Ochranná vazba (Schutzhaft)
Gestapo mohlo uvalit ochrannou vazbu na každého, koho označilo, že "ohrožuje bezpečnost národa a státu", časově byla neomezená. Zatčení byli bez soudního projednávání obvykle deportováni do koncentračního tábora, často s poznámkou RU (Rückkehr unerwünscht = návrat nežádoucí).
Odvetná opatření (Sühnenmaasnahmen)
Jedna z forem nacistického teroru, se kterou se Češi seznamovali od začátku nacistické okupace. Němečtí fašisté ji používali jednak k zastrašení obyvatelstva, jednak šlo o východ z nouze tehdy, když nemohli vypátrat skutečného pachatele. Odvetných opatření používali nacisté až do posledního válečného období, zejména když se jim nedařilo při protipartyzánských akcích. Např. v noci z 18. na 19. prosince 1944 obklíčily jednotky zbraní SS a příslušníci gestapa obec Licoměřice a Lipovec. Když se jim nepodařilo chytit jediného partyzána, odvlekli 102 obyvatel do Malé pevnosti Terezin, kde jich 25 zemřelo. Dne 23. ledna 1945 obklíčili nacisté Krucemburk (dnes Křížová) a když nenašli partyzány, odvlekli 23 mužů a žen do Malé pevnosti Terezín, kde 11 z nich zemřelo. Nacisté a vlasovci, kteří spolupracovali s nacisty a u našeho obyvatelstva předstírali, že jsou partyzány, pochytali 20. dubna 1945 všechny muže obce Zákřova a po krátkých výsleších ještě téhož dne 19 z nich zastřelili v lese u osady Kyjanice.
Trestná opatření (Strafrmaasnahmen)
Příkladem této formy nacistického teroru je uvěznění českých vysokoškoláků a poprava 9 představitelů studentských organizací 17. listopadu 1939. Jiné příklady: V Náchodě došlo 30. srpna 1941 k zapálení skIadiště 100 tisíc litrů pohonných hmot, pachatelé nebyli vypátráni a tak bylo zatčeno 300 osoba a zavlečeno do koncentračního tábora. Po největší stávce, ke které došlo za okupace v jinonické Waltrovce 11. září 1941 a v níž stávkovalo 2000 dělníků, zatklo gestapo 300 dělníků a z nich potom 69 zavleklo do Malé pevnosti Terezín. V Pardubicích, kde 19. září 1941 stávkovalo v závodě Telegrafii 1651 dělníků, gestapo poslalo 17 z nich do koncentračního tábora. Když se gestapu nepodařilo zjistit, kdo vyvěsil rudý prapor na komín martinské pece na Kladně 23. června 1941, zatklo gestapo 20 zaměstnanců, převážně členů KSČ a rudých odborů. V témže závodě Pražské železářské společnosti v září 1941, kdy neznámý pachatel nasypal do ložisek strojů písek, bylo zatčeno 53 dělníků. Za přeřezávání brzdových hadic u vagonů zatklo zde gestapo 50 dělníků, za provrtané potrubí v kotelně poslalo gestapo do Malé pevnosti Terezín 22 dělníků, z nichž část se potom ocitla v koncentračním táboře.
Zvláštní řízení (Sonderbehandlung)
Nacistická teroristická forma, pří níž byl zatčený popraven bez soudního řízenÍ. Původně to byl prostředek k zastrašení širokých vrstev obyvatelstva, později jej gestapo používalo k tiché likvidaci osob, které nechtělo dát z rukou ani nacistické justici. Výnos pro realizaci zvláštního řízení vydal R. Heydrich ve funkci velitele bezpečnostní policie a bezpečnostní služby 20. září 1939. Do roku 1943 se tyto vraždy na Češích prováděly obvykle v Mauthausenu, od tohoto roku začali nacisté provádět sonderbehandlung v policejní věznici na Pankráci v Praze a zejména v Malé pevnosti Terezín. Celkový počet těchto poprav je těžko zjistitelný, ale do konce války jich bylo více než 250.
Rychlé zasedání zvláštního soudu
Také tato forma nacistického teroru měla sloužit k zastrašování obyvatelstva, které podporovalo antifašisty a zejména partyzány. Úkolem těchto nacistických soudů bylo pracovat velmi rychle, odsouzené ihned popravit, protektorátní tisk měl obvykle za úkol dát zprávám o rozsudcích těchto soudů širší publicitu.
Např. v Hořovicích 12. ledna 1944 byli takto souzeni podporovatelé Košťálova bunkru u Újezda. Dne 14. prosince 1944 přijel zvláštní soud z Brna do Morávky; za podporu partyzánů odsoudil 14 obyvatel k smrti, 9 partyzánů k několikaletému žaláři a jednu mladistvou k 9 měsícům vězněnÍ.
Veřejné popravy
Tato forma nacistického teroru byla používána zejména od r. 1944. Hlavním důvodem bylo rostoucí partyzánské hnutí na Moravě po Slovenském národním povstání. Popravami partyzánů na šibenicích nebo na stromech uprostřed obcí (kde je nacisté nechávali viset např. dva dny) chtělo gestapo zastrašit obyvatelstvo a tím zbavit partyzány zásobovací základny, zmenšit příliv posil do partyzánských oddílů ap. Např. 9. listopadu 1944 byli oběšeni před školou v Dolní Bečvě 4 lidé, téhož dne v Růďce za pokus přejít protektorátní hranici 5 lidí, 12. listopadu 1944 byly veřejně popraveni v Poličné 2 a v Kunovicích 4 antifašisté.
Od 16. do 21. listopadu 1944 proběhla v Beskydech protipartyzánská akce pod krycím názvem Tetřev s cílem zničit 1. partyzánskou brigádu Jana Žižky z Trocnova. Po neúspěchu této akce byli oběšeni v Čeladné 2 antifašisté, další v Dolní a Prostřední Bečvě a ve Velkých Karlovicích, odkud zároveň deportovali 70 lidí do koncentračního tábora, z nichž se 40 nevrátilo. V Leskovci obklíčili nacisté 3. dubna 1945 mlýn a paseku F. Juříčka, pomocníka partyzánské brigády J. Žižky, zapálili stavení, zavraždili dvě nezletilá děvčata i jejich otce a matku a hodili je do ohně, kde již našel smrt dobrovolně i jejich syn. V jednotlivých místech byly tyto fašistické zločiny spojeny i s vypalováním jednotlivých domků (např. v Zubří 23. listopadu 1944, 3. prosince téhož roku v Morávce, 3. dubna 1945 v Leskovci aj).
Vyhlazování vesnic
Po vyhlazení Lidic a Ležáků (viz II. stanné právo) použili nacisté této formy teroru zejména v závěrečném období války v rámci protipartyzánských akcí.
Např. 19. dubna 1945 obklíčili nacisté Ploštinu a Rylisku, obě osady prohlásili za základnu partyzánů na Vizovicku. Ačkoliv žádné partyzány neobjevili, povraždili zde 23 obyvatel a všechny domy vypálili. Komando SS přepadlo 22. dubna 1945 obci Loučka, vypálilo 7 stodol a odvezlo všechen dobytek. Dne 23. dubna 1945 se zradou podařilo nacistům vypátrat v Prlově obyvatele, kteří podporovali partyzány. 23 osob bylo postříleno a za živa upáleno ve svých domcích. Ještě 5. května 1945 nacisté zničili obec Javoříčko, ačkoliv zde nezastihli jediného partyzána. Ženy a děti byly z obce vyhnány, 38 mužů ve věku od 15 do 76 let nacisté zastřelili a všechny domy zapálili.
Z publikace Český lid proti fašismu 1939 – 1945, ČSPB, 1983, str. 69-71
Webová stránka: www.ceskenarodnilisty.cz