Historie a budoucnost českého zemědělství

Ing. Jan Veleba, prezident Agrární komory ČR

Pohledů na české zemědělství může být a také je velmi mnoho. Většinou se ale jedná o jednotlivosti, fragmenty, velmi málo autorů předloží čtenáři kompletní analýzu a z ní vycházející pokusy o predikci dalšího vývoje. Následující řádky jsou pokusem předložit výsledky analýzy v několika pokračováních k diskusi.

Kvůli jednoduchosti a přehlednosti jsou základem konceptu jednoduché tabulky a grafy, proložené spojovacím textem s tím, že veškerá uvedená čísla pochází z oficiální databáze Českého statistického úřadu.

Hrubá zemědělská produkce

Jedno pravdivé židovské přísloví říká, že „naše budoucnost začíná tam, kde je naše minulost“. První část tématu se věnuje proto historii výkonnosti českého zemědělství.

Základním ukazatelem vývoje zemědělství je hrubá zemědělská produkce (HZP) měřená ve stálých cenách. V tabulce 1 je HZP vztažena ke třem časovým hranicím – k rokům 1936, 1990 a 2010.

Tab. 1 – Hrubá zemědělská produkce (mil. Kč, stálé ceny roku 1989, ČSÚ)

Z tabulky 1 vyplývá, že:

• české zemědělství bylo už v prvním pololetí minulého století vysoce výkonné,

• v naší době jeho výkon hluboce zaostává a mění se jeho struktura v neprospěch finální živočišné produkce.

Když přejdeme z makroekonomiky HZP celého zemědělství na hodnocení produkce na jeden hektar zemědělské půdy, pak můžeme výsledek sledovat v tabulce 2 (k dispozici je časová řada jen od roku 1948).

Tab. 2 – Hrubá zemědělská produkce na hektar zemědělské půdy (Kčs a Kč, stálé ceny roku 1989

Stručné závěry z tabulky 2:

• po válce v roce 1948 byla produkce pochopitelně velmi nízká,

• do roku 1990 se zvýšila 2,2krát, aby se v naší době vrátila na úroveň konce šedesátých let

• rostlinná produkce, která vyrábí suroviny, převýšila živočišnou výrobu, která vyrábí finální produkt, vytváří pracovní místa a přidanou hodnotu – zlom nastal v roce 2008, čtyři roky po našem vstupu do Evropské unie.

Pracující v zemědělství

V této části si povšimneme, jaký byl demografický vývoj českého zemědělství. K dispozici máme opět časovou řadu od roku 1948 (tabulka 3).

Tab. 3 – Pracující v zemědělství (tisíce fyzických osob)

Z tabulky 3 je patrné, že české zemědělství prošlo dramatickým demografickým vývojem, ze kterého lze mimo jiných vypíchnout následující postřehy.

• Prudké snižování stavů pracovníků skončilo v polovině osmdesátých let a další sestup do roku 1990 byl velmi pozvolný.

• Tento vývoj kopíruje nárůst produkce od doby konsolidace v polovině osmdesátých let, který je dán mimo jiné prudkým rozmachem nezemědělské výroby (přidružené výroby).

• Po roce 1990 se stavy pracovníků prudce propadají, což odpovídá ústupu odvětví živočišné výroby, která je základem zaměstnanosti.

• Ve sledovaném období dochází k významnému snížení podílu žen z nadpoloviční většiny k jedné třetině poměru k mužům.

Historie a budoucnost (II)

Následující text je pokračováním konceptu Historie a budoucnost českého zemědělství, jehož cílem je předložit analýzu o nastínění možností dalšího vývoje. První část se zabývala zemědělskou produkcí a vývojem počtu pracovníků resortu. Tato druhá část se věnuje bilanci půdy od prvních let první republiky.

Jako minule jsou základem článku jednoduché tabulky a grafy s komentářem. Uvedená čísla pochází z oficiální databáze Českého statistického úřadu.

Bilance půdy

Tab. 1 – Bilance půdy (tis. ha, ČÚZK)

Čísla v tabulce 1 jsou pro mnohé překvapivá a lze z nich vyvodit celkem jasné závěry.

• Půdní fond se postupem doby samozřejmě zmenšuje.

• Tempo snižování orné půdy je největší v posledních dvaceti letech.

• Zatímco mezi lety 1920 až 1990 ubývalo ročně v průměru jenom 8500 ha orné půdy, v posledních dvaceti letech to už bylo 10 550 ha s tím, že tempo se dále zvyšuje.

• Procento zornění půdy bylo už v dvacátých letech minulého století velmi vysoké, což ukazuje na velmi vyspělou agrární soustavu a dobré kořeny.

Zemědělskou půdu, kterou máme k dispozici, však využíváme jenom z necelých 85 procent. Když vezmeme rok 2010, pak obhospodařovaná zemědělská půda vykazovala 3523 tisíc hektarů a orná půda 2540 tisíc hektarů.

Struktura osevních postupů

Snižování plochy obhospodařované půdy není jediné negativum. Za velký problém z pohledu budoucí půdní úrodnosti lze považovat dramatickou změnu struktury osevních postupů, která je vynucená úpadkem stavů chovaných hospodářských zvířat. Největší změny v tomto směru nastaly v posledních dvaceti letech.

 Tab. 2 – Struktura osevních ploch (%, ČSÚ)

Jaký je vývoj osevních ploch:

• dvě hlavní tržní plodiny, obiloviny a řepka, už zaujímají celkem 74 % orné půdy,

• pícniny, důležitý faktor stability půdní úrodnosti a ochrany půdy před vodní erozí, klesly téměř na polovinu,

• technické plodiny, rovněž důležité pro půdní úrodnost, se snížily na polovinu dřívější výměry.

Tento stav je alarmující a je třeba konečně reagovat. Jednou z možných reakcí je rozvoj zemědělských bioplynových stanic s povinností spotřeby části substrátů z víceletých pícnin. Tedy návrat pícnin do krajiny monokultur obilí a řepky. Bližší možnosti a data budou uvedeny v některém z pokračování.

Produkční plocha zeleniny

Jako konkrétní příklad nepříznivého vývoje využívání základního výrobního nástroje, tedy půdy, lze uvést čísla z oboru, který se vyznačuje vysokou přidanou hodnotou výroby a vysokou zaměstnaností. Tím oborem je zelenina.

Produkční plocha zeleniny (ha, ČSÚ)

Možná, že někdo řekne, že produkční plocha se zeleninou je malá plocha. Ano, ale velká ekonomika začíná právě u malých čísel, která v součtu dávají žádoucí výsledek. Stejně tak bylo možné jako příklad uvést namísto zeleniny ovoce nebo chmel. Trend by byl bohužel úplně stejný.

Historie a budoucnost (III)

Koncept Historie a budoucnost českého zemědělství se tentokrát věnuje nejprve zhodnocení vývoje úrovně zemědělské výroby, čímž se uzavřou dvě předchozí, již vydaná pokračování. Následně se text zaměřuje na vývoj stavů hospodářských zvířat.

Hodnocení zemědělské výroby

Jedno z nejobjektivnějších kritérií hodnocení vývoje českého zemědělství je jednotková produkce hlavních výrobků rostlinné a živočišné výroby na hektar zemědělské půdy. Vývoj výroby je patrný z tabulky 1.

 Z uvedených čísel lze odvodit následující závěry:

• Úroveň produkce hlavních komodit po válce byla celkově samozřejmě nižší, ale našly se komodity, jejichž intenzita produkce byla vyšší než nyní (brambory, cukrovka) a komodity, které se současné úrovni blížily (jatečná zvířata, mléko).

• Vrchol produkce dosáhlo české zemědělství na konci devadesátých let a od té doby s výjimkou obilovin a olejnin trvale klesá.

• Největší pokles zaznamenávají komodity živočišné produkce – které vytváří zaměstnanost a přidanou hodnotu.

Stavy hospodářských zvířat

Vývoj stavů hospodářských zvířat od roku 1935 až do dnešní doby ukazují tabulka a graf.

Tab. 2 – Stavy hospodářských zvířat (tisíce kusů, ČSÚ)

Hodnocení uvedených statistických dat není příliš radostné a je celkem jednoznačné.

• Stavy skotu a prasat jsou nízké nejen ve srovnání s rokem 1990, ale i se stavy za první republiky.

• Současný stav prasat lze zhodnotit jako tragický, odvětví je v podstatě rozvrácené.

• Určitou intenzitu vykazuje pouze drůbež, v posledních letech stoupají stavy ovcí
  Stavy hospodářských zvířat jsou hluboce pod produkčními možnostmi českého zemědělství. Jinými slovy nevyužíváme svoje přírodní a lidské zdroje.

Historie a budoucnost (IV) pro TZ 6. 2. 2012

V dnešním pokračování uzavřu faktografickou část konceptu Historie a budoucnost českého zemědělství. Stane se tak na příkladech vývoje intenzity živočišné produkce, která by v našich přírodních podmínkách měla hrát základní roli v naší agrární soustavě. Za základ budou opět vzata oficiální čísla ČSÚ.

Intenzita chovu hospodářských zvířat vypovídá o stupni vyváženosti agrární soustavy a využití zdrojů území. Když seřadíme početní stavy hlavních hospodářských zvířat v časové řadě od roku 1935 v přepočtu na 100 ha půdy, pak dostaneme následující výsledky:

Tab. 1. – Intenzita chovu hospodářských zvířat (ks, ČSÚ)

Čísla samozřejmě korespondují s absolutními čísly vývoje stavů chovaných hospodářských zvířat a jsou z nich patrné celkem jasné závěry:

• U skotu jsme měli historicky vysokou intenzitu chovu, která se soustavně lineárně zvyšovala až do roku 1990 – poté následuje strmý pád na zhruba poloviční stav.

• Intenzita chovu prasat rostla především v poválečném období v návaznosti na řešení zvyšující se spotřeby masa. Nejvyšší hodnoty bylo dosaženo v r. 1980 – 155,4 ks chovaných prasat na 100 ha o.p.

• Chov prasat dospěl za posledních 20 let do stavu, který je velmi špatnou vizitkou české agrární politiky. Stalo se tak za absolutního nezájmu našich vlád.

• Další obor, chov drůbeže, si jako jediný důležitý sektor udržoval dobrou intenzitu chovu, ale počínaje rokem 2008 se vývoj obrací a intenzita trvale klesá. Od roku 2007 o 19%.

V opačném trendu se samozřejmě vyvíjí užitkovost hospodářských zvířat, druhý ukazatel intenzity chovu. Její vývoj od roku 1936 zachycuje tabulka č. 2.

Tab. 2 – Užitkovost hospodářských zvířat (ČSÚ)

Z výsledného vývoje snesou přísná měřítka současné úrovně jenom první dva výsledky – užitkovost dojnic a snáška slepic. Cenný je zejména výsledek u dojnic. Kdybychom šli dál a vzali jenom na mléko specializovanou holštýnskou populaci, pak se výkonem cca 9 000 kg mléka na 1 dojnici řadíme k předním státům Evropy.

Nedostatečná užitkovost u prasat souvisí především s nízkými investicemi do stájových technologií. Zde bylo možnost oboru pomoci, kdyby byl zájem. Lze předpokládat, že počet odchovaných selat na prasnici se bude rychle zvyšovat, protože v provozu zůstaly jenom ty nejlepší chovy.

Souhrnným ukazatelem intenzity chovu hospodářských zvířat je objem živočišné výroby, tedy produkce v tunách, litrech a kusech. V následující tabulce je zachycen od roku 1950, data z první republiky jsou neúplná a někdy chybí zcela.

Tab. 3 Objem živočišné výroby (tis. tun živé hmotnosti, mil. litrů, mil. kusů, ČSÚ)

Jak patrno z tabulky, vývoj objemu produkce živočišné výroby je velmi nepříznivý. Nenalezneme bohužel obor, který by vykazoval vzestupný trend. Celkovou dnešní produkcí 788 tis. tun (do r. 2003 v tabulce chybí telata) jsme na úrovni roku 1964! Přitom je to živočišná produkce, která tvoří zaměstnanost (v prvovýrobě, ve zpracovatelském průmyslu a obslužných oborech), přidanou hodnotu a suroviny pro výrobu domácích potravin. V zemích EU 15 je vývoj přesně opačný. Je paradoxní, že německá spolková ministryně zemědělství Ilse Aignerová musí proti Zeleným obhajovat expanzi produkce masa. Pro list Neue Osnabrucker mimo jiné řekla: „Zvyšování spotřeby masa odpovídá růstu počtu obyvatel, především ve velkých rozvojových zemích se rapidně mění způsoby stravování“. Během deseti let od roku 2011 totiž Německo zvýšilo vývoz masa o 250% na více než 3,7 miliónu tun. O takovémto vývoji se nám může jenom zdát.

Historie a budoucnost (V), pro TZ 13. 2. 2012

V předchozích čtyřech článcích jsem na číslech ČSÚ doložil vývoj českého zemědělství za několik desetiletí do dnešních dnů. Je možno učinit dva zobecňující závěry. Ten první – české zemědělství mění svoji strukturu, převažuje výroba surovin, snižuje svůj rozměr. Druhý – historicky doloženo má mnohem na víc než v současné době produkuje.

Ve světle řečeného je hlavním úkolem začít řešit jeho ekonomickou výkonnost, tedy čistou přidanou hodnotu na pracovníka. Ta je ve srovnání se sousedními a dalšími významnými zeměmi je následující:

Tab. 1 – čistá přidaná hodnota na pracovníka (tis. Kč)

Zřetelný rozdíl od vyspělých zemí v našem případě už nelze řešit snižováním pracovníků, ale zvyšováním produkce. Do zemědělské produkce, výroby potravin, se už pravděpodobně v dřívějším objemu nevrátíme. Naše potravinová soběstačnost je v současné době na sedmdesáti procentech a má tendenci se dále snižovat.

První cesta pro české zemědělství tedy je návrat k vyšší produkci potravin. To bude ale velmi obtížné a nelze předpokládat, že se nám podaří naplno dobýt ztracené pozice. Nicméně netřeba se vzdávat. Jestliže kupříkladu Holanďané při své současné extrémní produkci mléka plánují po zrušení mléčných kvót v roce 2015 zvýšit produkci o 20%, proč bychom neměli uvažovat podobně. Holanďané chovají 82 krav na 100 ha půdy, my 12 …

Druhá cesta, která se jeví jako hlavní, je zapojit příslušnou výměru půdy do energetické bilance státu. Konkrétní čísla jsou následující:

Tab. 2 – potenciál zemědělské půdy v ČR pro energetické využití

100% potravinová soběstačnost 80% potravinové soběstačnosti

• 720 tis. ha orné půdy 1.082 tis. ha orné půdy

• 200 tis. ha trvalých travních porostů (TTP) 353 tis. ha TTP

Česká republika přijala závazek docílit v roce 2020 podíl energie vyrobené z obnovitelných zdrojů (OZE) 13%. K tomuto účelu se předpokládá dispozice 900 tis. hektarů půdy v členění na jednotlivé druhy OZE:

• Bioplyn - 150 tis. ha

• Biomasa - 250 až 300 tis. ha

• Biopaliva - 500 tis. ha

Vedle půdy jsou k dispozici stále ještě relativně velké zdroje z živočišné produkce. Kejda a hnůj do bioplynových stanic. Jde o cca 12.600 tis. tun s potenciálem 700 MW elektrické energie, počítáno využití z 50%.

K bioplynovým stanicím (BPS), které jsou pro zemědělce přirozeným uzavřením koloběhu organické hmoty je třeba počítat s navazujícími výrobními možnostmi, které dává vedlejší produkt teplo. Jedná se o vytápění komunálních jednotek a skleníkové programy. Možnosti jsou velké – nyní je v provozu cca 230 BPS, v roce 2020 by jich mělo být v provozu 740.

Na příběhu brazilské ekonomiky, která předstihla britskou a zařadila se na šesté místo ve světě je vidět, že země, které jdou cestou produkce potravin a energie rostou a daří se jim dobře. V tomto turbulentním a nejistém světě bude mít čím dál větší význam zabezpečení základních zdrojů. Jsou to energie, potraviny a voda.

Z tohoto pohledu má naše zemědělství velkou budoucnost. Tři a půl milionu hektarů půdy, to je přece kapitál, který se může rozhýbat a který může znamenat zdroje pro ekonomiku, zaměstnanost a kvalitní domácí potraviny. Staré židovské přísloví říká – kde je naše minulost začíná naše budoucnost. Naše zemědělství má velkou historii a minulost.

Pozn. red. Na panelové diskusi na téma „Jaká je budoucnost eura a evropské integrace vůbec? Pokud nějaká je“, kterou uspořádalo Fontes rerum dne 26.ledna 2012, vystoupil též ing. J. Veleba, prezident AK ČR.

Hned na začátku svého úvodního slova zdůraznil, že je eurorealista. A pak jako realista kladl řadu faktů k sobě, pochopitelně, přesvědčivě. O vyrovnání dotací tzv. nových zemích se starými usilují nové země, tedy i ČR, nyní již velmi intenzivně. Zatím EU v tomto směru nepodniká nic rozhodného.

Snad právě proto Jan Veleba v zásadě zdůraznil, že naše zemědělství je konkurenceschopné, nikoliv však naši politici.

Webová stránka: www.ceskenarodnilisty.cz E-mail: vydavatel@seznam.cz