Germanisace protektorátu a Bund Deutscher Osten IV

Památce univ. prof. PhDr. Jaroslava Hrocha, CSc., obhájce odkazu presidenta dr. Edvarda Beneše

Jiří Jaroš Nickelli, etnograf, ČSBS Boskovice

Co páchal Bund Deuscher Osten v protektorátu? IV

Především se podílel na budování souvislých germánských kolonizačních pásem, které měly oddělit Moravu a Slezsko od Čech (Novák 1979, 171–179). Moravskoslezský kolonizační pás měl nejen rozbít slovanské osídlení českých zemí.

Měl též spojovat okupované rakouské říšské území s hornoslezským říšským územím. První základnou tohoto plánu se staly tzv. německé ostrůvky z doby staré monarchie, které I. ČSR jako demokracie tolerovala. Tyto ostrůvky měly především původ v tzv. raabisační kolonizaci doby Marie Teresie a Josefa II. Dvorní rada Raab ovšem neprováděl jen německou, nýbrž i českou kolonizaci,např. z východních Čech na Hustopečsko apod. Ovšem III. reich prováděl výhradně germánskou kolonizaci. Chtěl spojit ostrovy jako brněnský, svitavský, jihlavský, a jinde brněnský, vyškovský, šumpersko-bruntálský, apod.

Říše využila jako záminku germanizace rovněž tzv. vojenská cvičiště – Drahanskou vysočinu, Neveklovsko, Sedlčansko a Berounsko. Například na Drahanské vysočině orgány wehrmachtu společně s NSDAP a BDO vypracovaly kolonizační plán na vyhnání odhadem 30 – 40 tisíc Čechů z 33 obcí, a jejich náhradu takzvanými bessarabskými Němci kategorie tzv. Volksdeutsche. (Jaroš 2001, 40–50.) Na Neveklovsku a Sedlčansku to bylo ještě více vyhnaných Čechů – odhadem cca 60 tisíc (srov. Měchura st., Povolná, Mašek, Chernyavska, Měchura ml. 2005.) Na Moravě se první plán germanizace realisoval podle zásad porady u reichsprotektora von Neuratha takto:

vysídlení Čechů se provede v prostorách budování říšské dálnice Vratislav (Breslau, dnes Wroclaw) – Videň, a při výstavbě vojenských výcvikových prostor v oblasti Blanenska, Vyškovska a Prostějovska.

Porada reichsprotektora Neuratha stanovila následující body germanisačního plánu:

- vytvořit souvislé německé pásmo v ose Brno-Vyškov-Olomouc,

- rozšířit jihlavský ostrov v ose Znojmo-Svitavy,

- zřídit německé opěrné body na hranici moravsko-slovenské, započít východně Ostravy,

- rozšířit německou menšinu prostoru Lipníka nad Bečvou při budování dunajsko-oderského průplavu,

- rozšířit německou oblast prostoru vratislavsko-vídeňské dálnice,

rozšířit německý prostor vyškovské vojenské střelnice.

Směrnice pravila: „Do 31. března 1941 musí být vysídlena první část tohoto pásma, nutného k rozšíření cvičiště, jež zahrnuje osm obcí s celkovým počtem 4.240 obyvatel.“ Vysídlenci se v žádném případě nesmějí usadit na Jihlavsku nebo na Vyškovsku, „protože by se tím oslaboval národnostní ostrov německý a znemožňovalo by se vytvoření spojovacího pásma mezi jižním cípem tohoto německého ostrova a dolnorakouskými Němci“ (Amort 1971, 94. – Jaroš 2001, 42 – Monatsbericht SD, březen 1941, SUA Praha.). Zde je podán jeden z mnoha přímých důkazů, jak nacističtí pangermáni prováděli germanizaci protektorátu, jak vyháněli vnitrozemské slovanské obyvatelstvo a znemožňovali jeho další organickou existenci v původním prostředí.

Pro etnografa je to i další důkaz chybění jakékoli existence zvláštního „sudetoněmeckého kmene“ či dokonce „etnika“ (!), neboť citát jasně prokazuje, že nacisté o ničem takovém vůbec neuvažovali, natož hlásali. Nejlepší důkaz toho podalo sloučení sudetoněmecké Henleinpartei s NSDAP, kdy henleinovci „splnili své dějinné poslání“ – jak o tom mluvil ve chvástavém projevu ve Vídni roku 1941 sám Henlein – a stali se řadovými říšskými Germány. Existují i konkrétní lokality, kde toto sloučení nacipartají oficiálně proběhlo. Tak například v brněnské metropoli to byl nechvalně proslulý „Německý dům“, a dochovaly se i fotografie tohoto slučování. Iredentičtí sudeti se opět stali říšskými Němci. Tak jakýpak „kmen“ či dokonce „národ“, o němž desetiletí neustále nevědecky blábolí praporečník sudetů pan Posselt a jeho společníci?

Nic takového v historii neexistovalo a neexistuje – existuje pouze vylhaný geopolitický mýtus o „sudetoněmeckém čtvrtém bavorském kmeni“ či dokonce o „sudetoněmeckém národu“ s neplatnými nároky na „sebeurčení“ na českém historickém území, jenž notabene byl vyroben až po roce 1900! To vše patří do kategorie pavědeckých politruckých nesmyslů. Nesmyslů, které se však dodnes používají jako lživý politický kyj na historii česko-německých vztahů.