBLIKA, Prezidentská kancelář
Číslo: 01-532/92
Datum: 19.08.1992
MINISTROVI VNITRA SRBSKÉ REPUBLIKY
Jsou k dispozici indicie, že ve vesnici Basteši, u Čelince, došlo k pateronásobné
vraždě civilů muslimské národnosti.
NAŘIZUJI
uskutečnit nejdůkladnější vyšetření, aby byli viníci identifikováni a předáni spravedlnosti.
Pracovníci ministerstva z Centra bezpečnostních služeb v Banja Luce, služebna Veřejné bezpečnosti v Čelinci, musí podniknout veškerá opatření pro ochranu civilního muslimského obyvatelstva obce Čelinac, které podle našich informací nemá žádnou vojenskou organizaci, ani se nepřipravuje na vojenské zásahy proti srbskému národu.
PREZIDENT Srbské republiky
Dr. Radovan Karadžié
Nicméně většina (srbských) paravojenských jednotek, které přidávaly starosti Karadžićovi i Mladićovi, nesestávala z těch 5-6 % psychopatů. Většina si upřímně přála poskytnout pomoc. Ale jejich část to prováděla špatně, nezodpovědně, podle Mladiéových slov "černobíle", nevhodně, nehumánně. Nebylo jednoduché jim vynadat, obzvláště proto, že hlavně na začátku, skutečně velmi pomohly, aby se zachránily životy nejedné vesnice nebo vesničky, před útokem chorvatských nebo muslimských band, které přišly zabíjet, loupit a ničit. Přitom ale jejich pomoc byla někdy doprovázena přehnaným použitím násilí proti druhým. Někdy byli ti chlapci disciplinovaní a chovali se slušně, ale někdy tomu tak nebylo.
Jednou si generál Mladić povídal s italským novinářem z Corriere della Sera Giancarlo Lazarinim o nějakém italském admirálovi-pacifistovi, který válku nechtěl, takže opustil armádu. Tehdy mu Mladić odpověděl:
-,,Ale kdyby někdo přepadl Itálii, jistě by bojoval. A kdyby mu někdo spálil dům, znásilnil matku, sestru, ženu, dceru, nebo zabil dítě, jistě by válčil... Nám muslimská, chorvatská a mocná světová média ze Západu vyhlásila válku. Válka je vedena za pomoci těchto médií a jejich zbraní, podobně jako za pomoci NATO letadel, která nás právě teď pozorují, aby nás mohla během noci nebo zítra napadnout..." (cit. Lj. Bulatović: "General Mladić"'. IP Nova Evropa, Beograd, 1996, str. 36).
Počáteční úspěchy Izetbegovićových lidí (jednotek, skupin), obzvláště ve východní Bosně, je nutno přičíst tomu, že se nemalý počet bosenských Muslimů už předem organizoval a připravoval na válku, částečně s cílem vyhnat srbské obyvatelstvo z východní Bosny. Nazývali se například Zelené barety, vojáci divize Handžár (podle vražedné bosensko-muslimské 13.SS divize z minulé války; handžár je 70-80 cm dlouhý nůž s oboustranným ostřím), Patriotická liga národa (PLN) bosenských Muslimů. Měli deset okresních velitelství (štábů), devět v BaH, desáté v Sandžaku (oblast mezi severovýchodní Černou Horou a jihozápadním Srbskem), které mělo zajistit spojení s Muslimy na Kosovu a Metohiji jako tzv. Zelená transverzála. Některé jednotky Muslimů se cvičily v Chorvatsku, v táborech tamního ministerstva vnitra (MUP - ministerstvo unutrašnjih poslova), od roku 1991 i ve Slovinsku (tam hlavně za peníze). Bylo známo, že Muslimové ze Sandžaku ("Sandžaklijové") byli v průměru více fanatičtí, agresivnější, v porovnání s mnohem klidnějšími "Sarajlijemi" (obyvateli Sarajeva). V letech krátce před začátkem nepřátelství se jich více než tisíc přistěhovalo do Sarajeva, kde údajně představovali jakési protisrbské "tvrdé jádro". Pro doplnění nutno připomenout, že už více než 20 let před vypuknutím násilností prý odcházelo ročně kolem 100, snad i více mladých Muslimů z BaH na "studium, doplnění vzdělání", ve skutečnosti na indoktrinaci, do islámských zemí (Libye, !rán, Sýrie, Libanon, Saúdská Arábie atd.), odkud se vraceli plni panislámských idejí. Začaly se stavět nové džamije (muslimské svatyně s jedním nebo více minarety), začínalo něco jako renesance islámu, jeho původní, přísnější formy.
Další vysvětlení počátečních "úspěchů" Muslimů a Chorvatů v Bosně, obzvláště ve východní, uvedl generál takto:
-,JNA (Jihoslovanská lidová /Marodná/ armáda) neměla žádné větší garnizóny ve východní Bosně, které by v případě větších nepokojů mohly pomoct nastolit klid. Tam byly hlavně milice, sestávající z Muslimů, Srbů, částečně i Chorvatů, a také více méně vycvičení členové TO (teritoriální obrana) se zásobami zbraní, munice a pohonných hmot. Toto „vojenské vakuum" bylo zneužito k pronásledování, na některých místech i k likvidaci srbského obyvatelstva, které bylo v té době například vyhnáno ze Srebrenici, Goražde, Žepy a z dalších měst a osad. A tady začali "pomáhat" i už přítomní zahraniční mudžahedínové (např. obsazení Goražde). Srbské obyvatelstvo bylo napadáno, vyháněno, dokonce i zabíjeno ve větších i menších osadách. Republika Srbská (RS) musela teprve organizovat své vojsko z jednotek JNA, které předtím musely opustit Slovinsko a Chorvatsko a pod nevybíravým tlakem Západu musely v krátkém čase odejít i z BaH. Do VRS, vojska Republiky Srbské, se zapojili ti Srbové, kteří byli v JNA a byli občany BaH, kteří tam trvale žili. Podařilo se jim zajistit pro VRS většinu zbraní JNA. A to na podzim 1992 znamenalo, že se válečné štěstí usmálo na nás. Skutečnou tíži prvních bojů a obrany často holého života zažily skupiny málo ozbrojených srbských obyvatel, jakýsi druh sebeobrany. Pro Srby v BaH to byla velmi zlá doba, když jsem 12. května 1992 převzal velení VRS, a to už jako generál. Právě v té době se nás hluboce dotknul osud vojáků JNA, kteří se organizovaně vraceli do Srbska, spolu se zárukami OSN a muslimského velení.
Z boční ulice v Tuzle přepadla vojenskou kolonu JNA 15. května 1992 zrádně a zbaběle bosensko-muslimská jednotka za použití vrhačů plamene. Zahynulo při tom minimálně 50 (podle některých svědků přes 100) nevinných vojáků, kteří se vraceli do Srbska. Předtím došlo 3. května k dalšímu porušení dohody a ke zbabělému útoku na vojáky JNA, přes všechny možné záruky ze strany OSN (UNPROFOR) a muslimských úřadů za přítomnosti generála L. MacKenzieho během evakuace skupiny JNA ze sarajevského velitelství 2. vojenské oblasti do Lukavici, v srbské části Sarajeva. Zase byla řada mrtvých, mezi nimi tři plukovníci JNA a jedna žena. Odpovědný za tento zbabělý útok v Dobrovolnické ulici byl nejpravděpodobněji Ejup Ganić, člen předsednictva BaH. Útok se uskutečnil v době návratu Aliji lzetbegoviće z Lisabonu, kde byla podepsána dohoda o míru pro BaH, kterou lzetbegović o několik dnů později po domluvě tehdejšího velvyslance USA v Bělehradě Warrena Zimmermana označil za neplatnou. "
Na konci Mladić řekl nahněvaně smutným hlasem:
-,,Alespoň jedna věc byla pro nás příznivá. Zatímco vojáci JNA, kteří nebyli z Bosny a museli rychle, v šibeničním termínu opustit tuto část své vlasti, Jugoslávie, zůstali nám vojáci JNA, Srbové, kteří byli v BaH doma. A z nich pak vznikla naše VRS. Jejímu výcviku a uplatnění, jejímu vedení z bitvy do bitvy jsem potom věnoval veškeré své síly a veškerý svůj čas... A tady nás Západ zase ošklivě podvedl. Zatímco JNA musela opustit BaH, početné chorvatské vojsko z Chorvatska tam zůstalo v západních částech Bosny a Hercegoviny. Západ proti tomu neměl námitky, nepřipravoval žádné rezoluce nebo sankce, jak to dělal proti nám, Srbům."
Nemálo Muslimů bylo smutných, mnozí z nich totiž měli rádi Jugoslávii, ve které se jim žilo dobře, i když se to báli při pohledu na rozvášněné davy hlasitě říct. Zřejmě čekali nějaké klidnější, smířlivější řešení situace.
Muslimský předák Ibran Mustafić, jeden ze zakladatelů Izetbegovićovy strany SDA (Stranka demokratske akcije), prožil celou válku ve Srebrenici. V sarajevském časopise Slobodna Bosna byl 14. července 1996 uveřejněn rozhovor s Ibranem, který později vyšel v berlínském Die junge Welt (27.-28. července 1996). V článku se píše o muslimské mafii v Srebrenici, která si zcela podrobila celý ekonomický i politický život ve městě a nerozpakovala se fyzicky likvidovat své protivníky i mezi souvěrci, Muslimy. V obklíčené Srebrenici Mustafić přežil dva atentáty, ten druhý ho málem stál život. Kritizoval vražedné vpády do bližších i vzdálenějších srbských vesnic ("bez nich by mnoho lidí zůstalo na životě"). Kancelář prezidenta a generální štáb v Sarajevu velmi zneužívaly Srebrenicu ve svých "politických hrách".
Prezident Izetbegović dokonce jednou tvrdil (září 1993), že mu Clinton navrhl, aby pustil Srby do Srebrenici, aby tam Srbové povraždili 5 000 lidí, a pak by se prý už Američané mohli snadno do toho vojensky pustit... Izetbegović to údajně zamítl. To totiž prohlásil bývalý šéf policie v Srebrenici Hakija Meholjić („5000 muslimských hlav za vojenskou intervenci", DANI, 22. června 1998). Ibran Mustafić byl zajat srbskými jednotkami po pádu Srebrenici a byl později vyměněn za zajatého srbského plukovníka Aleksu Krsmanoviće.
Když autor toto všechno píše a vzpomíná při tom na půvabné úsloví BRATR JE MILÝ, AŤ JE JAKÉKOLI VÍRY, je mu smutno kvůli podlosti lidí a různých státníků. Vzpomíná na hezké dny, kdy více méně svorní bratři, přes občasnou stížnost, žili více méně v míru v krásné Jugoslávii. A teď jeden druhého obžalovává kvůli skutečným nebo imaginárním zločinům, jako by závodili (dalo by se říci), kdo uvede více zraněných, mrtvých, zabitých, zastřelených, znásilněných.
KARADŽIĆŮV VZKAZ MUSLIMŮM
Generál Mladić opakovaně mluvilo tom, jak se vláda Republiky Srbské (RS) mnohokrát pokoušela nějakým způsobem zklidnit vztahy nejen s Muslimy, ale i s Chorvaty v BaH. O tom stejně mluvil i prezident Karadžić během návštěvy autora a jeho ženy v září 1996 v Pale. Důkazem toho jsou i různé doklady z "Válečných nařízení Dr. Radovana Karadžiće" (Beograd, 2003), podobně i úvod profesora Kosty Čavoškog, který uvádí i různé lsti ICTY v Haagu. Dokumenty zachycují řadu pokusů, jak udržet mír a pořádek v zemi, jak zabránit násilí, jak znemožnit činnost (některých) paravojenských jednotek a jejich organizování.
V květnu 1992 předsednictvo Republiky Srbské v Bosně a Hercegovině vyhlásilo
PROVOLÁNÍ MUSLlMŮM - APEL K PŘERUŠENÍ NEPŘÁTELSTVÍ
(Provolámí podepsal Dr. Radovan Karadžié, předseda předsednictva Republiky Srbské v BaH)
Muslimové a Muslimky,
nešťastné trhání Jugoslávie a protiústavní odtržení BaH od Jugoslávie, k tomu násilnická politika chorvatsko-muslimské koalice, nás vehnala do nejhorší z občanských válek - do mezináboženské a mezi etnické války
Trhání Jugoslávie mělo za následek transformaci BaH do tří celků. V srbské Bosně a Hercegovině bude žít větší počet Muslimů a Chorvatů, stejně tak jako určitý počet Srbů bude žít v muslimské a chorvatské BaH. Možná, že právě vy budete žít v muslimské a možná i v srbské BaH. To bude záviset na politické dohodě, která nakonec musí přijít. V této chvlli jsme v srbské BaH a máte mít stejná práva, jako mají Srbové. Četné muslimské vesnice odevzdaly zbraně a mají teď' plnou ochranu srbské armády a srbských státních orgánů. Vzhledem k tomu, že se jedná o mezináboženskou válku, vás nenutíme, abyste bojovali na naší straně, a ve všem ostatním se rovnáte Srbům. Muslimové se léčí v našich nemocnicích, které se tím stávají i jejich. Muslimky šťastně rodí děti v nemocnici v Sokolci (město ve východní Bosně). Potravu si shánějí stejným způsobem i Srbové i Muslimové, kteří nebojují proti Srbům.
Proč vy bojujete proti Srbům? Copak nemůžeme zachovat mír a počkat na politické řešení?
Proč mají vaše rodiny hladovět, žít v lesích, ve kterých vás zastihne zima? Kolik ještě zahyne Srbů a Muslimů kvůli potrhlé ideji o islámském státě, která se nikdy ani neuskuteční, protože to ani Západ nedovolí (tady se, bohužel, prezident Karadžić zmýlil), neboť Západ si přeje, abyste vy, Muslimové, zmizeli v boji se Srby a Chorvaty.
Vy jste podle krve nejbližší Srbům, protože jste vznikli ze Srbů. Copak vaše, vlastně vašich předků, přestoupení na jinou víru z nás má udělat nesmiřitelné nepřátele, i když jsme vyrostli ze stejného kmene? Vy nemáte nikoho bližšího než Srby. Kdykoli jste kvůli někomu třetímu povstávali proti Srbům, byla to vaše i srbská katastrofa. To se v tomto století stává už po třetí.
Už dost bylo utrpení. Podívejte se, jak klidně a bohatě žijí Muslimové v Bijeljině a Janje (města se srbsko u většinou v severovýchodní Bosně). Oni neválčí proti Srbům a Srbové nebojují proti nim. Po první krizi v Bijeljině extremisté zmlkli a teď Muslimové a Srbové žijí v míru a hojnosti.
Muslimové,
my si nepřejeme, abychom vás porazili a pobili, my si přejeme, abychom se s vámi domluvili. Ale musí to být pevná domluva, kterou nepošlapete, když to někdo ze Záhřebu nebo Sarajeva bude od vás požadovat. My si nepřejeme, aby vaše děti hladověly, ale i vy musíte být přáteli svých dětí a zahájit vyjednávání se srbskými úřady.
My si přejeme, abyste žili v klidu ve svých domovech, ale musíme si být jisti, že nás nepřepadnete zezadu. Proto musíte odevzdat zbraně a stát se civilisty, abyste měli ochranu, která patří civilistům podle Ženevské konvence. Podle této konvence vám dovolíme odejít ve směru, kam chcete, se všemi svými věcmi, s právem návratu, když skončí válka.
Přerušme nepřátelství, jak jsme to udělali v Bijeljině. Zahajte vyjednávání se srbskými úřady, ty mají povinnost, aby vás pochopily. Ve vašich žilách teče slovanská, srbská krev. Přerušme nepřátelství a prolévání krve, čím dříve, tím lépe.
Předseda předsednictva Republiky Srbské BaH
Dr. Radovan Karadžič, v.r.
(cit. dle knihy Miroslav Toholj: ,,Svatí válečníci a válka v Bosně a Hercegovině" /Holy Warriors and the War in Bosnia and Herzegovina!. IGAM, Beograd, 2001)
Jako doplněk PROVOLÁNÍ prezidenta Karadžiće jsou některá jeho NAŘÍZENÍ (viz VÁLEČNÁ NAŘÍZENÍ, Mezinárodní výbor pro pravdu o Radovanu Karadžićovi, Beograd, 2003).
Srbská Republika Bosna a Hercegovina PREZIDENTSKÁ KANCELÁŘ Pale,14.07.1992,
Všem obcím oblasti Goražde,
Starostovi obce...
Všechny vesnice, ve kterých chorvatské a muslimské obyvatelstvo odevzdá zbraně a nemá úmysl proti nám bojovat, musejí požívat plnou ochranu našeho srbského státu v Bosně a Hercegovině. Všechnu odpovědnost musí nést starostové obcí.
Předseda předsednictva
Dr. Radovan Karadžić
Telegram byl předán obcím následujícím způsobem:
1. Goražde - rádiovým spojením
2 Foča - radioreléovým spojením
3. Han Pijesak - telefonem
4. Sokolac - teleprintem
5. Rogatica - rádiovým spojením
6. Višegrad - rádiovým spojením
7. Rudo - radiorelé do Foči, pak rádiovým spojením
8. Čajniče - radioreléovým spojením
Poslední vzkaz byl předán 14.07, v 15.30 hod.
Plukovník Milorad Kotlina
PS. Navrhuji obeznámit informační média
Srbská Republika Bosna a Hercegovina
Číslo 01-352/92
Pale,23.07.1992
Na základě ústavního pověření, v souladu s převzatými závazky na konferenci v Londýně
NAŘIZUJI
1.) K civilnímu obyvatelstvu jakékoli národnosti, které neprojevuje agresivní a bojovou činnost proti našemu vojsku a civilnímu obyvatelstvu, srbské úřady se musejí chovat v souladu se zákonem a Ženevskými konvencemi.
2.) Veškerému obyvatelstvu, které odevzdá zbraně a souhlasí žít v klidu a podle zákona, musí být umožněno zůstat ve svých domovech a mít naši ochranu.
3.) Obyvatelstvu, které si přeje přestěhovat se z oblasti bojové činnosti dočasně nebo trvale do nějakého jiného kraje, se musí přestěhování umožnit.
Je nutno domluvit datum a cestu, po které se obyvatelstvo bude pohybovat, musí se zajistit plná bezpečnost civilistů v pohybu.
4.) Upozorňuji všechny představitele úřadů v SAO (Srbská autonomní oblast) Birač na jejich velkou odpovědnost před zákonem při uskutečňování tohoto i všech ostatních nařízení v souladu se zákonem a Ženevskou konvencí.
Předseda Předsednictva Srbské Republiky BaH
Dr. Radovan Karadžić
SRBSKÁ REPUBLIKA BOSNA A HERCEGOVINA - PREZIDENTSKÝ úŘAD 13. červen 1992
JEHO EXCELENCI Dr. BUTRUSU GHÁLÍMU
Fax 99-12-12-963-4879
Vaše Excelence,
Dovolujeme si podat Vám informaci o našem nejnovějším služebním rozhodnutí zakázat všechny paravojenské skupiny, které nesouhlasí s naší politickou kontrolou.
Jak se můžete přesvědčit, pokoušíme se zastavit tragédii etnických konfliktů v Bosně a Hercegovině na různých relevantních úrovních. V tomto smyslu je přiložené rozhodnutí v souladu s našimi energickými snahami, abychom co nejrychleji zastavili válku v Bosně.
Velmi si vážíme mírotvorné role sil OSN a uděláme vše, co je v naší moci, abychom dokázali takovou snahu.
S úctou
Dr. Radovan Karadžić
Nebylo jednoduché zastavit činnost některých paravojenských skupin, i když nepůsobily nepřijatelným způsobem ve své oblasti. Jako příklad lze uvést:
NAŘÍZENÍ
K PROVÁDĚNÍ VYŠETŘOVÁNÍ O ČINNOSTI PARAVOJENSKÝCH SKUPIN V OBVODECH OBCÍ GACKO A NEVESINJE
1.) Nařizuje se Ministerstvu vnitra Srbské republiky Bosna a Hercegovina, aby provedla vyšetření o činnosti paravojenských skupin na obvodech obcí Gacko a Nevesinje.
2.) Po zakončeném vyšetřování podá ministerstvo předsednictvu podrobnou
zprávu o zjištěných skutečnostech v obvodech uvedených obcí.
Číslo: 01-223/92
3. července 1992
předseda předsednictva
Dr. Radovan Karadžić
Knihu „Hovory s generálem Mladičem“ a publikaci „Necenzurované obrazy z dějin Kosova a Metohije“, II., si můžete objednat na tel. č. 602 711 206, nebo mailem na adresu: awiw@wo.cz
Webová stránka: www.ceskenarodnilisty.cz