Milan Křesadlo
Z historie věrně zachycené panem Haškem známe, že plemeno Palivcovo nebyli žádní blbci. Měli jen předobré české srdce a mysleli to tedy pro všechny dobře. A tak po strašném osudu mocnářů je najdeme dnes roztroušené po celém světě.
I zde se zpívá „Znám já jednu hospodu, tam nechodí se pro vodu…“ a v téhle hospůdce či „pabu“, v poangličtěné češtině, na rohu toho lacinějšího Londýna točí také jeden od nás. Jenomže jak ekonomie a bankéři světa tíží, i on se dostal do presu, a tak si vyslechněme následující ekonomickou úvahu.
„Pane Palivec, jedno bahno s rumem po staročesku – v týhle anglický bídě!“ zahlaholil pan František Fištrůnek a dosedl tvrdě do měkce polštářované „captain chair“ pro zhýčkané zadky.
Po celodenní dřině shánění práce či kšeftů začal ve skoro kalichovské atmosféře pookřávat. Zasnil se, že zítra snad přece jen něco sežene, i když ty fronty dva a půl miliónů nezaměstnaných se mu moc nezamlouvaly. Skoro by to bylo lepší v penzi, zatoužil. Ale kdo dneska ví. Nic není jistého.
Protáhl se nicméně majestátně s rovnýma nohama nataženýma před sebe.
Co se to ale děje?
„Pab“ skoro až na dvě tři osoby prázdný, a pan Palivec se k němu nějak nehrne. Naopak, ošívá se jaksi za pultem a hledí do pokladny, jakoby on František Fištrůnek, krajan a stálý zákazník, tu ani nebyl.
Zvedl se tedy a zamířil směrem k pultu.
„Pane Palivec, asi ´ste mně přehlíd´. Máte toho dneska nějak sakra hodně. Nechtěl ´sem řvát na celou hospodu, tady to přece neni jako na Žižkově či ve Vr, a máte nóbl salon.“
Dobrý hospodský Palivec se napůl otočil: „ Á, helou Franto…“
„Jeden „bitr“ třeba bez rumu, nějak ztrácim náladu i pít…“ zaopakoval pan Fištrůnek (pozn. red. „bitr“ je běžný název pro hořké anglické pivo v kvalitě přibližně našeho ležáku).
Pan Palivec se dootočil k panu Fištrůnkovi:
„Františku nenatočím…“
„Probůh pane hospodský, co se děje…“ zděsil se Fištrůnek.
„Víš Františku, že mi visíš tři stovky? Vono furt „hospodo nalej a napiš to na futro“! To bejvalo. A ty mi nesplácíš! Víš ´sou těžký doby a já si taky nemůžu pučovat, banky ´sou teď moc vopatrný.“
„Secsakra - tři stovky, řikáte? Vopravdu, kdo by to řek´. Co mám dělat? Lítám jak čokl a vo práci nezavadíš, a hrdlo nesvlažíš kecama pánů co mluvěj krásně leč blbosti. Pamatujete pane Palivec, jak to kdysi krásně namaloval a napsal ve vlasti vo tý řecký rétorský škole pan Neprakta? Jako, co řek´ učitel žákovi: Mluvíš krásně leč blbosti! Jó to bylo za totáče. Vono je to všude stejný, viďte. Všude je chleba vo dvou kurkách a papaláši sou tady jako tam na jedno brdo, či ´eště horší. Kecy, kecy, kecy!“ málem se rozhorlil neanglicky pan Fištrůnek, „ no, a co ale uděláme s tím pívem pane Palivec?“
„Pane Fištrůnek bez peněz do hospody nelez, to věděli už naši předkové. Dokuď nezaplatíte dluhy tak prostě nenaleju!“ zvýšil hlas pan hospodský skoro už úředně, „já nejsem nějakej Rothschild, abych moh´ furt pučovat…“
No to je rána.
„Nemáte sirky pane Palivec,“ zapýtal pan František, „abych si zapálil. Mně to pak líp myslí…“
Palivec jen ukázal na cedulku se zákazem kouření v restauračních místnostech. Zahlodalo v něm ale dobré české srdce a podal Fištrůnkovi krabičku se sirkami: „´Děte si zakouřit na záchod a otevřete si vokýnko, já nechci mít žádný voplejtačky s ouřadama.“ Dodal odměřeně.
František vzal a vykročil směrem k toaletám.
Zde otevřel poslušně okénko, zašátral po kapsách a vytáhl pomačkanou krabičku s posledními dvěma cigaretami. Zased a zvedl z radiátoru noviny, které tu někdo odložil. G20, G8, euro, dluhy na dluhy a půjčky na dluhy a pořád dokolečka.
„Hergot, hergot“ – pomyslel, když škrtl a vydal první baf, „všude jenom samý nabídky, kupte si na karty, a jak to má ale jeden splácet, když ztratí zaměstnání? Už se člověk nemůže ani poveselit u píva. Secsakra, hergot samec. A furt si všichni pučujou, jen já najednou nemůžu…???“
Ve Františkovi Fištrůnkovi se po první cigaretě rozběhla kolečka pod jeho ustaraným čelem. Dobou ztrápený mozek začal jeho situaci srovnávat se světem, a nejednou se mu zatočily v závitech geniální tahy G8 a G20 a všech těch nažehlených panáků a obstarožních byť elegantně oháknutých panen se sebevědomými úsměvy, jak je viděl na fotografiích.
Mozek přece jen zaprodukoval! Stopnul nedokouřenou druhou retku. Upravil se. Zavřel okénko a spláchl špačky.
To je ono! Když mohou oni mohou jiné, pročpak ne ty Antoníne – Františku?!
A vracel se kurážně do nálevny.
„Pane Palivec podívejte se, vám jde přece o živnost a aby se všechno točilo, že jó.“
Pan hostinský překvapeně, ale souhlasně přikývl.
„Tak podívejte“, už s prosvětlujícím se přesvědčivým tónem začal navrhovat muž bystrého fištrónu pan František Fištrůnek:
„Víte že si rád přihnu a ´sem rád veselej, ale že ´sem jinak z gruntu poctivej chlap a chci vám dluh splatit.
Podívejte, víte co, pučte mi pět stovek.
Já vám z toho ty tři stovky hned splatím a dvě stovky máme na byznys. Točte se pardálové! Ať ´sme trochu světoví, jako ty G20!!!“
Hostinský Palivec se nestačil ze vskutku skvostného nápadu Františkova ani vzpamatovat – řešení je to moderní, jistě stojí za uváženou – a pan Fištrůnek už rozjařen světácky poroučí:
„Hospodo nalej, a pro všechny a na mý konto! Ať žije ekonomie!!!“
Chytrost nejsou žádné čáry, tak už se psalo v dávném žurnále Letem světem.
Ábr die koncen!
Webová stránka: www.ceskenarodnilisty.cz E-mail: vydavatel@seznam.cz