Když jsem byl na „rekreaci“ v jáchymovských dolech v první polovině 50. let, na první tábor, po předcházejícím téměř roce prožitým ve věznicích, jsem přišel z jara v r. 1954, měl jsem možnost uvidět na vlastní oči jak německé zločince, tak i české retribučáky. S nimi se žádný poctivý český mukl zásadně nestýkal. Na jejich rukou zpravidla byla nejen česká krev. Mezi Němci byli i mladí lidé. Někteří z nich mluvili též česky, samozřejmě tou německou češtinou. Sami nevěděli, kam patří. Později jsem se dozvěděl, že jde o několik mladých lidi z českého pohraničí, okupovaného Němci v r. 1938.
Jednoho z nich jsem poznal i blíže. Psal se rok 1956, bylo to někdy kolem Velikonoc. Tehdy při nástupu táborový rozhlas oznámil jména několika muklů, kteří se měli ve stanovenou hodinu dostavit k táborové korekci. Byl jsem mezi nimi. Nebyl jsem překvapen. Odmítl jsem fárat, poněvadž po úrazu v šachtě v lednu téhož roku jsem ještě nebyl doléčený. A tak jsem nastoupil, myslím pětidenní trest.
Brzy jsem zjistil, že v mém sousedství, ve vedlejší cele, je řízný německý mladík, který každý den zřejmě konal vojenská cvičení. Německé povely, německé písně se pravidelně opakovaly. Nebyl tedy sám, ale se svými dřívějšími lety, které prožil v Hitler Jugend (HJ, Hitlerova mládež). Jinak to byl docela normální kluk, o něco starší než jsem tehdy byl já. Dalo se s ním mluvit. Poznal jsem však, že drill, jenž v Hajot získal, v něm ještě zůstával. Co do něj nahoukali, se ještě z něj ozývalo. Přesto jsme spolu občas promluvili. Času jsme měl zde již na krátko, v srpnu 1956 jsem odešel „do civilu“.
¨
Představa o tom, že kluci z HJ byli jen normálními „dětmi“, které musely vstoupit do této organizace, ve světle faktů neobstojí. Část z nich byla ještě na konci války fanatiky, jiní pak na válečné události se dívali střízlivě. Stýkal jsem se s jedním z nich, jmenoval se Franta, jinak mu říkali Franz. Pocházel ze smíšené rodiny. Matka byla Němka a otec Čech. Toho pak poslali do práce do Němec a matka řídila početnou rodinu. Jednoho dne se Franta mezi námi objevil v hajot uniformě a s dýkou. Společně s námi pak hrál fotbal i jiné klukovské hry. Byli jsme kamarádi, Netajil se, že v HJ se mu nelíbí, že je raději s námi. Franta může sloužit jako příklad, který se obvyklým představám o HJ zcela vymyká. Zřejmě se nikdy Němcem necítil.
Byli však i jiní, těch bylo mnohem více. Vyprávěli o tom, jak Hitler, až Rusové budou před Berlínem, je smete novými zbraněmi a Němci válku zcela jistě vyhrají. Byli i Češi, s německou krví, kteří se za války přihlásili k Němcům. Na jednoho z nich si vzpomínám. Byl to takový střízlivý a zcela neprůbojný kluk. Jeho starší bratr sloužil, jak mi sdělil, v německém válečném námořnictvu. Ale co se nestalo? V květnových dnech 1945 chodil s československou vlajkou. Zdůrazňoval, že jeho bratr již dávno utekl z námořnictva, že celá rodina jsou Češi. Myslím, že jim to nepomohlo a museli do odsunu. Franta s celou rodinou se pak přestěhoval do pohraničí.
Nyní k jinému obrazů hájoťáků. Víme, že jejich fanatismus dovedli nacisté využít. Z nich byla složená panceřová divize „Hitlerjugend“. Bojovala tvrdě na západní frontě. Později členové HJ bojovali v Berlínu. Řadu z nich vyznamenal sám A. Hitler. Mnozí padli, aniž co mohli na výsledku války změnit. Někdy na přelomu let 1944 a 1945 Goebbels dával za příklad jednoho mládežníka, který požádal spojeneckého vojáka v západním Německu o čokoládu, aby odvedl jeho pozornost a mohl ho zastřelit. V tom Goebbels spatřoval hrdinství hodné následování.
Viděl jsem i německý film, který se jmenuje „Most“. Skupina hájoťáků bránila most před postupující americkou armádou. Výsledkem byly zcela zbytečné ztráty na obou stranách. Ale abychom se vrátili do republiky. V květnových dnech roku 1945 ne nemnozí členové HJ se zúčastnili na akcích proti českým povstalcům. Jak na některých místech na Moravě, tak i Čechách, konkrétně v Praze, se podíleli na vraždách českých lidí. Zabíjeli. Chladnokrevně a s rozmyslem a zabíjeli s gustem. To jsou fakta, je jich mnohem více, ale pro pochopení mentality hájoťáků ta uvedená stačí.
Z některých členů HJ nacismus časem vyprchal, jiní v jeho ideovém odkazu kráčí životem. Ti jsou dnešní společnosti, ale nejen té české, velmi nebezpeční. Dejme si na ně pozor!
Dr. O. Tuleškov
Webová stránka: www.ceskenarodnilisty.cz E-mail: vydavatel@seznam.cz