V sázce je naše víra

Stvoření stojí dnes v tvář globální krizi života. V tomto kairu, momentu vyžadujícím jasné a jednoznačné rozhodnutí, Světová aliance reformovaných církví (WARC) svolala do Buenos Aires ve dnech 22. – 26. dubna 2003 forum členských církví Jih-Jih. Členské církve WARC Jihu, které zažívají vážné důsledky ekonomické globalizace se shromáždily, aby v odpověď na výzvu 23. Valného shromáždění k závaznému procesu rozpoznávání, vzdělávání a vyznávání (processus confessionis) týkajícímu se ekonomické nespravedlnosti a ekologického ničení rozvažovaly a zaujaly stanovisko víry.

Naše shromáždění v Buenos Aires uznalo současný moment ve světové historii jako kairos vyzývající nás k rozhodnému jednání. Slyšeli jsme o otřesných situacích, ve kterých žijí naše sestry a bratři v Argentině a také jsme je viděli. Probíhající krize v Ar-gentině předkládá nové problémy k uvažování v pokračujícím procesu vyznávání naší víry, který iniciovalo 23. Valné shromáždění v Debrecenu v roce 1997. Při našem setkání jsme si zvlášť uvědomovali svou cestu z Kitwe do Buenos Aires a byli jsme si vědomi výzvy afrických církví (Kitwe 1997) týkající se vyhlášení státu confessionis (vyznavačského stanoviska) k ekonomické nespravedlnosti. Na této cestě církve na celém světě mnoha způsoby reagovaly na ekonomickou nespravedlnost a ekologické ničení.. Některé církve, jako Presbyterní církev v Koreji a Presbyterní církev ve Venezule, učinily ve svém kontextu prohlášení víry ke krizi života.

V Buenos Aires jsme viděli nezměrné utrpení,které je zapříčiněno ekonomickou krizí. Byli jsme šokováni, když jsme slyšeli, že pře 25 lety měla Argentina 22 milionů obyvatel, z nichž méně než 2 miliony byli chudí lidé. Dnes má 37 milionů obyvatel s 21 miliony chudých lidí. Lidé v Argentině, stejně jako na mnoha jiných místech ve světě, jsou oklamáni iluzí. V minulých 25 letech vzrůst počtu chudých lidí byl větší než vzrůst populace. Střední vrstva , která obvykle tvořívala 50% obyvatelstva, se dramaticky zmenšila a jenom 30% populace má pravidelné zaměstnání.

Je jasné, že žijeme v novém stadiu kapitalismu, které kombinuje všechny formy moci a dopadá na všechny rozměry života. Kapitalistický systém, přesunul své soustředění z produkce na finance. Je také nový ve své dalekosáhlé a všeobsáhlé strategii nadvlády, kde globální finanční trh je impériem a bohem. Impérium je globálním finančním impériem podpíraným vojenskou, politickou a ideologickou mocí a jeho síly určují přežití zemí a lidí na periferií. Tržní impérium a vojenské síly působí útisk na všech úrovních – sociální, ekonomické, ekologické a duchovní – vytvářejíce krize ve všech národech a ve všech zemích na světě.

Zastoupené církve z Latinské Ameriky popisovaly způsob, jakým ekonomická globalizace uvedla do pohybu krizi v oblasti dluhů, obchodu, marginalizace, nejistoty, ekonomické nerovnosti, nezaměstnanosti a ničení životního prostředí.. Lež, že politika svobodného trhu je všelékem na sociální a ekonomické problémy, byla odhalena a slib bohatství a prosperity (investice, růst a zaměstnání) nebyl splněn. Místo toho jsou výsledkem neoliberální politické ekonomiky sociální a ekonomické krize, zvláště pro střední vrstvy a chudé.

Ohrožení Karibiku, způsobené ekonomickou globalizací, odráží ohrožení ostatních končin světa. Avšak problémy jsou dramatičtější proto, že jde o malé počty obyvatelstva a křehkou povahu ekonomik a ekosystémů. Ekonomická globalizace způsobila ztráty zaměstnání a drtící chudobu, bezprecedentní růst zločinnosti a násilí, ekologickou degradaci a rozšíření HIV/AIDS. Toto všecko degraduje život.

Také asijské zemé zakoušejí negativní dopad neoliberální strategie, který se začal projevovat neočekávanou a vážnou ekonomickou krizí v roce 1997. Například v jižní Koreji, když západní banky zastavily přísun svých půjček korejským korporacím, kurz korejského wonu vůči US vůči dolaru se změnil z 800 wonů na 2.400 wonů za dolar. Jinými slovy, nedostatek cizí měny způsobil volný pád korejského wonu na nejnižší bod, až na jednu třetinu jeho hodnoty. Tisíce firem a podniků zbankrotovaly a stovky finančních institucí, obchodních bank a úvěrových institucí byly zavřeny. Miliony pracovníků dostaly vyhazov. Sociální důsledky znamenaly nesmírný růst bezdomovců, rozbitých rodin, sebevražd a násilí. O pět let později, navzdory tvrzení Mezinárodního měnového fondu a korejské vlády, že se ekonomika dobře ozdravila, strukturální krize se prohloubila a utrpení chudých a nezaměstnaných nebo částečně zaměstnaných se zvětšilo. Více než 600 nejlepších průmyslových podniků a bank bylo prodáno multinacionálním , kteří nyní převzali více než 30% akciového trhu. Říká se, že korejská ekonomika může být konfrontována s další krizí, protože půjčky a dluhy, jak zahraniční, tak vnitřní,nesmírně vzrostly. Program strukturálního přizpůsobování, vynucovaný Mezinárodním měnovým fondem, jenom zvětšil sociální nespravedlnost, rozšířil propast mezi bohatými a chudými. V Indonésii intervence Mezinárodního měnového fondu úplně selhaly. Maska neoliberálního systému byla svržena.

Africká zkušenost krize dala podnět k volání v Kitwe, které hlasitě hovořilo o systémovém vyloučení Afriky z globální ekonomiky, o rostoucí propasti mezi bohatými a chudými, sociálním rozpadu (desintegraci), hladu a nemocích. Dopady systému svobodného trhu na pandemii HIV/AIDS jsou evidentní v tom, jak se zachází s touto nemocí a jejím léčením. Politika a praktiky nadnárodních farmaceutických společností daly přednost zisku před zdravím lidí a vysoké ceny léků na HIV/AIDS a obchodní dohody vylučují chudé z účinné lékařské péče a prevence infekce.

Ekonomické a ekologické problémy národů Pacifických ostrovů jsou úzce propojeny. Ekologické problémy jsou skutečné a nebezpečné. Globální oteplování ohrožuje nízko položené ostrovy, nukleární zkoušky kontaminují moře, půdu, lidi a všechno živé tvorstvo. Nejvíce jsou postiženi obyvatelé Maršálových ostrovů a Tahiťané. Dolování a těžba dřeva umocňují odlesňování/deforestaci, jehož důsledkem je zničení většiny dešťových pralesů ostrovních zemí. Ekonomicky bohatí bohatnou a chudí chudnou. Sociálně vzrůstá zločinnost a sebevražednost.

Nejvýznamnějším rysem těchto zpráv je dramatická konvergence nářků zemí Jihu. Jsme si vědomi nových znamení časů: bezpříkladná integrace ekonomické globalizace a globální geopolitiky. Byli jsme jednotní v našem rozpoznání negativních dopadů nadvlády MMF, Světové banky a Světové obchodní organizace na národy Jihu a jejich vylučování. Sdílíme zkušenost negativních a ničivých dopadů deregulace deregulace a spekulativních investic na naše národní ekonomiky. Rozpoznáváme současný trend militarismu jako strategii totální války pro zajištění bezpečnosti globálního trhu. Rozpoznáváme cesty, jimiž jsou naše srdce a mysli napadány a ovládány tiskem a elektronickými médii při ´kolonizaci vědomí´.Jsme přesvědčeni, že neoliberální model nemůže být transformován nebo přizpůsoben: obsahuje inherentní protiklady a znovu a znovu zklamal při pozvedání zemí, národů a přírodního prostředí Jihu k životu. Jsme jednotní v odmítnutí tohoto modelu. Nejsme sami, neboť významná hnutí v občanské společnosti, včetně globálního mírového hnutí, se také staví na odpor a odmítají tento model jako ničiví pro všechno stvoření.

Zkušenosti národů Jihu, o nichž se podávaly zprávy na našem setkání, odhalující velkou různost problémů, bolestí a ohrožení. Za svou současnou kritickou situaci nese každá země tíhu své vlastní historie. Avšak také se objevily překvapivé společné prvky. Tato společná témata poukázala při nejmenším na dvě z klíčových příčin ekonomických a ekologických problémů.

Jsme si vědomi nejen rychle se měnící sociální, kulturní a ekonomické reality, ale také toho, že nejbolestivější a nejobtížnější změny a tlaky jsou na nás vyvíjeny z vnějšku. Například předchozí koloniální mocnosti mají dosud prsty ve spoustě tak zvaných etnických konfliktů; nadnárodní korporace, ne národní průmysl, se chápou vedení při tak zvané modernizaci ekonomiky. Akce těchto firem jsou často doprovázeny vzrůstající chorobou (zvláště v tradičních sektorech ekonomiky), systematickým zhoršováním přírody a ztrátou původních kultur; finanční svět a mezinárodní finanční instituce požadují neustálou redukci mezd, subvencí a vládních rozpočtů a přitom si dělají nárok na autoritu nad národní vládou a ekonomickou politikou.

Jsme také hluboce znepokojeni směrem, kterým se ubírají změny činěné stávajícími mocnostmi. Otázka, kterou si musíme vždycky klást, zní:povedou tyto změny k plnosti života Božího stvoření? Převážně je primárním zájmem hráčů na globálním trhu zisk, i na úkor života. Když se prohlubuje chudoba, přichází utrpení a smrt. A když roste násilí mezi skupinami a je dokonce urychlováno politickými a ekonomickými mocnostmi zvnějšku, pak opět vidíme při práci dynamiku smrti.

Budován na výlučném soukromém vlastnictví menšiny vlastníků, čistě deregulovaný trh má jeden jediný cíl: maximalizovat akumulaci bohatství několika, což bible nazývá mamonem. Kapitál stále méně a méně plyne do dlouhodobě udržitelné produkce zboží a služeb. Místo toho je kapitál soustředěn ve finančních transakcích, které působí nezaměstnanost, zhoršování pracovních podmínek a vzrůstající strukturální zadluženost. Příroda je viděna pouze jako surovina pro hromadění bohatství. A technika slouží těmže účelům, dokonce riskuje nezvratné poškození v případě biotechnologie.

Politicky jsou národní státy a demokraticky zvolené vlády oslabovány, vydírány nebo kooptovány. Stále méně a méně jsou schopny vložit sociální a ekologické závazky (daně) na soukromé vlastnictví. Základní veřejné služby jako voda, energie, transport zdraví a vzdělání jsou privatizovány, takže jenom lidé s kupní sílou k nim mají přístup. Krok za krokem je vyšachováván demokratický systém OSN. Bohaté národy převzaly vedení diktováním mezinárodní politiky prostřednictvím nedemokratických institucí jako G8, MMF (IMF) a Světové banky (jenom ti kdo platí, mají hlas, mohou mluvit) nebo Světová obchodní organizace, která má jako hlavní poradce nadnárodní korporace.

Vojensky, USA a západní mocnosti (NATO) rozvinuly globální hegemonickou strategii k celosvětové ochraně svých ekonomických zájmů. Otevřeně rozbily mezinárodní právo a po celém světě rozšířily konflikty plné násilí a reaktivní terorismus. Jsou vážně znepokojeni tím, že bohaté země jsou stále více nakloněny k použití vojenské síly ke vnucování neoliberálního politického systému ve světě, hrajíce si na božského césara. Válka proti Iráku je jasným příkladem toho druhu politiky a válka je opět pokračováním politiky k rozšíření nadvlády. Tato válka odhaluje krizi mezinárodního institučního systému, což ohrožuje rovnováhu mezi národy.

Zkrátka, prostřednictvím neoliberální globalizace se ekonomika, určená k zachování života a blaha všech, stala totálním systémem víry v akumulaci zisku několika ohrožujícím na naší planetě život jako celek. Tento systém je strukturálním hříchem. Globalizovaný neoliberalismus je úplným protikladem centra obsahu křesťanské víry.

Pokud jde o ekonomiku, jde o následující protiklady (jak tomu rozuměl Kalvín a celá reformovaná tradice): Zatím co Boží hospodářství/ekonomika je inklusivní. Zatímco Boží ekonomika je ekonomika, která chrání chudé, neoliberální ekonomika plyne od chudých k bohatým. Zatímco ekonomickým indexem Boží ekonomiky je chudý, neoliberálním ekonomickým indexem je bohatý. Zatímco Boží ekonomika je založena na Boží lásce a milosti, neoliberální ekonomika je založena na chamtivosti a vytváření zisku.Zatím co Boží ekonomika je ekonomikou solidarity, neoliberální ekonomika je ekonomikou založenou na bezbřehé soutěživosti.

Neoliberální ideologie tvrdí, že globální trh vytvoří svět svobodný od hladu a nemoci. Užívá teologického a ideologického zarámování k ospravedlnění své předpokládané mesiánské role tím, že požaduje ekonomickou suverenitu, absolutní moc a autoritu přesahující jakoukoliv regulaci, právo jednat mimo národní a mezinárodní zákony, právo jednat bez ohledu na etická a morální pravidla, tím, že Bůh žehná prosperitě a že chudoba a nemoci jsou výsledkem Boží nelibosti kvůli neposlušnosti a lenosti. Požaduje posvátnost soukromého vlastnictví, přehnanou materialistickou chamtivost, která kazí lidského ducha a kolonizaci svědomí.

V této historické, ideologické a teologické situaci, kdy neoliberální ideologie požaduje absolutní moc nad svrchovaností Boží a proti ní a nad požadavky evangelia a proti nim, je pro integritu naší víry svrchovaně důležité, abychom zaujali stanovisko víry.. Naše reformovaná společenství v minulosti taková stanoviska víry zaujímala, kdykoliv byla podkopávána svrchovanost Boží a evangelium bylo v sázce politicky, sociálně a ekonomicky (Barmenské prohlášení 1934, Teologické prohlášení korejských křesťanů 1973, 21. Valné shromáždění WAEC, Otawa 1982, Belharské vyznání 1986)

V souladu s touto historií my, zástupci církví reformované tradice z Jihu, zaujímáme stanovisko víry proti neoliberální ideologii, která kompromituje integritu evangelia a víry, tak aby Bůh mohl být oslavován a zaslíbení života v hojnosti mohlo být naplněno.

Studium bible ukazuje, že v dobách hlubokých krizí vyvolaných vznikem velikých říší (Babylon, Asýrie, Seleukovská říše a Řím) autoři Písem (zvláště apokalyptické a prorocké spisy) vyzvedali naděje, že Bůh zasáhne. Tato vize vytvářela alternativní způsob života. K protikladu k životu definovanému říší. Tyto vize Boží vlády nám dávají sílu

Znovu potvrzujeme, že Bůh stvořil zahradu života – politickou, sociální, ekonomickou a ekologickou jakož i duchovní. (Gen. 2, 8-9)

Znovu potvrzujeme, že Bůh uzavřel vše zahrnující smlouvu se vším stvořením (Gen. 9, 8-12). Tato smlouva byla zpečetěna darem Boží milosti, darem, který není na prodej na tržišti (Iz. 55,1). Znovu potvrzujeme, že Bůh uzavřel smlouvu k osvobození od imperiálních mocností (Babylon a Řím). Boží smlouva je nad každým kontraktem a proti každému kontraktu, který je “zákonem” nadvlády a vykořisťování. Je to inkluzivní smlouva, ve které chudí a marginalizovaní jsou Božími předními partnery.

Stavíme se proti nadvládě globální ekonomiky, imperiální moci, vojenské hegemonie a moderní vědě a technice, která ničí celistvost stvoření.

Zaujetí stanoviska víry není nikdy bez následků. Od počátku je veřejnou věcí, tedy může vést k ostrým protireakcím. Navzdory riziku konfrontace, ještě důležitější je, že společné stanovisko víry vytváří nový ekumenický prostor, prostor pro nové veřejné vize, pro obnovení ekonomiky a pro alternativní budování komunity. Prolamuje existující uzavřenou realitu, když se lidé zaváží ke spolupráci a odporu na místní, regionální, národní a globální rovině. Církve by měly vytvářet aliance s občanskými a sociálními hnutími, která také pracují pro hluboké změny, které jsou nutné.

2. Banky, které patří ekumenickým organizacím, poskytují půjčky lidem nižší střední třídy za rozumných podmínek (Indonésie).

5. Zcitlivění církví v záležitostech víry a ekonomiky, podpory lidských práv, spravedl-nosti a mírového dialogu (Kolumbie).

V odpovědi osvobozujícímu Bohu, který učinil smlouvu života s celým stvořením, vyhlašujeme následující smlouvu ve prospěch života celé komunity stvoření.

I.Neučiníme mamon svým Bohem akumulováním moci a bohatství.

III. Nebudeme nesprávně užívat jméno Pána Boha nazývajíce realizaci trhu akumulujícího bohatství a imperiální války křesťanskou politikou.

VIII. Nebudeme dovolovat rozmanitá zlodějstva hospodářských a finančních činitelů.

přeložila Míla Hradečná)

Forum členských církví Jih – Sever

Forum členských církví Jih-Sever v Londýně Colney pokračovalo v cestě započaté 23. Valným shromážděním (Debrecen 1997), které vyzvalo členské církve Světové aliance reformovaných církví, aby začala proces “rozpoznávání, vzdělávání a vyznávání” (processus confessionis) týkající se ekonomické nespravedlnosti a ekologického ničení. Na tomto foru se sešli zástupci 26 členských církví ze Severu a Jihu a na cestě k 24. Valnému shromáždění (Accra 2004) rozpracovali následující stanoviska víry.

Roste rozpoznání, že způsob, jakým kapitalistický tržní systém dnes pracuje, působí v masivním rozsahu utrpení a smrt lidem a stvoření. Je v sázce život; utrpení a destrukce jsou rozsáhlé. Hlad a umírání hladem, nemoci jako HIV/AIDS, sociální nejistota a ekologické ničení se často stávají příležitostmi k dalšímu zisku. Stejné tržní síly, jejichž obětí je Jih, pracují na Severu. Ekonomické problémy a problémy životního prostředí jsou vzájemně propojeny a katastrofálním způsobem umocňují jedny druhé, neustále nás odstrkují pryč od Boha a od plnosti života pro všechno stvoření.

Ekonomicky – kapitalistický trh neslouží výměně užitečného zboží a služeb pro všech- ani není pokládán za politicky a sociálně odpovědný za obecné dobro. Vybudován na absolutním vlastnickém právu menšiny vlastníků a regulován ve prospěch zisku korporací, má jenom jediný cíl:maximalizovat akumulaci bohatství několika. Finanční kapitál ovládá ekonomiku, vylučuje chudé, podporuje spekulaci a neustále zaplétá lidi a národy do dluhu. Kapitál stále méně a méně plyne do dlouhodobě udržitelné produkce zboží a služeb.Místo toho hnací síla korporací a trh často způsobují nezaměstnanost, degradaci pracovních podmínek, novou migraci a vzrůstající strukturální zadluženost. Makroekonomická politika jako jsou programy strukturálního přizpůsobování, privatizace, znehodnocení místních měn a škrty v sociálních službách vnucené zemím globálními ekonomickými institucemi, rozšiřuje propast mezi bohatými a chudými.

Ekologicky – stvoření je v krizi. Příroda je viděna pouze jako surovina pro spotřebu a vytváření bohatství. Neuznává se, že příroda má hodnotu sama v sobě nebo že pravidelné společenství se stvořením je důležité pro naše duchovní, citové a fyzické dobro. Politika neomezeného růstu industriálních ekonomik urychluje plundrování země a nezvratnou destrukci životního prostředí. Industrializace zemědělství vyhání na celém světě malé zemědělce z podnikání. Mnoho druhů a přirozených prostředí je ničeno a stvoření jako celek je v nebezpečí,

Žijeme v dobách impéria – impéria, které prosazuje současný trend militarismu jako globální válečnou strategii k zajištění trhů a vnucuje destruktivní makroekonomickou politiku celým zemím, aby sloužila cílům trhu. Stupeň jakým jsou ekonomická globalizace a globální geopolitika dnes integrovány nemá historickou paralelu. I moderní věda a technika jsou spíše užívány k tomu, aby sloužily vojenské moci a globálnímu trhu než aby sloužily životu. Strukturální násilí je umocňováno rasismem, kastovními systémy a sexuálními nerovnostmi.

Uprostřed sociálního, ekonomického a ekologického se zhoršování po celém světě šíří pohromy a nemoci dopadající jak na zvířata, tak na lidi a postihují děsivým způsobem nejchudší země. Miliony lidí umírají na AIDS a příliš časti je jim farmaceutickými korporacemi orientovanými na zisk odpíráno účinné lékařské ošet-ření.

2. kapitalistický trh je budován na principu soukromého vlastnictví bez jakýchkoliv sociálních závazků, stejně tak jako na principu, že kontrakt je jedinou legální základnou,

c) podporuje solidaritu, slouží živým společenstvím a odmítá individualismus (Skutky 4-6),

Jako církev jsme vyzýváni k tomu, abychom učinili vyznání víry, protože nasloucháme nářkům trpících lidí a sténání stvoření. Toto vyznání víry chce odmítnout nespravedlnosti dnešní globální ekonomiky tím, že znovu potvrdí naši víru v trojjedi-ného Boha, který v Kristu otevírá nové stvoření a volá nás, abychom věrně odpovídali na Boží smlouvu.

Odmítáme každý nárok ekonomické, politické a vojenské moci, které podvrací Boží svrchovanost nad životem. Odmítáme přivlastňování si darů Božích daných všem lidem vlastníky velkého kapitálu jako absolutní vlastnictví k soukromým ziskům na úkor obecného dobra, protože tím se popírá Boží svrchované vlastnictví všech věcí. Odmítáme myšlenku, že lidstvo má neomezené právo ovládat přírodu a dobývat ji.

° maximální produktivitě, spotřebě a akumulaci sloužící cílům jednotlivců a korporací na úkor chudých a stvoření;

° abychom pracovali pro vysvobození od systematického zadlužování tam, kde zotro-čuje lidi a země;

My, jako církev Ježíše Krista, a jako znamení naděje, znovu potvrzujeme svůj závazek spolupracovat :

° se skupinami, které pracují pro alternativy k vybudování udržitelné ekonomiky a životního prostředí (např. hnutí za slušný obchod a spravedlivý obchod). ….

Stanoviska víry z Buenos Aires i z London Colney byla diskutována některými evropskými církvemi a církevními skupinami.

´Vidíme tento dokument jako nové vyjádření utrpení našich bratří a sester, drcených nespravedlností světového ekonomického systému a vykořisťováním v podstatě bohatými zeměmi Severu, jehož oni jsou obětmi. V této situaci jsme si vědomi své kolektivní odpovědnosti a snažíme se sdělit slovo našich bratří a sester Jihu našim spoluobčanům.

V dubnu 2004 se evropští vedoucí církví a delegáti do Akry sešli v Utrechtu v Holandsku, aby se připravili na 24. Valné shromáždění. Ślyšíme křik utrpení a hněv církví Jihu a rozumíme jim´,píší v dopise generálnímu tajemníkovi WARC Setri Nyomi .

Jsme přesvědčeni, že naše církve jsou volány k tomu, aby se zaměřily na příčiny tohoto utrpení “Nedvojznačným způsobem” například tím, že se obrátíme s výzvou na naše politiky a tím, že přispějeme ´ke zpřísnění regulací a zákonných opatření, kontrole mezinárodních finančních institucí, k přinucení, aby fungovaly demokratičtěji a přijaly za svou politiku spravedlnost. Odmítáme používání teologie k podepření ekonomických nebo politických ideologií jako je neoliberalismus.´

Rada federace švýcarských protestantských církví kritizovala London-Colney za jednopříčinový přístup připisující veškerá utrpení “neoliberalismu” a “imperialismu”.

7. Žijeme ve skandálním světě, který popírá Boží volání k životu pro všechny. Roční příjem nejbohatšího jednoho procenta odpovídá nejchudším 57%; 24.000 lidí denně umírá na následky chudoby a podvýživy.Dluhy chudých zemí dále rostou, ačkoli jejich původní kredity byly mnohokrát zaplaceny. Války, které jsou vedeny o suroviny, vyžadují životy milionů; další miliony umírají na zbytečné nemoci.. Globální pandemie HIV/AIDS zasahuje do životave všech částech světa a postihuje především nejchudší, když nejsou k dostání obecně použitelné léky. Většinu chudých tvoří ženy a děti, a stále roste počet těch,kdo žijí v absolutní chudobě s méně než jedním dolarem na den.

8. Politika neomezeného růstu v průmyslových zemích a úsilí o zisk multinacionálních podniků vyrabovaly Zemi a těžce poškodily životní prostředí. V r. 1989 mizel každý den jeden biologický druh; v roce 2000 již to byl jeden druh za hodinu. Klimatické změny, plundrování stavu ryb, odlesnění, eroze půdy a ohrožení zásob pitné vody jsou jen některé pustošivé důsledky. Lidská společenství jsou roztrhána, životní prostory se ztrácejí, pobřežní oblasti a tichomořské ostrovy jsou ohroženy záplavami a bouřemi. Vysoké radioaktivní hodnoty ohrožují zdraví a životní prostředí. …

9. Tato krize je v přímém vztahu k rozvoji neoliberální ekonomické globalizace, která spočívá na následujících přesvědčeních:

- soukromé vlastnictví neobsahuje žádné sociální závazky;

národních zdrojů, neomezený přístup pro zahraniční investice a import, nižší daně a neomezený pohyb peněz vytvoří bohatství pro všechny;

11. Jsme si vědomi nesmírného rozsahu a komplexity této situace a nehledáme žádné jednoduché odpovědi. Jako ti, kteří hledají pravdu a spravedlnost, kdo se dívají očima bezmocných a trpících, vidíme, že přítomný světový /ne/řád spočívá na mimořádně komplexním a nemorálním ekonomickém systému, který je hájen impériem. Pod pojmem “impérium” rozumíme koncentraci ekonomické, kulturní, politické a vojenské moci v systému nadvlády, vedený mocnými národy, které chtějí chránit a hájit své vlastní zájmy.

12. V klasickém liberálním hospodářství je úkolem státu chránit soukromé vlastnictví a zachovávání smluv v soutěži trhů. Zápasy dělnického hnutí způsobily, že státy začaly trhy regulovat a pečovat o sociální blaho lidí. Od osmdesátých let začal neoliberalismus internacionalizaci toků kapitálu odbourávat sociální funkce státu. Podle neoliberálního názoru je smyslem ekonomiky zmnožit zisk vlastníků výrobního a finančního kapitálu, což vede k tomu, že většina lidí je vyloučena a se stvořením se zachází tak, jako by bylo zbožím.

13. Globalizace trhů měla za následek také globalizaci politických a právních institucí a pravidel, které byly zřízeny k jejich ochraně. Vláda USA a její spojenci disponují – ve spolupráci s mezinárodními finančními a obchodními institucemi (Mezinárodní měnový fond, Světová banka, Světová obchodní organizace) – politickými, hospodářskými nebo také vojenskými pakty k ochraně a podpoře zájmů vlastníků kapitálu.

14. Pozorujeme také dramatické sbližování mezi hospodářskou krizí na jedné straně a procesem integrace ekonomické globalizace a geopolitiky na straně druhé, a to na pozadí neoliberální ideologie. Toto je globální systém, který hájí a chrání zájmy mocných. Všichni jsme jím zasaženi a nikdo se z něho nemůže stáhnout. V biblických pojmech takový systém hromadění bohatství na úkor chudých je pokládán za porušení věrnosti Bohu; je systémem odpovědným za zbytečné lidské trápení a je nazýván mamonem. Ježíš řekl,že nemůžeme sloužit zároveň Bohu a mamonu (L16,13).

19. Proto odmítáme dnešní světový hospodářský řád, zaváděný globálním neoliberálním kapitalismem. Říkáme Ne také ke všem jiným hospodářským systémům – včetně absolutně plánovaných ekonomik – které opovrhují Boží smlouvou tím, že z plnosti života vylučují chudé a zranitelné a celek stvoření. Odmítáme každý nárok na ekonomické, politické a vojenské impérium, které podvrací Boží svrchovanost nad životem a jedná v rozporu s Boží spravedlivou vládou.

20. Věříme, že Bůh uzavřel smlouvu s celým stvořením (Gn9,8-12), Bůh povolal k životu na zemi společenství, které spočívá na vizi spravedlnosti a míru. Smlouva je dar milosti, která se neprodává na tržišti (Iz55,1) … Ježíš ukazuje, že toto je smlouva, která všechny zahrnuje, ve které chudí a marginalizovaní jsou přednostními partnery. Volá nás, abychom postavili spravedlnost vůči “nejmenším bratřím a sestrám” do středu společenství života. …

21. Proto odmítáme kulturu nevázaného konzumního chování, konkurující honby za ziskem a sobectví neoliberálního globálního tržního systému nebo každého jiného systému, který tvrdí, že neexistuje žádná alternativa. …

26. Věříme, že Bůh nás volá, abychom se postavili na stranu oběti nespravedlnosti.