Hlasy proti vyhnání

Hlasy proti vyhnání Němců mohlo být slyšet po roce 1945 od politiků, církevních činitelů a humanistů různých zemí. Odsoudili tuto nespravedlnost, která byla spáchána proti Němcům v poválečném období  po rozhodnutí Postupimské konference. Naše příspěvky v novinách na toto téma byly často přetištěny v místních novinách a opakovaně žádány našimi krajany po přednáškách profesora Grulicha. Grulich již několik let uvádí výroky papeže Pia XII ., kardinála Aloise Müncha , papežského zástupce v Německu a později prvního nuncia , které byly shromážděny v Německu, ale také protest italského politika Dona Sturza a četné hlasy ze zemí Beneluxu ,Skandinávie a anglicky mluvícího světa.

Nyní Grulich představil ne nové, ale zapomenuté protesty proti vyhnání v Nidda. Známé texty, zejména od papeže Pia XII. a biskupa Aloise Müncha, doplnil svou dřívější citací pozdějšího kardinála Müncha, otázkou z jeho pastýřského listu z 30.března 1947: "Co jsi udělal proti ďábelskému opatření nucených deportací z domovů, na protest proti strádání a utrpení v míře, která nemá v historii obdoby?"

Münch byl v roce 1946 Piem XII. odeslán do Německa, ale musel ještě zůstat další rok jako biskup ve své diecézi Fargo v Severní Dakotě. Téměř ve stejnou dobu, a to dne 28. března 1947 napsaly noviny "Houston Chronicle" v Texasu: "Vyhnání celého domácího obyvatelstva Východního Německa loutkovou vládou v Polsku představuje zločin proti lidskosti, který vyžaduje restituci."

V témže roce se četl v maďarských kostelech  pastýřský list arcibiskupa Józefa Mindszetyho  ze dne 9. září 1947: "Z naší země jsou vyháněny masy loajálních německých lidí narozených v naší zemi. Toto hanebné dílo, které se nesmazatelně zapíše do dějin, je nyní prováděno s důrazem."

Z dalších církevních činitelů cituje Grulich známého pátera Werenfrieda van Straaten, který byl už v roce 1947 v belgickém klášteru Tongerlo povolán na pomoc německým vyhnancům. Obořil se na nespravedlnost vyhnání nevinných lidí jako na dědičný hřích Evropy a napsal 10. května 1950 v novinách "De Maas Bode" v Rotterdamu: "Byl to zločin a šílenství, dohánět osmnáct milionů lidí ke smrti, otroctví a vypálit a zničit jejich domovy!"

Grulich řekl, že jednotlivé údaje v prohlášeních o vyhnaných závisí na úrovni znalostí těchto autorů o tématu a zemích, takže celkové počty se liší. Takže Cain Wilson v "Křesťanském století" ze dne 14. prosince 1949 v Chicagu mluví jen o německých vyhnancích z Německé říše: "Vyrvání a vyhnání více než šesti a půl milionu lidí neznamená nic jiného než to, že je to jedna z nejkrutějších a nejkatastrofálnějších událostí tohoto 20. století".

V témže roce vedoucí oddělení uprchlíků Světové rady církví, Elfan Rees , v přednášce na univerzitě v Ženevě, došel k závěru: "Spojenecký mír připravil o domov více lidí, než nacistická válka".

O rok později je uvedeno v usnesení poslanců švédského parlamentu v polovině března 1950 prohlášení Kerstin Hesselgrenové,  delegátky 76 švédských ženských organizací: "Skutečnost, že miliony lidí v Evropě jsou vykořeněny a trpí, znamená obžalobu všech, kteří to tolerují."

Grulich nakonec cituje Alberta Schweitzera. Ve své předmluvě k americkému vydání "Dokumenty humánnosti od doby masového vyhánění" (Dokumente der Menschlichkeit aus der Zeit der Massenaustreibungen), která byla vydána v New Yorku v roce 1954, napsal: "Velké vlny barbarství proběhly v tragické době Druhé světové války na různých částech zeměkoule. ... Jako přímý důsledek války a Postupimské dohody, učiněné  dne 8. srpna 1945, bylo 14 milionů mužů, žen a dětí německého původu vyhnáno z těch oblastí, které byly jimi a jejich předky obývány po celé generace ".

Angelika Steinhauer, Vídeň/Geiss-Nidda, 19. prosince 2016

https://drive.google.com/drive/folders/0B6WOVlZO-HqxcmYxNWlBZVJsaGc

Pro České národní listy volně a kráceně přeložil P. Rejf