Germanisace protektorátu a Bund Deutscher Osten V

Památce univ. prof. PhDr. Jaroslava Hrocha, CSc., obhájce odkazu presidenta dr. Edvarda Beneše

Jiří Jaroš Nickelli, etnograf, ČSBS Boskovice

Co plánoval Bund Deutscher Osten v Čechách? Projektu germanizace Moravy a Slezska odpovídal projekt poměnčování Čech. Pražský oberlandrát Watter navrhl tzv. „územní most Praha – Mělník „ („Deutsche Landsbrücke Prag-Melnik“) a techniky provádění:

•         arizaci židovských majetků

•         arijské treuhändry – německé správce neárijských majetků

•         pozemkové příděly a velkostatky dosazeným německým kolonistům.

(Srv. Jančík V., Kubů E., 2005.)

Toto se pak vtělilo do dalších plánů, jako byly dosazení německých starostů místo českých v obcích, nebo dosazování vládních komisařů ve městech.

Z Moravy máme např. konkrétní příklady – V Brně to byl vládní komisař města, esesman kriegerkamerad Oscar Judex, odsouzený Mimořádným lidovým soudem v Brně, v Rájci to byl náměstek pro německou část obce vrchní účetní (Oberbuchhalter) panství knížete Salma, kriegerkamerad Alfred V. Chwatik-Tugemann, dále ředitel Salmova panství Alois Weselka, všichni funkcionáři BDO.

Jen pro historickou ornamentiku poměrů starostů měst v protektorátu připomínám, že árijec, udavač, postrach města Tugemann, vládl v jihomoravském Rájci s českým kolaborantem starostou Rakovčíkem, proslulým výroky „SSSR je rozvrácený stát! U nás se mělo střílet hned v roce 18, prvního měli zastřelit Masaryka“. V nedalekých Lysicích byl zase komisařem pro upevnění němectví hrabě Dubsky, v Letovicích byl funkcionářem BDO vedoucí NSDAP Ing. Hanke, v Blansku byl vedoucím funkcionářem BDO Rudolf Czaluba, odsouzený Mimořádným lidovým soudem v Brně, atd. (Jaroš 2004, 8 ad., 19 ad., 27 ad., 29 ad.). Pro informaci – podle vyšetřovatelů, komisařů bezpečnostní komise MNV dva členové knížecí rodiny Salmů byli registrovanými platícími členy BDO. (Archiv MV ČR, registrační karty BDO Salmů. – Protokol 5 komisařů MNV Rájec, vyšetřovatelů H. Salma 1945.)

Knížecí kancelář Salmova panství zřídila v zámku Blansko opěrný bod pro vojenský výcvik členů BDO. (Stitzpunkt – Jaroš Nickelli 2004, 40–41, heslo Legner Franz, geschäftsführer BDO Brno, heslo Ziffer F., krajský funkcionář BDO Brno, 66. ).

Opěrné body – tzv. Stitzpunkty – byly základními středisky činnosti BDO v okupovaných krajích protektorátu. Jaká byla náplň činnosti těchto germanisačních středisek? Vedle již vzpomenutého přebírání zemědělských statků do německých rukou, a vedle dosazování německých starostů a náměstků v obcích a městech, to bylo dosazování Němců do peněžních ústavů, pojišťoven a kampeliček, dále zakládání výhradně německých středních, odborných a učňovských škol, a žákovských domovů, kde by se rasově vyhlédnutá česká mládež germanisovala a získávala pro říšskou myšlenku. Mládež totiž byla v protektorátu potají rasově tříděna v rámci tzv. školního lékařského dozoru v „boji proti tuberkulóze“ (!), kdy žáci byli měřeni, zdali splňují rasová germánská kritéria.

Zde se zneužívaly různé vědecké metody jako frenologie, kraniometrie apod., které pak pavědci Ahnenerbe a jiných úřadů tzv. vyhodnocovali podle rasových předpisů říše. Vedle toho to bylo řízené pronikání Němců do všech typů spolků, počínaje spolky okrašlovacími, zahrádkářskými, rybářskými a konče zejména mysliveckými, které byly organizovány podle říšských vzoru a jejich legitimace se skvěly výraznými hakenkrajci vedle fotografií vlastníků. (Podle jedné takové myslivecké říšské legitimace jsem například identifikoval nacistu Kabelku ze šebetovského panství jako prominentního účastníka říšské vojenské svatby Salmů v Rájci k roku 1944). Dále se germanisace projevovala zakládání čistě německých mateřských škol, jeslí a dětských domovů, kde odborně školené ošetřovatelky rasově vyhlédnuté české mládeži nabízely „odbornou pomoc“ rodičům sympatisujícím s nacismem a vyhlédnutým k poněmčení (Umvolkungu). Konečně se germanisace území řídila z tzv. nově zakládaných Německých domů, jakožto středisek německého společenského života (Novák 1979, 181–183.) BDO v těchto plánech a realizacích figurovala následovně. BDO se členila na zemské skupiny shodné územím příslušné župy NSDAP, a dále pak na krajské skupiny. Tyto se pak členily ve shodě s územím místní skupiny NSDAP. Například na Blanensku byla hierarchie taková, že obvod místní skupiny NSDAP Letovice byl shodný s obvodem zdejší skupiny BDO.

Tato skupina pak podléhala krajskému vedení BDO v Brně. Stejně to vypadalo na Vyškovsku a jinde. Kde byl nedostatek lokálních skupin BDO nebo řídké osídlení Němců, tam nastupovaly ještě opěrné body. Tak tomu bylo například v Blansku, kde byl z podnětu krajského vedení BDO v Brně zřízen výcvikový opěrný bod v salmovském zámku. Přitom došlo k arizaci bytu věhlasného židovského lékaře MUDr. Ippena. MUDr. Ippen a celá jeho rodina byli posláni do Terezína a posléze do Osvětimi. V Blansku stitzpunktleiter BDO, udavač, nacista Czaluba arizoval i obchody rodin Braunů a Brochů a udal gestapu Dr. Šoupala a JUC. Mihlíka pro držení zbraní. Takoví nacističtí zločinci, jako Czaluba, Tugemann a další, reprezentovali Bund Deutscher Osten na jižní Moravě.(Jaroš Nickelli 2004, 13–14.)

Německé osídlení ve vnitrozemí Moravy, Slezska a samozřejmě i Čech bylo naprosto řídké, nesouvislé – s výjimkou oněch národnostních ostrovů – a proto sami říšští Němci po okupaci roku 1939 zavedli pro tyto Němce úřední označení „Streudeutsche“ – „Rozptýlení Němci“. Až po pádu Francie a vítězných německých taženích po Evropě, kdy se zdálo, že Velkoněmci navždy okupují dobytou Evropu, byl tento název opět úředně v protektorátu zrušen.

Tak například organizace říšských válečníků NSRKB – Kriegerkameradschaft (Nationale Sozialistische Reichs Krieger Bund) se do roku 1941 nazývala ve vnitrozemí „Kriegerkameradschaft Streudeutsche“ a byla opět přejmenována na Kriegerkameradschaft po vítězstvích wehrmachtu (této organizaci platili dle vyšetřovatelů a jiných dokumentů – členské příspěvky například na panství Rájec Tugemann, Weselka, i například rájecký kníže – Archiv MV, lustrační zpráva Ida Schoeller 1959, protokol 5 komisařů MNV Rájec 1945 aj.). Krajským vedoucím této organizace byl komisař Brna, esesák Judex, jemuž podléhalo i vedení BDO. Ten informoval o výstavbě těchto organizací i samotného K. H. Franka.

Na Brněnsku a na Vyškovsku zase působil jiný takový výtečník, nacista J. Folta, spolupracovník Oscara Judexe. Byl kreisleiterem BDO a vysokým funkcionářem krajského vedení NSDAP Brno. Jeho jméno se objevuje na nacistických oběžnících dokládající organizační propojení organizací, pracujících na germanisaci Moravy – 

NSDAP, BDO, Technische Nothilfe, NSRKB a mnoha dalších, což dokládají dokumenty uložené v pobočce Moravského zemského archivu ve Slavkově u Brna (Rundschreiben Nr. 22/41 a další oběžníky). Jeho podřízení Ing. Kopriva a Gerschitz, se podíleli na tzv.“Vorschlagslistech“ – návrzích na vyznamenávání německých matek tzv. Mutterkreuzy v oblasti Vyškovska a Drahanské vysočiny.

Čestný kříž německé matky ve třech stupních bylo významné vyznamenání matek III.říše, umožňující velká privilegia německým rodinám – zvláštní příděly potravin, šatstva, obuvi, otopu, a zejména úvěry v říšských bankách. (Takové vyznamenání III. stupně za 4 germánské děti obdržela 18. 5. 1941 i kněžna Salmová, – protokol 5 komisařů Rájce 1945 aj.) Podle Adolfa Hitlera – zakladatele tohoto jediného ženského řádu III. říše (ostatní dekorace pro ženy byly méně významné) – smysl řádu spočíval v manifestaci základního úkolu německé ženy – mateřství pro genetickou posilu III. říše, a tudíž pro totální germanizaci jejího území, včetně okupovaných zemí. (Např. Pavlík S., 2009, 86–103, text, barevná foto všech stupňů – Hartung L. Bichlmaier L, 2009, 93–93 i se sběratelskými cenami.) Udělení tohoto vyznamenání tudíž nelze v žádném případě vykládat jen jako pouhý politický folklór – jak to idiotsky tvrdí mediální a jiní obhájci různých restituentů – nýbrž jako významný atribut germanisace, kolonizace okupačních území, včetně tvrdého kolaborantského aspektu přijímání této dekorace nositelkami, a to ve prospěch III. říše.

Každá nositelka takové dekorace musela přijmout plně politiku III. říše, stávala se manifestantkou této zločinné politiky. Řádem udělená říšská privilegia se vztahovala na všechny členy árijské germánské rodiny podle zákonů III. reichu. Toto samozřejmě platilo i pro všechny členky a rodinné příslušníky, členy BDO, jako vysoce agresivního okupačního a kolonizačního svazu.

Vnitřní strukturu a organizaci BDO je možné objasnit například na příkladě zemské skupiny „Sudetenland“ se sídlem v Jablonci nad Nisou, tj. na tzv. „novém říšském území“, v praxi uloupeném československému státu. Zemská skupina BDO v Jablonci nad Nisou se dělila na čtyři referáty. Ty vedl tzv. přednosta oddělení – „Abteilungsleiter“.

Místní skupiny BDO pak vedl tzv. „Hilfsamtswalter“, pomocný referent.

Jednotlivé referáty se dělily na správní referát (pokladna a počet členstva), organizační referát (tisk, propaganda), dále národně politický referát, a konečně na referát pro členská školení.

Jaké úkoly měly tyto referáty? Politický referát zajišťoval stabilitu německé národnosti – tj. stabilitu germanizace – v zemích a krajích. V čele zemské skupiny stál tzv. „Landesgruppenleiter“ (Zemský skupinový vedoucí). Jeho zástupce byl současně vedoucím organizačního štábu zemské skupiny BDO, tzv. „Kreisgruppenleiter“ (Krajský skupinový vedoucí). Ten měl k ruce 4 referenty, a to krajského pokladníka, krajského organizačního vedoucího, krajského školitele a krajského národně politického referenta (Anonymus, 1945a.)

Toto byl tzv. užší štáb zemského a krajského vedení BDO. Ten mohl být rozšířen o další pomocné funkcionáře, jako byli například šéf propagandy, tiskový referent, nebo i specialista tzv. “Patentschaftsleiter“, což byl vedoucí tzv. kruhu podporovatelů BDO, mecenášů (sponsorů). Organizační strukturu BDO zde nebudu dále podrobněji rozebírat – odkazuji na svou studii „Bund Deutscher Osten, Zločinecký nacistický svaz a Blanensko“ (Sborník Muzea Blansko 2001, 37– 62.)

Každý činovník BDO musel prokazovat svou loajalitu ke svazu zvláštním písemným prohlášením, které potvrzovalo jeho oddanost NSDAP a BDO. („Bereitschaftserklärung“). To obsahovalo tuto pasáž:

„Budu se ze všech sil namáhati pro zájmy německého Východu a abych německému národu vštípil slova Führerova ...že německý Východ znamená německý osud, a že na německém Východě bude rozhodnuto o bytí či nebytí německého národa“ (Anonymus 1945b). Toto prohlášení doslova nejen symbolicky, ale i prakticky naplnila porážka německého pangermanismu a fašismu Rudou armádou – tedy nikoli v očekávání pangermánů a fašistů, nýbrž jejich opakem.

Tomu odpovídala i svazová hymna, počínající slovy „In den Oswind hebt die Fahnen“ (Ve východním větru vlají vlajky...). Vlajky BDO na sraz BDO vnesou oddíly Hitlerjugend, poté apel zahájí důvěrník BDO a sbor HJ zapěje sudetoněmeckou bojovou píseň“.

Poté následuje projev zástupce zemské skupiny, pak je příjem členů, založení skupiny oznámí důvěrník, oznámí počet zakladatelů, prozatímního důvěrníka a ukončí pozdravem Führerovi. Slavnost ukončí hymny (Anonymus 1945b).

Organizace a struktura BDO tedy plnila nejdůležitější úkol říšského pangermanismu – systematickou, doslova byrokraticky propracovanou germanisaci okupovaných zemí. Sluší se podotknout, že členy BDO se stávali nejenom členové NSDAP, tj. „Parteigenossen“, ale i řadoví němečtí občané, tj. „Volksgenossen“, zhusta členové nacistických složek podřízených nebo podporovaných NSDAP – a to byly v III. říši prakticky všechny. A všichni tito členové – „nacisté i nenacisté“ – svorně hlásali, podporovali a prováděli agresi proti porobeným národům.

Proto všechny dnešní výklady, zejména výklady jistých západních historiků o tom, že prý III. říše byla stát jen a jen usurpovaný nacisty, jsou nepravdivé. Jsou v naprostém rozporu s historickými reáliemi III. říše. Sem patří na naší domácí půdě i nevědecký výklad pana ministra kultury Mgr. Hermana, který veškeré zločiny páchané na území protektorátu svaluje jen a jen na „národnostně nehmotné“ nacisty. Opak je pravdou. Na zločinech v protektorátu se nepodíleli pouze členové NSDAP, ale i členové jiných nacistických složek a zhusta i prostí němečtí soukmenovci. A byla jich drtivá většina. Například na zločinech proti československým občanům v letech kolem mnichovské krize se podílely zločinecké tlupy tzv. ordnerů v počtu cca jeden a půl milionu osob a sedmdesátitisícová armáda freikorpsů. Za protistátní zločin zásluh na odtržení čs. pohraničí sám Hitler vyznamenal jeden milion sto šedesát dva tisíce šest set sedmnáct tzv. Sudetoněmců. (Heinc Z, Kounovský J., Baumruk V. ,,Vyznamenání z doby nesvobody. 1939–1945, Praha 1999, 22–24, obr. Medaile s. 23, dekret Hitlera s. 24). Již jen tyto reálie odkazují výklady pana pseudohistorika Hermana do říše mýtů a blábolů.

Nakonec uvedu pouze jediný příklad z Moravy, na kterém se BDO podílela lvím podílem. Byl to zločin tzv. násilné exterminace obcí Drahanské vysočiny. Germanisace Moravy byla záležitostí více nacistických složek. Avšak BDO v tomto plánu sehrávala zvláště významnou úlohu. Jak jsem již uvedl výše, z praktického hlediska šlo o propojování dosavadních německých sídelních ostrovů.

Počáteční fází tohoto pangermánského zločinu proti Čechům měla být skvělá záminka vyklizení tzv. vojenských prostorů v lesnatých oblastech náhorní plošiny Drahanské vysočiny. V tom ohledu němečtí nacisté využili již zbudované dělostřelecké střelnice prostoru od Račic k Podivicím, Hamiltonům, Drahanům, Otaslavicím a Pustiměři – ukradeného dědictví armády I. ČSR. Toto vše však pangermánům nestačilo – bylo zapotřebí zabrat daleko větší prostor, aby se naplnily všechny agresivní cíle poněmčení tohoto moravského území, (jako archeolog a etnograf, žák profesorů Kalouska a Poulíka, dodávám – odedávna osídleného Kelty a Slovany, nikoli Germány).

Vyklizovací akce tzv. „očištění“ tohoto prostoru od nežádoucího českého obyvatelstva byla široce založena. Šlo o vyhnání vnitrozemských Čechů – odpovídající vyhnání Čechů z Neveklovska, Sedlčanska a Berounska v Čechách. Vedle úřadu reichprotektora, NSDAP, SCHUPO se na ní podíleli zvláštní pověřenci BDO. Pro Drahanskou vysočinu byl tímto pověřencem BDO Dr. Fritz Koberg. Ten vypracoval zvláštní směrnice pro upevnění germanisace v oblasti, jež vyšly tiskem. Propagaci této germanisace sloužily zvláštní výstavy v Brně sloužící propagaci idey „Blut und Boden“ (Krev a půda) jako např. Výstava konaná v Domě umění 22.října 1940 „Deutsches Mähren. Bauerntum um Brünn und Wischau“. Pro tento cíl BDO budoval na Letovicku, Blanensku, Prostějovsku a Vyškovsku takzvané opěrné body – Stitzpunkty, které již byly zmíněny výše.

Plán pangermánů na násilné vyhnání Čechů z Drahanské vysočiny byl postupně realizován podle následujících etap:

Ia – Rychtářov, Lhota, Hamiltony, Pařezovice, Opatovice, Pazderna

Ib – Radslavice Radslavičky, Podivice, Zelená Hora

II – Studnice, Odrůvky, Otinoves, Hartmanice

IIIa – Rozstání, Drahany, Bousín, Repechy, Březina, Nové Sady

IIIb – Lipovec, Marianín, Baldovec, Kulířov, Krásensko, Senetářov, Kotvrdovice, Roggendorf, Housko, Podomí, Ruprechtov, Molenburk, část Jedovnic (Jančík 1947, 110.) Kdo měl přijít – a nakonec i přišel – na místo vyhnaných Čechů? Tzv. bessarabští Němci, etničtí „Volksdeutsche“. Jejich úkolem bylo pracovat pro říšské Němce na tzv. komandanturách zřízených na Čechům uloupených pozemcích a majetcích.

Pokračování