Fenomén Posselt

Přezdívá se mu různě (včetně narážek na jeho fyziognomii), a pokud jde o Evropský parlament, lze se setkat s tím, že Bernd Posselt, šéf Sudetoněmeckého landsmanšaftu, bývá označován za »neodvolitelného«, za fantoma Evropského parlamentu nebo prostě jako fenomén Posselt. Řeč je totiž o tom, že přesto, že při loňských volbách do EP Posselt nebyl zvolen za svou mateřskou bavorskou CSU, chová se tak, jako by byl poslancem stále. Jako ex-poslanec má Posselt právo na vstup do prostor Evropského parlamentu a na využívání jeho zázemí - skromné kanceláře, telefonu, počítače... A tak se pravidelně objevuje ve Štrasburku v době plenárních zasedání, účastní se jednání výborů, své bývalé politické frakce a různých odborných skupin v Bruselu, mívá vážně vnímané slovo na rokováních skupiny europoslanců zvolených za CSU. »Jsem první čestný poslanec Evropského parlamentu,« prohlašuje.

Lze mít celkem jednoznačné narážky na Posseltovo vzezření, ale nelze nerespektovat jeho pracovitost, komunikativnost, zanícení pro politiku a politicko-taktickou flexibilitu. Vlastně nikdo neví nic o jeho soukromém životě, o jeho hobby, o tom, kde bydlí a jak tráví volný čas - má-li vůbec nějaký mimo politický život. Cesty do Bruselu a Štrasburku hradí Posselt ze svého a může tak v těchto místech nadále navazovat a udržovat pracovní kontakty, získávat informace, vydávat tisková prohlášení...

Jak napsal německý list Merkur, mnoho lidí ani nepostřehlo, že Posselt už poslancem není. Ovšem neobhájení poslaneckého mandátu neznamená, že Bernd Posselt je bez politických funkcí. Vedle už zmíněného postu předáka Sudetoněmeckého landsmanšaftu stojí v čele Křesťanskosociální unie (CSU), zastává funkci pověřence pro střední a východní Evropu. »Je to už 25 let, kdy jsem se účastnil od Čech po Rusko, od Baltu po Bulharsko, všech demokratických revolucí proti komunistické diktatuře,« pravil Posselt v prosinci minulého roku. »Předtím jsem skoro deset let z pověření Panevropské unie aktivně podporoval hnutí za svobodu a bojovník za lidská práva v tomto prostoru (...) Mým úkolem nyní bude převést do zahraničněpolitické práce CSU široké předivo vztahů ke všem národům bývalého východního bloku, jak jsem to už dříve dělal v Evropském parlamentu.«

Posseltovu pověstnou politicko-taktickou flexibilitu, jeho houževnatost a důslednost nutno hledat také za každým důležitým politickým krokem Sudetoněmeckého landsmanšaftu - včetně nedávného »zřeknutí se« dříve prosazovaného nároku na vlast a majetek. Pokud jde o Čechy a Českou republiku, drží se důsledný Posselt zásady, kterou jednou vyjádřil - odvolávaje se na své trvalé ovlivnění neblaze proslulým henleinovcem Waltrem Becherem - ve vztahu k takzvaným Benešovým dekretům, ale která platí pro Posseltem vedené sudetské Němce a jejich potomky obecně: »My náš tlak nezvolníme. My nebudeme odpočívat a neoddechneme si, dokud toto bezpráví, které není žádným bezprávím minulosti, nýbrž nadále trvajícím, nebude přemoženo.«

Panu Bělobrádkovi lze možná blahopřát k tak zajímavému a výkonnému příteli. Otázkou je, jaké budou po Bělobrádkově nedávné návštěvě Mnichova jeho další kroky s ohledem na zájmy a cíle (včetně těch nedeklarovaných, ale reálně existujících) landsmanšaftu.

Jiří MAŠTÁLKA, poslanec Evropského parlamentu za KSČM

Haló noviny, pátek 24.7.2015, str. 6

Pozn. red.

I tak je možné vidět Posselta. Nevnímat jeho úlohu, kterou např. již dlouhodobě hraje v protičeských štvanicích, nevidět ani jeho plány, jež se možná až životně dotýkají možných osudů našeho národa, jeho kazimírství a imperiálních snah. Pokud pan poslanec ví o Posseltovi, jen to co napsal, pak jeho reálné vidění se blíží k politické sleposti. Nebo je to úplně jinak?