Eur Ing Dr Bohumil Kobliha
Už dávno jsme poznali a praxí potvrdili, že socialistické znárodnění a nynější privatizace byly a jsou součásti obrovské světové „operace“, přesunu držení majetků. Přesunu majetků z jedněch kapes/rukou (převážně národních kapitalistů) do rukou/kapes druhých, totiž a zejména do vlastnictví nadnárodních globalistických, bezuzdně chamtivých společností či rovnou spekulativních bankéřů.
Tato globalistická privatizace (dále jen GP) neposloužila občanům, základním tvůrcům hodnot. Zdánlivě a dočasně se lidem nabídla koupě a spoluúčast na podílech z prodeje znárodněného a státního majetku, aby podloudnost „operace“ nebyla tak očividná. Nicméně v mnoha případech byly podíly opět vykoupeny hlavními držiteli akcií. Přesuny se dály dokonce nucenými odprodeji, jako bylo v případě vodárenské společnosti Thames Water Plc v Anglii dnem 2.února 2001, čímž anglická/temžská voda „přetekla“ z anglického území do německého vlastnictví.
Těmito absurdnostmi byli i Britové zbavováni podílů na národním majetku a dokonce přírodních zdrojích. Obyvatelé se stali rázem zaměstnaneckými nevolníky jiného státu.
Čistý výdělek společnosti Thames Water Plc v GP pak šel samozřejmě mimo Spojené království, bez ohledu na to kde jsou prameny Temže a kdo vodu pije a užívá. Cizím investorům záleží minimálně na těchto faktech. Je zajímá profit.
V jiných případech globalistický „investor“ (při „operaci“ GP) majetky, továrny a provozovny koupil s tím, aby výrobu (tj. technologii atd.) zase prodal, „na kšeft“. Kolikrát že se změnili majitelé některých automobilek!? Jindy výrobu „převedli“ jinam či továrny likvidovali/zničili, aby uvolnili cestu pro svoje vlastní výrobky (jako u nás v případě Spofa Opava), bez ohledu že tak vzali příležitost obživy místním občanů. O nezaměstnané se musí ve všech případech postarat stát, což zatěžuje opět státní pokladny a nás všechny postihuje na zvýšených daních. Markantní důsledky prožíváme vyjádřené a převedené do národních deficitů a jako významné procento/součást v nynějších finančních krizích.
Tato situace začíná vadit i těm, co lavině GP sloužili.
Jak se ale dostat z GP, která rdousí všechny mimo nenasytné bankéře, kterým nezáleží na nikom a ničem mimo jejích sobeckého ega a konta?
Ve Velké Britanii se objevila zajímavá první vlaštovka, „nový“ způsob privatizace. V srpnu 2010 přišla na přetřes odprodej další časti „rodinného stříbra“, tentokrát v podobě GP přístavu Doveru, největšího britského námořního přístavu pro přímé spojení s kontinentální Evropou. Jeho prodej měl vládě ulehčit situaci se splácením dluhů.
Zájem o tento britský přístav byl pochopitelně značný a světový. Kdo by nechtěl vlastnit takový uzel přepravy, který je moderně vybaven a dobře zaběhán a nese stálý výdělek? Přihlásili se arabští, francouzští a dokonce i čínští investoři GP!
Prospekt prodeje přístavu do ciziny ale pobouřil/nahněval místní doverské občany, z nichž mnozí právě zde v docích mají obživu po generace.
Co je moc toho je příliš, i v tolerantní Britanii. Britové už začínají mít dost nesmyslného „hospodaření“.
Proti cizím investorům vystoupili nakonec někteří poslanci, a zejména Tory MP (konservativní poslanec) za Dover a Deal pan Charlie Elphicke, a poradce ministerského předsedy pro strategii, architekt tak zvané „Agendy velké společnosti“ pan Steve Hilton, a navrhli pro nové ovlastnění přístavu způsob zaměstnaneckého podílnictví.
Mnohý si jistě vzpomene, že prof.Zelený a ing.Kobliha s tím přišli k nám hned po „sametu“. Konečně vždyť u nás obecní vlastnictví bylo dávno známé. Když bylo v roce 1555 dáno právo várečné městům, bylo hrdostí a pýchou každého města i větší obce mít svůj měšťanský/obecní pivovar. Bylo to běžné a správné. Jen nesmyslná GP zničila některé malé a jedinečné pivovary s unikátní kvalitou našeho populárního moku!
Také Baťův systém byl náběhem k plnokrevnému zaměstnaneckému podílnictví. Projekty zaměstnaneckého podílnictví/vlastnictví byly unikátní české, hluboce sociální a demokratické!
Řízení britských věcí v Britanii se tedy začíná brát staronovým směrem.
V Doveru byl utvořen spolek „Členství pro lidovou správu (trust) přístavu“, který otevřel příležitost všem lokálním obyvatelům být spoluvlastníky přístavu. Sbírají se příspěvky (od deseti liber za akcii a výše). Projekt obecního vlastnictví – „obecizace“, je podporován i Ministerstvem dopravy. Na zakoupení přístavu se mají podílet samozřejmě vedle jednotlivců i místní podnikatelé, britské dopravní společnosti a banky. Obyvatelé jsou připraveni zakoupit v zaměstnaneckém podílnictví přístav za čtyři sta milionů liber.
Bude ovšem třeba ještě podstoupit tvrdý zápas, poněvadž i cizí investoři GP si na Dover brousí zuby a slibují hory doly.
Přikloní-li se vláda na stranu vlastních voličů a obyvatel, je zde první vlaštovka „nového“ způsobu jak zabránit GP.
Tento měsíc, totiž v prosinci 2010, mají být potřebné peníze a plány dalšího rozvoje přístavu po ruce. Současná britská vláda má příležitost sama sobě i občanům prakticky potvrdit, že je skutečně britská a slouží zájmům svých obyvatel především. Dokonce jsou návrhy, aby vláda pomohla občanům i finančně! Má se za to, že celá agenda bude příznivě vyřešena a že přístav Dover zůstane v rukou lidí, kteří zde pracují a mají zájem na tom, aby si zaměstnání podrželi nejen pro sebe, ale pro budoucí generace.
Tak to má být! Podniky a zdroje musí patřit těm, kteří na nich pracují, občanům země a ne nějakým žralokům z tramtárie. Člověk musí mít svobodnou příležitost růst na svém a po svém.
Máme-li se obrátit specificky k tomu našemu, u nás především české noviny musí být z GP vykoupeny. Musí sloužit nám. Tedy být v českých rukách, pro české oči, mozky a srdce a ne v majetku těch kteří, na nás vydělávají, nás a naše budoucí generace chtějí dokonce „ideologicky“ připravit na to, abychom se raději vzdali všeho svého a pracovali pro ně jako zaměstnanečtí nevolníci… Oni přece vždy a všechno uměli lépe a „über alles“! „Arbeit macht frei!“
Londýn, 4. prosince 2010.
Webová stránka: www.ceskenarodnilisty.cz e-mail: vydavatel@seznam.cz