Historie zrady

• vyškovský německý jazykový ostrůvek 1918-1946

V.

PhDr. Václav Šůstek, CSc.

Přesídlení německého obyvatelstva z Vyškovska

Někteří současní autoři pojednávající o přesídlení Němců často přebírají názory landsmanšaftu a snaží se dokazovat, že poválečný radikální nacionalismus byl podněcován představiteli osvobozeného Československa.

Předchozí kapitoly ukazují, že český národ měl trpké zkušenosti s fašistickým Německem a jeho pátou kolonou uvnitř ČSR, která pomáhala k rozbití demokratického Československa, k nastolení okupační moci, k prosazení politiky nacismu a rasismu směřující k likvidaci slovanských národů. To nezbytně vyvolávalo obavy před dalším soužitím s německými fašisty a jejich pomahači. Představa Němce – československého občana, demokrata a spolubojovníka proti fašismu - se s prohlubováním nacistické okupační politiky, kdy nebylo téměř rodiny, která by nebyla postižena německými represemi – popravou, vězněním v koncentračním táboře či zavlečením některého příbuzného na otrocké práce do Německa -, represemi vrcholícími vyhlazováním celých obcí (Lidice, Ležáky a další), postupně měnila a Němci byli vnímáni jako nepolepšitelní krutí nepřátelé.

Válečná zvěrstva nacismu, utrpěná příkoří i nesmírné majetkové škody vyvolávaly protiněmeckou nenávist. V podmínkách tehdejší doby se u české společnosti nacházelo jediné řešení – nekompromisní rozchod Čechů s českými Němci podle Postupimské dohody.

Po osvobození vystoupil na manifestaci ve Vyškově 24. června 1945 tehdejší náměstek předsedy vlády Klement Gottwald a 6. července náměstek předsedy vlády Msgre dr. Jan Šrámek. Klement Gottwald ve svém projevu navázal na zkušenosti českého obyvatelstva spojené s vystěhováním vesnic na Drahanské vysočině, provedené německými okupanty. Prohlásil, že to byly pokusy o soustavné vypuzování českého lidu z české půdy a o další německou kolonizaci, “aby v případě vítězství Německa mohl být český národ vyhlazen a rozprášen”. Dodal, že “jen díky obětavosti a nesmírné chrabrosti sovětského lidu a Rudé armády … byla německá bestie zdolána … vláda českých věcí se opět vrátila do českých rukou”.

V dalším poukázal, že vláda po šesti týdnech vykonala poctivý kus práce, vydala zákon – dekret o konfiskaci půdy Němcům, Maďarům a zrádcům. Zdůraznil, že “vláda chce docílit toho, aby česká půda se vrátila do českých rukou všude tam, kde byla cizáky uchvácena a ukradena … zákon dává možnost, abychom definitivně s konečnou platností odčinili nejen Bílou horu, nýbrž dali do českých rukou i onu půdu, kterou před mnoha sty lety na pozvání českých panovníků dostali němečtí kolonisté.” Půda se dostane těm, kdo ji ke své výživě potřebují, sami ji umí obdělávat a svým bojem ve prospěch národa si ji zaslouží.

Informoval, že v nejbližší době vydá vláda další dekret – zákon o osídlování německé půdy, a “potom na Vyškovsku budete moci osídlit ten ostrůvek komořanský. Při osídlování německé půdy se bude postupovat podle stejného principu a rozhodovat o tom bude rolnická komise okresní a s definitivním rozhodnutím buď národní výbor, nebo komise zemědělská.”

Zdůraznil, že vláda ve smyslu svého programu a za pomoci všeho lidu chce vybudovat republiku od základů ve smyslu politickém, hospodářském a sociálním.

Objasňoval rovněž, proč agrární strana nemá v nové republice místo: “Vedení agrární strany se v nejkritičtějších dobách postavilo na stranu nepřátel republiky, zradilo a zaprodalo ji, potom také většina z nich po celou dobu v čele s Hrubým Hitlerovi sloužila, proto z těchto důvodů v nové republice nemůže mít tato strana místa.” V dalším ujistil, že hanba a potupa, kterou na sebe uvalilo vedení agrární strany, však nepadá na členy a prosté bývalé funkcionáře na vesnici, kteří v době okupace prokázali vlastenecké národní smýšlení. Oni stejně jako všichni ostatní občané jsou rovnoprávnými členy naší velké národní rodiny a mají plné právo účastnit se veškerého politického, hospodářského a kulturního života.

Vláda projevila podporu rolnickým družstvům všeho druhu, která byla vytvořena prací, příspěvky a penězi drobných zemědělců, aby sloužila vlastním členům. Současně podpořila utvoření jednotného zemědělského svazu, který by hájil zájmy rolnictva. Dále všechny vyzval k účasti na překonávání škod způsobených okupací a válkou a k výstavbě nové republiky. (Spolupráce – list Vyškovska č. 1 z 28. VI. 1945.)

6. července vystoupil na manifestaci ve Vyškově s projevem náměstek ministerského předsedy vlády Msgre dr. Jan Šrámek. Vycházel z činnosti československé vlády v emigraci a její úlohy v rozvíjení zahraničního odboje: “Nesměli jsme zapomínat, že národ … který sám nezápasí a nebojuje o své osvobození, této svobody není hoden…” Objasnil úlohu a význam vojenského zahraničního odboje. Poukázal, “že právě německá menšina roznítila celý požár světové války”. Prohlásil, že z hlediska zajištění míru a bezpečnosti budeme hledět přesídlit naše Němce. “Pro útlocitné slovanské srdce to vypadá … tvrdě. Němce, kteří trpěli a s námi bojovali proti fašismu, zde necháme. Řekneme jim, že budou mít taková práva, jaká mají naši Češi v Německu po celá desetiletí a staletí, tj. žádná.” Vysvětlil, že zásadovost a tvrdost je podmíněna tím, že “nesmíme nechat vzniknout novému požáru světové války. Nová republika bude státem slovanským, republikou Čechů a Slováků, státem naprosto demokratickým se všemi občanskými svobodami. Lid musí mít všechna práva … k tomu je nutná svoboda osobní, hospodářská, svoboda tisková, shromažďovací, svoboda náboženského vyznání. Všechny tyto svobody pro občany, ale žádné pro kolaboranty.” V závěru vyzval k jednotě a spolupráci na budování osvobozené republiky. (Hanácká spolupráce z 20. VII. 1945.)

Oba náměstci předsedy vlády vycházeli z vládního programu Národní fronty, z úkolů probíhající národní a demokratické revoluce. Objasňovali postup řešení poválečného uspořádání lidovědemokratické republiky k překonání všech pozůstatků okupačního režimu a válečných škod. Vládní program a dekrety prezidenta republiky vycházely z mezinárodních dohod a postupně řešily úkoly k zabezpečení vítězství nad fašismem a okupačním režimem v podmínkách Československa. Přijatá opatření postihovala nepřátele českého a slovenského národa, Němce a Maďary, kteří vyvíjeli činnost proti svrchovanosti, samostatnosti, bezpečnosti a obraně ČSR, nacistické zločince a zrádce. Kdo se dnes snaží podsunout prezidentu E. Benešovi a náměstku předsedy vlády Kl. Gottwaldovi podněcování k nacionalismu, zkresluje historickou pravdu a staví se na pozice poraženého fašismu a jeho pomahačů.

K nejdůležitějším úkolům všech protifašistických sil sdružených v Národní frontě patřilo po osvobození zrušení všech správních a násilnických orgánů a institucí vytvořených režimem okupantů a zrádců, zřízení nových orgánů státu a veřejné správy – lidem volených národních výborů. Vláda Národní fronty ve svém programu, přijatém 5. dubna 1945, uvádí: “Ve své domácí politice bude vláda vycházet ze základního článku československé ústavy, že lid je jediným zdrojem státní moci. … Vláda bude budovat veškerý život na základě široce demokratickém, zabezpečí lidu všechna politická práva a povede neúprosný boj za vymýcení všech fašistických prvků.” (Program nové československé vlády Národní fronty Čechů a Slováků. In:Sbírka dokumentů, s. 9 – 29.)

Rozhodujícím článkem lidovědemokratického zřízení se staly národní výbory. “Tyto lidem volené, pod neustálou kontrolou lidu stojící a až na další lidem odvolatelné národní výbory budou v obvodu své působnosti spravovat všechny veřejné záležitosti. … Vláda bude svou politiku uskutečňovat přes národní výbory a plně se o ně opírat.” (Tamtéž.)

Národní výbory se staly orgány lidové moci. V okruhu své působnosti prováděly očistu veřejného života od kolaborantů a zrádců, řídily obnovu národního hospodářství, organizovaly rozvoj školství a kultury.

Na zasedání ONV ve Vyškově 10. května 1945 byla věnována pozornost vytváření orgánů lidové moci v německých obcích a zajištění bezpečnosti občanů. Byly zřízeny komise k soupisu majetku Němců, fašistů, kolaborantů a zrádců. (Okresní archiv Vyškov, Protokoly ze zasedání ONV, K V5/1 1945.)

18. května byl vydán zatykač na představitele okupační moci ve Vyškově. Byli to A. Appelt, JUDr. J. Bergmann , W. Buresch, P. Cernak, J. Drabek, dr. K. Feike, H. Granzer, Fr. Haas, Fr. Hanenstein, L. Heinerle, K. Janoschek, J. Kettner, H. Knőtig, K. Matzal, Fr. Pospischil, Fr. Rossak, E. Schatek, Jar. Taborek, M. Tobias, E. Zorn, J. Žerdecky a Ing. Zd. Zmenova.

V další dny byl vydán zatykač na dr. Fikeho a Werdenitskovou (22. května), na učitele Neckaře z Rybníčka a lesního správce Kameníčka z Nových Dvorů (25. května). (Tamtéž.) Současně byla ustavena komise pro zkoumání činnosti ředitelů a učitelů škol v období okupace.

Pod vedením kolonizačního referenta Chalupy zahájily komise soupis německého majetku. 18. května bylo protokolárně zapsáno 22 nemovitostí německých příslušníků. 25. května schválil ONV jmenování prvních jedenácti národních správců u jedenácti usedlostí v Terešově.

Kolonizační referát vedl od 1. 6. 1945 Vojtěch Celý a komisař M. Tomášek. Postupně docházelo k jmenování národních správců na usedlostech v jednotlivých obcích německého ostrůvku. Správním komisařem obcí ostrůvku byl jmenován Hradský.

Z členů národního výboru v Hlubočanech a Terešově byla ustanovena společná správní komise pro Hlubočany a osadu Terešov. 10. 7. 1945 rozhodl ONV jmenovat ve všech obcích německého jazykového ostrůvku mimo Komořany a Čechyni (kde byla silná česká menšina) šestičlenné správní komise. K zamezení šíření nepřátelských zpráv bylo 22. května 1945 rozhodnuto odebrat Němcům a fašistům radiopřijímače. Ze stejného důvodu bylo rozhodnuto nepovolovat německé bohoslužby a kázání v Rostěnicích faráři německé národnosti. (Protokol ze zasedání ONV.)

Přes postupné ustanovování národních správců do zemědělských usedlostí mohli němečtí vlastníci nadále pracovat ve svém statku i v místě pobytu. ONV vypracoval návrh mezd německým zaměstnancům a způsob jejich vyplácení. Funkcionáři nacistické strany a okupantského režimu, pokud neuprchli, byli soustředěni do tábora zajištěných osob. Část jich byla po prověření okresní vyšetřující komisí propuštěna. 22. 6. 1945 tak bylo propuštěno 24 osob. Komise také rozhodla o přemístění německých dětí do 14 let z tábora zajištěných do dětského domova ve Vyškově. Na základě kladného šetření okresní vyšetřující komise vydal ONV 59 osobám osvědčení, že se na ně nevztahuje platnost nařízení o Němcích. V roce 1946 bylo vydáno dalším 11 osobám osvědčení o vynětí z nařízení o Němcích a zamítnuta žádost o vynětí 14 osobám. (Protokol ze zasedání ONV 1946.)

V září 1945 ustavil ONV funkční komisi pro odsun Němců. Byla složena z okresní vyšetřující komise, bezpečnostního referenta ONV a evakuačního důstojníka ministerstva vnitra. Odsunová komise pracovala ve složení: Fr. Gabrlík, Fr. Chládek, Dominik Kaláb, npor. Fr. Myška, Fr. Slavíček, V. Švarc, K. Vejmola.

Rostoucí počet žadatelů o úpravu československého státního občanství občanů německé národnosti vedl k ustavení prověřovací komise. Stalo se tak 1. února 1946 a v jejím čele byl předseda ONV R. Podaný; jejími členy byli dále K. Vejmola, V. Celý a B. Sedlák, členové rady ONV. (Okresní archiv V5 K 214, č.j. 198 A/72.)

V přípravném období pro přemístění německého obyvatelstva komise pro přesun spolupracovala úzce s místními orgány pověřenými zemědělským osídlováním. V lednu 1946 byla uskutečněna v Kučerově, Komořanech, Hlubočanech, Rostěnicích a Čechyni kontrola německých usedlostí, ve kterých nebyli ustanoveni národní správci. V období nedostatku potravin zde bylo zabaveno 27 697 centů obilí a olejnin, 77 kusů hovězího dobytka, 55 vepřů a desítky kusů drůbeže. (Protokoly ze zaedání ONV Vyškov 1946, zápis z 25. I. .)

Na základě výnosu ministerstva vnitra z 5. listopadu 1945 č. B-300/1183 uskutečnil ONV jmenný soupis všech osob německé národnosti a sestavil kartotéku evidenčních listů. V evidenčních lístcích a ve jmenném soupisu byly osoby německé národnosti roztříděny do několika kategorií tak, aby osoby nepřátelské a nespolehlivé mohly být odsunuty dříve.

ONV k 15. září 1945 sestavil seznam všech Němců podle jednotlivých soudních okresů (Bučovice, Slavkov a Vyškov). Celkem bylo Němců 2970, z toho 571 mužů, 1609 žen a 790 dětí do 14 let.

Po ustanovení národních správců a počátkem zemědělského osídlování německých obcí byla část práceschopných Němců zaměstnána zejména v zemědělství a průmyslu na vyškovském okrese.

Přemístění se nevztahovalo

- na příslušníky československých vojenských jednotek národnosti německé;

- na osoby, které se prokázaly, že do 10. 2. 1946 podaly žádost o zachování československého státního občanství;

- na manželky a děti československých státních občanů žádající o vrácení československého státního občanství, na manžele žen české a slovenské národnosti a jejich děti;

- na Němce, kteří se v době zvýšeného ohrožení republiky … přihlásili v úředním hlášení za Čechy nebo Slováky. (Dle Směrnice min. vnitra č.j. B 300/1990.)

Jedinou výjimkou z německých občanů v jazykovém ostrůvku byl Fr. Kutscherauer, krejčí ze Zvonovic č. 48, příslušník československé zahraniční jednotky ve Francii. Po porážce Francie byl vězněn v koncentračním táboře Dachau, později pod dohledem nasazen na práci ve Vídni v roce 1944. Společně s celou rodinou byl vyňat z nařízení o Němcích. Překonání nacionalistických vlivů bylo u něho podmíněno novým poznáním a skutečností v jiném prostředí. (Okresní archiv, K V5 66 č.j. 192/66.)

K 15. září 1945 byl v jednotlivých obcích německého ostrůvku stav následující:¹

Obec	Celkem počet	Mužů	žen	Dětí do 14 let
Čechyně	216	50	99	67
Hlubočany	383	77	183	123
Komořany	265	44	126	95
Kučerov	378	73	188	117
Lysovice	253	38	171	44
Rostěnice	290	49	146	95
Zvonovice	156	30	71	55
Celkem	1941	361	984	596

(Okresní archiv Vyškov, K 15 č.j. 188 I, Počty obyvatel a Seznam Němců k 15.IX. 1945.)

Přemístění podléhaly také duchovní osoby německé národnosti, faráři v Rostěnicích a Komořanech. Jejich jména však nejsou v seznamu přemístěných Němců. Podle protokolu ONV Vyškov měl rostěnický farář Fr. Rodl potvrzení o antifašismu. ONV rozhodl 3. srpna 1945 nepovolovat německé kázání a bohoslužby v Rostěnicích.

V Kučerově byl farář české národnosti Vybíhal, jeho kuchařka byla Němka Ida Hubeová, která získala československé státní občanství. (Okresní archiv Vyškov K V5 66, Protokoly ze zasedání ONV 1945 a 1946.)

V průběhu roku 1945 dobrovolně a ilegálně přecházeli do Rakouska také někteří Němci z Vyškovska.

Podle seznamu občanů bylo z přemístění vyňato celkem 184 osob ze smíšeného manželství nepodléhajících odsunu (na základě jejich žádosti o československé občanství). V jednotlivých obcích to bylo následující: Čechyně 42 osob, Hlubočany a Terešov 40, Komořany 32, Kučerov 9, Lysovice 16, Rostěnice 13 a Zvonovice 32 občanů. Jména jsou uvedena ve spise. (Okresní archiv Vyškov, K V5 66 č.j. 192/66.)

Tento stav je potvrzen spisem ministerstva vnitra z 31. 12. 1946, kde na základě podaných seznamů osob žijících ve smíšených manželstvích a úlevách pro některé osoby německé národnosti byly zaslány legitimace pro 94 rodin a pro 3 jednotlivé osoby v okrese, celkem 97 legitimací. Ministerstvo vnitra současně připomnělo, že “do seznamů měla být pojata veškerá smíšená manželství v jednotlivých obcích okresu, a to i ta, z nichž 1) manžel Němec jest případně internován, 2) jest nezvěstný, 3) byl již odsunut a rodina zůstala zde, 4) jest v soudní vazbě, 5) jest mimo území republiky (př. válečný zajatec) nebo z jiných důvodů žije odloučeně od rodiny”. (Okresní archiv Vyškov, spis č.j. B 300/23732-46.) Z přemístění byly vyňaty na základě návrhu obvodního lékaře osoby nemocné a přestárlé.

V období před přemístěním byly s hlavou rodiny sepisovány na MNV a ve správních komisích jednotlivých obcí protokoly, kde vedle poučení, jak se připravit, mohli se vyjádřit k místu přemístění. Protokoly sepsali komisař politické správy M. Tomášek a F. Molínek.

Před soustředěním k přemístění do sběrného střediska ve Vyškově byl představitel rodiny písemně uvědomen, který den bude do sběrného střediska přepraven, že si může vzít svršky nezbytné k uspokojování životních potřeb a k vykonávání zaměstnání (do 80 kg na osobu), potraviny na sedm dní, hotové peníze, nejvýše však 1000 marek, a drobné upomínkové předměty. Každá osoba měla být řádně oblečena, obuta a měla mít odpovídající přikrývku, dále jídelní misku, příbor a osobní doklady.

Do sběrného střediska je i s jejich zavazadly odváželi noví osadníci na vozech. Přemístění německého obyvatelstva na základě rozhodnutí postupimské konference z 2. srpna 1945 a podle konkrétního plánu Spojenecké kontrolní rady v Berlíně z 20. listopadu 1945, která rozhodla, že odsun Němců z Československa proběhne od ledna do října 1946, organizovaly pak československé úřady.

První vagóny z Vyškova byly připojeny k transportnímu vlaku 29. května 1946. Transportní vlaky měly vždy 40 vagónů pro přemísťované osoby, jeden vagón s potravinami na cestu, jeden vagón pro doprovodnou stráž a jeden vagón pro zdravotní službu. V jednom vagónu mohlo být nejvýše 30 osob, v jednom transportu nejvýše 1200 osob. Transporty z jižní Moravy směřovaly přes Prahu do americké okupační zóny v Bavorsku.

Přehled transportů Němců přemístěných ze sběrného střediska Vyškov

Ze sběrného střediska ve Vyškově bylo celkem přemístěno 2436 Němců.

Podle trvalého bydliště se jednalo o 37 Němců z Brna, 4 z Olomouce, 2 z Prostějova; po jedné osobě z Moravské Ostravy, Moravské Třebové, Svitav a Nového Jičína. Z Vyškovska bylo přemístěno celkem 2389 osob německé národnosti, z toho 14 Němců z Vyškova, dva z Rousínova a dva ze Slavkova. Z německého jazykového ostrůvku bylo přemístěno 2371 osob německé národnosti. (Okresní archiv Vyškov, K V5 66, Seznamy osob v transportu…)

Příprava a průběh přemístění Němců vyžadovaly mimořádné úsilí revolučních orgánů lidové moci, ONV ve Vyškově, jeho komisí, MNV a správních komisí v jednotlivých obcích. Přemístění proběhlo ukázněně a bylo dobře organizováno. ONV se na svých zasedáních postupně zabýval potrestáním nacistických zločinců a přemístěním Němců. Odsunovací komise požádala 20. září o souhlas, aby odsouzení Mimořádným lidovým soudem v Brně s trestem do pěti let byli rovněž přemístěni. 4. října 1946 pak projednal a povolil přemístění u 25 Němců potrestaných lidovým soudem trestem do deseti let. Nepovolil přemístění Vl. Janala z Vyškova, odsouzeného na 12 let. Jeho žena byla přemístěna. (Okresní archiv Vyškov, K V5/2; Protokoly ONV 1946.)

Podle přehledů Mimořádného lidového soudu v Brně C 141, kniha 1 – 8 Moravského zemského archivu v Brně bylo z Vyškovska přes 200 Němců za zločiny páchané proti Československu podle dekretu prezidenta republiky z 19. června 1945.

Pro informaci uvádím některé nejzávažnější případy. Okresní hejtman J. Bergmann byl odsouzen na doživotí stejně jako vládní komisař Vyškova K. Matzal. Oběma byl v roce 1954 snížen trest a v roce 1955 byli vysídleni do Německa. Vedoucí funkcionář okresu Ortsleiter J. Drabek byl odsouzen na dvacet let těžkého žaláře. V Kučerově a Hlubočanech byli za zločinné úklady proti republice odsouzeni M. Bernard na 25 let těžkého žaláře stejně jako R. Legner a J. Wittek na 20 let. Z Hlubočan byli dále odsouzeni A. Neckař, J. Rotter a M. Janeček na 15 let těžkého žaláře.

V protokolech a rozsudcích Mimořádného lidového soudu v Brně jsou zločiny Němců, fašistů a jejich pomahačů objektivně a důsledně zjištěny. Dosud však tyto skutečnosti nejsou veřejnosti známé a proti snahám o očernění naší republiky odsunutými Němci nejsou využívány. Z rozboru těchto dokumentů MLS také vyplývá, že řada drobných funkcionářů nacistických organizací nebyla souzena pro nedostatek času stanoveného pro odsun. Byli proto přemístěni bez soudu.

Podstatná část Němců přemístěných z Vyškovska byli pracující občané, kteří podlehli nacistické propagandě, uvěřili, že patří k vyvolenému národu. Svým podílem aktivně pomáhali nebo asistovali při zradě demokratické republiky, podíleli se na likvidaci československé vlasti a zneužívali svého postavení při ponižování a zotročování českého obyvatelstva. Přemístěním německé menšiny se antifašistické národněosvobozenecké hnutí zbavovalo silné a zfašizované německé skupiny obyvatel a vytvořilo podmínky pro konsolidaci osvobozené lidové a demokratické republiky.

Okresní národní výbor ve Vyškově na svém zasedání 10. prosince 1946 schválil vyúčtování přemísťovací akce. ONV ze svých skladů zásob textilií a jiného materiálu vydal pro vybavení přemísťovaných Němců zásoby v hodnotě 5500 Kčs. Dále pak zakoupil oděv, obuv, prádlo a další materiál pro vybavení přemísťovaných za 35 194 Kčs. Ve výdajích nejsou započteny náklady na stravování.

K 10. 12. 1946 činil celkový počet přemístěných Němců 2 460 osob. (Okresní archiv Vyškov, K V5/2, Protokoly ze zasedání ONV 1946.) V souvislosti s ukončením přemísťovací akce bylo likvidováno sběrné středisko ve Vyškově, jehož velitelem byl J. Zedník.

Hromadný transfer německého obyvatelstva byl po organizační a materiální stránce náročnou operací, která si v celostátním měřítku vyžádala značné náklady. Národní banka uvolnila na vybavení přemísťovaných osob zhruba jednu miliardu marek, finanční výdaje na zajištění transferu byly propočteny na 500 milionů Kčs. (Staněk, F.: Odsun Němců z ČSR 1945-1947.)

Význam odsunu německých občanů výstižně zhodnotil dr. Eduard Beneš: “Veliká a osudová kapitola našich národních dějin, která tolikrát o nich rozhodovala, o celém našem osudu – a byla by v našich dějinách aspoň dvakrát zavinila naši národní smrt –, byla tím konečně uzavřena. Také jeden z nečekaných důsledků politiky Mnichova.” (Beneš, E.: Paměti.)

V dopise W. Jakschovi v prosinci 1942 E. Beneš zdůrazňuje: “Bylo by osudnou chybou, kdyby se začalo říkat, že to záleží jen na Češích a na tom, co udělá republika v německé věci. Němců je 80 milionů a malý československý národ nemůže žít se stálým německým revolverem na prsou.”

Prozíravost E. Beneše se projevila již v době úplné porážky nacistického Německa, kdy varoval před revanší. Tehdy se to zdálo neuvěřitelné, že by Češi mohli někdy zapomenout na hrůzy německé okupace a války.V prosinci 1945 E. Beneš varoval:

“A konečně přijdou opět, aby od očišťování přešli k útoku. Bude to nová reakce, která opět spojí útok na pokrok sociální s útokem na naši svobodu národní a lidskou. Buďte na tento útok připraveni a mějte své záznamy, své vzpomínky pohotově, neboť nikde se tolik nezapomíná jako právě v politice!”

(E. Beneš na sjezdu Svazu osvobozených politických vězňů, Praha 14. XIII. 1945.)

Použitá literatura a prameny

1. Literatura knižní

Beneš, E.: Mnichovské dny, Svoboda, Praha 1968.

Beneš, E.: Paměti, Orbis Praha 1947.

Bretholz, B.: Geschichte Bőhmen und Mähren, Brno, 1921.

Brűgel, J. W.: Češi, Němci – odsun, Praha 1990.

Butvin, J., Havránek, J.: Dějiny Československa I. – IV.,SPN, Praha 1968.

Čáda, F., Janák, J., Hladký, S.:Rousínov. Muzejní vlastivědná společnost, Brno 1982.

Čelovský B., So, oder so,Tilia, Praha 2002.

Československá vlastivěda díl II., svazek 1, Horizont, Praha 1963.

Československá vlastivěda, díl II., svazek 2, Horizont, Praha 1969.

Český antifašismus a odboj, Naše vojsko 1988.

Dějiny Komunistické strany Československa, SPN, Praha 1961.

Dějiny československé II. a III., Praha 1968.

Dokumenty k česko-německé deklaraci, Co bude následovat?, Haló noviny.

Dokumenty k počátku dělnického hnutí v Čechách 1864 – 1874, Praha 1971.

Dolenský, J.: Dějiny národa československého, Vilímek, Praha 1939.

Frajdl, J.: Germánská negativa v českých dějinách, , Praha, 2003.

Frajdl, J.: Protektorátní kolaborantské a fašistické organizace 1939 – 1945, OR KČP Praha 10, Praha, 2003.

Frajdl, J.: Nacistická persekuce v českých zemích, OR KČP Praha 10, Praha, 2003.

Frajdl, J.: Postavení německého etnika na území ČSR, OR KČP Praha 10, Praha 2002.

Frajdl, J.:Příspěvek k pangermanismu, OR KČP Praha 10, Praha 2001.

Frajdl, J.: Působení nacistické strany

Galandauer, J.: Vznik ČSR 1918, Svoboda, Praha 1988.

Galandauer, J.: Bohumír Šmeral 1880 – 1914, Svoboda, Praha 1981.

Groušl, J.: ČR a SRN na prahu 21. století, Orego 2003.

Historie dělnického hnutí v Rousínově, Vyškov 1983.

Hruška, E.: Pohoří divočáků, Futura, Praha 2002.

Hughes, M.: Hitlerovo Německo, Naše vojsko Columbus, Praha 2002.

Husa, V.: Dějiny Československa, Orbis, Praha 1962.

Kan, S. B.: Revoluce 1848 v Rakousku a Německu, Praha 1951.

Klíma, A.: Slovanský sjezd 1848, Orego, 1997.

Kočí Josef: Naše národní obrození, SNPL Praha, 1960.

Komu sluší omluva, Erika, Praha 1992.

Kopecký, V.: ČSR a KSČ, SNPL, Praha 1960.

Koschmal, W., Nekula, M.: Češi a němci, Paseka, Praha 2002.

Koutek, J.: Nacistická pátá kolona v ČSR, Naše vojsko, Praha 1962.

Král, V.: Pravda o okupaci, Naše vojsko, Praha, 1962.

Král, V.: Dny, které otřásly ČSR, Naše vojsko, Praha, 1973.

Krejčí O.: Český národní zájem a geopolitika, Universe, Praha 1993.

Masaryk, T. G., Nová Evropa, nakl. Dubský, Praha 1920.

Majskij, J. M., Mnichovské drama, SNP Moskva, 1972.

Mejzlík, J.: Novinář B. Šmeral, Novinář, Praha 1980.

Memorandum KSČ vládě republiky z 6.11.1936. In: K. Gottwald Spisy VII., SNP, Bratislava 1953.

Mikš, J., Stryjová, D.: Ztracené domovy, Tisk, Vyškov 1987.

Mikš, J.: Ve stínu hákového kříže, vlastním nákladem, Vyškov 2001.

Minulost našeho státu v dokumentech, Svoboda 1961.

Mnichov v Dokumentech I., Praha 1958.

Moravec, F.: Špion, kterému nevěřili, Praha 1990.

Műller, Fr.: Krásensko, Brno 1947.

Němec, V.: Odsun a proč, OV ČSPB Sokolov, 1986.

Norimberský proces I., ORBIS Praha, 1953.

Olivová, V.: Dějiny první republiky, Karolinum, Praha 2000.

Palacký, F.: Dějiny národa českého I. – V., Odeon, Praha 1968.

Pekař, J.: O smyslu českých dějin, Rozmluvy, Praha 1990.

Rádl, E.: Válka Čechů s Němci, Čin, Praha 1923, Praha 1997.

Retrospektivní lexikon obcí ČSSR 1850 – 1970, SEVT Praha 1970.

Sládek, M.: Němci v Čechách, Pragma, Praha 2002.

Šverma, J.: V bojoch o budúcnosť, Smena, Bratislava 1973.

Tomášek, D.: Deník druhé republiky, Naše vojsko, Praha 1988.

Vlastivěda moravská, Vyškovsko, Musejní spolek v Brně, Okresní vlastivědné muzeum ve Vyškově, Brno 1965.

Zásady národnostní politiky Hodžovy vlády. In: Národní shromáždění ČSR (1918 – 1938), Praha 1938.

Žampach, V.: Vysídlení německého obyvatelstva z Brna, OR KČP Praha 10, Praha 2002.

70 let Vyškovského gymnázia, Tisk, Vyškov 1969.

100 let Sokola Vyškov, Tisk, Vyškov 1970.

Program nové československé vlády Národní fronty Čechů a Slováků. In: Sbírka dokumentů, vydalo Ministerstvo informací, Praha 1945.

Staněk, F.: Odsun Němců z ČSR, Naše vojsko, Praha 1991.

2. Noviny, časopisy

Vyškovské noviny, ročníky 1892, 1893, 1894, 1920, 1921, 1922, 1923, 1924, 1925, 1926, 1927, 1928, 1929, 1930, 1931, 1932, 1933, 1934, 1935, 1936, 1937, 1938, 1939, 1940, 1941. 1942, 1943, 1945,;

Spolupráce (list Vyškovska) a Hanácká spolupráce 1945;

Časopis Přítomnost, ročníky 1934, 1935, 1936, 1937, 1938;

Haló noviny;

Naše pravda.

3. Archivní materiály

Moravský zemský archiv v Brně

fond: C 141 Mimořádný lidový soud v Brně;

fond: B 68 Památník četnické stanice Hlubočany, Rousínov, Komořany, Vyškov;

Okresní archiv Vyškov ve Slavkově

fond: Protokoly ze zasedání ONV Vyškov, 1945, 1946, 1947;

fond: Kroniky obcí Lysovice, Čechyně, Komořany, Kučerov, Vyškov;

fond: Počty obyvatel k 15;

fond: Seznam odsunutých Němců z Vyškovska, Karta V5 66

Příloha .1

Svědectví Čecha z ostrůvku z roku 1922

O tom, jaké byly skutečné názory a nálady německých občanů ostrůvku, výstižně svědčí anonymní dopis, jehož kopie je uložena v Okresním archivu Vyškovska. V něm si Čech, obyvatel ostrůvku, který nechtěl být z pochopitelných důvodů jmenován, stěžuje výboru Národní jednoty na poměry i rozpínavost Němců.

Píše v něm:

Slavná národní jednoto!1

Jak je bolestné, když český člověk na německém ostrůvku mezi Němci musí žít, a jaké pomoci. Takový člověk český se nemůže pohybovat, jak by chtěl, každý se na něho dívá stranou a ho za nějakého jiného člověka uvažuje. A obzvláště v této době, kdy advokáti a doktoři sem přicházejí a na schůzích a slavnostech řeční. Je to až hanba poslouchat, jak například z Rostěnic pan Kraupl, který je cestářem, je to tolik jako státní služba, a stát mu práci dal, kdežto by tu práci také nějaký český člověk poctivě dělal, ne takový zpupný člověk, který je na ostrůvku Obman des Turnvereines/2 a při každé příležitosti nadává na „Böhmische Gesindel“/3 a tedy český stát ho podporuje. Kdyby on si držel tu silnici jak se patří v pořádku.

Loňského roku, když byla v Rostěnicích slavnost, přijel tam jeden český cukrář, jak se jmenoval nevím. Kraupl ho uhlídl a hned zavolal Dr. Fleischhakera a řekl mu - „ist schon wieder da, das böhmische Gesindel, den jagen wir weg/4. Pak oba šli, k němu a obchodník se legitimoval, že může prodávat kdekoliv, zůstal, ale zato říkali to těm ordner-pořadatelům a oni zas dětem, aby u toho cizího žádný nic nekupoval, ale přesto on přece hodně prodal. 29. 6. - minulý měsíc se odbývala v Lysovicích slavnost slunovratu (Sonnenwende), při které všechny obce zastoupeny byly, i z Čechyně a Komořan, a před slavností byli hosté Krauplem uvítáni, pak se ujal slov Dr. Fleischhaker z Rostěnic. Jeho řeč byla jehlou do českého srdce, kterou on se vyjádřil a pronesl slov proti Národní jednotě ve Vyškově, jejich práci a ukázal prstem na Vyškov a přitom řekl: „Die herliche minderheitschule in Kutscherau“/5, při kterém bylo voláno fuj. Pak řekl i kdyby byla celá česká země zaplavena legionáři, oni se ohnout nedají: „Wir Deutschen sind früher als die Tschechen, das ist tschechische Lug, das die Tschechen früher da Waren, das ist ihr Prinzip nur zu lügen, das beweist die hörliche Volkszehlung“/6 a jiné, potom je varoval, aby byli sobě věrni, aby byli pyšní na svůj kroj, dokud ten nosit budou, budou z nich věrní Němci a jak ten odstraní, budou se topit, až se německá věc utopí. Ječmene se dosti pošlapalo, pak chtějí mít úlevu daně.

Slavná národní jednoto!

Nechci, aby byl ten cestář ze služby vyhozen, ačkoliv by mu to patřilo, ale chci, aby dostal jeho nadřízený důtku a budu sledovat věc nadále.

Též podobně je na Ostrůvku v hostincích, když přijde nějaká listina v české řeči tištěná, která má být vyvěšena v hostinci, kdepak to. Ta vandruje do kamen nebo na záchod, přesvědčte se sami o tom, německé plakáty visí půl roku v každém hostinci, ale český plakát musí ihned zmizet, třebas je to rozkaz od hejtmanství nebo od jiného úřadu.

Na Ostrůvku 2. července 1922 - Občan z Ostrůvku

¹ Národní jednota – organizace, která měla za prvé republiky úkol podporovat český menšinový živel ve    smíšených územích.

² Vedoucí tělovýchovné jednoty (spolku).

³ Česká sebránka.

⁴ Už je zase tady ta česká sebranka, tohoto vyženeme.

⁵ Ta nádherná menšinová škola v Kučerově. (Narážka na novou českou školu, kterou vybudovala Národní    jednota. pro české děti. V Kučerově bylo 106 občanů české národnosti a 728 německé.)

⁶ My Němci jsme byli dříve než Češi, to je česká lež, že Češi zde byli dříve, to je jejich princip lhát, to dokazuje    nesvobodné sčítání lidu (narážka na sčítání lidu v roce 1921, kterým se Němci cítili poškozeni, protože prý    bylo upraveno ve prospěch Čechů). (v něm. textu je uvedeno hörliche, má být asi hörige)

Poznámka editora: Jak se čtenáři mohli přesvědčit z rozsudku Mimořádného lidového soudu po válce, který soudil nacistické zločiny na Vyškovsku, Dr. Fleischhacker o němž je v dokumentu zmínka, aktivně pokračoval v rozvracení republiky až do roku 1939 a pak jako představitel nacistické okupační moci se podílel na zločinech proti českému národu.

Příloha :2

Tento prostor se jednou musí stát německým

(...) Příkaz, který jsem obdržel pro tento úkol (...), zní: „Musíme jednoznačně a s neoblomnou tvrdostí přivést obyvatele této země, pokud jsou Češi, k poznání, že se nemohou vyhnout té skutečnosti, že jsou příslušníky Říše a jako takoví dluží Říši poslušnost'. Němce musím přesvědčit, že tato část Říše je skutečně částí Říše. Říše jim poskytuje ochranu, svěřuje jím vedoucí roli.“ (...)

SS (SD a bezpečnostní policie jsou částí SS) jsou úderným oddílem strany pro vnitropolitické zabezpečení prostoru a vůbec nacionálně socialistické ideologie. To znamená, že kráčíme vždy o krok před většinou národa, že jsme zvlášť dobře ozbrojeni a připraveni k činu a že také víme, jak bojovat. (...) Tedy jednáme jako výkonný orgán, vědomi si Vůdcova poslání i poslání Říše, poslání, jež vede přes Velkoněmeckou říši k říši Velkogermánské. (...)

Mluvil jsem o úkolech SS. Rád bych je shrnul tímto rčením: „(Jsme) nepřátelé všech nepřátel a ochránci všeho, co je německé“; je to dáno úkolem, kterým Vůdce pověřil říšského vedoucího SS, když ho jmenoval říšským komisařem pro upevnění němectví. Když jsem převzal tento úkol v Protektorátu, tyto dva pilíře jsou základem mého poslání. (...)

Předpokladem pro úspěšné vedení této války, pro obsazení potřebných prostorů a pro ustavení velkoněmecké a Velkogermánské říše bylo vnitropolitické zajištění staré Říše. (...) Vůdce nás vedl k obsazení širokých prostorů v Evropě, což je vojenským předpokladem pro další vedení války a pro její vítězné ukončení. Musí nám být jasno v jedné věci, totiž že obsazení těchto prostorů, v každém případě alespoň jejich velkých částí, není přechodné, nýbrž trvalé (přičemž forma poměru těchto zemí k nám není důležitá). (...)

Musíme zde rozeznávat tři velké skupiny. První tvoří prostory obývané germánskými lidmi, s nimiž máme společnou krev, a tedy i společný charakter. (...) Tyto prostory jsou Norsko, Holandsko, Flandry a ve vzdálenější budoucnosti Dánsko a Švédsko. (...) Je jasné, že k těmto lidem se musíme chovat zcela jinak než vůči jinorasovým, slovanským a podobným národům. S Germánem se musí zacházet tvrdě, ale spravedlivě. (...)

Druhou skupinu tvoří východní prostory, které jsou zčásti osídleny Slovany. V těchto územích dobrota se pokládá za slabost. Slovan vlastně ani nechce, aby se s ním zacházelo jako s rovnoprávným, a je zvyklý na to, že vrchnost s ním příliš neobcuje. To jsou tedy prostory na Východě (až po Ural), které si podržíme a do nichž zavedeme německou nadvládu. ... Pak přijde Velkopolský prostor, který musíme úplně poněmčit. (...)

Nyní, když vidíme celkový obraz, vám bude zcela jasné, že nesmíme nadlouho ponechat tento česko- moravský prostor ve stavu, který by Čechy opravňoval nazývat jej prostorem českým. (... ) Němci v tomto prostoru musí být vedeni myšlenkou, že v této době, z důležitých válečných a taktických důvodů, nesmíme v jistých věcech vydráždit Čechy až do nepříčetnosti; z určitých taktických důvodů sice musíme být tvrdí, ale při tom musíme být opatrní, abychom je nezahnali do slepé uličky, ze které nemají jiného východiska než se vzbouřit. Ale naše zásadní směrnice, totiž že tento prostor se musí jednou stát německým a že Čech v něm koneckonců nemá co ztratit, musí být při všem tom jednání nevyslovena. To jsou věci, které rozděluji mé poslání ve dvě veliké a jasné etapy. První je můj bezprostřední úkol, úkol po dobu války; druhý je příprava dalekosáhlého konečného cíle. (...) To znamená, že nesmí být jediného Němce, který by něco Čechovi prominul, jak se to často stává v Říši v případě Židů. Nesmí být jediného Němce, který by řekl, že ten nebo onen Čech je slušný člověk. (...) Zda ten nebo onen Čech je slušný chlapík, budeme moci rozhodnout, až když se budeme zabývat dlouhodobým konečným řešením našeho úkolu zde, totiž otázkou poněmčení.

(...) tento prostor musí být jednou definitivně osídlen německým živlem. Tento prostor je srdcem Říše a my nedopustíme, jak nás varují dějiny, aby z tohoto prostoru byla vrážena dýka do našich zad. K definitivnímu poněmčení nehodlám říci 'použijeme starých metod k poněmčení této české sebranky', nýbrž docela věcně začneme tím, co se dá dělat zakukleně již dnes. Potřebuji rasovou inventuru, kdo se hodí k poněmčení.

Máme zde různé lidi. Někteří vykazují dobrou rasovou kvalitu a dobré smýšlení. S těmi to bude jednoduché, můžeme je poněmčit. Ale na druhé straně jsou zde rasově podřadné živly, které navíc vykazují špatné smýšlení.

Tyhle musíme dostat ven. Na Východě je hodně místa. Mezi těmito póly se nachází střední vrstva, kterou musíme dokonale prozkoumat. Jde o lidi rasově podřadné, ale s dobrým smýšlením; pak lidé sice rasově přijatelní, ale se špatným smýšlením. S těmi prvními budeme asi muset naložit tak, že je nasadíme někde v Říši nebo vůbec někde a při tom se postaráme o to, aby už neměli děti, neboť v tomto prostoru je nemíníme dále vyvíjet.(...) Pak zbývá ta skupina, jež je rasově přijatelná, ale nám nepřátelská. Ti jsou nejnebezpečnější, neboť jde o rasově zdravou vrstvu vůdců. Musíme si dobře promyslet, co s nimi. Můžeme se pokusit některé z nich přesídlit do Říše, do čistě německého prostředí, tam je poněmčit a převychovat. Když to nepůjde, musíme je postavit ke zdi. (...)

* * *

Z knihy B. Čelovského (So oder so, Sfinx 1995) uvádíme některé části projevu, který pronesl Reinhard Heydrich 2. října 1941 k vedoucím německým činitelům protektorátu u příležitosti nastoupení do Úřadu zastupujícího říšského protektora.

* * *

Příloha : 3

Závěry Postupimské konference vítězných mocností SSSR, USA a Velké Británie o odsunu německého obyvatelstva z Československa, Polska a Maďarska

Spořádaný odsun. německého obyvatelstva

Konference dosáhla následující dohody o odsunu Němců Polska, Československa a Maďarska.

Tři vlády uznávají po projednávání otázky ze všech aspektů, že musí dojít k odsunu německého obyvatelstva nebo jeho části z Polska, Československa a Maďarska do Německa. Souhlasí s tím, že jakýkoliv odsun, k němuž dojde, se musí provádět organizovaně a humánním způsobem. Protože přísun velkého počtu Němců do Německa ještě zvětší břímě, které mají již nyní na sobě okupační úřady, domnívají se, že Kontrolní rada v Německu musí především prozkoumat tento problém, zejména s pohlédnutím ke spravedlivému rozdělení těchto Němců do všech okupačních pásem. Dají svým zástupcům v Kontrolní radě instrukce, aby oznámili svým vládám tak rychle, jak je to jen možné, celkový počet obyvatelstva, které byla již přisunuto do Německa z Polska, Československa a Maďarska, a navrhli lhůtu a rychlost, s níž by se měl další odsun obyvatelstva uskutečňovat s přihlédnutím k situaci v Německu.

Československá vláda, polská prozatímní vláda a Spojenecká kontrolní komise v Maďarsku budou současně informovány o výše uvedeném a bude jim navrženo, aby se v odsunu německého obyvatelstva nepokračovalo do té doby, dokud příslušné vlády neprojednají zprávu svých zástupců v Kontrolní radě.

Výňatek z usnesení postupimské konference, 2. srpna 1945.

Dle: Teherán, Jalta, Postupim, Praha 1973, s. 348 – 349

Příloha 4

Městský úřad ve Vyškově obdržel v roce 2001 následující psaní:

Společenství vyškovského jazykového ostrůvku, Aalen, NSR

12.10.2001

Vážený pane starosto Dr. Olíku

Vážený pane místostarosto Dr. Adamec

U příležitosti naší návštěvy 13.4.2001 ve Vyškově, jsme Vám představili sdružení bývalých německých jazykových ostrůvků.

Bývalí obyvatelé nyní vyslovili přání, aby v okresním městě Vyškově, ke kterému tito bývalí spoluobčané odjakživa pěstovali úzký přátelský vztah, dokud zde žili, bylo možné instalovat pamětní desku, jako připomínku této náklonnosti.

Toto vyjádření bychom si představovali následujícím způsobem: Deska o rozměru ca 80 x 100 cm. Na této desce by mohl být nápis v českém a německém jazyku:

Na památku dřívějších německých obyvatel obcí: Kučerov, Lysovice, Zvonovice, Rostěnice, Hlubočany, Terešov, Komořany a Čechyně, kteří po staletí až do roku 1945/46 s českým obyvatelstvem žili v poklidném sousedství.

Tato tabule by mohla být umístěna na radnici, u muzea nebo jiném Vámi navrženém místě.

Město Vyškov to nebude stát žádné náklady. Rádi bychom si o této záležitosti s Vámi pohovořili.

Doufáme, že od Vás obdržíme pozitivní odpověď a zůstáváme s přátelským pozdravem.

* * *

Stanovisko výboru ZO ČSBS ve Vyškově :

Při návštěvě v dubnu 2001 zanechali představitelé sdružení na radnici materiály, o kterých potom mluvčí radnice informovala občany ve Vyškovských novinách.Mezitím však zastupitelstvo města po obšírné rozpravě žádost o zřízení desky svým usnesením schválilo.

Když vešla tato skutečnost ve známost, strhla se ve veřejnosti i u různých organizací lavina protestů. Také okresní výbor Českého svazu bojovníků za svobodu ve Vyškově důrazně protestoval a žádal zrušení tohoto kontroversního usnesení

. Zejména bylo připomínáno, že Vyškov, jako okresní město dosud nezřídilo pamětní desku občanům, kteří se stali obětmi nacistického panství v letech 1939-1945, na kterém se právě Němci z ostrůvku podíleli, ani občanům obcí severovýchodní části Vyškovska, kteří byli za nacistické okupace násilně vystěhování ze svých domovů za veřejně projevovaného souhlasu Němců z Ostrůvku.bylo by tedy naprosto nemístné, instalovat ve Vyškově desku lidem, kteří s tím přinejmenším souhlasili.

Je třeba dodat, že z iniciativy Okresního výboru ČSBS ve Vyškově byla pamětní deska obětem první i druhé světové války zřízena na městském hřbitově / protože Vyškov neměl ani pomník padlých v první světové válce / až k 6o. výročí osvobození na jaře 1945.Bohužel pamětní deska násilně vystěhovaným občanům Vyškovska neexistuje dodnes.

Je charakteristické, že doposud se Sdružení německých obyvatel Vyškovska v Aalen – NSR. ani nikdo z landsmanšaftu neomluvil občanům Vyškovska, kteří byli za vlády nacistů postiženi, vězněni, mučeni a ubíjení v koncetračních táborech , popravováni rychlými stannými soudy a zvláště těm, kteří v době, kdy Němci na jazykovém ostrůvku nadšeně hajlovali a slibovali Adolfu Hitlerovi věrnost až do hrobu, byli za jejich veřejně projevovaného souhlasu po tisících vyhánění a vystěhovávání ze svých bytů, domů , usedlostí a obcí v severní části Vyškovska, aby se mohla uskutečnít vize „Německé vyškovské oblasti“s městem Vyškovem , jako centrem němectví.

Protestů bylo tolik, že kdybychom je chtěli jen stručně komentovat, vyžadovalo by to několik stránek. Můžeme jen konstatovat, že zastupitelstvo města pod tímto veřejným tlakem a dokumentovanými důkazy rozhodlo, aby realizace schváleného usnesení byla odložena a vyžádáno stanovisko historiků.

To se však dosud nestalo a proto Místní organizace ČSBS podala Městskému zastupitelstvu začátkem ho května 2008 roku žádost o zrušení tohoto usnesení, doloženou zkrácenou verzí této publikace .Jak uvedl autor, impulzem pro její zpracování bylo právě zmíněné usnesení Městského zastupitelstva .

Bohužel usnesením městského zastupitelstva ve Vyškově ze dne 23. 6. 2008 byla naše žádost zamítnuta a usnesení o zřízení pamětní desky odsunutým Němcům zůstává v platnosti. To dává možnost při příznivé příležitosti zřízení desky prosadit. Podle dostupných zpráv je tedy Vyškov jediným městem v republice, které má platné usnesení o zřízení pamětní desky německým odsunutým občanům

Je však nutno poznamenat, že žádost naší organizace ČSBS podpořili zastupitelé za Českou stranu sociálně demokratickou v čele se starostou Dr.Hájkem, zastupitelé za Komunistickou stranu Čech a Morava a někteří jiní. Návrh tak neprošel dvěma chybějícími hlasy. Protože však úkolem našeho svazu a tedy i naše organizace je prosazovat historickou pravdu, nevzdáváme se a při vhodné příležitosti žádost o zrušení kontroverzního usnesení podáme znovu.

Webová stránka: www.ceskenarodnilisty.cz E-mail: vydavatel@seznam.cz