Haagský soud pro bývalou Jugoslávii se opět vyznamenal – padělal listiny

Alena Svobodová-Jovanović

2.6.2015

Propagandistický nástroj nového světového řádu – ICTY čili Tribunál pro zločiny spáchané na území bývalé Jugoslávie se opat vyznamenal. A není náhodou, že opět v kauze dr. Vojislav Šešelj.

Nejprve před 12 lety na dr. Šešelje, jednoho z vůdců bosenských Srbů, vydal tajný zatykač. Že to byl zatykač ničím nepodložený se ukázalo později. Že šlo o politickou objednávku tehdejšího srbského vedení, kterému dr. Šešelj, předseda Srbské radikální strany, velmi vadil, vyšlo najevo ještě za vlády premiéra Djindjiće. Právě on tehdy řekl žalobcům ICTY doslova, „Seberte ho a zavřete ho, aby se už do Srbska nemohl nevrátit!“ Žalobci ICTY poslechli nejen své americké a německé loutkovodiče, ale i hlas srbského prozápadního politika, který se rozhodl svému náropdu ohnout hřbet a uvést Srbsko na cestu do NATO a EU. Dr. Šešelj v domnění, že v Haagu byl zřízen standardní soud, sedl na nejbližší letadlo a vydal se do Haagu očistit svoje jméno.

Ale soud ICTY nebyl vytvořen, aby hájil právo a hledal spravedlnost. ICTY je nástroj pokračující protijugoslávské a protisrbské kampaně, je propagandistickým pokračováním imperiální politiky na Balkánu, které existence socialistické Jugoslávie byla velkou překážkou. Srbové byli takříkajíc tmel Jugoslávie, a tak když vedení NATO hledalo obětního beránka, na kterého svedou rozpoutání bratrovražedné občansko-etnicko-náboženské války na západním Balkánu (1991-99), padl jejich los na Srby, svobodomilovný, nepoddajný národ, který ve dvou posledních světových válkách pustil pangermánskému tažení na východ silně žilou. Srbští radikálové byli stranou, která pomáhala formovat tradiční srbský odpor a jejich předseda Šešelj nezůstal v 90. letech této tradici nic dlužen. Válečných zločinů se však nedopustil a proto s čistým svědomím stanul dobrovolně před Tribunálem v Haagu.

Byl zatčen, vsazen do vězení, pardon – do vazby, a přes dva roky čekal (!), než tým paní žalobkyně Del Ponte sesmolí žalobu. Pak začala kalvárie. Soud ICTY měl úkol Šešelje odsoudit, ale žádný jeho soudce, byť sebezaprodanější, nemohl na základě chabé obžaloby vynést rozsudek. Šešelj se prý měl podle haagských žalobců během války dopouštěl 'verbálních zločinů'. Proces s Šešeljem se vlekl 12 let(!), a bez výsledku. Soudci se střídali, mnozí si u ICTY vyseděli hezké peníze a pak pro zachování vlastní reputace rezignovali, aby na jejich místa nastoupili další. Většinou byli vybíráni z řad soudních dvorů či diplomatických misí zemí tzv. třetího světa. Šešelj se jako právník hájil sám, odmítal obhájce ex offo, občas mu ze soudní šikany a zmanipulovaných postupů ujely nervy. Jednou dokonce prohlásil, že soud a jeho předseda osobně mu mohou „pušit kurac“, za což se mu dostalo trestu dvou let za pohrdání soudem. Ono 'pohrdání soudem' se ještě jednou v poněkud jiné podobě opakovalo. Na udělení obou trestů však podle vlastních zakládacích listi soud neměl pravomoc. Při zřizování soudu jeho iniciátoři asi ve spěchu zapomněli do stanov institut 'pohrdání soudem' začlenit. Přesto se stalo, že za tyto 'zločiny' byl doktor Šešelj odsouzen. Ale to už víme, že u ICTY zákony a předpisy neplatí. Platí jen to, co si dirigenti v zákulisí usmyslí.

Přesto, jak vidět, soud nebyl za 12 let schopen Vojislava Šešelje pravomocně odsoudit. Nepřetržitě porušoval jeho lidská práva, právo na nezaujetý a řádný proces, právo na proces v přiměřené lhůtě atd. atd. Pak přišla choroba, podotkněme že za velmi podivných okolností, a dr. Šešelj onemocněl rakovinou tlustého střeva. Soud v celkem bezvýchodné a dost ostudné situaci, o kterou se konečně začala zajímat i světová média, Šešelje propustil do domácího ošetření v Srbsku. U ICTY se domnívali, že jeho choroba je takového charakteru a v tak pokročilém stádiu, že se za několik měsíců obžalovaného konečně a nadobro zbaví a proces se zastaví, jak se říká „bez ztráty květinky“.

 Ale chyba. Šešelj po návratu domů měl jedno politické prohlášení za druhým. Haagský soud mu sice 'politikum' zakázal, ale dr. Šešelj si z toho samozřejmě nic nedělal, mohou mu přece 'pušit kurac'. Navíc publikoval utajované dokumenty ICTY, podle kterých se prý dá vydedukovat identita utajených svědků z jeho procesu. A tak jsme se dostali od situace, která nastala v květnu letošního roku.

V Haagu, ve Washingtonu, v Londýně a v Berlíně došla režisérům trpělivost a soudce Gay Delvoy přivezl do Bělehradu žádost, ve které je srbská vláda žádána, aby vydala dr. Vojislava Šešelje zpět do Haagu. Ale to by ani nebyl Tribunál ICTY, aby se nedopustil podvodu a nezákonnosti.

Soudce Gay Delvoy 26. května předložil žádost podepsanou čtyřmi soudci. Hlasování v senátu soudu ale dopadlo 2:2 (viz foto – levá část), tedy nerozhodně pro ZRUŠENÍ ČI NEZRUŠENÍ Šešeljova DOČASNÉHO PROPUŠTĚNÍ. To samozřejmě srbské vládě oficiálně stačit nemohlo a tak druhý den (27.5.2015) soudce Delvoy předložil 'opravenou' žádost o vydání, pod kterou je podepsáno již 5 soudců (viz pravá část fotodokumentace). A hle, poměr se převážil pro předání dr. Śešelje zpět do věznice v Haagu-Scheveningenu.

A představte si, že se ještě dnes u nás najdou všelijací novináři a politici, kteří považují ICTY v Haagu za spravedlivý a řádný soud. Přes zkušenosti se skandálním osvobozením sadistického vraha Srbů - kosovského Albánce Haradinaje (UČK) tímto soudem, přes skandální propuštění genocidních chorvatských generálů Gotoviny a Čermaka, velitelů jedné z největších etnických čistek v Evropě po 2 světové válce, které tentýž soud také osvobodil a přes osvobozující rozsudek k kauze bosenského muslima Oriče, který se svou dovozí umístěnou ve Srebrenici povraždil v okolních srbských vesnicích v letech 1992-5 přes 3200 Srbů, včetně starců, žen a dětí. Ti samí politici a novináři nám dnes vyprávějí pohádky o 'demokratické Ukrajině'.

novarepublika.cz