Germanisace protektorátu a Bund Deutscher Osten III
Památce univ. prof. PhDr. Jaroslava Hrocha, CSc., obhájce odkazu presidenta dr. Edvarda Beneše
Jiří Jaroš Nickelli, etnograf, ČSBS Boskovice
Praktická germanizace českých zemí za protektorátu.
Heydrich nebyl ani první ani jediný germanisátor
V publicistice se prezentují naprosto mylné a nesprávné představy o úloze Reinharda T. Heydricha jako jediného a hlavního germanisátora okupované republiky. Opak je pravdou. Dokládá to i sám průběh Norimberského soudu, kde žaloba četla zásadní dokumenty dalších nacistických aktérů, kteří plánovali a také uskutečňovali germanizaci protektorátu již před ním. Prvním veřejným germanisátorem byl reichsprotektor Konstantin von Neurath. Druhým v pořadí byl protektorátní tajemník K. H. Frank. Teprve třetím v pořadí byl Heydrich, který vyměnil Neuratha.
Neurathovo memorandum o germanisaci
(tzv. dokument Friderici z 15. 10. 1940) vypadalo takto:
První, neschválená varianta, zněla vyhnání Čechů z Moravy a koncentrace v Čechách. Druhá varianta, uznaná jako časově neproveditelná, byla totální vyhnání všech Čechů z protektorátu. Třetí varianta, nazvaná „Asimilace Čechů“, znamenala poněmčení rasově vhodné poloviny národa, a utracení druhé poloviny národa vyhnáním a likvidací. Neurath předložil vůdci plán jako memorandum, jež zapsal generál Friderici. Jeho zpráva se dostala Norimberskému soudu až po objevení štěchovického archivu v březnu 1946 a dodatečně rozdrtila Neurathovu obhajobu. Třetí Neurathovo řešení schválil sám führer a určil, že při zevním uchování protektorátu musí úřad protektora jednotně léta pečovat o germanisaci.
Frankovo memorandum:
Totéž předložil ve vlastním memorandu Hitlerovi také K. H. Frank, a Neurath také vůdcovu zástupci dr. Lammersovi napsal, že s Frankovým memorandem zcela souhlasí, neboť obsahuje stejné myšlenky jako jsou jeho vlastní. Pak vůdce přijal Neurathovo memorandum (Ečer 1946, 192–193.)
Norimberský žalobce hodnotil Neurathův plán germanisace následovně: „Tento názor říšského protektora byl přijat a tvořil základ jeho politiky. Výsledkem bylo upevnění německé vlády nad Čechami a Moravou systematickým útiskem Čechů, omezování osobní svobody a soustavným rozvracením politické, hospodářské a kulturní struktury českého národa teroristickým režimem, o němž pojednali mí sovětští kolegové“. (Ečer 1946, 193.)
Heydrich tudíž nebyl ani první, ani jediný programátor germanizace a vyhlazování českého národa. Byl pouze výkonným katanem, dalším významným válečným zločincem, který po vykonání vojenského aktu atentátu unikl norimberské oprátce.
Heydrichův plán: Část Čechů dobré rasy a smýšlení germanizovat, část Čechů špatné rasy a dobrého smýšlení sterilizovat, část Čechů špatné rasy a smýšlení vyhnat na Sibiř, část Čechů dobré rasy špatného smýšlení vyhubit (odstřelit), je tolikrát notoricky citován, že nemá smyslu jej podrobněji rozebírat.
Jen je třeba upozornit na naprostou shodu se starým rakušáckým plánem na vyhnání a zničení Čechů Schönererovým pangermánem Pergerem z roku 1900, jenž navrhoval vyhnat tehdy 6 milionů Čechů k Ledovému oceánu. (Amort 1971, 47 Fond Alldeutscher Verband, Deutsches Zentralarchiv Potsdam, Abt. 220, Folge 20, Mappe 70 – Schönerer Bewegung in 'Osterreich, Bl. 46). Nacisté nic nového nevymysleli, z ničeho se nepoučili. Obnovili jen staré imperialistické plány na vykořistění a zničení všech Slovanů – nejen Čechů.
Jaké historické poučení z uvedeného plyne? V tomto doslovném smyslu lze nacismus (a fašismus všeobecně!) chápat jako vrcholné stadium přezrálého imperialismu. Platí to pro stejnou činnost fašistických band, které rozbily a zničily Ukrajinu, Čečensko, Osetii, Karabach, Afghanistan, Syrii, atd., stejně jako pro fašistické bandy, které zničily Jugoslávii a uloupily Kosovo. To vše za asistence velmocí. To není politrucká ideologická mantra. To je konstatování historické analogie na základě historických reálií. Platí to pro dnešek stejně jako pro včerejšek.
Bund Deutscher Osten – vykonavatel germanizace v českých zemích a na Východě
Staré plány pangermánů, které vzaly za své výsledkem I. světové války, ožily v meziválečném období. Cílem bylo opět zničit výsledky Versailles-Saint Germain – Trianonu, zničit nové nástupnické státy a opět vytvořit koloniální državy pod knutou pangermánských soustátí. Takto ožily staronové spolky a strany jak v nacisujícím Německu, tak ve fašizujícím Rakousku. Jim přihrávaly fašistické korporace v Uhrách, v Polsku, v Rumunsku, v Bulharsku, v Makedonii, Chorvatsku, a v Albánii. Již tehdy například ve Vídni roku 1929 vznikly dvě fašistické koroporace – ustašovci A .Paveliče a OUN Bandery.
U nás se fašistické korporace ujaly (nepočítaje přímo DNSAP) zejména jako tzv. Vandervogel, Kameradsbund, Volkssport (po protistátním spiknutí zakázaný), a později všesjednocující henleinovci. Jejich cílem jako pověstných „pátých kolon“, bylo zničení jim nebezpečných hnutí a celých států, jako byla i I. ČSR. Proto nacisté ustavili i další spolky, které měly vykonávat germanizaci okupovaných evropských území. Na tzv. evropský Východ, kam nacisté řadili i naše země, se zaměřil i nově formovaný Bund Deutscher Osten.
Bund Deutscher Osten jako nově formovaný celoříšský výbojný svaz se někdy překládá dvojím způsobem – jednak jako „Svaz německého východu“, jednak jako „Svaz Němců Východu“ ( mám za to, že druhý překlad je správnější).
Navazoval na tradice Allgemeiner Deutscher Verbandu a ostatních německých svazů a spolků, zejména na spolky koloniální. Vedle manifestního ideologického pangermánského trendu měl své speciální agresivní cíle – nároky na baltské, polské a zejména ruské území v severovýchodním směru, a na území české, slovenské, slovinské, rumunské a srbské v jihovýchodním směru. Za II. světové války pak na všech těchto územích působily organizační odnože tohoto svazu, kde působily jako vyslovení agresoři – a to zvláště proti Lužickým Srbům, Polákům, Čechům, Slovákům, Rusům, Slovincům, jižním Srbům, a pochopitelně proti Židům a Romům.
Zde máme na zřeteli především plány proti Lužičanům, Polákům a Čechům. Bund Deutscher Osten byl především germanizační, kolonizační svaz. Vycházel přitom z tezí Hitlera o tom, že je nutno zastavit germánský tlak na Západ a naopak upřít svůj výboj na Východ. Východem pak jak Hitler, tak i jeho podřízený svaz, rozuměli nejen nejbližší sousední země východní a jihovýchodní Evropy (ne náhodou dostalo okupované Rakousko název „Ostmark“!), ale i území dále od germánského centra – baltské státy, na jihu jihoslovanské území, a celý rusko-ukrajinský prostor až k Uralu a ke Kavkazu. Toto obrovské území chtěli dobýt, kolonizovat a vykořisťovat za předpokladu genocidy veškerého slovanského a jiných etnik. V této spojitosti sluší podotknout, že se po desetiletí neustále – sice oprávněně, leč neúplně – hovoří o holocaustu, ale ostudně a lživě se zamlčuje nejen plánovaná, ale i systematicky prováděná genocida všech Slovanů! Popírání slovanské genocidy je stejné jako popírání holocaustu!
Dokonce se zamlčují i statisíce slovanských obětí Osvětimi. Než zpět k BDO. Při realizaci této zločinecké politiky se vyznamenala nejen pověstná einsatzkomanda wehrmachtu a SS, nýbrž i Bund Deutscher Osten jako jeden z důležitých organizátorů a vykonavatelů. Germanisaci Polska, baltských zemí i našeho protektorátu, měl na starosti vedoucí Bund Deutscher Osten prof. Theodor Oberländer (srov. Grünberg 1981, 131. – Droždžynski, Zaborowski 1960.)