Média
nás zásobovala do posledního detailu o nepokojích v Egyptě a Libyi.
Mlčela
však o revoltách a příkladné ukázce občanské revoluce,
která se odehrála před
dvěmi lety na Islandu, kde občané donutili
odstoupit vládu a přepsat ústavu.
Právě proto, že případ Islandu
je modelem občanské revoluce, byl tento případ
ututláván. Cenzura
revoluce na Islandu je nejlepším důkazem jak se zachází
s
informacemi, které můžou být nebezpečné pro politickou a
ekonomickou elitu.
Na
Islandu lidé rezignovali na jakoukoliv podobu vlády, velké banky
byly
znárodněny a bylo rozhodnuto, že lidé nezaplatí dluhy, které
vytvořili politici,
protože je to problém špatné finanční
politiky, ne lidí.
V
nové ústavě bylo zakotveno, že občan je hlavním politickým
protagonistou, nikoliv politik. Island je v současnosti
nejlepším příkladem mírové a důstojné reakce veřejnosti proti této
moci, která dovedla zem i celý svět ke krizi. Islandský model,
který ukazuje, že politici musí mít strach z reakce lidí,
pakliže nebudou jednat ve
prospěch nich. Ne ale strach o život ale
o svoji kariéru.
Umlčená fakta o Islandu:
V
roce 2008 byla znárodněna největší banka.
Měna se zhroutila, trh pozastavil
svou činnost. Země zkrachovala.
2009.
Obrovské protesty před parlamentem, lidé donutí k rezignaci předsedu
vlády
a celý jeho vládní blok. Politici volají po splacení dluhu
vůči Británii a Nizozemsku a to ve výši 3.500 milionů eur, což je
částka, kterou má zem zaplatit v příštích 15 letech s 5,5% úrokem.
Rok
2010. Lidé jdou do ulic a vybojují si zákon o
obecném referendu.V lednu
2010 ho prezident odmítne ratifikovat, a
oznámil, že ho bude konzultovat s EU.
Lidé jdou znovu do ulic. V
březnu se koná referendum, jehož výsledek je, že 93% lidí odmítne
zaplatit dluh vůči Británii a Holandsku.
Vláda
byla donucena k tomu, aby zahájila vyšetřování, které má vyřešit
právní
odpovědnosti státních představitelů za krizi. Dojde k
zatčení několika vedoucích
bankéřů a manažerů. Interpol vydal
rozkaz a všichni zúčastnění bankéři opouštějí
zemi.
Lidé dávají
dohromady novou ústavu, která není kopií dánské ústavy jako to
bylo
doposud. Ústavodárné shromáždění složené z lidí přímo
volených lidmi zahájilo svoji
činnost v únoru 2011 a předložilo
návrh ústavy na základě konsensu a doporučení.
Musí být schválena
parlamentem, který byl vytvořen po nových volbách.
Toto je stručná
historie islandské revoluce: odstoupení celé vlády,
znárodňování
bank, obecné referendum, uvěznění odpovědných lidí za
krizi a přepsání ústavy
přímo občany.
Co
se stalo na Islandu bylo pozorováno politiky jako je Merkelová,
Sarkozy,
Cameron, Zapatero, Berlusconi a další a vyhodnoceno jako
nebezpečné pro jejich zkorumpovaný systém.
Bojkot informací o Islandu byl striktně dodržován tisíci novináři
v rámci veškerého korporátního tisku, rozhlasu a televize.
Masmédiím
vladní vyjednávači údajně nabídli i v některých zemích
daňové úlevy výměnou za
mlčení.
Ale přesto přese všechno se
islandská revoluce šíří po celé Evropě. Postavila se
tomuto
zkorumpovanému a neudržitelnému systému a dává světu lekci z
opravdové
demokracie. Po celém světě bude známa a oceňována, dříve
nebo později, a to
navzdory vládě politických a ekonomických elit,
které zapříčinily celosvětovou
krizi. Touha po svobodě nezná
hranic. Přeložil Rudolf Černý z
http://www.votoenblanco.com
Španělsko, protesty, demokracie, Česko…
Na Hyde Parku(ČT24) proběhla velmi informativní beseda se španělskou dvojicí o protestech ve Španělsku; nejde jen o 15M, Španělsko a pomoc rozšíření protestů jinam, ale spíš o to si spolu uvědomit celkovou krizi současné tak zvané demokracie jako celého systému; tak zvaných voleb, s někým nějak navrženými kandidáty, s kvalifikací chtíče moci, ale většinou bez potenciálu uspokojit své materiální požadavky na volném trhu.
Voleb pro volby, kde zvolení systémově kašlou na ty, kteří je volili, s limity profesionálních politiků, jako zaměstnání, v tzv."zastupitelské" demokracii a také jejich zákonité korupce, médií jako služky neveřejných zájmů neveřejných elit, které informují o zástupných problémech a quasi-událostech... Ale tváří se jinak! Na obrazovce v pořadu proběhly nepochopitelně surové zásahy proti nebránícím se demonstrantům, o kterých jsme nic v médiích, plných "lidských práv" neslyšeli, nebylo to v Rusku ani Číně... zato posloucháme na BBC/CNN stejné kecy kolem dokola a vidíme hodinu stejný obrázek malého tryskáče s Ratko Mladičem, to jsou "zprávy", kterými nás krmí, abychom žili v jejich virtuálním světě - ale že se rodí nové vnímání politiky, to vědět nemáme... Že jsou média skrytě řízena není konspirační teorie, jak to hezky shazují, ale denně potvrzovaná realita. Lidé, zvl. mladší, touží po přímější demokracii, nikoli podnikání v politice a získávání a prodávání neférových výhod...
Bohužel, nejsme ve Švýcarsku, kde jsou funkční termíny krátké, v úřadě se pak musí moc makat a jde o osob.finanční ztrátu, je to tedy oběť... Proto dočasně a krátce. A vsadím se, že téměř nikdo nevíme, kdo je ministr zahraničí, ani president. Není ani důvod, nic se nestane.
Je toto příležitost pro menší stranu, jako třeba SZ, zoufale potřebující témata k oslovení kohokoliv neideologizovaného?Asi ne pro Jacques-havloidní-gendero-lidskoprávní kliku, skloňující holocaust, Romy a Tibet, když se to hodí k deklaračním, válcovacím a zastrašujícím účelům, ale ignorující utrpení tř.Palestinců, v mnoha směrech dnes v podobné situaci. Ale špička vývoje už je jinde, aniž by to pro-atlantičtí pravdoláskaři pro nás předem nastolili a pře(d)žvýkali.
A kontrolovali, zatím. Přitom by to mohlo oslovit novou, aktivní generaci přemýšlejících lidí. Podobné akce se chystají i u nás. Jakou že to máme Orwellovskou mediokracii, která se pořád sama chválí a propaguje a nám stále opakuje, jak jsme z ní všichni nadšení, když nic jiného lepšího neexistuje..? Zlé jazyky tvrdí, že to je vlastně rafinovaná EURO-AM diktatura v přestrojení za demokracii, nebo její karikatura... Možná se v sobotu na Václavském náměstí, nebo jinde, jindy, objeví i starší, zklamaní lidé, vedle těch idealistických mladých a dají třeba protestu větší hloubku...
Vít Rossignol, Czech free press, 4.6.2011
Vítr španělských demonstrací vane z Islandu
19. květen 2011 El País Madrid
Mladí Španělé, kteří doposud zůstávali pasivní, konečně zaplavili ulice. Protesty posledních dní, které vypukly v předvečer komunálních voleb, se inspirují revoltou, která vedla k pádu vlády v Reykjavíku.
Oscar Gutiérrez
Hördur Torfason se jednoho říjnového dne roku 2008 v hlavním městě Reykjavíku vydal do Althingu, jak Islanďané nazývají svůj parlament. V té době už největší banka v zemi Kaupthing měla za sebou bankrot a islandský finanční systém byl vzhůru nohama. Torfason se s kytarou chopil mikrofonu a otevřel tak kanál, jehož prostřednictvím mohli občané toužící vyjádřit svou nespokojenost z propadu, který země zažívala, říct nahlas, co si mysleli. Následující sobotu Torfasova iniciativa shromáždila na stejném místě desítky lidí. O sobotách žádali lidé kolem hnutí Hlasy rozpuštění parlamentu a konání předčasných voleb, čehož bylo nakonec 23. února 2009 dosaženo.
Reptání islandského občana proniklo do hrdel tisíců demonstrantů, kteří se 15. května sešli hned v několika španělských městech. Mezi množstvím sloganů bylo možné nalézt hesla jako „Vzhůru Španělsko, stejně jako Island“ a explicitní „Naším vzorem je Island“. Islanďané nezůstali jen u slov. Otřásli základy vládní moci, pronásledovali bankéře, kteří je nechali zbankrotovat, a v referendu o vrácení dluhu Velké Británii a Holandsku ve výši 4 miliard euro řekli jasné „ne“. A to není vše: Vytvořili shromáždění 25 volených občanů, kteří měli provést ústavní reformu. Paralelně se silně mediálně pokrývaným arabským jarem, které zachránil neovladatelný kanál sociálních sítí, se odvíjela celá jedna tichá revoluce.
Ale ti, co volají po opravdové revoluci, nežijí jen na Islandu, který má sotva 320 000 obyvatel. Zastřešující organizace, která jednotlivé mobilizace vede, Democracia Real Ya! [Opravdovou demokracii hned!], zformulovala ve 40 bodech své návrhy, které jdou od kontrol parlamentního absentérismu přes zrušení zákona Sinde [kontroverzní zákon na ochranu autorských práv] až po snížení vojenských výdajů. Toto hnutí vedlo k vytvoření již zhruba 500 organizací všech možných zaměření. Ale žádné strany. A také žádných odborů. Průvody jsou stále početnější, aniž by je někdo skutečně vedl. Ostatně podobně tomu bylo dříve u odpůrců globalizace či zastánců alternativního způsobu života, kteří dnes deset let po zapojení organizace Attac – jež protesty podporuje – do Světového sociálního fóra z brazilského Porto Alegre, fungují podle skromnějšího scénáře, protože soupeří se stařičkým a elitistickým Světovým hospodářským fórem ve švýcarském Davosu.
A toto všechno se odehrává závratnou rychlostí přes Síť, která znásobila ozvěnu nespokojenosti a otevřela cestu hackeraktivismu kolektivů, jakým je například Anonymous, který o sobě dal vědět zejména během kampaně na obranu Juliana Assangea, když jeho členové napadli společnosti jako PayPal či Visa. Na druhou stranu také byli na počátku povstání v arabském světě, aby umožnili obejít cenzuru tuniské a egyptské diktatury. Zatímco v arabských zemích vyrostly a vyspěly a zatímco se mladí Francouzi, Italové, Angličané a Řekové vydávali do ulic, aby vyjádřili svůj nesouhlas s politikou úsporných opatření, kterou Evropa reagovala na silnou hospodářskou recesí, Španělsko čekalo.
První vlaštovkou byla iniciativa Nolesvotes [nevol je], která se snaží zabránit tomu, aby se volební urny zaplnily hlasovacími lístky stran jako PP, PSOE a CiU. Iniciativa obviňuje strany z toho, že využívají volební zákon k tomu, aby se udrželi v parlamentu s „takovou úrovní korupce, která je ve Španělsku alarmující“. Následovaly je výzvy hnutí jako Avaaz či Actuable za volební kandidátky bez kontroverzních politiků. A v aktivitě pokračovalo zhruba 2 000 mladých, kteří se účastnili pochodů Mládeže bez budoucnosti 7. dubna, jež představovaly předehru větších demonstrací, které mají proběhnout 15. května hned v několika španělských městech.
„Až vyrosteme, chceme být Islanďany!“
křičel minulou neděli 15. května jeden z organizátorů v čele průvodu mladých i méně mladých lidí, rodičů i dětí, studentů i pracujících, nezaměstnaných i důchodců. Na Islandu uběhlo mnoho sobot, než došlo ke změnám, které občané žádali. Španělsko si prozatím prožilo svou neděli a úterý.
Hnutí 15-M odvozuje svůj název od demonstrací, které se konaly 15. května ve zhruba padesáti španělských městech a na nichž se sešly tisíce studentů, důchodců, špatně placených zaměstnanců a nespokojených občanů pod společným heslem „No les votes [Nevol je]“. Demonstranti reagovali na výzvu platformy Democracia Real Ya a mobilizovali se prostřednictvím sociálních sítí, jako je Twitter nebo Facebook. Organizátoři se rozhodli protesty opakovat každý večer až do neděle 22. května, kdy se uskuteční komunální a regionální volby.
Volební komise označila 18. května shromáždění na madridském náměstí Puerta del Sol za nelegální, protože by v době voleb mohlo „narušit předvolební kampaň a svobodu občanů“, nicméně „vzbouřenci“ se rozhodli v okupaci náměstí pokračovat. „Mimo zákon“, reaguje na titulní straně ABC. Konzervativní deník soudí, že tu „důvody k nespokojenosti v době krize jistě jsou“, ale za problémy nese „objektivně“ zodpovědnost „levicová vláda, a nikoliv ‚systém‘“, který kritizují demonstranti. „Ze sociologického hlediska levicově orientovaní“ demonstranti nevolají po „změně vlády, ale po radikální změně modelu, což je způsob vedoucí k deformaci, a tím pádem zúžení demokratického rámce: buď levice, nebo reforma systému“.
„Vláda umožnila zakázanou demonstraci a PSOE [vládní socialistická strana] podporuje protesty,“ upozorňuje El Mundo na titulní straně. Na stránkách konzervativního deníku poukazuje Victoria Pregová na to, že „demonstranti překvapivě nezaměřují svůj protest proti vládě, ale proti vládnoucímu systému, bez identifikace zodpovědných osob“, přičemž veřejné mínění naopak v průzkumech připisuje vinu vládě. Jak ale podotýká Pregová, političtí představitelé se o běžné občany moc nestarali, „protože nevyšli do ulic. Právě pouliční demonstrace ve skutečnosti nahánějí našim představitelům strach, nebo je dokonce dohánějí k panice.“
Webová stránka: www.ceskenarodnilisty.cz E-mail: vydavatel@seznam.cz