Historie je učitelka života

Není to dávno, co se u nás rozjela kampaň, že jsme ve skutečnosti Keltové. Pan P. Nečas ve svém projevu v Mnichově na bavorském zemském sněmu držel řeč o tom, jak Bavoři a Češi jsou si historicky blízké národy a že jeden bez druhého snad ani nemůže existovat. Tedy chuťe do bavorské náruče, chuťe na bavorské vdolečky.

Jiná teorie mluví o tom, že naši slovanští předkové dorazili na území, kde žilo germánské obyvatelstvo, s kterým splynuli. A tak v našich žilách koluje i germánská krev.

To jen k některým tzv. vědeckým teoriím o našem původu. Jsou vzdálenější pravdě, než naše báje o příchodu družiny Čecha na horu Říp. Vše možné je pravděpodobné, o všem se dá mluvit, jen, nedej Bože, o našem slovanství, že jsme byli a jsme nejzápadnější slovanský národ. Nacističtí vědci z Lužických Srbů dělali Němce, kteří lužickosrbsky mluví. A tak otevřeli cestu k  poněmečtění snad celého světa. Hra se slovíčky a pojmy měla nahrazovat realitu, která se mocipánům nezamlouvala.

Napadlo vás již někdy, že se mluví již nejméně století o spolupráci anglosaských národů a států. Všichni tuto skutečnost bereme bez dalšího na vědomí. Nemůžeme přece nějak negativně vstupovat do tohoto naprosto přirozeného stavu, nijak nám to nepřísluší.

V mezinárodním právu se mluví o rovnosti jeho subjektů, národů a států. Proto by na spolupráci slovanských národů a států mělo být nahlíženo v Evropě i ve světě úplně stejně jako na tu anglo-saskou. Nikdo by do těchto vztahů spolupráce neměl vstupovat, nacožpak je nějak negativně ovlivňovat. A přesto se to děje a stále a stále.  Jsme svědky toho celá staletí.

Zásadně Rusko bylo a je stavěno na ošklivec. Na menší slovanské státy je vykonáván silný tlak, aby se s ním nekamarádily. A to bez ohledu na to, že právě Rusové jim ,přinesly svobodu. V 19. století Rusové osvobodili balkánské slovanské národy z tureckého jha. V druhé světové válce velkou měrou přispěli k osvobození slovanských národů od německé okupace a genocidní nadvlády.

Kdyby nebylo Rusů a Spojenců a jejich vítězství v druhé světové válce, již bychom my, Češi, jako národ neexistovali, státnost bychom ztratili dříve než národnost, a naše země by byla osídlena Germány. Podobný osud měl čekat i další východní slovanské národy. Asi 30 milionů z nich mělo být zachováno, aby sloužili německému panskému národu, který by měl sídla daleko v Rusku, na Ukrajině i v Polsku. Hitler slíbil Krym německému národu. Měl se stát německou riviérou.

Nejen my jsme Rusům, sovětům, vděčni za náš další život, stejně tak i Slováci, Srbové, Slovinci, Poláci, Bulhaři a další. I Ukrajince Němci oblévali krví a jednali s nimi téměř jako s dobytkem bez ohledu na to, že je někteří z nich vítali chlebem a solí.

Drangéři nach Osten se právě pokoušejí polykat Lužické Srby. Snaží se o to již celá staletí. Dnes jsou svým všegermánským cílům nejblíže. I nás by, samozřejmě za pomoci jejich českých poskoků, nejraději navlékli do německých chomoutů. V česko-slovenském sbližování, místo tzv. česko-německého strategického dialogu, můžeme právem spatřovat krok k zásadně jiné než zahraničně-politické orientaci na Německo.

Zásadně odmítáme být přivázáni k německé boudě. Na druhé straně však považujeme za nutné, aby naše vztahy s Německem byly přátelské. Nikdo, kdo realisticky uvažuje, nemůže přehlédnout, že Německo je regionální mocnost, s níž sousedíme. Česko-německé vztahy však musí být založeny na principech mezinárodního práva, především na rovnosti obou subjektů, na nevměšování se do vnitřních záležitostí a reciprocity.

Nelze přehlédnout, že mezi ČR a SRN nebyla dosud podepsána mírová smlouva. Měli bychom trvat na jejím uzavření. V rámci jednání bychom měli narovnat dosavadní česko-německé vztahy a zakotvit ve smlouvě povinnost Německa zaplatit nám reparace. Tato povinnost pro Němce vyplývá jak z Pařížské reparační smlouvy, tak i z principu mezinárodního práva, který jasně říká, že agresor je povinen své oběti nahradit škody, které jí agresí vznikly. Je naší povinnosti reparace na Německu vymáhat. Jedná se o stamiliardy předválečných korun. Nikdo ani dnes nepochybuje o tom, že Němci byli agresoři a my jejich obětí. Němci proto musí splnit svou povinnost vůči nám.

Učme se z našich i evropských dějin. A na poučení z nich vyplývající nezapomínejme!

Jinak budeme muset projít strastiplnou cestou, jíž jednou velmi těžce kráčeli naši předkové

J. Skalský

.