Ing. Josef Mikš
Před 80ti lety – během roku 1932 došlo v předmnichovské československé republice k prvnímu vážnějšímu střetnutí demokratické státní moci s nastupujícím fašismem. Od března 1932 plnily stránky novin články popisující .tzv. „Proces s Volkssportem“. Zajímavou skutečnosti je, že významnou roli v celém případu hrálo město Fulnek a jeho tehdejší starosta Leo Schubert.
Co to byl „Volkssport“? To dnes vědí zřejmě již jen pamětníci. A proto k vysvětlení
hlavních souvislostí je třeba se vrátit hlouběji do minulosti.
Koncem 18. století se v Německu i mezi Němci v českých zemích rozšířilo tzv. velkoněmecké hnutí s ideou pangermanismu, jehož cílem bylo vytvoření jednotného, rasově čistého velkoněmeckého státu, vzniklého spojením Německé říše a Rakousko-Uherska, přičemž ostatní národy včetně Čechů měly být germanizovány.
Jeden z představitelů tohoto směru, generál Rauchofer v té době vydal strategickou studii s výmluvným názvem „Velkoněmecko a střední Evropa kolem roku 1950“. V knize byl i tento závěr: „Po jisté době bude 88 milionů Němců vládnout nad 130 miliony Evropanů, kteří budou určeni k nižším pracím. Jen Němci budou získávat půdu, požívat politická práva a zaujímat administrativní i vojenské postavení.“
Ideologové Velkoněmeckého svazu vytrvale opakovali, že „Čechy a Morava jsou starým německým historickým územím, kde Češi představují nevítaný živel, překážející Německu v expanzi na Východ“.
Tím byly vytvořeny podmínky pro vznik nacionalistických německých stran s všeněmeckým programem. A tak již v roce 1913 jeden z představitelů českých Němců Rudolf Jung položil základ programu strany, která se později přejmenovala na DNSAP –Deutsche nationalsozialistische Arbeiterpartei (Německá nacionálně socialistická strana dělnická) a tak předešel Hitlera ,který později svoji stranu pojmenoval NSDAP. Další nacionalistickou stranou českých Němců se stala později založená DNP – Deutsche Nationalpartei (Německá nacionální strana).
Porážka Německa a Rakousko-Uherska a jejich spojenců v první světové válce a vytvoření nových národních států, včetně vzniku samostatné Československé republiky, znamenalo krach pangermánských plánů. Ale němečtí nacionalisté se nevzdali. Jejich cíle v Německu převzal Hitler se svým nacistickým hnutím a v ČSR je prosazovaly již zmíněné strany DNSAP a DNP
. Jejich názory a postoje se jednoznačně projevily po vzniku samostatného československého státu 28. října 1918. Tehdy Němci vyhlásili, že nový československý stát neuznávají a hlásí se k Německému Rakousku (Deutsch-Österreich). Vytvořili samostatné územní celky, a to: v západních Čechách Deutschböhmen a ve východní části Čech, severní části Moravy a Slezska provincii Sudetenland. Území znojemského kraje mělo být přičleněno k Dolnímu Rakousku jako Deutschsüdmähren a konečně některé kraje pošumavské měly být připojeny k Hornímu Rakousku jako zvláštní území, nazývané Böhmerwaldgau. V těchto provinciích byly vytvořeny německé zemské vlády a organizována vlastní branná moc, tzv. Volkswehr.
Když bylo zřejmé, že se dohodou nedospěje s Němci k řešení, rozhodla se nová vláda pro vojenský zásah. Československé oddíly zahájily obsazování všech pohraničních území a do druhé poloviny prosince 1918 je měly plně pod kontrolou. Samozvané zemské vlády uprchly do Německa a Rakouska, kde pak dlouhou dobu organizovaly proti naší republice rozvratnou propagandu a různé nepřátelské akce. Němci, kteří zůstali na našem území a které situace nakonec donutila k určité spolupráci s československými úřady, se však s danou situací nikdy nesmířili a byli po celou dobu první republiky trvalým zdrojem nebezpečí pro její samostatnost.
Ještě jednou a to v následujícím roce 1919 se nacionalističtí Němci pokusili o zvrat poměrů. Využili k tomu datum 4. března, kdy byly vyhlášeny volby do rakouského Národního shromáždění. Naši Němci se rozhodli, že budou volit společně s Rakušany. Když čs. vláda jejich účast na volbách zakázala, vyhlásili na den voleb generální stávku a organizovali na mnoha místech pohraničí / také v Novém Jičíně, Šumperku, Šternberku, Bruntále / demonstrace, které přerostly do střetů s čs. vojskem, nasazeným k potlačení bouří. Došlo ke střelbě do demonstrantů, přičemž bylo zastřeleno asi 50 osob. Tím byl sice definitivně zlomen masový odpor německých nacionalistů, ale den 4.3. 1919 se stal symbolem jejich boje, každoročně připomínaný k prohloubení nenávisti ke všemu českému.
Definitivní konec nadějí Němců na změnu znamenala Pařížská mírová konference v polovině roku 1919, která stanovila a schválila státní hranice ČSR, jejichž nedílnou součástí byly i pohraniční oblasti.
V prvních parlamentních volbách v ČSR v roce 1920 dosáhla DNSAP spolu s DNP a ostatními nacionalistickými skupinami přes 20 % hlasů, a vedoucí osobnosti jako Rudolf Jung, Hans Krebs a později i Leo Schubert a další se stali poslanci a senátory československého parlamentu .Již v prvním vystoupení útočili proti ČSR, stěžovali si na útisk Němců a Jung dokonce prohlásil, že mírová smlouva, která schválila nové hranice, je ohromná historická lež, kterou Němci nikdy neuznají.
V témže roce sudetoněmecký politik Hans Knirsch na zasedání Všeněmeckého sněmu ve Frankfurtu nad Mohanem prohlásil: „Jsme toho názoru, že je naší povinností učinit v zájmu Německa vše, co je s to podrýt československý stát a soustředit naši hospodářskou a politickou činnost, aby se tento stát nemohl upevnit...“
Tato linie se pak trvale projevovala v každodenní činnosti německých nacionalistů v pohraničních oblastech. Němci veřejně provokovali, vyvolávali stávky, agitovali proti nové republice a Čechům. Začátkem dvacátých let byla Společnost národů v Ženevě zasypávána stížnostmi na útlak Němců v ČSR. Jejich utajeným cílem bylo postupně dosáhnout odtržení pohraničních území od Československa a jejich přivtělení k Německu.
Proto navázali tajnou, ale úzkou spolupráci s Hitlerovou NSDAP. V srpnu 1920 se v rakouském Salzburku konala schůzka Hitlera s německými politiky z ČSR Knirschem a Jungem, za rakouské nacisty byli přítomni Riehl a Ertl. Na závěr vydali společné prohlášení, požadující sloučení všech v Evropě žijících Němců v jediné říši.V druhé polovině dvacátých let tato činnost nabývala očividně protistátního charakteru. Ale čs. úřady zachovávaly zatím rezervovaný postoj.
V květnu 1929, kdy měl Hitler v Německu již poměrně velkou nacistickou stranu NSDAP, založili hakenkrajcleři, jak byli českým obyvatelstvem nazýváni příslušníci DNSAP, v českých zemích německý sportovní svaz s názvem Volkssport. Ten pod maskou sportovní činnosti sdružoval v podstatě úderné oddíly DNSAP, budované po vzoru SA sousedního Německa. Vedením Volkssportu byl pověřen poslanec DNSAP, starosta města Fulneku Leo Schubert, známý slezský nacista. Ten se významně podílel na založení strany i na prosazování jejich záměrů a jako člen vedení DNSAP působil v ní od jejího vzniku až do jejího rozpuštění.
Schubert se narodil 9. dubna 1885 ve slezských Albrechticích . Po obecné škole vystudoval gymnázium a v roce 1906 byl přijat do státní služby jako úředník okresního soudu ve Fulneku. Již od studentských let se stal příznivcem. pangermánského hnutí a v dalším pak členem a funkcionářem DNSAP.
V roce 1918, když vznikla Československý republika, Němci , jak již bylo uvedeno, v pohraničních krajích ji odmítli uznat a vyhlásili samostatné německé zemské vlády.. Na severu Moravy a Slezska byla ustavena provincie Sudety /Sudetenland/, jejíž zemské vedení mělo sídlo v Opavě a ve Fulneku zřízené hejtmanství.s ochrannou jednotkou 40 mužů Volkswehru / Lidová obrana /.
Členem zemského sněmu se stal také Leo Schubert, který velmi aktivně vystupoval proti uznání nové čs. republiky. Vydávali četné výzvy a podávali žádosti k připojení těchto území na severu k Německu a na jihu k Rakousku.
Při vzpomínaném vojenském zásahu byl v pozdních nočních hodinách 20. listopadu obsazen nový Jičín a současně i Fulnek. Avšak po jednání s vojenským velitelstvím v Ostravě bylo československé vojsko z Fulneku odvoláno. Definitivně byl Fulnek obsazen teprve 13. prosince 1918 a 18. prosince i sídlo zemské vlády Opava. Do konce roku byla na celém území obnovena státní moc.nové republiky.
Po potlačení tohoto povstání byl Schubert ze státních služeb propuštěn a přešel do
Rakouska. Podílel se zde na polické činnosti a působil ve vedoucím postavení v DNSAP až do roku 1919. Po návratu do Fulneku působil v celostátním vedení DNSAP. Nejdříve zastával funkci organizačního vedoucího a později vedoucího odboru celostátní komunální politiky. Kromě toho působil jako obvodní vedoucí DNSAP v ostravském volebním obvodu a jako první nacionálně socialistický starosta na celém sudetském území.
Do funkce starosty Fulneku byl zvolen v roce 1920 ve svých 35 letech. V té době byl nejmenší administrativní jednotkou státu soudní okres a dva až tři soudní okresy tvořily politický okres. V tomto případě byl Nový Jičín politickým okresem a Fulnek, Vítkov a Odry soudními okresy.
V průběhu roku byl vydán i nový jazykový zákon, který stanovil, že v soudním okrese, kde žije 20 a více procent německého obyvatelstva, se úřaduje také německy. Proti tomu sice Němci protestovali a požadovali jen německé úřadování, ale ve Fulneku, kde žila velká většina Němců se podle zákona muselo úřadovat dvojjazyčně i když se to často nedodržovalo, protože převzatí rakouští úředníci neuměli česky.
V roce 1921, kdy bylo provedeno sčítání lidu i podle národnosti, podal Schubert stížnost , že při slučování a rozlučování obcí docházelo ke změně počtu obyvatel v neprospěch německé národnosti. Ke dni 16.3. 1921 bylo konstatováno, že ve Fulneku žije 2979 obyvatel, z toho je 2515 Němců, 419 Čechů, 38 Poláků a 8 jednotlivců jiných národností.
Od svého předchůdce převzal Schubert snahy zabránit rozvoji českého školství. Ve Fulneku byly vybudovány německé školy na úrovni, avšak do roku 1919 zde české školy neexistovaly. Po vzniku ČSR se čeští obyvatelé dožadovali vybudování vlastní školy, ale Němci byli zásadně proti. Teprve po zásahu předsednictva moravské zemské vlády v Brně byla zřízena česká jednotřídní obecná škola . Nebyly místnosti, nebyly učebnice, vybavení ani učitelé. Po velkých potížích se podařilo upravit na učebnu starou prádelnu ve Sborové ulici.
Podobně to bylo se zřízením trojtřídní veřejné školy občanské – pozdější měšťanské školy Potíže byly i při rozhodnutí o postavení samostatné budovy české školy na Kapucínském vrchu. Po dlouhých jednáních a úpravách projektu byla stavba v roce 1923 zahájena a v následujícím roce slavnostně otevřena.
Postavení české menšiny i po vzniku Československa bylo těžké. V továrnách byli všichni mistři, dílovedoucí a úředníci Němci. A zaměstnaní Češi museli němčinu ovládat. Až na výjimky se nevypracovali na vedoucí místa. Čeští dělníci byli rádi, že mají zaměstnání a národnostně se zpočátku necítili diskriminováni. Ostatně existovala celá řada smíšených manželství a v rodinách se často mluvilo oběma jazyky. Problémy nastaly po zřízení českých škol, kdy někteří zaměstnavatelé trvali na tom, aby jejich dělníci posílali své děti do německých škol. Docházelo i k soudním sporům, kdy soud musel rozhodovat, zda dítě půjde do české nebo německé školy.
Situace se postupně zlepšovala příchodem českých úředníků, soudců, četníků, železničářů a dalších profesí a také tím, že zde byla založena Národní jednota, český spolek, který se staral nejen o kulturní vzdělávaní českých občanů , ale také je ochraňoval v různých sporech s Němci.
Organizoval také různé akce, založil českou knihovnu a staral se také o sociální problematiku. Ale převaha němectví se zde trvale uplatňovala, jak o tom svědčí výsledky sněmovních voleb v roce 1935, kdy ve Fulneku z 2204 platných hlasů bylo odevzdáno 274 českých hlasů, což činilo pouhých 12.5 %. Jaké byly národnostní poměry o tom svědčí zápis v městské kronice. V roce 1935 nezaměstnávala firma Kargel ani jednoho českého úředníka a pouze tři české dělníky.
Schubert se chlubil, že Fulnek je jediné město v Sudetech, které má stálé nacionálně – socialistické vedení, které ovlivňovalo celý život města. Konaly se zde různé akce, srazy, manifestace nacionalistů, mládežnických a tělovýchovných spolků i DNSAP, takže se v českých kruzích hovořilo o Fulneku jako o „ nacistickém hnízdu“ To se projevilo zejména po nástupu Hitlera v Německu k moci, kdy tyto myšlenky začaly nacházet živnou půdu i mezi většinou německého fulneckého obyvatelstva Je však nutné připomenout, že na zhoršení politické situace se ve značné míře podílela probíhající světová hospodářská krize, která zvlášť výrazně zasáhla v ČSR právě pohraniční oblasti.
Kromě výkonu funkce starosty se Schubert velmi intenzivně zúčastňoval všech akcí organizovaných vedením DNSAP. Od vzniku republiky v průběhu let stále a pravidelně vystupovali předáci strany proti republice, v parlamentu např. za zpěvu Wacht am Rhein /Stráž na Rýně/ rozbíjeli parlamentní zařízení, řvali, hulákali a když mluvili z tribuny, valila se na sněmovnu lavina protičeského štvaní, záplava lží a polopravd. Kromě toho organizovali různá protestní shromáždění a protistátní akce, při kterých docházelo i k napadání českých občanů, takže byly nutné i vojenské zásahy.se střelbou. Při spolupráci s říšskými nacisty prakticky prováděli špionáž ve prospěch třetí říše. .
Na táboru ve Fulneku, organizovaném vedením DNSAP a zabezpečovaném Schubertem 5.8. 1928 hovořil jako host říšský nacista Gregor Strasser z Mnichova. Byla mu provolávaná sláva, Heil Hitler, Heil Deutschland, Juden weg! /Sláva Hitlerovi, sláva Německu, Židé pryč !/
Výsledky voleb v roce 1929 vykázaly novou etapu nástupu agresivního německého nacionalismu .a růstu rozporů mezi Čechy a Němci. V parlamentu se otevřeně objevovaly v projevech německých poslanců požadavky na plnou autonomii pro Němce a přestavbu státu.
To již ve sněmovně začal zasedat i Schubert, který byl ve volbách s převahou hlasů zvolen poslancem. V té době vedení DNSA, vědomé si podpory sílícího Hitlerova hnutí v říši , rozhodlo o zřízení samostatného sboru, schopného v krizové situaci zasáhnout silou v zájmu hnutí. Protože bylo jasné, že by čs. úřady žádnou takovou organizaci nepovolily, bylo oznámeno že jde o sportovní organizaci s názvem Volkssport /Lidový sport /. Vedením celé organizace byl pověřen právě Leo Schubert. Iniciátorem zrodu Volkssportu byl však poslanec Hans Krebs, jeden z nejzarytějších nacistů, který zastával funkci politického vedoucího. Organizačním vedoucím se stal Paul Illing. Protože Krebs byl znám jako nesmiřitelný odpůrce Čechů a jeho jméno ve vedení by československé úřady přivedlo k pochybnostem o poslání organizace, byl určen vedoucím právě Schubert, který byl v Praze méně známý.
O snaze zakrýt podstatu organizace svědčí i skutečnost, že hlavní kancelář vedení Volkssportu byla sice otevřena ve Fulneku, kde Schubert působil jako starosta, ale skutečná, tajná kancelář byla umístěna v Litoměřicích.
Volkssport byl členěn do několika žup, které se členily na okresy. Další členění, vojensko-organizační, dělilo celý svaz na Gruppe , kterým velel grupenführer, nižší stupeň byl truppe – trupenführer a základní sturm- sturmführer.
Pod záminkou sportovních akcí se konala vojenská denní i noční cvičení, při kterých často docházelo k dohovoru a společné činnosti s německými oddíly na druhé straně hranic.
Na různých místech v pohraničí se také často pořádaly propagační pochody, které měly udržovat německé obyvatelstvo v mínění, že v blízké době dojde k připojení tohoto území k říši..
Při svém založení měla organizace pět tisíc členů, ale do svého rozpuštění v roce 1932 se rozrostla v mohutnou sílu sdružující přes čtyřicet tisíc nacistů. Členové Volkssportu se nijak netajili svými záměry. Na schůzkách a srazech otevřeně prohlašovali, že jsou vojskem hákového kříže.
Okresní vedoucí Volkssportu v Bochově u Žlutic to vyjádřil ještě jasněji. Do svých poznámek si zapsal: „Chceme být tělem a duší, celým srdcem mladými vojáky. Jsme zrozeni k tomu, abychom osvobodili naši vlast od slovanského a židovského jha.“ A později na srazu Volksportu ve Fulneku, na plně obsazeném náměstí se vedoucí celé akce zvoláním ptal shromážděných mužů -„ Kdo jsme ? „ A v odpověď mu zaznělo hromové „ My jsme vojsko hákového kříže, povolané osvobodit naší vlast !“
Volkssport napodoboval říšské SA nejen svými uniformami (jeho členové nosili stejně jako SA hnědé košile, čapky, jezdecké kalhoty a černé holínky), ale sbližovala je především stejná ideologie a politické cíle. Také s nimi udržovali přímé styky. Již krátce po svém založení v srpnu 1929 se zúčastnilo 300 vybraných sudetských nacistů v nových uniformách říšského dne strany NSDAP (Reichsparteitag der NSDAP) v Norimberku.
Dostalo se jim nadšeného uvítání a čestného umístění mezi tisíci říšskými členy SA. Jako vyjádření svého postoje nesli v prvních řadách mohutný transparent,na kterém bylo výraznými velkými písmeny napsáno heslo: SUDETENLAND TREU ZU HITLER (Sudety věrné Hitlerovi).
Zde bylo také dohodnuto, že Volkssport bude podřízen mnichovské ústředně SA a jako výcviková základna mu bude sloužit prostor 100. standarty SA v saském Kopolsdorfu.
Na tuto základnu se pak podle dohovoru v určených termínech jezdili školit funkcionáři Volkssportu z různých míst českého pohraničí. Ale nejen to. Byla pořádána i společná cvičení a srazy, kde dokonce v lednu 1931 došlo k překročení československých státních hranic říšskými SA.
Členové Volkssportu byli také nedílnou součástí všech slavnostních srazů strany, kde tvořili slavnostní stafáž, nazývanou „ochranná stráž“ Byli také strážci a ochránci každé schůze či shromáždění, udržovali pořádek a v případě potřeby chránili řečníka, nebo násilně zasáhli proti protivníkům. . Přesto, že svaz vyvíjel svoji činnost pokud možno skrytě před československými úřady a ilegální sídlo měl v Litoměřicích, vycházely postupně na světlo skutečné záměry a protistátní charakter činnosti.
Československé orgány o tom měly nezvratné důkazy. Ale vláda se zásahem dlouho váhala. A tak v roce 1931 nejdříve členům Volkssportu zakázala nosit hnědé stejnokroje. Volkssport však zůstal nedotčen a pokračoval v činnosti. Jen hnědé košile nahradil bílými a hnědé čepice modrými. Protože však protistátní činnost Volkssportu neustávala a zapojily se do ní i mládežnické organizace DNSAP – Studentenbund a Jugendverband, rozhodla se vláda zakročit mocensky.
První úder byl veden proti kanceláři vedení Volkssportu ve Fulneku. Dne 28.února 1932 četnická pátrací skupina za asistence místních četnických strážmistrů Zahrádky a Horáčka provedla prohlídku místa a nalezla zde nelegálně držené zbraně, uniformy, odznaky a různé usvědčující protistátní dokumenty. Starosta Fulneku, poslanec DNSAP a vedoucí Volkssportu Leo Schubert však prohlásil, stejně jako později i další členové vedení, že o žádné závadné činnosti členů spolku nevěděli a že si mladí členové Volkssportu zřejmě hráli na vojáky. Přes podezření však nemohl být zatčen, protože jako ostatní členové vedení byl. chráněn poslaneckou imunitou.
Zatýkání bylo zahájeno v Praze a do vazby byli vzati nejvíce podezřelí funkcionáři. Prvním zatčeným byl dr. Alexander Petermichel, soukromý učitel sportu a tělocviku v Chebu, který dočasně působil v Praze. Jeho výslech proběhl 2. března 1932 a již druhý den byl zatčen posluchač medicíny v Praze Anton Schwabe. Na základě jejich výpovědí došlo v dalších dnech k zatčení ostatních funkcionářů a to ing. Rudolfa Heidera, Adolfa Matznera, Petra Donhäusera, Fritze Paliegeho a Paula Illinga, organizačního vedoucího a zástupce zemského vůdce Volkssportu pro Čechy.
K zatýkání došlo v celém pohraničí. Od března do května bylo u členů volkssportu vykonáno na 450 domovních prohlídek a zatčeno na 100 osob.. Jen v pankrácké věznici bylo v květnu ve vazbě asi 80 hakenkrajclerů Proti dalším 167 členům této organizace bylo vedeno takzvané přípravné vyhledávání. V průběhu vyšetřováni bylo straně DNSAP zakázáno používání znaku hákového kříže.
Kromě Illinga však nikdo ze zatčených nepatřil do nejvyššího vedení. Jeho členové stále tvrdili, že o žádné závadné činnosti nevěděli. Při prohlídkách v bytech i spolkových místnostech však bylo nalezeno mnoho zbraní, nacistických novin, brožur, letáků se štvavým protistátním obsahem i služebními předpisy pro vojenský výcvik příslušníků Volkssportu. Vzhledem k těmto skutečnostem byla nejdříve zastavena činnost a posléze 22. února 1932 vydalo ministerstvo vnitra výnos o rozpuštění této organizace.
Po vyčerpávajícím vyšetřování a důkladné organizační přípravě začal 8. srpna 1932 v Brně s obviněnými proces – lidově pojmenovaný jako proces s Volkssportem. Trval až do 14. září a v jeho průběhu vyšly najevo skutečnosti, které uváděly do vážného podezření z protistátní činnosti i samotné vůdce hakenkrajclerů Junga, Krebse, Kaspera, Schuberta a další. Ty však chránila poslanecká imunita a byli zatím beztrestní.
Proti procesu protestovali poslanci i senátoři DNSAP a v průběhu procesu zejména obhájci jednotlivých obžalovaných. Vystupovali útočně, sebevědomě a neváhali zpochybňovat oprávněnost procesu. Časopis DNSAP Der Tag psal o procesu takovým způsobem, že musel být několikrát úředně zabaven
Konečně 24. září se konalo závěrečné zasedání soudu. Soudní budova byla od ranních hodin obležena jednak Němci, kteří chtěli protestovat proti procesu, protože prý obžalovaní hájili jejich národnostní práva, ale také českými dělníky, kteří demonstrativně dávali najevo, že fašismus u nás nesmí být trpěn.
Čtyři hodiny četl předseda senátu 89 stran rozsudku. Všichni obžalovaní byli uznáni vinnými z úkladů proti republice, přípravy a napomáhání k realizaci plánů, podle nichž mělo být pohraniční území a českoslovenští občané německé národnosti, kteří zde bydleli,odtrženi od ČSR a připojeni k Velkoněmecku Tento program měl být v případě odporu českého národa proveden i násilně, ve spojení se zahraniční pomocí.
Rozsudek prokázal přesvědčivě, že DNSAP a její organizace, zvláště Volkssport, úzce spolupracovaly s NSDAP a říšskými SA proti republice s uvedenými cíli. Přes závažnost obvinění byly rozsudky mírné – od jednoho do tří let vězení. Málo známá je skutečnost, že jeden z německých obhájců obžalovaných, dr. Hans Neuwirth, se v noci před vyhlášením rozsudku vloupal do soudního trezoru a zmocnil se rozsudku, takže obhájci mohli před jeho vynesením podal zmateční stížnosti
Zatýkání a vyšetřování však dále pokračovalo. Dne 9.října byl provedena prohlídka Schubertovy vily na dnešní Sportovní ulici. ve Fulneku. Okresní úřad v Novém Jičíně oznámil, že spolek Wohlfahrtsverein der Deutschen National-sozialisten in Fulnek /Spořitelna německých národních socialistů ve Fulneku /jednatel poslanec Leo Schubert, předseda Volkssportu dal k dispozici Volkssportu k politickým účelům jmění spolku Wohlfahrtsvereinu . Šlo o částku 100.000 .- Kč.
V listopadu 1932 podal soud oficiální žádost o vydání jmenovaných poslanců DNSAP k trestnímu stíhání. Teprve koncem února 1933 bylo vydání schváleno a jmenovaní zatčeni. Schubert společně s Krebsem a Kasperem byli vězněni na Pankráci.
Někteří včetně Junga uprchli do Německa. Mezitím se Hitler dostal k moci a již v první audienci čs. vyslance Mastného zahrnul stížnostmi a výčitkami k vůli procesu. Další vyšetřování pak plně prokázalo podíl vedoucích představitelů vedení v protistátní činnosti Volkssportu a DNSAP a byli odsouzeni v samostatném procesu. V dalších procesech pak došlo na celou řadu ostatních obviněných. Celkem bylo přes 200 zatčených a se všemi byly vedeny podobné i když menší procesy, které postihly nejen členy Volkssportu, ale i členy jejich mládežnických organizací Jugenverband a Studentenbund.
Pravomocný rozsudek byl pro vedení strany varováním, že vláda přistoupí k jejímu rozpuštění Proto došlo 3.. října 1933 ke svolání mimořádného sjezdu, který rozhodl o dobrovolném rozpuštění strany. Předešli tak usnesení . československé vlády o zákazu činnosti DNSAP vydaného 4. října 1933. Tím byli poslanci a senátoři DNSAP zbaveni svých mandátů.
Procesem měla být za činností hakenkrajclerů v Československu učiněna tečka. Ale nebyla. Místo DNSAP okamžitě nastoupila náhradní garnitura, vedená tehdy méně známým Henleinem, která sjednotila sudetské Němce do tzv. Heimatsfront, později přejmenované na Sudetendeutsche Partei (Sudetoněmecká strana). I když se navenek distancovala od DNSAP a proklamovala plnou loajalitu Československé republice, stala se Hitlerovým nástrojem k rozbití ČSR, což vedlo k Mnichovu, pak 15. březnu 1939 a nakonec ke druhé světové válce
Předáci DNSAP Krebs a Schubert si po odpykání jedenáctiměsíčního vězení. požádali o propuštění na kauci. Bylo jim vyhověno a po složení 200.000 Kč byli volní. Po Fulneku kolovaly později zprávy, že peníze na kauci byly získány machinacemi ve fulnecké spořitelně. Oba pak využili příležitosti a v roce 1935 uprchli do Říše. Zde byli přijati jako zasloužilí bojovníci hnutí a byli odškodněni různými vysokými funkcemi.
Jung, který uprchl již před procesem, pokračoval dále v organizování akcí proti Československu. Po Mnichovu navštívil své spolubojovníky v Opavě v hodnosti SS Oberführera. Od roku 1940 byl prezidentem úřadu práce pro střední Německo. Nakonec od roku 1944 působil v Praze jako pověřenec pro pracovní nasazení
Hans Krebs zastával od svého příchodu různé vysoké funkci přímo z pověření Hitlera a po mnichovském diktátu v roce 1938 byl jmenován vládním prezidentem v Ústí nad Labem, kde zůstal až do 9. května 1945.
Leo Schubert. byl po útěku do Německa vítán jako hrdina, bylo mu uděleno říšské občanství a jmenován starostou slezského města Glatz / Kladska/, V této funkci působil od roku 1936 do roku 1939. Mimo to byl od 29. března 1936 jmenován poslancem říšského sněmu a později vyznamenán nejvyšším stranickým vyznamenáním, Zlatým odznakem.
Po okupaci zbytku ČSR a zřízení Protektorátu byl v roce 1940 ustanoven do funkce zemského viceprezidenta v Čechách v hodnosti Standartenführera SS a v této funkci působil do roku 1942. V červenci 1942, v období po atentátu na Heydricha však byl z funkce odvolán pro své obohacování ze zabaveného židovského majetku a byl za to pokárán říšským vedoucícím SS Heinrichem Himmlerem . Po roce 1942 byl později jmenován vrchním inspektorem zemské hypoteční banky pro Čechy a v roce 1943 přeložen do důchodu.
Po skončení války bylo proti všem německým poslancům a senátorům československého parlamentu, pokud se je podařilo zatknout, zahájeno trestní stíhání a vedeny soudní procesy pro velezradu a další trestné činy. Pokud se týká naší hlavní trojice, Rudolf Jung se procesu nedožil, zemřel 11.prosince 1945 ve vězení na Pankráci. Hans Krebs byl 14. února 1947 odsouzen k trestu smrti a následně popraven. Nejlépe dopadl Leo Schubert. Před koncem války uprchl do Rakouska a zde se skrýval až do roku 1949. Po zklidnění poměrů se přesunul do západního Německa . Zde se zapojil do práce v Landsmanšaftu a dále vystupoval proti Československu. Stal se dokonce předsedou organizačního výboru spolkového vedení sudetoněmeckého Landsmanšaftu ve spolkové zemi Nordheim- Westphalen. Zemřel 24. března 1948.
Popsaný vývoj potvrzuje, že většina českých Němců od samého vzniku Československé republiky usilovali o její rozvrat, zničení, připojení pohraničních oblastí k Německu a postupnou likvidací českého národa jako svébytného celku.
Měli značný podíl na realizaci těchto plánů v součinnosti s nacistickým Německem. Chtěli Heim ins Reich / Domů do Říše./ To se jim nakonec splnilo. Proto dnes jejich zástupci v Landsmanšaftu nemají právo mluvit o vyhnání, postižení nevinných, nebo o právu na návrat.
Současný vývoj ukazuje, že se svých plánů nevzdávají a snaží se nyní své požadavky prosazovat v rámci „sjednocení Evropy“, kde Německo vzhledem ke svému ekonomickému a lidskému potenciálu zaujalo vedoucí místo. Využívají toho, co řekl prezident Beneš, že nejrychleji se zapomíná v politice a nyní nepřiznávají, že odsun byl následkem jejich spoluúčasti na zločinech nacistického Německa .
Vzhledem k nedostatečné znalosti historie a zvláště historie naší vlasti, zejména u mladších generací , je potřebné alespoň při významných výročích připomínat, jak se vyvíjela naše republika od svého vzniku v roce 1918 a co bylo příčinou jejího zániku v roce 1938.. Článek je pokusem tento vývoj osvětlit v souvislosti s historii města Jana Amose Komenského Fulneku, v němž byla slavná i tragická období.
Webová stránka: www.ceskenarodnilisty.cz E-mail: vydavatel@seznam.cz